Adri já myslím že si rozumíme je to hodně o naší psychické pohodě a o tom si uvědomit co je důležité. A u mě pak i o potřebě dělat trochu normální věci (myslím tím v klidu se osprchovat a bez řevu se najíst). Však jsme si to psali v tom tvojem tematu. Je fajn žes našla rovinu ve které vám to funguje
Peti, já to právě četla v šestinedělí potom co jsem taky rodila akutním CS a Vojta byl v inkubátoru a měla jsem z toho hodně špatný pocit. Dany je úžasné miminko, to Vojta takový není, teda jako samozřejmě je úžasný, ale byl hodně uplakaný, se spaním máme problémy od malička, ale já jsem prý taky byla taková. V roce jsem nespala přes den vůbec když mě mamka chtěla přebalit tak si na mě musela kleknout, i Vojta je hrozně aktivní a je maximalista, všechno dělá na plný plyn, bohužel i to řvaní
To přizpůsobování jsem myslela tak že když byl vzhůru a já potřebovala něco udělat tak to dělal se mnou, nedělala jsem všechno když spal, vzhledem k tomu že nikdy moc nespal a byla jsem na něj hodně sama potřebovala jsem vždycky aspoň chvilku pro sebe abych načerpala trochu síly. To bylo i v jeho zájmu zhroucená matka je mu na prd. Ale jinak samozřejmě co se týká denního režimu a ostatních věcí to se mu absolutně přizpůsobilo.

Def, co je RaR?? jsem mimo
to upozorňování mám bohužel vyzkoušené - Vojta u babi (tchýně) lezl po kuchyni asi 10minut - v naprosté pohodě si tam dělal co potřeboval já na něj koukala z povzdálí - za p.r.d.e.l.í. mu ze zásady nestojím, pak přišla babi a říká jejižmarjá Vojtíšku pozor tady je ostrej roh, ať se nebouchneš. než jsem stihla zareagovat ať mu nic takového neříká narazil do něj a měl luxusní modřinu i bouli

.

Upravil(a) misha88 (30. 3. 2011 7:37)

Ahoj, knihu jsem tedy nečetla, mám jen hrubou představu dle toho co jsem o ní četla v diskusích, o malých miminkách, jejich potřebě být s mámou atd.nepochybuji, ale nevím co se starším dítětem, kde je ta hranice mezi tím, nechat dítěti prostor a svobodné rozhodování a tím, že bude naopak dítě řídit život mě- jak píše Def, ano můžu jít např.do obchodu později ,ale co když nebude chtít jít ani potom???
V naší rodině se podobné situace řešily většinou odpoutáním pozornosti případně "uplácením", pojď do obchodu koupím ti něco, nebo pojď po cestě se zastavíme na hřišti apod.

Upravil(a) Luci27 (14. 9. 2010 11:07)

Luci - no, já zastánce uplácení nejsem. Díkybohu jsem zatím nic takovýho nemusela použít. Používám spíš mírnější formu uplaácení, což je rozptylování

Adri - to mi taky nepřijde správný. Dítě je osobnost jako každý jiný a taky má určitý potřeby a touhy... I když je to jen zrovna okusovat autíčko. Takže já bych volila "za chvíli půjdeme do obchodu". Dítě ví, že se půjde, ale zároveň má čas si to autíčko ještě chvíli okusovat...
Jinak já doporučuju knížky od Prekopový

