|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Selima napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
Evo, už to nemám chuť opakovat ... můj ex měl též dvě děti, byly u nás každý víkend, starší byla v pubertě, taky neuklízely, taky od začátku naschvály ... tohle nejí a tamhle to taky ne, uklízel po nich též na začátku tatínek ... ale já si ten pořádek udělala ... jenže jsem nepřemýšlela, jak toho "cizího fakana" dostat pryč, tohle je špatně. Ona musí řešit a se svým mužem. To tady snad potřebuje návod kruci ? Hele, ženský ve všech dobách vládly světu ... jen ty chytré to těm ovládaným mužům nedaly najevo
My jsme taky měli problémy, já vím, o čem mluví, já se taky na začátku hádala a kopala kolem sebe ... než mi došlo, že tím si NIC nevymůžu, jen vypadám jako hysterka a jako ta nejhorší, i když jsem byla v právu.
Je na ní, jak se zachová, co udělá. Já měla pak s jeho dcerama dobrý vztah i když z toho asi jejich matka moc nadšená nebylaale se starší jsme se klidně zavřely v ložnici, probíraly spolu její první lásky, mladší mi pomáhala s buchtou, někdy se mi cpala na klín přes to, že se to nelíbilo ex, chtěl, ať si na klín sedne jemu, že už je velká a těžká.... a i když jsme se rozvedli a holky na začátku dělaly psí kusy, vycházíme spolu normálně a rozhodně nemáme problém se bavit a slušně vycházet ... přes to, že jejich tatínek už má jinou.
Ppavli, ale "dostať toho cizího fakana pryč" jej radili iné Babinetky, a ty si sa do toho obula. Ona to tuším nikde nepísala. Zbytočne plačeš na nesprávnom hrobe.
je fakt, že jsem to jen pročítala v rychlosti, nemůžu teď na stopro tvrdit, jestli i ona přemýšlela o tom, jak ji dostat pryč, kecala bych.
Není tady
Ronjo a mashanko,
samozřejmě že vůbec nejde o názory nějaké vzdálené virtuální dvojice, diskutovat by se dalo nad každou maličkostí, kterou tady kdo napíše, ale přesto se mi postoj radous k dceři jistě milovaného nového partnera zdá katastrofální. (I když teda kdyby nešlo o názory, vlákna by asi nevznikla, že...)
Holce, která zůstala bez otce a která "musí" sbalit jednou za 14 dní svoje saky paky a dofrčet ke mně na povinnou návštěvu, kde (možná) nemá ani svůj pokoj, ani koutek, dávat najevo, že já jsem ve své domácnosti "šéf", (jak tady kdosi radí) no, to mi teda vůči tomu děcku připadá skutečně trapné a ubohé. Holce není nutno ukazovat, kdo je u radous šéf, naopak je důležité jí ukázat, že je v té domácnosti vítaná a že ji v té domácnosti mají rádi. A já věřím, že všechno by se obrátilo v "dobré", jako mávnutím kouzelného proutku. Jenže mávnout tím proutkem musí dospělí, ne to dítě.
Ostatně, radous neznala dceru svého partnera dřív? Lépe řečeno, ony dvě nedostaly šanci se skamarádit? První, o co bych se snažila, kdybych si našla rozvedeného muže (byl už rozvedený v době poznání radous?) 
, tak to je být s tou holkou spojenec.
Jaktože ji poznává pořádně až teď, když už má s tím pánem vlastní dítě? Mám rozvedeného kolegu, se kterým jsme tyto věci probírali a on má jasno: nevzal by si ženu, která nemá ráda jeho dítě. A stejně tak to mám "zařízené" já...
A že tatínek dělá pro dceru "první poslední"? To je naprosto v pořádku. 
Můj muž včera dobrovolně vezl dceru a její kamarády na koncert 50 km daleko a taky pro ně po půlnoci jel. Takové starání o děti považuji za normální a očekávala bych to od něj i v době po našem rozvodu... A já jsem s ní v jejím pelíšku do 4 do rána povídala o zážitcích... Moje babička říkávala, že tak, jak se chovají dospělí k dětem, tak se jednou budou chovat děti k nim.
