taky si myslim, že je rozdíl v kosmetice - když dceři nakoupim její kosmetiku, kterou si mimochodem uklidí k sobě do pokojíčku, asi abychom jí ani neokoukali, tak předpokládám, že nebude používat tu mojí (bohužel předpokládám mylně...) Úplně nejlepší je, když si jí odnese k sobě do pokojíčku a já jí ráno budim, kdepak je... "no to já přece nevim"
Nemám ráda, když si dcera bere mojí kosmetiku, nosí moje oblečení a sedí na mym křesle - se budu muset nad sebou zamyslet

Ja mam parfemy i malovatka spolecne se svou dcerou.Nikdy jsme to nijak neresili.Ani me to nikdy nevadilo.Kdyz ona dostala vonavku od sve kamaradky k narozkam pouzivala jsem ji i ja.Nikomu z nas to divne neprislo.Kazdy mesic si objednavam neco od avonu,uz nekolik let takze mame doma taky slusnou sbirku.Ted si dcera za penize z brigady objednala avon za 1000 kc a je samozrejme,ze to budem pouzivat obe.
Obleceni si nepujcujeme,protoze ja mam o 15 kilo vic a navic ja bych to jeji skejtacky stejne nenosila jako by ona nenosila to moje mame odlisny styl mody.

Heleno, přesně
teda mě se některý oblečení ani zpátky nedostalo - prostě zmizelo asi se mu u mě nelíbilo...

jsem si nedávno myslela, že ani do práce nepůjdu - nemohla jsem po ránu najít jedinej hřeben
malování mám v kabelce, zatim je to jediný místo, kde opravdu stále je...
a co mi vadí taky hodně je můj holicí strojek - asi si ho dám taky do kabelky

a ten pohled, když něco po ní chci vrátit - mi to připadá, že bych se jí měla omluvit

radous.Chápu tě, i to, že v sobě máš vypěstovanou alergii a už tě sebemenší projev dcery manžela dokáže vytočit do běla. Kdyby to byla dcera tvá a měla by tyto pro tebe nepřijatelné manýry, mávla bys nad tím rukou s vědomím, že je to tvá dcera a má to po tobě nebo manželovi. K tomu ještě to období puberty. Mám taky puboše kluka, neumývá nádobí, sedí u PC, má jen své zájmy, ale ruku na srdce, byli jsme všichni takoví (nebo skoro). Ty nejsi objektivní, máš svou představu a všechno ostatní je špatně. Je docela možné, že manžel zahrnuje dceru větší láskou  a hmotnými statky více než syna. Ale to jen proto, aby nějak ospravedlnil to, že s ní není denně. Kdyby jsi byla v jeho kůži ty, nedělala bys to jinak. Váš syn má to štěstí, že je u vás doma a má vás oba pro sebe (i když to tak samozřejmě není, ale doma je doma). Asi sis na začátku představovala, že budeš taková její kamarádka  a když se budeš snažit, půjde to a bude to v pohodě. Aĺe i když jsi její rodinu nerozbila, dělí se s tebou a s nevlastním bráchou o tátovu lásku. Aby se necítila odstrčená, musí se jí ta láska dávat najevo více - tak to cítí tvůj muž. Ty budeš ještě dlouhou dobu ta, co má mít pochopení a rozum. Měla by sis asi sama v sobě udělat pořádek, co ti vlastně vadí  a jestli nejsi opravdu zaujatá moc. A aby jsi neměla pocit, že jsi se synem o něco ochuzena, domluv se v klidu s manželem, aby ti dával pevnou částku pro vaši domácnost, ze které budeš hradit potřeby pro vás  a syna + něco bokem. Jak naloží s tím, co mu zbude je na něm. Nějaký pravidla pro hospodaření a utrácení si stanovit musíte, aby ses necítila, že na ni doplácíš. Když to budete mít vyřešený, nad spoustou věcí mávneš rukou, protože ty a syn šizená nebudeš. Aspoň podle mého názoru. Chápu tě. Jen se zkus podívat na celou situaci z pozice tvýho muže i nevlastní dcery. je to těžký, ale jde to.