holky, knížku jsem zatím nečetla, ale diskuzi sleduju, s hodně věcma souhlasím, něco mi přijde už trochu přitažené za vlasy, ale hodně věcí, jak tak sleduju, jsem dělala intuitivně a shoduje se to s tím, co popisujete nenechávali jsme nikdy malou vybrečet, většinu věcí zvládnu dělat s ní - resp. dřív jsem zvládla, teď už je to něco jiného, teď mi dělá velkou asistentku , ale ani když byla malá, nemusela jsem moc řešit dilema, jestli udělat to nebo ono, nebo se věnovat jí - prostě jsem ji naložila do manducy a spokojené jsme byly obě... jen některé činnosti (žehlení apod.) jsem si nechávala na večer, kdy už spala...
co se týká zákazů a oblíbené předpony babiček NE-(-smíš, -choď tam, -nedělej to a ono...), je to u nás úplně stejné, jako popisujete - od malička má Dorča volný pohyb, co nechci, aby brala, to jsem rovnou schovala mimo, aby ji to nelákalo, zbytek byl vždy volně k prozkoumání (včetně šuplíků apod., které ji paradoxně moc nezajímaly, protože to neměla zakázané )... ale jak přijedem k babičkám, je to samé upozorňování a samozřejmě že se vždycky stane to, na co ji upozorní několikrát jsem jim řekla, ať na ni přestanou pořád houkat, že spadne už jen kvůli tomu, že se lekne toho, jak na ni bafnou, ale stejně to nepomohlo...
Def, u nás o zásuvky teda taky zájem není, ale stejně bych neměla odvahu je nechat jen tak bez pojistky - jeden nikdy neví, kdy si dítko zmyslí vyzkoušet, jestli se ta sponka rozzáří nebo rozezvučí jako ten přístroj, cos jí tam ukazovala

ale na co jsem teď chtěla reagovat, je, co píše Def - u nás to funguje výborně... není možně se podřizovat plně dítěti, ale taky není možné ji najednou vytrhnout od hry, činnosti, co právě dělá, jen proto, že já jsem se právě teď rozhodla jít do obchodu nebo dělat něco jiného (jsou situace, kdy to nejde - někdo zazvoní apod., ale to je něco jiného)... prostě jí oznámí, ať si ještě chvilku hraje, že se za chvilku oblečeme a půjdeme na procházku... málokdy se to míjí účinkem - jak píše Def - v klidu si "ožužlá to své auto" (obrazně), ale přitom už počítá se změnou... každé dítě je jiné, ale vím, že u Dorči by nějaké okamžité změny plánů znamenaly jedině scénu, zbytečně bychom byly vynervené obě - ona protože ji beru od činnosti, která ji baví a já protože by mi vadilo, že hned neposlechne a nejde bez řečí... tak se to prostě řeší kompromisem... samozřejmě že s ní nebudu smlouvat, prosit ji pomalu na kolenou apod., jen jí oznámím, co ji čeká, aby se s tím mohla vyrovnat

Adri, já jsem naštěstí mockrát o rozmazlování poznámky nezaslechla (i když párkrát ano, když jsme malou nosili v manduce, jednou u tchýně, kdy jsem malé podle jejích představ nedala na zadek, ale jen jsem jí řekla, že to nemá dělat apod.) a na to je jednoduchá odpověď - no a co? je to moje dítě a já si je budu rozmazlovat, jak chci...
spoustě lidí se nedá vysvětlit, že pozitivním přístupem, nošením v čemkoliv atd. se dítě prostě nerozmazlí... rozmazlené je podle mě dítě, co si vždycky všechno vydupe, pomalu poroučí už v útlém věku rodičům, nemá žádné hranice apod... ale rozhodně není rozmazlené dítě, které rodiče beru jako "partnera", projevují mu svou lásku, dávají mu pocítit bezpečí apod....

Dobra debata... Prave koncom prazdnin som sa vratila ku KK... a tiez to mam tak, ze s niecim sa stotoznujem uplne, nieco povazujem za v dnesnej dobe a hlavne v nasej kulture za nerealne (teda nie, ze by som bola apriori proti)... Suhlasim s tym, co napisala gall, ale v podstate mam pocit, ze sme vsetky na jednej vlne... a ze to vnimame viac menej rovnako...

