29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ciste teoreticky je koncept kontinua krasny a logicky. Ta spojitost s matkou i po porodu. Kdybych si tenhle clanek precetla pred porodem, bila bych se za nej, ano, tak to ma byt, tak to budu delat i ja...
Sama mam problem nechat Toma brecet, nekde vevnitr se mi to prici. Ale co udelat s ditetem, ktere se treba vzbudi, ja ho vezmu k sobe, pritulim a ono se odtisne, protoze to, co v tu chvili zrovna chce, neni tuleni? Tehotenstvi jsem mela krasne, na dite jsem se moc tesila, par miminek jsem uz videla a mela predstavu o peci o ne. A presto jsem na spoustu veci zmenila nazor - po porodu. Uz si nerikam, tohle bych udelala jinak, kdyz vidim jinou maminku, jak vychovava a vede svoje dite. kazda z nas to dela podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi.
Myslim, ze zadna zena nedokaze odhadnout sve chovani vopred, jak bude reagovat, jak se zachova... Proto bych nesla do extremu a moc bych nesrovnavala dva ruzne svety, ale naprosto odlisne, neb maly Indian bude spokojen a stasten tam, kde ho vychovala jeho mama, ale v nasi "dzungli" by byl ztraceny...
Koncept kontinua timto vubec nezatracuji, naopak, je mi velmi blizky... Tchyne mi v porodnici druhy den po porodu rekla, at maleho nechovam, ze bude rozmazleny... Presto, ze je maly tolik chovany, myslim, ze rozmazleny doposud neni...
Není tady
Alenak,
jj 3 kluky Sebastián, Tobiáš, Damián
ono je to hodně o povaze atd. Můj druhý syn byl zlatíčko, brečel,jen když měl hlad, bolelo ho bříško, zuby... a teď? Měl teď dva a je na zabití,jak není po jeho, hystericky ječí, je jak urvanej ze řetězu, neposedí, nesmí být ani minutu o samotě,jinak je zle, vždy něco provede.... jedinný co mě drží nad vodou, že já byla taky taková a myslím, že už dobrý
třetí syn je zlatíčko, pokud ho něco netrápí,jako hlad, bříško, tak je v pohodě, usmívá se a je spokojenej, v šátku nosím asi týden, ale v mezích normy, nenosím rozhodně pořád a jsem zvědavá jaký bude on ....
všechno je tak nějak dědičné a i z hodného dítka se může stát dítko na zabití...
add puberta. U mě prý proběhla v pohodě, u bráchy trvá už asi6 let, je mu 21
Ale opět nejde srovnávat kluk-holka, může být kluk v pohodě a holka ne,nebo naopak, záleží podle mě hodně na vlivu okolí, na jejich vrstevnících, s kým se stýkají....každopádně se nechám překvapit, začnu šetřit na psychouše,jelikož ústavní zařízení mě taky něco bude stát, búhví,jaký budou poplatky za 10 let
všem přeju každopádně pevný nervy
Upravil(a) Novia (18. 7. 2008 7:45)
Není tady
Já se také ztotožňuji s názorem Špunta
Není tady
PS: šátek jsme měli, ale Nele se tam nelíbilo.. Od malička ráda sebou šije i normální postel je jí malá, takže usíná u nás, a pak si přeleze k sobě. Stále je s námi v jedné místnosti a na každý pláč jsem vstávala a prochodila v noci kilometry. Uff, to bylo náročný ze začátku, páč přes den mi taky špatně spala, takže jsem vyčerpáním padala na hubu..
PSS: článek se tedy týče spíš novorozenců.. Koncept tedy vychází z poznatků z kmene kdesi v džungli, jak si tam pěkně hrají, jsou šťastní atd. Mi nepovídej, že tam taky nevzniknou konflikty, které je potřeba usměrnit a určitě neposlechnou pokaždý..
PSSS: knihy o matce a dítě jsem nečetla, a ani tuto knihu nepovažuji za důležité si přečíst.. Učím se znát SVÉ DÍTĚ a podle toho vychovávám
Není tady
u nas satek taky nepochodil, mala rvala porad hned od narozeni at byla na rukach, v kocaru, v postylce, v posteli, ve dne i v noci, usnula po dvou hodinach skakani na balone, proste idealni miminko. presto jsme to prezili, nenechavali jsme ji samotnou a ja fakt padala unavou... fanda je klidas, ale kdyz nema svuj den, taky ho nosim a utesuju na rukach.
nejsem zastancem nechat deti vyrvat, ale kdyz uz potrebuju zajit na zachod nebo aspon nachystat jim kasicku, neni zbyti...
