Ciste teoreticky je koncept kontinua krasny a logicky. Ta spojitost s matkou i po porodu. Kdybych si tenhle clanek precetla pred porodem, bila bych se za nej, ano, tak to ma byt, tak to budu delat i ja...

Sama mam problem nechat Toma brecet, nekde vevnitr se mi to prici. Ale co udelat s ditetem, ktere se treba vzbudi, ja ho vezmu k sobe, pritulim a ono se odtisne, protoze to, co v tu chvili zrovna chce, neni tuleni? Tehotenstvi jsem mela krasne, na dite jsem se moc tesila, par miminek jsem uz videla a mela predstavu o peci o ne. A presto jsem na spoustu veci zmenila nazor - po porodu. Uz si nerikam, tohle bych udelala jinak, kdyz vidim jinou maminku, jak vychovava a vede svoje dite. kazda z nas to dela podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi.

Myslim, ze zadna zena nedokaze odhadnout sve chovani vopred, jak bude reagovat, jak se zachova... Proto bych nesla do extremu a moc bych nesrovnavala dva ruzne svety, ale naprosto odlisne, neb maly Indian bude spokojen a stasten tam, kde ho vychovala jeho mama, ale v nasi "dzungli" by byl ztraceny...

Koncept kontinua timto vubec nezatracuji, naopak, je mi velmi blizky... Tchyne mi v porodnici druhy den po porodu rekla, at maleho nechovam, ze bude rozmazleny... Presto, ze je maly tolik chovany, myslim, ze rozmazleny doposud neni...

Já se také ztotožňuji s názorem Špunta

u nas satek taky nepochodil, mala rvala porad hned od narozeni at byla na rukach, v kocaru, v postylce, v posteli, ve dne i v noci, usnula po dvou hodinach skakani na balone, proste idealni miminko. presto jsme to prezili, nenechavali jsme ji samotnou a ja fakt padala unavou... fanda je klidas, ale kdyz nema svuj den, taky ho nosim a utesuju na rukach.
nejsem zastancem nechat deti vyrvat, ale kdyz uz potrebuju zajit na zachod nebo aspon nachystat jim kasicku, neni zbyti...

Naprosto se ztotožňuji s PetouZ a Čekankou - nejsme indiánky a žijeme v 21 století, a pokud má někdo více jak 1 dítě, tak se tímto prostě nemůže řídit, jinak by přece logicky ubližovala těm ostatním dětem(díteti). Moje dítě taky nepláče, i když má prdíky a bolí ho právě rostoucí zoubky, prostě nepláče, je to spokojený usměvavý miminko, který mi samo usíná s úsměvem a s úsměvem se probouzí. Od večera do rána v jednom tahu.  Je to naprostý kliďas a pohodář. A NENOSÍM V ŠÁTKU, NEHOUPÁM, NEUSPÁVÁM. A přesto si nemyslím, že jsem špatná matka . Koncept kontinua může být a nemusí chápán jen pozitivně. Už pro to, že se tu toto téma jistou Martinkou , která nemá děti omílá pořád dokola, pro kterou je toto jedinou biblí a která zřejmě nemá absolutní potuchy, jaké to je , když to "takhle" prostě nejde! Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt. Krásný den!

camelia napsal(a):

Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt. Krásný den!

A VO TOM TO JE
Mateřský instinkt a snad i rozum máme každá a je jen na nás - každé - jak s ním naložíme

aha, tak už je to jasný

taky bych chtěla vysvětlení Martinky

Martinko, nezlob se na mě, ale nepřijde ti naopak proti přírodě plánovat, jak na dítě, které ještě nemáš? jak ty víš, jaké bude, jestli ti třeba nebude plakat pořád, ať děláš co děláš, nebo se ti třeba nenarodí dvojčata - jak bys to dělala potom? vím, že to hrotím do extrémů, ale to ty taky...

jinak - na okraj - někde jsem četla citát, že nejlíp ti s dítětem poradí ten, co ještě žádné nemá, protože ten, kdo už děti má, ví, že to není zas tak jednoduché a tak ostře nalajnované...

Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí  a rozhled v postýlce.

Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.

Lenina2 napsal(a):

Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí  a rozhled v postýlce.

Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.

Leni, děkuju za názor. Nekecám Ti do toho jak máš vychovávat svoje dítě. Napsala jsem "reklamu" na knížku která mi přišla zajímavá, pokud Tě nezajímá, nečti to a nečil se.

