Florio: " Já v tomto věku mámě běžně pomáhala uvařit, měl jsem na starost určité věci, běžně jsem vysávala, vytírala podlahy, vynášela koš, ...."

Uvědomuješ si, Florio, jaký je rozdíl mezi vnímáním vlastní mámy a cizí ženské, která se i ve své dospělosti dokáže čílit, že jí holka zasedla židli? Myslíš, že si ten rozdíl fakt dokážeš představit?

Eva36: " souhlasím, že tohle je opičí láska. Děvče s ním cvičí a tatík, až nebude mít peníze nebo bude potřebovat ke stáru spíš pomoc´s úklidem namísto toho, aby on poklízel za děvčetem, tak spláče nad výdělkem. Láska přece není o tom, že dítěti dovolím první poslední, dovolím lajdat a válet se u televize, z manželky udělám otrokyni a dítěti dovolím, aby nabourávalo jinak normální život."


Evo, opravdu bych se Tě nerada dotkla, ale s těmito Tvými názory....
Od Tebe odešla z domova Tvoje vlastní dcera, že? Já bych to tedy brala jako svoji životní prohru.
Nemáš pocit, že je to důsledkem právě těchto Tvých postojů?

Nevím, ale některé ženy mají největší strach z toho, aby s nimi někdo hlavně "necvičil", ale že nehezky cvičí ony s někým (hlavně s dětskou psychikou), to si asi neuvědomují.

My teda děláme pro dceru první poslední, ale že by neumyla nádobí, že by se nevrátila včas zvenku, že by nepožádala, jestli může jít do kina, že by mi sama od sebe, puberťačka, nedala pusu na tvář se slovy "mámo, tobě to dneska sekne"... to jsem nezažila.
A nikdy jsem doma nemusela dávat najevo, že já jsem tam vedoucí; nikdy jsem neuvažovala slovní zásobu "dovolím a nedovolím".... Nikdy jsem se nebála děcku projevit lásku a vysvětlovat, vysvětlovat.... Já si myslím, že je důležité ukázat, že v nás bude mít naprostou podporu, ne ukazovat, kdo je šéf.
Ale všimla jsem si, že v mnoha rodinách jede systém "kdo s koho" a zvláštní je, jak některé matky nechtějí být "opičími matkami", ale že jsou "opičími" milenkami, to jim nevadí .

Tercilo, zhluboka se nadechni, tve dceri se zadna poodbna prikori nedeji, tak klid. A podle mne je to velike stesti, protoze ty se svymi postoji bys ji podobnou situaci spis zkomplikovala nez ulehcila.

A pri vsi ucte si myslim, ze ty jsi rozvodem svych rodicu tak poznamenana, ze tady zadnou kloudnou radou prispet nemuzes. Jsi prilis zaujata, nez abys mohla vubec pripustit, ze by veci mohli byt i jinak nez se jevi tobe. Dcera radousova manzela vubec nemusi mit pocity tve sestry. Muze se dokonce u radouse citit docela dobre, aspon zatim. To se samozrejme muze zmenit, pokud se radousovi nepodari vyresit problem s manzelem, ktery nejspis nezvlada situaci.


Mimochodem, ctyricatnikovo dilema: vylet s hezkou sestnactkou (i kdyz dcerou) versus zvedani dudliku, me uprimne pobavilo. Ty asi nemas o chlapech valne mineni, ze?

Upravil(a) elena007 (6. 8. 2008 7:41)

Tercila napsal(a):

...
Nějaký čtyřicátník, byť radostně si "udělající" mimimko s další ženou, může mít už prachobyčejně málo sil na zvládání malého dítěte - ono takové věčné ohýbání se pro vyhozené dudlíky z kočárku a probdělé noci s miminem jednoho unaví, že? a dá se předpokládat, že výlet s dospívající, možná velmi hezkou, 16letou dcerkou ho láká daleko víc, než někde na dovolené měnit pleny malému dítěti. Zní to možná prozaicky, ale klidně to tak i může být. Jsme jen lidi - lépe řečeno, s nadsázkou, pochopitelně, je to jen chlap.. (neznamená to, že bych ho tím omlouvala, jen mě ta možnost napadla).
A už jsem tady jednou zmínila jednu "kruťárnu", kterou ovšem ze svého okolí taky znám: muž časem i zalituje, že založil novou rodinu..... Je to prostě pro něj víc práce. Obzvlášť s malým děckem. A to se musí jasně na jeho chování časem odrazit. Pokud si radousin muž JE vědom, že děti odděluje, zřejmě má nějaký důvod (ať už pro nás spravedlivý nebo nespravedlivý). Ale ten musí vypátrat hlavně radous bez toho, že by prskala proti jednomu dospívajícímu děcku, které za situaci, kdy musí trávit svůj čas ve dvou domácnostech, nemůže....