Není tady
Moc hezka teorie, rada bych byla tou domorodou zenou, ktera je soucasti kmenu, kde zeny ziji ve spolecne "chysi" a muzi zvlast, to znamena, ze se o vse deli - o praci, vareni apod. Soucasny typ nuklearni rodiny zde neznaji... V dnesni spolecnosti je zena na vsechno vetsinou sama, a cely den konejsit dite v naruci proste nejde. Ale to clovek zjisti, az kdyz ma vlastni deti... musi dal chodit na zachod, varit, obcas si chce dokonce dat v klidu kafe! no proste i matka zustava clovekem se svymi potrebami, a kdyz dite citi lasku, kterou mu rodina dava, tak podle meho nazoru k zadne psychicke ujme nedochazi. Knizka je preci jenom ze 70. let, v porodnicich uz to take chodi v dnesni dobe jinak, a nazor o "vyrvani" nebo "posilovani plic" praktikovaly naposled nase babicky... aspon ze sveho okoli nevim o jedine matce, ktera by to delala. Kazda se ridime svou intuici a svym citem, a davame detem preci jen to nejlepsi
Není tady
Naprosto se ztotožňuji s PetouZ a Čekankou - nejsme indiánky a žijeme v 21 století, a pokud má někdo více jak 1 dítě, tak se tímto prostě nemůže řídit, jinak by přece logicky ubližovala těm ostatním dětem(díteti). Moje dítě taky nepláče, i když má prdíky a bolí ho právě rostoucí zoubky, prostě nepláče, je to spokojený usměvavý miminko, který mi samo usíná s úsměvem a s úsměvem se probouzí. Od večera do rána v jednom tahu. Je to naprostý kliďas a pohodář. A NENOSÍM V ŠÁTKU, NEHOUPÁM, NEUSPÁVÁM. A přesto si nemyslím, že jsem špatná matka . Koncept kontinua může být a nemusí chápán jen pozitivně. Už pro to, že se tu toto téma jistou Martinkou , která nemá děti omílá pořád dokola, pro kterou je toto jedinou biblí a která zřejmě nemá absolutní potuchy, jaké to je , když to "takhle" prostě nejde! Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt.
Krásný den!
Není tady
Hmm, taky nechapu, proc tuto knihu propaguje nekdo, kdo nema vlastni deti? no treba nam to Martinka vysvetli...
Jeste me napadlo k tem domorodym kmenum - nikdo z nich nezna termin "puberta", to, ceho se u nas vsechny rodice desi, je pro ne vec neznama, deti se proste v urcitem veku zasveti do sveta dospelych a je to, zadne protesty, zadne "hledani sama sebe" jako v nasi kulture... proste tezko srovnavat dve uplne odlisne kultury.
Není tady
camelia napsal(a):
Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt.
Krásný den!
A VO TOM TO JE
Mateřský instinkt a snad i rozum máme každá a je jen na nás - každé - jak s ním naložíme
Není tady
To by me taky zajimalo, proc Martinka tak vehemente vnucuje knizku, kdyz nema vlastni zkusenost s detma... Nic ve zlem.
Není tady
aha, tak už je to jasný
taky bych chtěla vysvětlení Martinky
Není tady
Novia napsal(a):
aha, tak už je to jasný
taky bych chtěla vysvětlení Martinky
Holky, pokud to nechápete bez vysvětlení, ani vysvětlení nepomůže :-)
Pořád nějak nemůžu najít zákon, který by zakazoval dát upoutávku na knížku ohledně výchovy dětí někomu, kdo ještě nerodil... Napíšete mi odkaz prosím?
Píšu o té knížce proto, že se mi moc líbila (stejně jako spousta jiných knížek podobnýho ražení o stejném tématu), a myslím že je lepší když budu mít "nastudováno" dopředu, než pak nebudu vědět, co s dítětem... Prostě "cítím" že to tak má být...(jak je v knížce)- bohužel "cítění" je nepřenosné, tudíž žádné vysvětlení nepomůže.
A hlavní důvod proč to sem píšu je, že možná některým mámám by se to mohlo líbit a třeba něco převezmou do své výchovy.
A komu se to nelíbí, klidně může knížku ignorovat...
Já vnímám, že mimi je ten "slabší" článek ve dvojici "máma-dítě", bohužel se posl. dobou dokážu vcítit (píšu bohužel, protože mě to fakt bolí) jak se cítí dítě v některých situacích, které jsou na Babi napsané (zřejmě si vzpomínám, jak bylo zacházeno se mnou)... a cítím, že některé postupy, za které by se některé ženské bily do krve (krajním případem je nechat dítě "vyřvat") se mi prostě nelíbí. Což neznamená, že to nikdo dělat nemůže.
