|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Tak já jsem si zase říkala, než jsem měla děti, že na ně nebudu nikdy křičet, nikdy zlá, že to půjde všechno v klidu. vše je jinak.
Není tady
Nevím, ale myslím, že Martinka knihu nikomu nevnucovala, pouze nastínila, že existuje i takovýto přístup k výchově dětí. A to, že nemá dítě přece neznamená, že nemůže získávat potřebné informace již teď.
Já jsem si informace o těhotenství, porodu i výchově dětí získávala mnoho měsíců dopředu. Přečetla jsem mnoho knih, mnoho článků, rad, lékařských názorů... avšak z každého jsem si vytáhla jen to, co mi bylo blízké a co jsem považovala za správné.
A to vše uzpůsobuji tomu, jak to mé dítě potřebuje.
Neřídím se do detailu žádnou knihou, žádnou lékařskou radou, neboť si často protiřečí, ale hlavně svým citem.
Není tady
Tak já nevím, Martinka už v názvu napsala otázku "- co vy na to?" Tak se ji dostalo žádané odpovědi. Stejně jako ostatní diskutující si může z textu vybrat, či se tím už vůbec nezaobírat. Navíc jsem si nevšimla, že by byla osočená z vnucování čehosi.
Není tady
No tak to já jsem si tedy všimla, např Silwan o pár příspěvků níže píše o vnucování knihy...
Není tady
Gia napsal(a):
Aáá, skvělá to debata
Knížka Koncept kontinua je zajímavá, dá se tam toho spousta vyčíst a najít. Taky jsi ji Marti objevila proto, abys v ní mohla najít NĚCO PRO SEBE. (A to, co Tě nejvíc zaujalo, je jenom Tvoje a otázkou je, proč to máš potřebu posílat dál a stále to řešit. Nedávno to tady přeci bylo.)
Nicméně mně až tak úžasná nepřišla - některé rady uvedené v této knížce jsou v této době a v této zemi nepoužitelné. Njevíc mě asi pobavila rada, že je je ideální žít podle principů kontinua a to tak, že se domluvit s nějakou kamarádkou a dělat všechny domácí práce společně. Jednou udělat domácí práce u ní a pak zase u nás. Tak, aby děti byli v ideálním společenství ostatních dětí a matky byly zase mezi matkami. To je něco, co si opravdu nedokážu ani představit
Opravdu, beru názor američanky (nebo britky?), která žila pár let či měsíců někde v džungli a okoukávála životní styl - s rezervou.
O šátkování je toho napsáno spousta... Jo, mně hodně pomohly ukázky úvazů na www.vbavlnce.cz
Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe
Ježiš, jenom to ne.. Zavedly jsme s kámoškou hlídání si dětí a dost časté navštěvování.. No, a jak to dopadlo 
Já hlídala pořád (jsem takovej nepoučitelnej blbec) a to navštěvování u nás mě ubíjelo, páč liberálně vychování dítka neznají hranice Uff, nikdy více...
Není tady
No nebudu se do Martinky navážet,protože to není předmětem diskuse.
Kniha jistě prezentuje zajímavé názory,ale způsob podání mi připadá poněkud fanatický.Nebere v potaz rozdílnost kultur a to je dost zásadní chyba.
Budoucím maminám bych spíš doporučila knížku prevíti a kazisvěti 
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Novia napsal(a):
aha, tak už je to jasný
taky bych chtěla vysvětlení MartinkyHolky, pokud to nechápete bez vysvětlení, ani vysvětlení nepomůže :-)
Pořád nějak nemůžu najít zákon, který by zakazoval dát upoutávku na knížku ohledně výchovy dětí někomu, kdo ještě nerodil... Napíšete mi odkaz prosím?
Píšu o té knížce proto, že se mi moc líbila (stejně jako spousta jiných knížek podobnýho ražení o stejném tématu), a myslím že je lepší když budu mít "nastudováno" dopředu, než pak nebudu vědět, co s dítětem... Prostě "cítím" že to tak má být...(jak je v knížce)- bohužel "cítění" je nepřenosné, tudíž žádné vysvětlení nepomůže.
A hlavní důvod proč to sem píšu je, že možná některým mámám by se to mohlo líbit a třeba něco převezmou do své výchovy.
A komu se to nelíbí, klidně může knížku ignorovat...
Já vnímám, že mimi je ten "slabší" článek ve dvojici "máma-dítě", bohužel se posl. dobou dokážu vcítit (píšu bohužel, protože mě to fakt bolí) jak se cítí dítě v některých situacích, které jsou na Babi napsané (zřejmě si vzpomínám, jak bylo zacházeno se mnou)... a cítím, že některé postupy, za které by se některé ženské bily do krve (krajním případem je nechat dítě "vyřvat") se mi prostě nelíbí. Což neznamená, že to nikdo dělat nemůže.