Že manžel radous možná není úplně spravedlivý k oběma dětem je sice na pováženou, ale buď si toho není vědom, což se dá napravit, nebo to naopak má nějakou příčinu .
Upravil(a) Tercila (3. 8. 2008 22:19)
Není tady
Poraď, ako ľahko a jednoducho vysvetliť rodičovi, že nie je spravodlivý k svojim deťom. Sama som to zažila u bývalého(ale tam sa to vyriešilo čaosm smao, viď môj príspevok vyššie) a mám doma takého rodiča a neviem si s tým celkom rady už 41 rokov. Tak sa neškrob a napíš svoje know-how.... 
Není tady
Ppavlaa, aprill: Ale holky, všimly jste si, jak se manžel radouse chová ke své dceři a jinak ke svému synovi? ... Tohle by mi osobně přišlo líto nejvíc... Ale jak už jsem psala, vlastně to je spíš o vztahu jejím a jejího muže, není to až tak o těch dětech...
Selima: Tak to je teda 
... njn, když je člověk "malej", tak musí strpět ledacos...
Není tady
Tercilo, a proč nedělá manžel radouse první poslední taky pro kluka? Když je to tak naprosto v pořádku. (O tom žádná, to v pořádku je, ale proč ne k oběma děckám?)
Není tady
Eva36 napsal(a):
Tercilo, a proč nedělá manžel radouse první poslední taky pro kluka?
To že dělá málo pro syna jsou jen slova radouse, nevíme vůbec jak to ve skutečnosti je. Já si myslím, že radous vadí, že vůbec nějaká holka existuje a v tom je jádro pudla 
.
Není tady
Eva36 napsal(a):
Tercilo, a proč nedělá manžel radouse první poslední taky pro kluka?
Přesně to si myslím, že by měl měřit oběma dětem stejně. Samozřejmě s ohledem na věk, nemůže chtít po dvouletým dítěti, aby vynášelo smetí a utíralo nádobí, napříkld. To po šestnáctileté holce chtít může. A nemyslím, že by tím nějak trpěla jen proto, že je u tatínka jen jednou za 14 dní. To, že jí z těchto důvodů všechno projde, je opičí láska.
Není tady
aprill napsal(a):
To že dělá málo pro syna jsou jen slova radouse, nevíme vůbec jak to ve skutečnosti je. Já si myslím, že radous vadí, že vůbec nějaká holka existuje a v tom je jádro pudla
Ale to tak být může a taky nemusí.
Není tady
souhlasím, že tohle je opičí láska. Děvče s ním cvičí a tatík, až nebude mít peníze nebo bude potřebovat ke stáru spíš pomoc´s úklidem namísto toho, aby on poklízel za děvčetem, tak spláče nad výdělkem. Láska přece není o tom, že dítěti dovolím první poslední, dovolím lajdat a válet se u televize, z manželky udělám otrokyni a dítěti dovolím, aby nabourávalo jinak normální život. Nota bene když mám v nové rodině ještě i vlastní dítě ... mi to opravdu hlava nebere ... Já měla nevlastní ségru, chodila k nám taky jednou za 14 dní. A ráda, vycházíme jako kamarádky dodnes tj. víc než 20 let. Když jsme uklízeli, uklízeli jsme všichni, talíř po obědě si každý odnesl, nikdo to nepovažoval za šikanu, dárky jsme dostávaly zhruba stejné, nepamatuju, že by některé z nás, tj. tří dětí, bylo protežováno nebo utiskováno. .... Mno, zato pamatuju, jak můj bývalý podle slov jeho maminky doma nic nemusel dělat, že to ona si říkala, ať si ještě užije "dětství"... a výsledek? Její přes třicet let starý syn ji např. ani kytky nedojde zalít, když je matka v lázních. Slíbí a vykašle se na ni. Dokonce si pamatuju, že se na ni ještě obořil, když se ho prosila, aby ji jako vdově doma něco chlapského pomohl udělat... a to se s ním něco napiplala, s jedináčkem
Není tady
Řekla jsem i svému BM, že chci, aby kluk (16let), když je u nich, pomáhal a neválel se tam jen tak. A taky pomáhat musí, občas hlídá dvouměsíčního bráchu, pomáhá i na chatě, prostě normálně jako doma. Nevidím důvod, proč by ho měli protěžovat jen proto, že je tam jen občas. Má tam postel, může tam přijít kdykoliv, tak ať taky něco dělá, ne?
