jojo neboj zvládli jsme to všichni!!

Nedat na rady "starších", že pláče, protože má hlad a máš dát sunar...

Niko,já si myslím,že si fakt na spoustu věcí přijdeš sama... je pravda,že co se týká manipulace s miminkem-té jsem se bála nejvíc-všechno mi ukázaly sestry v porodnici...to samý s hygienou(koho by napadlo,že se musí denně čistit ouška a nosík ) a kojením...seděly u mě i půl hodiny a vysvětlovaly techniku,pomáhaly mi malou správně přisát i budit,když usínala...měla jsem při kojení střídat prsa a pediatr mi doporučil nakojit vždy z jednoho prsu a zbytek odsát a další kojení ze druhýho...a přesto to dělám podle sebe Někdo doporučuje nehoupat,druhej odrazuje od dudlíků,nebo spaní s rodiči v posteli...my používáme dudlík na usnutí,pak ho Kabu stejně vyplivne, v posteli si ji nechávám nad ránem a houpu,když je třeba...každopádně věz,že pak budeš hodně vycházet s miminka a jeho potřeb...já se sprchuju voňavým mýdlem a voním se-samo že  s mírou a vynechávám prsa, jím na co mám chuť a když nevím,jestli to můžu,tak si to najdu na netu,anebo to prostě zkusím...
první tejden po příchodu z porodnice jsem probrečela láskou a ted jsem nejšťastnější člověk na světě
držím palce a těším se na tvý poznatky a objevy

Holky jste moc hodný - děkuju!!

Na broučka se moc těšíme, když se mi protahuje v bříšku a já si  ho představím chce se mi brečet.. Když koukám na ty vaše pokládky, brečela bych zas. Prostě si myslím, že to všechno určitě zvládnem.. ikdyž to bude někdy asi pěkně těžký. ....ale to vůbec nevadí..

Nám se osvědčila taky rektální rourka (často ji v lékárnách nemívali) a hodně nám pomohla při prdících (teda v kombinaci s kapkami).

Z velkých látkových plenek mám nastíhané malé čtverce, které používám na utírání a umývání čehokoliv. Nemusím hned prát a žehlit velké plenky.
Zhruba po 3 měsích jsem přestala přebalovat v noci, prostě hned, jak se malá přestala v noci pokakávat. Od té doby si ji na kojení položím do postele a ležíme spolu, přestala jsem při kojení sedět - vadilo mi že na mě táhne a je mi zima na nohy.

Zuzina napsal(a):

Nedat na rady "starších", že pláče, protože má hlad a máš dát sunar...

tak bohužel my jsme byly zrovna ten případ, kdy to byla pravda. Ale na základě týdnu každodenních kontrol u doktorky a kontrolního kojení...

nika9 - hlavní je že se těšíš, ono to pak všechno půjde samo :-)  já třeba první týden skoro nejedla, protože jsem se bála abych nesnědla něco po čem by malá měla prdíky   Naštěstí mě mamka i tchýně hodně pomohly, navařily mi  a já si pak postupně ohřívala.
Taky si pamatuju jak jsme měla nervy pokaždé když malá zabrečela, nebo naopak když nebrečela, když dlouho nespala nebo když dlouho spala - prostě klasická vystresovaná prvomatka
Za chvilku už jsme přesně věděla co kterej pláč znamená a kdy má hlad a kdy je unavená....to všechno  přišlo tak nějak samo. Hlavní je, mimčo milovat a dávat mu to pocítit   Joo a na krmení po třech hodinách jak říkají v porodnici se vykašli, koj kdykoliv bude mít hlad

Být máma je někdy těžký, ale je to asi to nejkrásnější na světě co tě potká

přesně tak-kojit kdy chce dítě..může se stát že příjde i taková krize že dítě chce každou hodinu.. je to o nervy,ale radím NEVZDÁVAT!!!!!!
ty prdíky jsou zezačátku hrozný..ale postupem času to přejde.. teda většinou.. dobrý je třeba i pokládat na bříško,cvičit s nožičkama,já malého nosila na ruce položenýho  bříškem na ..no jak se tomu říká.. na předloktí..???.. (mateřská demence..už je to tady zas) apohupovala jsem ho ..pak teplý na bříško..