Prveho syna som nenosila, mala som jednu tvrdu "kanafasovu" satku a jemu sa v nej vobec nepacilo a ja som netusila, ze treba vytrvat... Takze sme sa vozili v kociari, bolo to jedine miesto, kde zaspal (okrem kojenia, samozrejme), takze som vozila aj trikrat denne, tri hodiny v mraze... aby dobre spinkal... Nikdy som ho nenechala vyplakat, vsak sme mali s muzom ruky vytahane ako opice Samozrejme, ze som nestihala domacnost, kedze sme boli stale vonku... prvykrat som varila, ked mal maly 6 msiacov, do tej doby mi varil manzel...

Druhe dieta som zacala nosit v manduce... uz som vedela, ze musim zvykat a ze cas straveny v nositku sa bude predlzovat... Zrazu som mala volne ruky a aj ked som si na hrudi tulila druhorodeneho, mala som obe ruky volne, aby som mohla objat a vystiskat prvorodeneho a zaroven stihala domacnost (ako tak, ze?)

Tiez riesim vychovu... a citam "mudre knihy", vela veci clovek robi intuitivne, ale v mnohych je bezradny... kedze nasa vychova bola vo vacsine pripadov uplne ina... Vela podnetov mi dali prave knihy Prekopovej... A musim povedat, ze mam pocit, ze teraz ked mam dvoch, toho zvladnem viac, ako ked som mala len jedneho, viem si inak zorganizovat veci...

A tymi babickami to mame uplne rovnake, akurat moja mama pri tom este kvalitne hiiiiiiiiiiiiika od strachu, aj ja by som padla na rovnej zemi uz len to pocut...

Paci sa mi ako to robi Lenka s tym ukoncenim hry, akurat ja nepouzivam termin nejasne ako chvila, tito prckovia tomu nerozumeju... takze ja hovorim vzdy konkretne, napr. ked sa dohras s autickom, pojdeme do obchodu... a pod...

Az teraz som si uvedomila, ze pisem slovensky, hovorila som s manzelom a zabudla som prepnut

Sill - já myslím, že i slovensky to zvládnem
Upozornění "až si dohraješ s autíčkem, půjdem do obchodu" se já trochu bojím, protože jak dítě poroste, podle ěm pochopí princip toho, že když si hrát nepřestane, tak se nikam nepůjde, protože si vlastně nedohrálo. Ale to je možná jen moje konspirační teorie

A ohledně intuice, otevřeně přiznávám, že mám občas strach se na svojí intuici (co s e výchovy týče) spolehnout. Nebyl mi totiž nikdy předán model výchovy, který bych alespoň částečně chtěla kopírovat, tak prostě není z čeho čerpat. Tradice jsou zpřetrhány, přístup k dětem násilně změněn a já v sobě dost často hledám, jestli to co "intuitivně" cítím, je skutečně to, jak by to mělo probíhat.

Což mě přivádí k jedný mý oblíbený teorii a to jsou "hodný babičky". Taky jste všechny měly hodný babičky? Který vás rozmazlovaly, všechno vám dovolovaly, utěšovaly jakmile jste zaplakaly? Prostě takovou tu echt babičku? Když už se člověku nepoštěstilo, tak jich v okolí byla spoust.
Zatímco to, co vidím v okolí teď jsou babičky typu "jen ho nech vybrečet", "proč ho pořád nosíš? Akorát ho rozmazlíš", "od narození má mít svojí postýlku, copak k němu chceš pořád vstávat?", "ty ho pořád kojíš? nezdá se ti to divný? Určitě pak bude mít nějakou zásadní charakterouvou vadu která vznikla tvým přihlouple hodným přístupem".
No, co říct, babičky z hororu

Nekecám, já jestli tu naší mámu trochu nevycvičím, tak fakt nebudu mít na to, abych s ní Maty pouštěla

Já jsem KK nečetla,ale jen jsem chtěla napsat k tomu např. odchodu do obchodu apod. Mě se zatím jen v práci (ve škole) osvědčilo např.dítě u klavírku-"Ještě 2 písničky a pak půjdeme ven."Má ještě svůj čas, ví kdy bude "konkrétněji" konec hry a zároveň dosáhnu toho, co "potřebuji" nebo "chci". Ale minutka je taky fajn věc

