Dovolte mi, abych i já přispěla se svou zkušeností při porodu své prvorozené dcery Verunky.

Celé moje těhotenství probíhalo bez jakýchkoli komplikací. Vše začalo v podvečer 2.7.2008, kdy jsem cítila takový zvláštní klid v bříšku. Malá jako by odpočívala a nabírala síly na svůj velký den. Nepřikládala jsem tomu nějakou velkou pozornost, protože do termínu zbývalo více jak týden a tak jsem večer v klidu ulehla ke spánku. Vzhledem k tomu, že nám byl dr.doporučen sex kvůli rychlejšímu otevírání, tak můj manža konal svou manželskou povinnost. Jestli porod vyvolala jen příroda či jí pomohl můj manžel už asi nezjistím
Tu noc jsem spala dost neklidně. Zdál se mi sen o tom jak rodím a také jsem se v noci vzbudila a šla rychle napsat do mobilu SMS o našem odjezdu do porodnice, abych ji měla připravenou k odeslání  na onen velký den. Snad předtucha, nevím, každopádně známky porodu zatím nebyly žádné.
V pět hodin ráno mi praskla plodová voda. Zpočátku byla barvy mléčné a tak manžovi říkám, že není kam spěchat, že v klidu dobalíme a vyrazíme do porodnice. Ale pár minut na to se plodovka zbarvila do jakési šedo-zelené barvy. A tak se na nic nečekalo a vyrazilo se ihned směr porodnice. V autě v klidu posílám SMS rodině a přátelům o našem odjezdu. Neměla jsem žádné bolesti, kontrakce, prostě jen odtékala plodovka, takže "pohoda"
Na příjmu mě rovnou převlékli, nechali přinést tašku s věcmi a bylo mi řečeno, že dnes určitě porodím.
V 6.10 hodin jsem byla přijata na sál. Byl mi natočen monitor a byla jsem otevřená na 3 prsty, ale stále bez kontrakcí. Následoval klystýr a pak už jen nekonečné čekání....
Vzhledem k tomu, že jsem se pomalu otevírala mi bylo sděleno, že mohu rodit 12, ale i 24 hodin. Byla jsem stále bez větších bolestí, tak jsem si říkala, že to zvládneme
Nevím po kolika hodinách, ale dr. se nad námi slitovala a bylo mi řečeno, že mi porod začnou vyvolávat, abych porodila co nejdříve. Následovala infuze s oxytoxinem a ještě nějaké léky. Po této aplikaci léků se dostavili kontrakce. Nejvíce mi na uvolnění pomáhala spracha, takže když jsem mohla byla jsem tam a manžel mě sprchoval bříško teplou vodou
Když se dostavili silnější kontrakce, tak snad každých pět minut mi dr. a porodní asistentka kontrolovala na kolik jsem otevřená. Jenže se to pohlo asi jen o jeden prst a já měla ukrutné bolesti. Udělalo se mi špatně, začala jsem zvracet a bylo mi na omdlení. Tím, jak často kontrolovali otevření mi odtekla celá plodová voda a já už na přirozený porod neměla dostatek sil. Po cca 7 hodinách našeho trápení dorazil primář a po kontrole mi sdělil, že se jedná o nepostupující porod a že doporučuje ukončení císařským řezem. A já totálně vyčerpaná a bez jakýchkoliv sil, souhlasila.
A tak bylo rozhodnuto a začala příprava na operaci. Vše bylo strašně rychlé a já už vnímala jen tlukot naší malé holčičky na monitoru, zda vůbec dýchá a aby to všechno zvládla. Byla jsem v celkové narkóze a později anesteziolog říkal, že jsem téměř nepotřebovala uspávat, že jsem byla tak vyčerpaná a unavená, že jsem jim na sále usnula sama.
A tak se dne 3.7.2008 ve 13.52 hodin narodila císařským řezem naše dcera Verunka.
Nejhorší na tom bylo to, že jsem přišla o její první pláč a ta slova: "máte holčičku" nebo jak to říkají. Tyto informace jsem se dozvěděla asi o půl šesté večer, když jsem se probrala na jednotce intenzivní péče a dávala si zpětně dohromady co se vlastně dělo. Poté mi ji přinesli ukázat na 10 vteřin v zavinovačce a řekli, že je to má dcera a že je zdravá. A má první slova byla: "ta je tak krásná" a do očí mi vletěly ohromné slzy štěstí.
Druhý den mi dr. řekla, že porod nepostupoval proto, že Verunka neměla ještě hlavičku připravenou na průchod porodními cestami a vzhledem k tomu, že mi odtekla celá plodová voda, tak se již nedokázala otočit tak, abychom zvládli porod přirozenou cestou.

I přesto, že jsem přišla o to nejkrásnější co na celém porodu asi je, tak nyní to s Verunkou doháníme. Tento "nepostupující porod" byl pro mě velkou zkouškou. A asi i pro mého manžela a náš vztah.
Chtěla bych tímto poděkovat jak svému manželovi, tak i rodině a přátelům za jejich velkou podporu. Bez nich bych to asi jen těžko zvládla. A Tobě, Verunko, děkuji za to, že jsi to semnou zvládla. Jsi velká bojovnice

Upravil(a) Monulinečka (20. 7. 2008 19:19)