Přečetla jsem hodně knížek, i psychologických (podle vás je to možná na škodu?) - jedna z posledních se zabývala traumaty a já jsem jenom čuměla, co všechno můžeme mít za traumata, která pocházejí z období, kdy jsme byli malá miminka... "Díky" některým příspěvkům na babi se bohužel rozvpomínám... A proto tak reaguju.
Na tom prostě není co pochopit. Jen CÍTIT. Samozřejmě každý cítí jinak, někdo má tu hranici vysoko, jiný nízko... mně se hranice právě posunuje a vnímám hodně psychické bolesti, která samozřejmě pochází z mého dětství (přesně z doby, kdy byla knížka vydaná) a názory na Babi působí jako spouštěč, který ty emoce vyvolává. Což je dobře.
Nicméně mě mrzí, že by dnešní minimka musely zažívat to co my před třiceti lety - protože dneska už jsou ty správné informace a jiný věk... ale asi jenom pro některé.
Pochopily?
Jestli ne, další vysvětlování stejně nepomůže...
Marti - jasně, máš tu zkušenost - ale máš ji jako dítě, ne jako rodič. Tuhle Tvoji zkušenost pochopí člověk, který si chce vyčistit traumata, které získal v dětství. Protože Ty to máš z jisté části uchopeno a pochopeno, je to ideální. Ale radit zkušeným (a to jsou všechny, protože ten prožitek - zkušensot mají) mámám, když sama jsi tohle neprožila a znáš to jen z jedné pozice nejde. Resp. jde, ale vypadá to tak, jak to vypadá...
Není tady
Martinko - prosím tě, a co s tebou vaši dělali, že máš trauma?
Není tady
Dusí - já si myslím, že každý si v sobě neseme něco z děství. Je to normální. A holt má někdo chuť se v tom hrabat a někdo ne. Já se hlásím mezi hraboše a mám pocit, že když něco takovýho v sobě objevím, můžu to změnit a cítím se pak lépe. Někdo žije spokojený život a tyhle potřeby absolutně nemá a nechápe ty "jiné"
Není tady
Jo Gio, třeba jo, mě jen napadlo, jak se pozná a podle čeho to trauma. Já si totiž o sobě myslím, že jsem byla vyrovnaný a spokojený mimčo a žádný trauma nepocituju. A to jsem se narodila v r.70 a vyrostla na sunárku, máma mě nenosila v šátku, nechávala v postýlce. Tak fakt nevím. O sobě ani tak neuvažuju, ale mám tři dítka, dělala jsem co jsem mohla, aby byli štastný a usměvavý .
Není tady
Když to beru z mojí situace, napadlo mě třeba přemýšlet, proč reaguju zrovna v nějakou dobu tak a ne jinak. Proč mám v sobě jisté vzorce chování, se kterými ani nesouhlasím, ale když přijde krizová sitace, tak to ze mě vylítne ani nevím jak. Prostě o sobě hodně přemýšlím. Zajímá mě psychologie, psychoterapie, léčitelství, reiki, alternativní medicína, duchovno apod.
To, že každá máma vychovává své děti nejlépe jak umí,je normální. Kdyby to uměla lépe, tak to udělá.
Ale někdy to dítě to neví a myslí si, TŘEBA, že ho máma neměla a nemá ráda. Máma ho sice ráda měla, ale nikdy to dítěti neřekla, protože to nikdy nikdo neřekl jí a tudíž ona neměla tu zkušenost a potřebu to předávat dál... A spousta dospělých si ve svém vyspělém věku myslí, že ho matka neměla ráda... To jen pro příklad.
Není tady
To je fakt Gio, že dítěti třeba chybí mazlení, to je oprávněný že si myslí, že ho mamka nemá ráda. Taky si může myslet, že má radši sourozence, to je horší rozseknout, člověk se snaží být spravidlivý ale dítko si stejně myslí svoje.
Nevím, proč se člověk v určitě situaci zachová tak jak se zachová. Možná horká hlava, nepočítání do deseti, bez přemýšlení a rozvahy. Ale to je myslím povahou.
Ale dle mého mateřský instinkt prostě nikdy nezklame.
Není tady
Dnem narození malé jsem se stala matkou, ale nepřestala jsem být ženou, partnerkou, dcerou...
Své dítě miluji nadevše, ale potřebují mě i jiní, mám své povinnosti, své zájmy.
Malou jsem mazlila, chovala, když bylo nejhůře tak zavinovala. Ale na druhou stranu, když jsem potřebovala si dojít na záchod, uvařit.., tak si prostě malá poplakala. Překonali jsme krizi kolem jednoho roku, kdy byla malá opravdu nesnesitelná a najednou je z ní malé vyrovnané batole.