Tiina napsal(a):

No nevím, ale já bych taky vyletěla, kdyby mi někdo sahal na kosmetiku nebo oblečení. Jsou to snad moje věci a dělit se o ně co sice můžu, ale jen když chci.

celá má pubertální léta jsem se klepala, když jsem šla žadonit za mámou, aby mi půjčila něco na sebe..
teď se karty obrátily - já mám šaty, po kterých mlsně pokukuje máma
ale jsem hodná dcera - bez keců půjčuji

siska napsal(a):

radous.Chápu tě, i to, že v sobě máš vypěstovanou alergii a už tě sebemenší projev dcery manžela dokáže vytočit do běla. Kdyby to byla dcera tvá a měla by tyto pro tebe nepřijatelné manýry, mávla bys nad tím rukou s vědomím, že je to tvá dcera a má to po tobě nebo manželovi. K tomu ještě to období puberty. Mám taky puboše kluka, neumývá nádobí, sedí u PC, má jen své zájmy, ale ruku na srdce, byli jsme všichni takoví (nebo skoro). Ty nejsi objektivní, máš svou představu a všechno ostatní je špatně. Je docela možné, že manžel zahrnuje dceru větší láskou  a hmotnými statky více než syna. Ale to jen proto, aby nějak ospravedlnil to, že s ní není denně. Kdyby jsi byla v jeho kůži ty, nedělala bys to jinak. Váš syn má to štěstí, že je u vás doma a má vás oba pro sebe (i když to tak samozřejmě není, ale doma je doma). Asi sis na začátku představovala, že budeš taková její kamarádka  a když se budeš snažit, půjde to a bude to v pohodě. Aĺe i když jsi její rodinu nerozbila, dělí se s tebou a s nevlastním bráchou o tátovu lásku. Aby se necítila odstrčená, musí se jí ta láska dávat najevo více - tak to cítí tvůj muž. Ty budeš ještě dlouhou dobu ta, co má mít pochopení a rozum. Měla by sis asi sama v sobě udělat pořádek, co ti vlastně vadí  a jestli nejsi opravdu zaujatá moc. A aby jsi neměla pocit, že jsi se synem o něco ochuzena, domluv se v klidu s manželem, aby ti dával pevnou částku pro vaši domácnost, ze které budeš hradit potřeby pro vás  a syna + něco bokem. Jak naloží s tím, co mu zbude je na něm. Nějaký pravidla pro hospodaření a utrácení si stanovit musíte, aby ses necítila, že na ni doplácíš. Když to budete mít vyřešený, nad spoustou věcí mávneš rukou, protože ty a syn šizená nebudeš. Aspoň podle mého názoru. Chápu tě. Jen se zkus podívat na celou situaci z pozice tvýho muže i nevlastní dcery. je to těžký, ale jde to.

A čo odvolenka, na ktorú môže ísť len manžel s dcérou a na Radousku a syna už neozstali peniaze? To by mal u mňa utrum, diskusia sem, diskusia tam. Buď sme rodina, alebo potom budeme kopať KAŽDÝ sám za seba.

Aprill, ty jsi proti radousovi zaujatá, nejsi? Promiň, ale připadá mi to tak. Ona si chtěla postěžovat a poradit, nechtěla, abysme se do ní strefovali a předhazovali jí, jak je špatná.

Aprill, ale tady většinou vždycky píše jen jedna strana. Ta druhá málokdy.

Známe názor jen jedné strany a ten bývá  bohužel zaujatý. Měla by otevřít oči a přestat se užírat blbostma.
aprill, názor druhé strany by byl zaujatý rovněž, pouze v opačném gardu. Krom toho mi nepřijde jako užírání se blbostma to, že mi 2x do měsíce přibyde do domácnosti další skorodospělá ženská, která se na jednu stranu chová jako protivná návštěva = nehne prstem a nechá se obskakovat, na druhou zas jako doma = co se jí líbí, to si vezme nebo použije. Radous je tak trochu v pasti - když slečnu sprdne, bude ta špatná, když bude držet zobák, mladá si dovolí čím dál víc. Sem si přišla postěžovat na holku i na manžu - ona víceméně ví, co a jak dělat - ale vykecat se z toho, utřídit si myšlenky - na to je Babi jako stvořenej.