Není tady
Eva36 napsal(a):
Ppavlaa, aprill: Ale holky, všimly jste si, jak se manžel radouse chová ke své dceři a jinak ke svému synovi? ... Tohle by mi osobně přišlo líto nejvíc... Ale jak už jsem psala, vlastně to je spíš o vztahu jejím a jejího muže, není to až tak o těch dětech...
Selima: Tak to je teda
ach jo 
tím, že bude nenávidět jeho dceru to nevyřeší, na to má snad manžela, ne
Není tady
Pavlí, to je právě to, že možná je manžel příčinou toho, že Radous tu holku začne nenávidět a to je děsně špatně
Není tady
jj ale musí začít u manži, drbáním dcery si nepomůže ... ale ona už všechny náboje vystřílela ...
Není tady
Modroočka napsal(a):
Pavlí, to je právě to, že možná je manžel příčinou toho, že Radous tu holku začne nenávidět a to je děsně špatně
Já myslím, že už začala .
Není tady
jj taky mám ten pocit :-(
Není tady
Ahoj,
děkuji vám všem, které jste mi napsaly, teď jsem se snažila poctivě přečíst všechny příspěvky. Původně jsem sem opravdu napsala pro útěchu, byla jsem z toho všeho najednou nešťastná a neměla možnost s kým to probrat. Muž se vrátil z dovolené, byla to údajně otrava, což je mi líto, že si vyplácal dovču na nudu, ale je to jeho volba. Ano, na návštěvy jeho dcery jsem už opravdu alergická, to nepopírám, ale nikde jsem nenapsala, že se snažím jeho dcery definitivně zbavit. Ano, věděla jsem, že ji má, ale nevěděla jsem, že se chová tak jak se chová a už vůbec ne, že je jí to ze strany manžela tak tolerováno. Některá z vás to konzultovala s manželem, který mne označil za "kr...u", které vadí, že si dítě sedá na její místo, ano vadí mi to, stejně jako to, že dcera používá moji kosmetiku atd. Nemyslím si, že se u nás necítí vítaná, naopak, jezdí k nám velmi ráda (mám to od švagra, kterému se nedávno chlubila, jak se tu má dobře a že jí tu vlastně rozmazlujeme, že tu nemusí nic dělat atd.). Cítí se tu spokojená, protože já pořád ustupuju a svoje pocity jsem ventilovala až tady. Vím, že s tím nenadělám nic a že až do konce budu platit za to, že mám ráda muže, který měl z prvního manželství dítě (byl rozvedený dávno před tím, než jsme se poznali - to jen pro ty, které se na to ptaly).
Není tady
Radous, je to špatný přístup a Ty už to teď taky víš. Ustupovat druhým, kteří toho jen využijí a zneužijí. Po čase se dostaneš do pozice, kdy už není kam ustoupit a ti druzí Tě jakoby tlačí do dalšího ustupování. Logicky to od Tebe čekají. Kdo to zažil, pochopí. Kdo ne, nedovede si představit, že třeba ta židle, co se na ní sedí a mělo by to být jedno, je jedním z potencionálních spouštěčů konfliktu. Něco jiného totiž je, když se staví jednou za deset let na kafe spolužačka a sedne si, kam chce a když každý lichý týden nemáš po tom všem obskakování celé rodiny ani to svoje klidné místečko na zhltnutí svojí polívky...Já to docela chápu, prošla jsem čímsi podobným a vytáčelo mě pak absolutně všechno.