Defi, nenechej ten strach zvítězit,ty máš nějaké své představy, co chceš pro Maty a věř si

Já jsem na tom se znalostí stejně jako Luci. Nečetla jsem a zatím se nechystám. Neříkám, že si jednou nepřetčtu. Jen mě strašně zařáží to, že je teď tolika knížek: jak vychovávat nebo nevychovávat děti a rok od roku jsou ty děti horší a horší. V určitém slova smyslu. Čím to je? Chodím s Dádou hodně mezi děti různých věkových kategorií a setkávám se s dětmi, které jsou kolikrát i strašně "zlé" a rodičům je to jedno. Jsou rádi, že se jim děti zabaví a nechávají je být. Fakt to nechápu. Děti se rvou, jsou na rodiče hubaté, řeknou jim kolikrát slova, že bych si nikdy neodvážila tohle svojí mamce říct, no škoda mluvit. Přitom rodiče docela normální - teĎ když nad tím přemýšlím moc normální nebuodu, fakt nevím. Mám pár kamarádek,které jsou ve školství a tvrdí,že je to prostě dobou. Podle mého nesmysl.

Já mám takový svůj styl výchovy, nenechávám vyplakat, nosím, jsem neustále s ním. Davídek má přednost před vším ostatním. Setkala jsem se s hodně názory, že to není dobře, že si ho rozmazlím, že budu jeho otrokem, ale já to tak vůbec necítím. Respektuju jeho potřeby a on zase respektuje moje - vydrží si klidně hrát sám, protože ví, že když bude třeba, přijdu. zatím toho nezneužívá.

S okolím je to horší, tak nějak mají zajetou tu svojí výchovu a moc tu mojí nerespektují, ale zase si nedokážu představit, že bych ho měla kvůli svojí zaryté výchově nějak izolovat od ostatních.

A intuice? Já prostě pořád svému dítěti věřím. Davídek leze všude možně, na všechno šahá, shazuje. Ale já si myslím, že když mu budu říkat, aby to nedělal, že se něco stane, tak i tak malé dítě si v tom svém mozečku řekne ha, to musím vyzkoušet. Takže nechávám ho prakticky si "všechno" osahat. Samo ne nože, elektriku ... děti si na všechno musí spřijít samy. Pak přijodu na to, jestli je to dobré nebo ne.

Já prostě pořád tomu sému drobečkovi strašně věřím, že to, co dělá je správné, že to zvládne, bez jakýchkoliv chráničů může lézt po bytě, okolo radiátorů, zásuvek.

Já taky nechávám hodně věcí, aby si Niky vyzkoušla sama (samozřejmě ne všechno ). Nedávno jsme řešili to, že Niki chce pořád chodit v letních šatičkách na ramínka a dělala kvůli tomu šílený scény, vyčítala mi, proč není teplo atak. Nedala si to nijak vymluvit, tak jsem jí jednou ráno dala jen šatičky (to zrovna byla ta hrozná zima na konci srpna ), sama jsem se pořádně oblíkla a šly jsme na procházku...samozřejmě po chvíli začala kňučet, že je jí zima a tak konečně pochopila, že v takovým počasí prostě šatičky mít nemůže
Prostě někdy to jinak nejde

Definitiv napsal(a):

Sill - já asi moc plánuju do budoucna. Vím jak se mi těžko odnaučují špatně zajeté věci Tak už se teď snažím eliminovat to, co by se v budoucnu mohlo stát problémem. I když by se třeba mohlo ukázat, že z toho problém vůbec nebude, ale to nejspíš nezjistím.

Def, obavam sa, ze v tomto som rovnaky uchyl ako ty a niektori by si mozno klopkali na celo, co vsetko uz riesim, ale mna to trapi a aj ked to bude aktualne az o par rokov, rozmyslam nad tym uz teraz... Ale nejdem to tu rozoberat, pretoze nepotrebujem, aby ma tu niekto riesil a rozoberal...