Já to beru z druhého pohledu - všichni jsme byli děti a někdy díky takovýmhle podle vás "ujetým" knížkám lze dost dobře pochopit současné pocity, které máte (nebo aspoň já mám) a které se nedají nikam zařadit, odkud by mohly pocházet - kromě "miminkovského" věku, a to si pište, že vás to (podvědomě) ovlivňuje celý život... Aspoň já to teď začínám cítit.

Takže to beru spíš jako formu "terapie"... Co pořád máte s tím, že vám nařizuju, jak máte vychovávat vlastní dítě? Přece si do toho od nikoho nenecháte kecat, ne, tak proč se pořád rozčilujete?

Možná bych od někoho kdo děti má čekala trošku shovívavosti k někomu, kdo je nemá? :-)
Ptali jste se PROČ to sem píšu, odpověď máte, kritiku si nechte pro sebe... nebo pokud máte něco konkrétního co chcete probrat, napište do SZ, jelikož se jedná o "výbušné" téma, nemám zájem "provokovat" další lidi.

Holky:) tady je dusno... já jsem to tedy vzala jako něco co Martinku zaujalo a pokud to někoho zajímá aby si přečetl knihu celou,... kdo nechce, nemusi....
Já osobně tedy takhle nejednám a ani to pro mě není možné, musím dělat i plno věcí jiných kromě péče o miminko, a prostě ne vždy když zapláče běžím chovat, opravdu to není možné... jak jsem psala využívám hodně lehátka, protože když už malou nemužu chovat, tak aby na me videla a vyprávím jí co dělám, a směju se na ní.. a je to většinou dobré na nějakou chvíli.
a můžu říct, že jsem teď na druhé miminko na delší dobu vyléčená(at jde o tehotenstvi, porod, sestinedeli a nebo dobu, ktera prave probih a neni "tak ruzova") protoze bych se asi mozna slozila mit dvě takové děti. a to potom opravdu nelze dítě pořád chovat....

Ale jak už tu někdo psal, každý at si vezme z příspěvku Martinky co chce, a každý si to stejně nakonec udělá vše podle sebe. Vím sama, že i když mi někdo radí(mamka, doktorka, tchyne) udělám si to podle svého a podle potřeb Verunky a mých možností.

Aáá, skvělá to debata

Knížka Koncept kontinua je zajímavá, dá se tam toho spousta vyčíst a najít. Taky jsi ji Marti objevila proto, abys v ní mohla najít NĚCO PRO SEBE. (A to, co Tě nejvíc zaujalo, je jenom Tvoje a otázkou je, proč to máš potřebu posílat dál a stále to řešit. Nedávno to tady přeci bylo.)
Nicméně mně až tak úžasná nepřišla - některé rady uvedené v této knížce jsou v této době a v této zemi nepoužitelné. Njevíc mě asi pobavila rada, že je je ideální žít podle principů kontinua a to tak, že se domluvit s nějakou kamarádkou a dělat všechny domácí práce společně. Jednou udělat domácí práce u ní a pak zase u nás. Tak, aby děti byli v ideálním společenství ostatních dětí a matky byly zase mezi matkami. To je něco, co si opravdu nedokážu ani představit
Opravdu, beru názor američanky (nebo britky?), která žila pár let či měsíců někde v džungli a okoukávála životní styl - s rezervou.
O šátkování je toho napsáno spousta...   Jo, mně hodně pomohly ukázky úvazů na www.vbavlnce.cz

Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe

Gia: co se pise v knize kterou uvádís?

Martinko1, taky myslim, ze to tu nikdo nemyslel zle.

Ted me uplne nahodou ve spojitosti s tim porodem napadlo, ze jsem taky mela hodne nacteno, jak to bude probihat, co bych mela v jednotlivych fazich porodu citit fyzicky a úsychicky, co bude tesne po porodu atd..A musim rict, ze me hodne prekvapilo, ze tesne po tom, co Honzik spatril svetlo sveta, jsem necitila zadnou obrovskou lasku ci uzas z toho uzasneho drobecka, ale ooobrovskou ulevu ze to mam za sebou a ze jsem to prezila ve zdravi :-))) Ta skutecna laska k tomu drobecku, prichazela postupne jak jsme se poznavali a szivali..A kdyby mi nejaka dobra duse pred porodem neprozradila, ze i tento stav mysli je zcela normalni, asi bych si po precteni rady knizek o prorodu pripravila docela silne trauma..