Není tady
radous: Já tě taky docela chápu, jako kalupinka. Můj přítel je totiž taky až moc hodný. Na všechny tedy, nejen na dceru. Ale jeho dcera taky dělala věci, které mně vadily. Tak jsem si řekla, že zkrátka je to také můj domov a nedala jsem si všechno líbit. Jistě, že když vím, že nesnáší např. knedlíky, tak schválně kvůli ní vařím třeba brambory, člověk to rád udělá. Ale když jela s námi nadšeně na písák, kde jsme se já, přítel a moje dcera hezky bavili a ona jen "pyskovala", jak je to tam hnusné, tak jsem jí řekla svoje. Slušně, ale jasně, jsem vyjádřila, že se mi nelíbí, jak se vyjadřuje a že si to nepřeju. Svůj názor říct může, ale stačí jednou a nemusí u toho obracet dvě hodiny oči v sloup a neustále vykvikovat, jak je toto hrozné a tamto hrozné.... Ono jedna věc je utiskovat "cizí" dítě a druhá věc je nechat utiskovat sebe. Věci mají být v rovnováze. Když už jsem se necítila doma dobře právě kvůli jejímu chování, tak jsem pochopila, že pokud se to nelíbí mně, musím to vyřešit já. Její táta je na to moc hodný, nic jí neřekne. Takže něco jsem přehodnotila a prostě skousla (ani já nejsem přece dokonalá) a proti něčemu jsem se u mužovy dcery ohradila. Ona nejdřív rudla a pak byl klid. A je doteď. Já ji respektuju a chci, aby ona respektovala mně. A jde to. Ovšem je pravda, že její táta mě podpoří alespoň tak, že není proti mně a měří všem stejným metrem. S nevlastní dcerou jsem si to řešila až potom, co jsem to s mužem probrala, abychom táhli oba dva za stejný konec provazu. Držím ti palce
Upravil(a) Eva36 (5. 8. 2008 14:28)
Není tady
Ovšem kdybys třeba řekla dívce "Prosím tě, Jani, odnes si ten talíř" a tvůj muž by reagoval vyskočením a odnášením za ni, tak to ... s tím pak těžko něco dělat (já bych mu možná nechala i můj a synův talíř na odnášení ... jenže to je zase něco jako "boj" a to nevede nikam, tak ti nevím....
Není tady
kalupinka napsal(a):
Kdo to zažil, pochopí. Kdo ne, nedovede si představit, že třeba ta židle, co se na ní sedí a mělo by to být jedno, je jedním z potencionálních spouštěčů konfliktu. Něco jiného totiž je, když se staví jednou za deset let na kafe spolužačka a sedne si, kam chce a když každý lichý týden nemáš po tom všem obskakování celé rodiny ani to svoje klidné místečko na zhltnutí svojí polívky...Já to docela chápu, prošla jsem čímsi podobným a vytáčelo mě pak absolutně všechno.
-------------------
Já tušila, že když napíšu o té židli, že se na mne některé vrhnou a proto jsem ráda, že se taky našel někdo kdo vyjádřil pochopení. Ono už pak naštve úplně všechno....
Není tady
Eva36 napsal(a):
Ovšem kdybys třeba řekla dívce "Prosím tě, Jani, odnes si ten talíř" a tvůj muž by reagoval vyskočením a odnášením za ni, tak to
-------------
Já se přiznám, že už bojovat nechci a jediné co je, tak chci mít klid. Trvá to už moc let. Nemyslím si, že jsem dokonalá, hodně jsem se zpočátku snažila s ní vycházet, jezdila jsem i na společné dovolené, kupovala pro ni mužovi dárky, snažila se povídat, ale když narážím na odsekávání, tak to je těžké.
Není tady
Ahoj Radous,
jako mládě se neumím úplně vcítit do tvojí pozice, ale alespoň ti můžu popsat pohled z "druhé strany". Naši se rozvedli, když mi byl cca rok. Dodnes spolu normálně vycházejí, telefonují si, občas se všichni sejdeme a tak. K tátovi jsem chodila spíš nepravidelně, ale chodila Když mi bylo asi šest našel si novou ženu a já je navštěvovala i nadále. Později (bylo mi dvanáct a nejspíš mi začínala puberta ) se jim narodila dcerka. Mám jí moc ráda a vždycky jsem měla (jen vsuvka, pamatuju si jak jsem strašně obrečela, že jí táta nutí sedět na nočníku a ona u toho řve jak tur že nechce 
). U táty jsem fungovala stejně jako doma, odnos nádobí, úklid po sobě to byl ten nejnižší standart. Moje nevlastní máma (které občas s láskou říkám maceška ) mě klidně poprosila o pomoc s čímkoliv a já si nepamatuju, že by mi nedělalo potíže vyhovět. Jo, možná jsem zafrflala, zvedla oči v sloup, ale pomohla. Co se týče měření dvojím metrem....myslím, že u nás se nevyskytlo, je to těžké určit, kvůli věkovému odstupu, nemůže přeci po batoleti chtít to samé co po puberťákovi, ale později, když byla ségra starší, dělali jsme věci na stejno.