Promiň co ti udělali muži okolo 40ceti? Nevím, ale ve čtyřiceti jsem uvažoval o 3 děcku a byl jsem a většina mužů je "v nejlepších letech". O shýbání pro dudlík nebo přebalování jako o problému jsem neuvažoval naopak jsem se na to těšil. No neříká se že podle sebe soudím tebe? Spíš ty a mnoho žen je po 40ti unaveno.... Jdi do háje s těmito útoky na muže. Vůbec nechápeš mužskou polaritu, mužský element a hlavně mužskou sílu. Jo že jí většina žen zadupe a pak se diví, že muž jde a nechá se "sbalit jinou", je totiž onen denní souboj mezi mužem a ženou, která nějak denně má poroblém s bolestí hlavy, s bolestí nohou, unavena z denního stereotypu, dostala to, ale sama chce a vyžaduje, aby jí muž miloval a dělal jen to co ona chce! No je to tvůj názor tak si ho užívej. Prosím zkus být objektivní nebo neházej všechny muže do pytle stáří a neschopnosti. Znám několik žen co v 35 - 40 a jedna je i bezdětná je víc unavená životem než muži v padesáti, kteří sbalí bágl a každý víken táhnou horama dolama a jsou jak nástiletí puboši.

Víte dámy můj názor je pořád stejný. Má dva horizonty. Ten první je, že zdejší ženská společnost pořád tvrdošíjeně setrvává v názoru, že děti jsou jen jejich a aby děcko bylo svěřeno do péče otce je něco proti přírodě, neboť ten zmetek neumí přebalovat, mýt nádobí, žehlit a dělat jiné domácí práce. Proto mnohdy  byť děcko bude strádat je svěřeno do péče matky, neboť ..... Na straně druhé matky si udělaly mnohdy z výživného na děti dobrý bysnys. Je to trest za ono "on si "švihl jinde tak ať z toho nemá nic". Na právním jsou toho desítky vláken. Ani se nedivím, že v mužské společnosti jde názor: "kdy už konečně to ty (zvířecí název) pochopí, že mám jí rád, ale ona něco chce a když chci já, tak nemám nárok, proč tedy platit". V nejobecnějším jsem stejného názoru i když pro své děti udělám první polední byť jejich matka nevidí či nechce vidět, že děti jsou úplně jinde a její sneskonalou péči a opičí lásku už dávno nepotřebují.
Ono ať jsme si mi rodiče udělali co chtěli, pobili se a nenávidíme, měli bychom v jednom zůstat důstojní a moudří. A to při výchově dětí. Tam by měla zůstat komunikace na nejvyšší úrovni a ne dělat další sprostárny. Mstíte se ne sobě, ale mstíte se na svém dítěti, které to pak vše přenese do svých vztahů a do svého života a potentuje další generaci. Ale ano máte pravdu, my žijem tady a teď a ony děti at si dělaj co chtěj, že? Až tady nebudem a za 200 let prapraprapotomek bude na dně bude proklínat nás tady na počátku 21 stoltí a říkat kdyby ti moji praprappředci byli moudří, tak tu nestojím na pokraji smrti. Ale to Vám nedochází, neboť v duchu po nás potopa a užít si ted a tady je pro nás přenější. A v tom je i ono, že příjmout cizí dítě, které si přivede otec do nové společnosti je něpřekonatelný ....

elena007 napsal(a):

Pisateli, taky klid. Zvedani dudliku tretimu diteti s jednou (prvni) manzelkou by ctyricatnikovi u Tercily mozna proslo. Ona trpi averzi jenom vuci druhym manzelkam a jejich detem.

I ty jeden smíšku, tys mě rozesmála Děkuji:) (ono jen tak šeptem, mnohé ženy tady taky, ale většinou se z toho vyspí, až na vyjímky, jako ...)