Ahojky, pročítám všechno důkladně od začátku - jsem tu nová, a souhlasím s tím, že Radous si chtěla jenom vylít srdíčko. Já sama už přes rok s druhým manželem společně vychováváme dvě moje děti (20 a 19 let), a 2x do měsíce o víkendu a každé úterý jeho 5ti letá dvojčata. Pro mně to byl zpočátku šok, naštěstí jsme si s malýma hned padly do noty, to víte, se dvěmi skorodospěláky už skoro žádná práce není, teď najednou po 16 letech opět utírání zadečků, pomáhání s oblékáním apod:dumbom:, ale po drobných neshodách, kdy manžel tím že s nimi nebydlí by je nejraději i krmil a snesl modré z nebe - se to všechno utřepalo, a ještě utřepává. Všem dětem se přiměřeně k jejich věku snažíme měřit stejným metrem. I když  mezi námi - taková pusinka od maléhop vykoupaného drobka když se přitulí je přeci jenom hezčí než bodré bouchnutí do zad od syna když vyjadřuje uznání mamince:lol:
Nejde hodnotit cenu dárků pro velké a malé - větší si na Vánoce přejí MP3 přehrávač, malým by vydržel tak hoďku do rozebrání, a jim zatím stačí hračky které si přejí, ty jsou ale levnější než ta elektronika pro velké. A i když je jim jenom 5, na kosmetiku se mi vrhly taky - pak dostala každá svou malou kosmetickou kabelku s vlastními šminkami - to by šlo i u té velké, navíc používáním stejných malovátek, štětců apod. se přenáší bakterie, a takový opar nebo vyrážka není nic příjemného. Šampony, sprcháč a tak bych neřešila vůbec.
Jediné co mně zarazilo je ta dovolená Radouse a jejího manžela . My jezdíme společně, v jednom termínu, máme jenom 4 týdny dovolené, takže vyplácat ji na dovču s "jeho" dětmi (my je bereme všechny jako naše), pak další týden s "mými" dětmi, pak další týden abychom byli ma dva spolu ........., kde jsou jarní prázdniny, Vánoce apod......... Že by můj manžel odjel někam jenom  s beruškami a pak mi sdělil, že aby jel se mnou anebo se mnou a velkými dětmi už není dovolená ani peníze, taky bych se načuřila:gloria:. To bychom pak asi každý jezdili zvlášť, no brrr.

A jenom pro upřesnění - když jsme se s mým manželem poznali, já už byla rok rozvedená a od něj rok a půl předtím odešla manželka i s dvouletými dvojčaty za hlasem svého srdce....... takže ani jeden z nás rodinu toho druhého nerozvrátil:jojo:.

On ji tatínek bere, aby měl pár dnů jenom pro ni, aby se o něj nemusela dělit, aby ji ujistil, že je pro něj důležitá. Protože doma o víkendu je slečna vždycky s těmi ostatními. Docela to chápu, že jede jen s ní. Je to jednou za rok, kdy má tátu jen a jen pro sebe. Ale s čím nesouhlasím je, že tímto týdnem otec ztratil finanční či zaměstnaneckou možnost jet na dovču se současnou ženou a společným dítětem. To je to, co není dobré. Třeba si myslí, že je synek na dovolenou ještě malý a že má jeho maminka vlastně dovolenou celoroční...Se zpestřením každý lichý víkend...!

Terci, nemám, ale mám skúsenosť ako dieťa (nie som z detského domova, vyrástla som v rodine) - keď sme sa bavili o rodičovstve a problémoch s deťmi, ale to je samozrejme iné, to sa neráta. Ja ako bezdetná sa proste k situácii nemám čo vyjadrovať. Kdežto u teba sa ráta KAŽDÁ skúsenosť, zrejme... Vlastne samozrejme. V rodine mám dieťa z rozvedenej rodiny aj my, brat robí nevlastného otca dievčine, ktorá napísala seminárku(tuším aj diplomovku) o tzv. rekonštruovaných rodinách - to sú presne rodiny "moje deti, tvoje deti, naše deti". Má to z prvej ruky . A opakujem, sama som vychovávala dve deti z rozvedených rodín a každé nieslo rozvod a následnú situáciu inak. Neviem, prečo si presvedčená, že každý môže prežívať rozvod len tak, ako skúsenosť z vašej rodiny - ale to je asi márna diskusia. Mmch, nie si učiteľka? Som z učiteľskej rodiny a tvoja argumentácia mi čosi čertovsky pripomína.