Myslím, že nejde srovnávat nějaký kmen žijící v pralese a civilizovanou společnost. Jestli seženu někoho, kdo se mi o vše postará, tak se o druhé dítě budu starat takhle. Ovšem nevím, jak k tomu přijde Terezka 
Není tady
dusička napsal(a):
Tak já jsem si zase říkala, než jsem měla děti, že na ně nebudu nikdy křičet, nikdy zlá, že to půjde všechno v klidu. vše je jinak.
přesně
Není tady
Tak jsem si to tedy přečetla celý, přiznávám, že když jsem viděla příspěvek tak dlouhý, skákala jsem ob řádek.
1.Dost dobře nerozumím, proč se tato kniha stává ted nějakou modou, dle mého je zastaralá. A co se v úryvku od Martinky píše, už dávno neplatí.
To možná platilo za totáče v 70 létech - v porodnici - dítě se dostalo do náruče až druhý den, vozilo se na kojení jen na 5 minut každé tři hodiny.I doma kojení ne dřív jak po 3 hodinách, po 6 týdnech napsán skoro všem oblíbený sunar. O vyřvání nevím, u nás v rodině nikdo nenechal dítko plakat. No dejme tomu že jo.
2. Nedá se srovnávat dvě úplně odlišné kultury.
Kolik u nich umírá novorozenců? to už se nikdy nepíše
3.A chovat se k dětem tak, jak to potřebují děti, ne jejich rodiče
jo to je jistě pravdou, ale odsud pocud. Děti potřebují aby mi jako rodiče jim dali nějaký pravidla, děti mají rádi stereotyp, protože když každý den chodí spát po večerníčku a někdy se mu nebude chtít, tak se jako rodič dle Konceptu kontinua uvolím a řeknu, tak si tu s námi ještě bud, když nechceš spinkat, to záleží na tobě. 
Omlouvám se, že do toho stále vrtám, ale...
Není tady
dušičko já tě chápu, není to o tom, že do toho vrtáš!!
u mě je to tak, že jsem po přečtení přemýšlela nad tím, že jsem vlastně špatná matka, že to dělám špatně, ale když nad tím přemýšlím tak dojdu ke stejnému názoru co tady většina
strašně ráda bych nenechala dítko vůbec brečet, podřizovat se jeho přáním, ale prostě to ve skutečnosti vůbec nejde a po zkušenostech se 4 dětmi vím, že každé má i jiné potřeby
Není tady
Ja jsem cetla knizku novejsi tady od jednoho spanelskeho doktora, v podstate ale byla stejna. Cetla jsem ji nejak tesne pred porodem a byla jsem fakt presvedcena, ze budu dite vychovavat tak jak se to tam pise, hlavne at je stastne a nema zadna traumata. Ale skutecnost je opravdu jina, Maxika miluji, ale pro priklad ...opravdu s nami nemuze spat kazdou noc v posteli. Spala jsem hodiny ve stejne poloze, rano jsem se nemohla hnout a vysledek byl, ze jsem spis byla nervni a neprijemna nez milujici matka. My mamy opravdu taky potrebujeme odpocinek a svuj cas..a tak kdyz chceme, aby miminko spalo samo a nejlepe celou noc, je to pro to, abychom ho rano s laskou vzaly do naruce a vydrzely cely den s usmevem, i kdyz to obcas neni snadne. Delame to zase jenom pro ty nase milacky! Je hezke si precist takovou knizku, ale clovek by se nakonec mel ridit opravdu jen svym instinktem a silami!
Není tady
Aluska napsal(a):
No tak to já jsem si tedy všimla, např Silwan o pár příspěvků níže píše o vnucování knihy...
Alusko, doufam, ze si si taky vsimla, ze zrovna ja pisu, ze se mi tenhle koncept libi, jenze bohuzel nejde na 100% praktikovat. Co se mi nelibi, je fakt, ze se Martinka pririti s odkazem na tuto knizku jakmile se na foru objevi relativne kontroverzni a emotivni prispevek souvisejici s vychovou deti, navic od zeny, ktera vlastni deti nema... Nemam nic proti Martince, uz jsem psala, ze kdybych nemela vlastni dite a s tim spojenou zkusenost, nemela bych vuci knizce absolutne zadne vyhrady. Jenze tuto zkusenost mam a presto si netroufam, nebo prave proto si netroufam, kritizovat zpusob vychovy pomerne arogantnim zpusobem. 
Není tady
Zuzino přesně jsi na to kápla, ono se jinak vychovává jeden prcek a jinak když už jich je víc, to už se vlastně o klasickou výchovu nejedná, je to jeden velkej kolotoč a mazec, takže všechny knížky typu koncept kontinua mi při dvou dětech přijdou víceméně úsměvné (tedy kromě toho že mi koncept kontinua nepřirostl k srdci i v době výchovy pouze jednoho prcka), ale proti gustu.....