Modroočka napsal(a):

No a co tak padesátníkovi s druhou, o deset let mladší? To by šlo nebo ne? Nebo je už v 50 starej na zvedání dudlíku? A ona ve 40 taky? To by mě zajímalo, čistě teoreticky mně je 39 a příteli o deset víc. Tak jsme už asi za zenitem. No ale vážně, Pisateli, děti jsou přece obou, i po rozvodu. Já to tak beru a jestli někdo ne, tak to pak nechápu. Tím, že chlapovi budu upírat právo vídat se s dětma a naopak, dětem s otcem, tak se mstím hlavně na dětech. Už jen takhle, když chodí dítka k otci, nabaští se tam, čímž ušetřím dva víkendy v měsíci za jídlo, otec dítěti sem tam něco koupí, což je výhoda, ne? A navíc, mám aspoň trochu volna, odpočinu si, můžu i někam vyrazit a nemusím mít péči, kdo mi potomky ohlídá. Tohle je myšleno ne vyčúraně, ale ryze prakticky. A jinak, je fakt, že ty děti nemůžou za to, že dochází do rodiny druhého rodiče, ale v 16 letech už by se holka mohla chovat trochu jinak, než jako rozmazlený fracek, ale to je o výchově. Takže zase se vracím k tomu, že i když otec s dítětem nebydlí, neměl by ho pro to rozmazlovat, to je, jako by si něco chtěl vykoupit a to tomu děcku akorát kazí charakter. A to jsem bývalka, jejíž dítě chodí do nové rodiny svého otce. Mně by vadilo, kdyby BM kluka rozmazloval, aby tam kluk nepřestal chodit.

Ale já to ohledně dětí a jejich společné výchově rozvedených rodičů vidím stejně jako ty.
Hele když je ti 39 a mužíčkovi 49 tak to aby jste podle Tercili šli na nejbližší hřbitov a připravili si rov

Modroočka napsal(a):

Já jsem taky vůči současné manželce BM cítila zášť, že mi rozbila rodinu atd. Ale dnes vím, že mi spíš ulevila, takže to vidím tak, že když je kluk u nich a ona po něm něco chce, aby jí pomohl, tak jen ať kluk pomůže, mu to neuškodí a navíc, ona se o něho, když je mladej u nich, taky stará, takže když mu i vynadá a je v právu, neřeknu ani popel. Tady musí mladej respektovat naše pravidla a u nich zase jejich, chápu, že si tuhle situaci nevybral, ale tak to prostě je. A že někdy kluk frfle, že se mu to nelíbí? No, doma frfle taky, ale v jeho věku jsme byli hubatí a napučení, že něco musíme, všichni.

To jsi mě osobně moc potěšila tento přístup uznávám.