Přečetla jsem hodně knížek, i psychologických (podle vás je to možná na škodu?) - jedna z posledních se zabývala traumaty a já jsem jenom čuměla, co všechno můžeme mít za traumata, která pocházejí z období, kdy jsme byli malá miminka... "Díky" některým příspěvkům na babi se bohužel rozvpomínám... A proto tak reaguju.
Na tom prostě není co pochopit. Jen CÍTIT. Samozřejmě každý cítí jinak, někdo má tu hranici vysoko, jiný nízko... mně se hranice právě posunuje a vnímám hodně psychické bolesti, která samozřejmě pochází z mého dětství (přesně z doby, kdy byla knížka vydaná) a názory na Babi působí jako spouštěč, který ty emoce vyvolává. Což je dobře.
Nicméně mě mrzí, že by dnešní minimka musely zažívat to co my před třiceti lety - protože dneska už jsou ty správné informace a jiný věk... ale asi jenom pro některé.
Pochopily?
Jestli ne, další vysvětlování stejně nepomůže...
Není tady
Martinko, nezlob se na mě, ale nepřijde ti naopak proti přírodě plánovat, jak na dítě, které ještě nemáš? jak ty víš, jaké bude, jestli ti třeba nebude plakat pořád, ať děláš co děláš, nebo se ti třeba nenarodí dvojčata - jak bys to dělala potom? vím, že to hrotím do extrémů, ale to ty taky...
jinak - na okraj - někde jsem četla citát, že nejlíp ti s dítětem poradí ten, co ještě žádné nemá, protože ten, kdo už děti má, ví, že to není zas tak jednoduché a tak ostře nalajnované...
Není tady
Ono jde asi o to, vybrat si zdravým rozumem něco pro život a ne jít podle knížky na 100%..., ne?
Já ten příspěvek Martinky chápu jako inspiraci, sice místy mne představa realizace navozuje shovívavý úsměv, ale proč ne.... četla jsem i horší
a zase úplně všecko tam blbina není, jen to podání je dost ujetý... no takový... americký
Kdyby člověk měl žít doslova podle knihy , tak je to psycho... Já uznávám Bibli, ale údy si utínat nebudu, pokud si zasexuju
- takže žádnou knihu nelze brát doslova
Není tady
Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí a rozhled v postýlce.
Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.
Není tady
V té knížce lze hodně pochopit i o sobě... kdo je vnímavý, najde to tam.
Víc k tomu snad ani nemám, každý si to musí přebrat po svým...
Jinak neházejte všechnu "špínu" na mě - já jsem tu knížku nenapsala :-) Nemůžu za to, se se někomu nelíbí. Na to máte právo, ale já za to nemůžu :-)
Není tady
Lenina2 napsal(a):
Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí a rozhled v postýlce.
Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.
Leni, děkuju za názor. Nekecám Ti do toho jak máš vychovávat svoje dítě. Napsala jsem "reklamu" na knížku která mi přišla zajímavá, pokud Tě nezajímá, nečti to a nečil se.
Já to beru z druhého pohledu - všichni jsme byli děti a někdy díky takovýmhle podle vás "ujetým" knížkám lze dost dobře pochopit současné pocity, které máte (nebo aspoň já mám) a které se nedají nikam zařadit, odkud by mohly pocházet - kromě "miminkovského" věku, a to si pište, že vás to (podvědomě) ovlivňuje celý život... Aspoň já to teď začínám cítit.
Takže to beru spíš jako formu "terapie"... Co pořád máte s tím, že vám nařizuju, jak máte vychovávat vlastní dítě? Přece si do toho od nikoho nenecháte kecat, ne, tak proč se pořád rozčilujete?
Možná bych od někoho kdo děti má čekala trošku shovívavosti k někomu, kdo je nemá? :-)
Ptali jste se PROČ to sem píšu, odpověď máte, kritiku si nechte pro sebe... nebo pokud máte něco konkrétního co chcete probrat, napište do SZ, jelikož se jedná o "výbušné" téma, nemám zájem "provokovat" další lidi.
Není tady
Marti jasně, já to nemyslela zle, jenom, že mě pak bude zajímat jestli se ti to daří dodržovat a jak moc.
