Mlaskání nepomůže, BM chrápal jako zjednaný, když šel spát dřív než já, nemohla jsem usnout, někdy mě to jeho chrápání vzbudilo. Moje babička kvůli dědovu chrápání spávala v jiném pokoji. To je asi jediný, co ti pomůže.

Iveta X napsal(a):

Chrápání manžela taky denně zažívám. Dnešní noc do toho tak "řezal", nepřetržitě dvě hodiny hned jak jsme šli spát, zkoušela jsem si číst, jestli ho to mezi tím nepřejde, nepřešlo, v 1 hodinu jsem se s peřinou přestěhovala do obýváku. Zajímavý, on je svěží, vyspinkaný, já za noc několikrát buzená jeho hlasitým projevem a když do něj drcám, tak mi ještě sevře, proč ho budím. Dávám si vatu do uší, ale nepomáhá to.

Asi by to chtělo dvě ložnice . Nedovedu si představit, že bych musela spát s někým kdo každou noc chrápe.

Po přečtení si připadám,že bydlíte s náma    .Co píšete už jsem vyzkoušela a většinou taky dostala vynadáno,že ho budím a proč prý nespim!Už si taky stěžovali děti a to máme zavřený dveře do ložnice.A spát v jiný místnosti - to bych musela leda u jednoho z kluků na zemi (taky vyzkoušeno a dost nepohodlný pro mě,pro muže né - nikdo ho nebudil).A v obýváku taky nelze,je v přízemí a ty myšlenky - nevzbudil se malej,nespadne ze schodů ......... Hold to budu muset nějak přetrpět,protože jít spát dřív,tak mě stejně probudí    .Zkusila jsem ho i v noci pro příšerný chrápání přestěhovat (za mí pomoci) do obýváku a ráno jsem ani nestačila pořádně otevřít oči a už jsem dostala vynadáno,že tam spal naposled,že ho všechno bolí a že se tam nedá spát.Tak ho asi zavřu na půdu nebo do sklepa.

Iveta X napsal(a):

No můžu prozradit ještě jeden způsob, který někdy používám. Když neodbytně chrápe, tak ho vedle sebe začnu kopat nohama (ne surově, ale tak, aby se probral) a když se rozčílí, že ho budím, tak zamumlám, že od mala kopu ze spaní. No někdo kope, někdo chrápe... No ale je to jen krátkodobý řešení, než do toho zase začne řezat. Dovede chrápat i na břiše.

ale lidi, chrápání je přece tělesný projev, který nelze vůlí ovlivnit...  jedině snad léčit
mně baví, že se ty moji lidi (máma i partner)  ohrazujou slovy : ale já přece nechrápu... a ještě se cítěj uražený...
takže já v okamžíku největšího randálu balím polštář a pokrývku pod paži a přesouvám se do jiné místnosti...
nejde to samozřejmě v 1+0 ... nebo na dovolený, jé, to mně teď čeká, to zas budou noci

Upravil(a) Jessika (21. 7. 2008 10:29)

Modroočka napsal(a):

Já ale taky někdy v noci chrápu, ne sice moc nahlas, ale občas pochrupkávám.

A nejblbější je, že se člověk někdy sám sebe slyší
Já prej vržu zubama a to prej je taky "lahůdka" pro uši.

Manžel mi tvrdí, že jednou za čas taky trochu chrápu. Tak snad se z toho nestane pravidelnost.

Modroočka napsal(a):

Jo, vrzání zubama, to jo, to dělal brácha, když jsme jako děcka sdíleli jeden pokoj. Občas jsem měla pocit, že ho přizabiju. Ale taky už se mi stalo, že jsem pochrupkávala, až mě to vzbudilo  naštěstí to je jen málokdy.........

Petromilko, vubec ti nezavidim. Ja sama jsem strasne citliva na zvuky a vibrace a ke spanku potrebuji klid.
Muj partner obcas pochrupka, ale je to jen sem tam a okamzite reaguje na me zamlaskani nebo "okriknuti".
Me osobne by tenhle problem moc ovlivnoval, nevyspani bych odnesla zdravotne. Musela bych to resit oddelenymi loznicemi, pokud on sam by se na tom reseni podilet nechtel.
Ze zkusenosti od svych pratel vim, ze kolikrat staci zhubnout nejake to prebytecne kilo, necpat se pred spanim. Nevim, jestli jsou na ceskem trhu k dostani specialni naplasti na nos, ty take pomahaji.

Klubko, mám to přesně stejně - i s těma vražednejma sklonama

Manžel naštěstí nechrápe, to občas já. Jinak mám hrozně slabý spaní, skoro všechno mě probudí.

topazio: "Manžel naštěstí nechrápe, to občas já. Jinak mám hrozně slabý spaní, skoro všechno mě probudí."

Hmm, a po porodu ho budeš mít ještě slabší, budeš poslouchat, jestli děťátko dýchá.... tak se do porodu pořádně vyspi do zásoby .

Petromilko, neboj, lupiči nepřijdou, nic se nestane a všecko zvládneš. Nemáte psa? Nebo dobrý zámek?

Joo, Klubí, tak Tvůj tatínek je něco podobného jako můj manžel, nabeton ho slyší sousedi, dvoje dveře jsou fakt slabota a do toho stanu, to nepřichází v úvahu vůbec . Chrápe ve všech polohách, ale kdyby jen monotónně chrápal, on se občas i zalyká a rozkašle a dusí - já kolikrát vyletím, že budu volat záchranku . On chudák, schválně večer usíná v obýváku u TV, abych mohla já v ložnici usnout dřív, než přijde se svou motorovkou on. V noci už mě to tak nebudí, ale před tím usnutím nebo nad ránem... to je maso . Už jsme si říkali, že musíme zkusit nějakou kliniku nebo tak něco... Naštěstí se neuráží, když ho z ložnice vyhodím (před nějakou mojí zkouškou nebo důležitým jednáním) nebo spím někdy u dcery v pokojíku... Nedokážu si představit dovolenou pro nás 3 ve třílůžkovém pokoji .

Ne, to ne, můj manžel se nám za svoje chrápání omlouvá.

Mě trochu pomohlo to, že jsem ho v noci natočila. Pak koukal a uznal, že je to fakt děsný. Chrápaní se tím neovlivnilo, ale dalo mi možnost, aby opravdu pochopil, proč v noci balím peřiny a jdu spát jinam. Někdy to přežiji i se špunty.
Jenže v tvém případě: špunty nemůžeš a zřejmě ani do jiných místností kvůli místu nelze jít.... Takže těžko radit.
Jenom bych zkusila obrátit strunu a říct, že se nevyspíš ty a že je tedy dost sobecký, když se nesnaží vyjít vstříc nějakým řešením....