Teď chodím na nvštěvy spíš sporadicky, ale ani y mě nenapadlo nezeptat se, jestli není potřeba s něčím pomoct a tak.
Tož tak.....
Jinak finance taky neposoudím a na dovolenou jsme jezdili i s maceškou a se ségrou
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 
22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Definitiv napsal(a):
Ahoj Radous,
jako mládě se neumím úplně vcítit do tvojí pozice, ale alespoň ti můžu popsat pohled z "druhé strany". Naši se rozvedli, když mi byl cca rok. Dodnes spolu normálně vycházejí, telefonují si, občas se všichni sejdeme a tak. K tátovi jsem chodila spíš nepravidelně, ale chodila
Teď chodím na nvštěvy spíš sporadicky, ale ani y mě nenapadlo nezeptat se, jestli není potřeba s něčím pomoct a tak.
Tož tak.....
Jinak finance taky neposoudím a na dovolenou jsme jezdili i s maceškou a se ségrou
----
Díky moc za tuhle zprávu, škoda, že nejsi moje nevlastní dcera! Ani já nechci po dceři bůhvíjaké úkony, ale vynést koš nebo oškrábat brambory snad není tak náročné.
Není tady
Radi - náročný to není, ale puberťáky otravuje jakákoliv akce no, špatnej vtípek.... nejhorší je, že poradit ti neumím....rozmluva s manžou evidentně nefunguje, každý druhý víkend odjíždět kamsi to asi taky nevyřeší....co zkusit porouchanou televizi?
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Ahoj Radous, jen jsem chtěla napsat, že mám pro to, jak se cítíš velké pochopení. Já jsem takhle ustupovala manželovi, přesně jak popisuje Kalupinka, a tchýni. Bylo to ale k ničemu, nikdo to stejně neocení a člověk je z toho pak jen podrážděný a nespokojený. Zkusila jsem to teď čerstvě jinak, totiž prosadit si slušně to, co potřebuji a zatím se situace otočila tím směrem, že já sama se cítím spokojenější a manžel mě respektuje a chová se líp. Nemám žádnej univerzální návod a ani sama nevím, jestli u nás bude změna trvalá, každopádně za pokus to stojí, hlavě dotahovat to do konce. To jest, skutečně na tom trvat a nevzdávat se a jestliže manžel nebude držet sliby, pak se skutečně zařídit podle sebe - třeba vyber s větším předstihem synovi dárky k vánocům, aby pak manžel neremcal, že na malého nezbylo...stanov nová pravidla pro chování jeho dcery u vás doma a trvej na jejich dodržování. Jestliže manžel tato pravidla odmítne, tož pak už nevím, ten můj po čase vždy řekl, že si dohodu nepamatuje, nebo že jsem "se dohodla já" a on nesouhlasil. Jenže se to teď párkrát otočilo proti němu, tak už to nedělá, zjistil, že se mu to zkrátka nevyplatí.
Jinak v 16 letech mi nepřijde nic divného, aby si holčina po sobě uklidila, pomohla ti v kuchyni. Možná že ti chce dát najevo jak na tebe kašle, nebo třeba může i postrádat ten pocit, že je u vás doma, nevím, nebo prostě jen využívá situace. Já v tomto věku mámě běžně pomáhala uvařit, měl jsem na starost určité věci, běžně jsem vysávala, vytírala podlahy, vynášela koš, dělala komplet úklid koupelen, pomáhala jsem na zahradě, na zodpovědnost jsem měla psa a chodila jsem s ním denně na procházky, ale i třeba na veterinu, rodiče mi neváhali svěřit byt a psa na ohlídání, když jeli na dovolenou a to jsem nebyla žádný svatoušek, ale normálně zlobivý dítě, co taky chodilo i po hospodách a mělo svoje pubertální roupy.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