Není tady
Holky:) tady je dusno... já jsem to tedy vzala jako něco co Martinku zaujalo a pokud to někoho zajímá aby si přečetl knihu celou,... kdo nechce, nemusi....
Já osobně tedy takhle nejednám a ani to pro mě není možné, musím dělat i plno věcí jiných kromě péče o miminko, a prostě ne vždy když zapláče běžím chovat, opravdu to není možné... jak jsem psala využívám hodně lehátka, protože když už malou nemužu chovat, tak aby na me videla a vyprávím jí co dělám, a směju se na ní.. a je to většinou dobré na nějakou chvíli.
a můžu říct, že jsem teď na druhé miminko na delší dobu vyléčená(at jde o tehotenstvi, porod, sestinedeli a nebo dobu, ktera prave probih a neni "tak ruzova") protoze bych se asi mozna slozila mit dvě takové děti. a to potom opravdu nelze dítě pořád chovat....
Ale jak už tu někdo psal, každý at si vezme z příspěvku Martinky co chce, a každý si to stejně nakonec udělá vše podle sebe. Vím sama, že i když mi někdo radí(mamka, doktorka, tchyne) udělám si to podle svého a podle potřeb Verunky a mých možností.
Není tady
a ještě, ted to nemyslím na tebe marti, ale obecně, když jsem byla těhotná, tak jsem měla naplánováno jak to bude, jak budu vychovávat, co udělám a ne, a nakonec jsem v plno věcech ustoupila... opravdu nebylo možné vše dodržet. Třeba názor že chování ve svislé poloze je nezdravé na záda, ano je, ale když mi to dítě moje jinak řve jak tur, protože nemá rozhled, tak to jinak nejde... Jedíné co dodržuju, neberu si na spaní malou do postele, jen na kojeni a dám zpět do postýlky...(v šestinedeli to bylo ale jinak, to spala me na brise:) )
Není tady
Aáá, skvělá to debata
Knížka Koncept kontinua je zajímavá, dá se tam toho spousta vyčíst a najít. Taky jsi ji Marti objevila proto, abys v ní mohla najít NĚCO PRO SEBE. (A to, co Tě nejvíc zaujalo, je jenom Tvoje a otázkou je, proč to máš potřebu posílat dál a stále to řešit. Nedávno to tady přeci bylo.)
Nicméně mně až tak úžasná nepřišla - některé rady uvedené v této knížce jsou v této době a v této zemi nepoužitelné. Njevíc mě asi pobavila rada, že je je ideální žít podle principů kontinua a to tak, že se domluvit s nějakou kamarádkou a dělat všechny domácí práce společně. Jednou udělat domácí práce u ní a pak zase u nás. Tak, aby děti byli v ideálním společenství ostatních dětí a matky byly zase mezi matkami. To je něco, co si opravdu nedokážu ani představit
Opravdu, beru názor američanky (nebo britky?), která žila pár let či měsíců někde v džungli a okoukávála životní styl - s rezervou.
O šátkování je toho napsáno spousta... Jo, mně hodně pomohly ukázky úvazů na www.vbavlnce.cz
Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe
Není tady
Gia napsal(a):
Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe
Jo, tu mám taky :-)
Svoje důvody jsem psala proto, že jsem byla několikrát dotázána... jinak jsem měla v úmyslu nechat na webu úryvek a nechat to být... :-)
Není tady
Gia: co se pise v knize kterou uvádís?
Není tady
Kamchi - to je na dlouhý povídání. Je to taky psychologická knížka, paní Jordánová se zabývá kineziologií a svojí praxí došla na spostu zajímavých pozntků.
http://www.kosmas.cz/knihy/128502/tvoje … -pro-tebe/
Není tady
Martinko1, taky myslim, ze to tu nikdo nemyslel zle.
Ted me uplne nahodou ve spojitosti s tim porodem napadlo, ze jsem taky mela hodne nacteno, jak to bude probihat, co bych mela v jednotlivych fazich porodu citit fyzicky a úsychicky, co bude tesne po porodu atd..A musim rict, ze me hodne prekvapilo, ze tesne po tom, co Honzik spatril svetlo sveta, jsem necitila zadnou obrovskou lasku ci uzas z toho uzasneho drobecka, ale ooobrovskou ulevu ze to mam za sebou a ze jsem to prezila ve zdravi :-))) Ta skutecna laska k tomu drobecku, prichazela postupne jak jsme se poznavali a szivali..A kdyby mi nejaka dobra duse pred porodem neprozradila, ze i tento stav mysli je zcela normalni, asi bych si po precteni rady knizek o prorodu pripravila docela silne trauma..
Není tady