Niko tehotenska demence je jenom zacatek, ta meterska to je teprve sila

Leri rektalni rourka je takova trubicka, da se koupit v lekarne, opatrne se zavadi do zadecku miminka a pomaha prdikum odchazet...
ta poloha na predlokti "na tygrika" S.L. taky hodne pomahala....

Petrželka mi taky připomněla  jednu věc.Na cestu z  porodnice jsem mimískovi vzala nádherný oblečky a pak do toho tu chudinku soukala snad půl hodiny takže příště beru zásadně zavinovací bodýčka (nic co se navléká přes hlavu) a propínací overálky

Ty síťovaný jednorázový kalhotky jsou bezvadný, kup si ty síťovaný prací (potom jsou ještě z takové průhledné látky), bez toho se neobejdeš, jo, vem si jich tak 4-5. Já jsem je ze začátku
používala i doma.

Ahoj,
tak já se přidávám, ne sice s radama (ty bych sama potřebovala), ale se zkušenostma.
Viki byla prvních 14 zlatá, až se všichni divili, jak krásně a hlavně pořád spinká. Opravdu se vzbudila jen na kojení, jinak spinkala. Až mi bylo i líto, že si jí jinak neužiju (jen kdybych věděla, co bude následovat :-)). Pak ze dne na den obrátila a nespala vůbec, ani ve dne, ani v noci. Na rady babiček, prababiček apod, že mám slabé mléko (které v našich zemích neexistuje) jsem pořád jen kojila, Viki si zvykla a chtěla co 30min i v noci, trošku jsme i dokrmovali Nutrilonem (hlavně na noc, aby déle spinkala). Pak mi dr vynadala, že jí přežírám. Paráda. Nic nepomáhalo. Tak jsme koupili Sab Simplex na prdíky (je pravda, že pomáhají), cvičili s nožičkama, nahřívali žínku na bříšku, prostě všechno možné i nemožné.
"Radilky" dál radili, že to není možné, že tak pořád pláče, že jí je určitě zima, tak jsem ji oblíkala co nejvíc (ale přiměřeně), ale měla chudák vždycky zpocenou hlavičku a zádíčka, tak jsem se na to vybodla.  A takhle bych mohla povídat hodiny o chytrých radách starších. Dříve prostě bylo všechno jinak, a ony to nechtějí pochopit a snaží se radit. Neberte to vůbec v potaz a řidte se tím, co cítíte, popř. se zeptejte dr. My teda máme dr úplně skvělou a vděčím jí za hodně rad. Je dobré se zeptat, když něco nevíte nebo si to najít na netu, ale ne všechny rady "chytrých radilek a vysloužilých matek" jsou dobré. Navíc každé miminko opravdu reaguje jinak.
Vik je skoro 7 týdnů, spí jen venku v kočárku nebo v autě, jinak ne, takže i doma ji vozim v kočárku přes "překážky", jinak by nespala nebo lítám po venku :-). A to někdy i v noci, když nemůže usnout. Jakmile ji dám do postýlky, vzbudí se. Tak jí dávám do postýlky i s tou "taškou" z kočárku. Jinak je to noční ptáče. Já vypadám jak když jsem prodělala tyfus , skoro nespim, jim ve spěchu, ve stoje nebo už studená jídla, jsem unavená, ale neměnila bych ani za jedinou klidnou hodinu spánku!!! Moje dcera je pro mě vším a veškeré trápení a starosti k ní prostě patří. Vymodlila jsem si ji, mám ji a to je to nejdůležitější. Takže věřím, že i všechny novopečené maminky na pokraji sil to zvládnou. Přece jen - láska k dítěti je to nejsilnější pouto a cit, který člověk pozná a neztratí. Svoje dítě budete milovat hodné i zlobivé, hezké i ošklivé, zdravé i nemocné, spící i brečící a to z jednoho prostého důvod - JE TO VAŠE MIMINKO!!!

Jinak s tím jídlem tady mají holky pravdu, mě vaří máma a hrozně to pomáhá, přijedeme, najíme se, máma vidí malou, odjeme, žádné vaření, mytí nádobí, nic....Fakt bomba a pokud to jde, zkuste si to zařídit taky. Jinak ten mrazák .

Omlouvám se za slohovku

Upravil(a) Honney (24. 7. 2008 14:19)