Radous právě proto píše. Že prostě neví, jak se bránit, protože už asi vyčerpala určité procento možností a dál asi neví, jak se zachovat. Dítěti, které není vlastní, se těžko hranice nastavují. Může do toho zasáhnout ten druhý partner a hned může být všechno jinak. Proto se člověk kolikrát bojí značky na vymezení hranic vůbec z báglu vytáhnout. Může být totiž lehce napomenut, zesměšněn, či dokonce poslán kamsi. Těžké to je i ve vlastní rodině. Jak má například vymezit hranice téměř dospělým dětem máma, která odjakživa všechno dělala sama? Má opakovaně a do omrzení slušně žádat, prosit, demonstrativně stávkovat, odstěhovat se...?
U nevlastní rodiny je to o to těžší, že tu je ještě někdo, kdo to nemusí pochopit správně. Je to opravdu  taková práce, uklidit talíř navíc? Vynést koš, kam i slečna vyhodila svoje slupky od pomeranče a použité papírové kapesníčky? Hodit do pračky i její ručník?
A jak má nevlastní mamča bránit svoji kosmetiku, krom možnosti zamknout ji ve skříni a vyrovnat na poličku až v pondělí ráno? Řekne slečně...ty se natíráš mým krémem...a ona logicky odpoví...ne, proč...tys mě snad přitom viděla...?
Uvědomme si, že když jedinec, který se pokouší přesunout část práce na ostatní, vyrukuje s jakýmkoli novým způsobem rozdělení pracovních rolí, cítí se každý v jeho okolí ohrožen. Ví, že bude mít problém. Nikdo nestojí o práci navíc. Nevlastní dcerka se bude zuby nehty bránit. Otec taky. Je pro něj daleko pohodlnější - udělat to po dcerce sám. Ví, že žena má plno práce a že dcera to dělat nebude chtít. On nechce mít tu práci dcerce nové rozdělení určit a na něm trvat...
Jistě, mělo se to řešit hned od prvního dne. Mělo. Jenomže...holka byla daleko mladší, když tam začala jezdit. kdyby jí bylo řekněme deset, představte si, že první den by se před ní nová žena postavila a strohým hlasem jí oznámila, že vyžaduje utírání nádobí, vynášení koše a podřízení ohledně programu rodiny, že bude sedět na vymezeném místě a z TV programů se jí povolí pouze odpolední film pro děti...
Tohle by snad udělala pouze necitelná semetrika. Vždyť si na sebe ty holky nějakým způsobem musely zvyknout a to nelze v kasárenském režimu...
Tady je hodně problémů od dovolené přes kosmetiku po využívání celkového servisu a bojím se říct to nahlas...to je pro stávající účastnici domácnosti radouse úkol téměř nadlidský a nemožný...
Snad by měla začít tím, co ji pálí nejvíc. Je-li to dovolená, sedla bych si prostě k těm dvěma a řekla jim...letos jste byli u moře a já seděla doma. Chci vám říct, že příští rok jedu k moři já, protože jsem na řadě a taky si to zasloužím. Ráda bych, abyste opatřili Pavlíka tak dobře, jako já a abych to tady našla v tak dobrém stavu, jako vy po návratu. To znamená uklizeno, vypráno, uvařeno. Třeba zůstanou zcepeněle sedět až do té příští dovolené...

aprill napsal(a):

Kosmetika je snad od toho aby se užívala! Neschovávám ji ani před vlastními dětmi (mají obrovskou spotřebu) , dojde koupím novou.

No, ale šminky a parfémy, to by mi taky vadilo, kdyby si je půjčovala, nejsou nejlevnější.................. Naštěstí mám dva kluky a ti se nemalují a dámské parfémy je neberou...........

kalupinka napsal(a):

Ty jsi aprill možná tolerantní a velkorysá, já si ale myslím, že kosmetiku by měl užívat ten, kdo si na ni vydělal a koupil si ji. Styděla bych se sáhnout po něčem, co mi nepatří, nehledě k různým druhům pro různé typy pleti a věkovým odlišnostem lidí, nevím, šestnáctiletá slečna bych řekla se maže a voní jinými značkami, než třeba její máma...Proč by měla dcerku svého muže radous sponzorovat ještě tímto způsobem?

Spíš jde asi podle mě o to braní bez dovolení ... já zase chápu, že jsou 16-letý holky posedlý po kosmetice, mám dvě neteře , mají víc voňavek než já .Prostě experimentují, ale zeptají se, než mi udělají nájezd do koupelny ...

Ne!

Modroočka napsal(a):

aprill napsal(a):

Kosmetika je snad od toho aby se užívala! Neschovávám ji ani před vlastními dětmi (mají obrovskou spotřebu) , dojde koupím novou.

No, ale šminky a parfémy, to by mi taky vadilo, kdyby si je půjčovala, nejsou nejlevnější.................. Naštěstí mám dva kluky a ti se nemalují a dámské parfémy je neberou...........

kdepak, dámské parfémy je berou, ale ne ty tvoje doma ....

aprill napsal(a):

Kosmetika je snad od toho aby se užívala! Neschovávám ji ani před vlastními dětmi (mají obrovskou spotřebu) , dojde koupím novou.

Je kozmetika a kozmetika. Nad šampónom či sprchovým gelom mávnem rukou, ale keď mi nevlastná dcéra rozbabrala (po jednom pichnutí, neviem či aj použití) drahý krém až do nepoužiteľnosti, ohradila som sa. To som si netrúfla ani ja mojej mame. Tiež je rozdiel nastriekať si RAZ zo zvedavosti na seba z maminho(vlastnej či nevlastnej) parfumu a je rozdiel vypatlať jej - alebo rozbiť a vyliať - fľašku parufmu za 1200 korún. Ja nekradnem a nie som ani bohatá dedička.

Upravil(a) Selima (6. 8. 2008 21:25)