Není tady
Ahojky, já tedy mezi maminy s několika prcky, zahradou, zvířaty atd nejsem, ale ta kniha mi v jedné chvíli velmi pomohla. Můj syn od narození hodně plakal, bylo to děsné, nevěděla jsem, co mu je, strašně jsem se trápila.. nemohla jsem ho ani položit po kojení, pomáhalo jen uspávání na míči.. Proto mi tady ty štastné a spokojené maminky připadají jako neskutečný sen. Nikdo mi neporadil, až na konci šestinedělí se mi podašilo zjistit, že trpí zvláštním refluxem, dávil se jídlem, navíc jsem měla málo mlíka, takže ještě trpěl hlady. Přestala jsem si jako máma veřit, prostě instinkty nefungovaly. Tady věděla jsem, že je něco špatně, ale co..
Ta knižka mi pomohla se trochu vrátit na nohy, veřit svým pocitům.. prostě to vše funguje, dítě nikdy v posteli nezalehneš, přesně se probudíš na zakňourání na jídlo, otevřeš oči ze spánku, když se tvé dítě začíná probouzet.. ale někdy se může člověk cítit zmatený a pak je dobré si připomenout některé podstatné věci..
Mimochodem od narození teprve teď se můj syn začíná plně rozvíjet, odříhne si, když sedí a je mu dobře. Netrápí se. A to mne dělá velmi šťastnou.
Není tady
Laufey napsal(a):
No nebudu se do Martinky navážet,protože to není předmětem diskuse.
Kniha jistě prezentuje zajímavé názory,ale způsob podání mi připadá poněkud fanatický.Nebere v potaz rozdílnost kultur a to je dost zásadní chyba.
Budoucím maminám bych spíš doporučila knížku prevíti a kazisvěti
Není tady
tak jako ted vam tu neco zkopiruju, co mi ted psala znama, jeji nazory na vychovu deti, to je zase na me moc:
"a to nejde ze ji proste soupnes do postele a nechas ji tam at si dela co chce. Jako je to tezky kdyz to dite rve ale co ja vim, tak muj synovec kdyz jsme ho hlidali, tak to jinak neslo, protoze mama by taky nic neudelala. To dite musi videt ze ono bude skakat podle tebe a ne ty podle neho. Moje kamoska to delala tak, ze ho dala do pokoje, zavrela dvere, holka rvala jako krava, ona si nasadila MP3 na usi a sla varit a pracovat:-))"
"no ono pri druhym uz to bude jine.-)) ja vim ze to je hrozny, kdyz rve, ale co takhle vidim, tak je lepsi si toho ditete nevsimat a nechat ho byt, protoze vis ze deti jsou hajzlici, oni to zkouseji a tak vim jak bracha byli hotovy s Michalka ze porad rval a oni skakali jak on pisknul,a le pak ho nasi hlidali 14 dni a vse ho panecku odnacili, jako ale bylo to muceni, sousedi mysleli, ze ho vrazdime. tata nakazal mame at si ho nevsima a dela si svoji praci a bylo vymalovany - no a jak panecku Michalek kdyz bracha si ho ho bral pak dom, jak byl hodnej. Spoluzacka taky celou noc s ditetem chodi v narci aby nervalo, ted jsou diteti 2 roky a nema to s nim lehky, ale zavinila si to sama od narozeni, ze porad ho drndala v naruci kdyz rvalo a ted je otrokyni ditete."
"no moje kamoska prvni dite mela v 19 ti a jako vychova super, a ted ma dite ve 32 a holka je rozmazlena, povoli ji, neda ji ani na pr..., no me svrbi vzdy ruka. pritom t prvni mlatila a davala pod studenou sprchu a taky je bezva vychovana."
Není tady
Silwan, všimla
Kamchinko, tak to je nářez.
Já jenom nějak nechápu proč jste rozhořčený, že někdo, kdo nemá děti, dává na net úryvek z knihy o jejich výchově. Já čtu ráda knihy o chovu koní, přestože žádného koně nemám a přesto si troufnu, knihu někomu doporučit. Každý na ni může mít svůj názor a může nebo nemusí si rozšířit obzory. Může mi říci: " Z mého pohledu a zkušenosti je to blbost" ale neřekne mi: " Co si dovoluješ hovořit o této knize či doporučovat mi tuto knihu, když sama koně nemáš"
Dle mého názoru může každý doporučit knihu, která se mu líbila či nelíbila, ačkoli s příslušným tématem nemá vlastní zkušenost a je naprostý nesmysl ho za to osočovat.
Není tady
aluska: to je, ona nema de´ti, tak se ji to radi, ....ale kdyby slysela sve vlastni narikat a plakat
Není tady
Kamchi, možná lepší, že nemá děti, páč by to byli chudáci 
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
