Nicolas:
PetrHl:

Správně, otec dcer je pěkný hajzlík, matka byla na jejich výchovu sama. Žádný mužský vzor neměly.

K hospodaření s financemi je vedla, proto byly ve slušném "balíku". Holt přišla láska.
Když matka chtěla, aby si svoje peníze ošetřily, tak ji za to začaly nenávidět se slovy: Nepřeješ nám štěstí, do toho se nám nepleť, je to náš život, naše peníze,  tobě do toho nic není, my si budeme žít jak chceme. Co chtěly, tak udělaly.
Matka na základě svých životních zkušeností jasně vnímala  SIGNÁLY jejich budoucích partnerů, které dcery, bohužel, ve své zamolovanosti neviděly. Obě se vdaly - TAK JE MATKA NECHALA PLOUT, TAK JAK CHTĚLY a do ničeho jim nemluvila. Všechny jsou od puberty vzpurné a dělají přesný opak toho, co jim matka řekne, jako by v pubertě "zatuhly". Žádná diskuse mezi nimi není možná.
Když pak přišly s miminem v náručí, úplně bez peněz, neměly kde spát, co jíst, ani co si obléknout a neměly ani jednu plenu pro dítě a  táhly se za nima dluhy, tak je matka kvůli vnukům vzala pod svá ochranná křídla. Kdyby neměly děti, tak je určitě nechala svému osudu, aby si to vyzkoušely. 
Nemyslete si, že se dcerunky poučily, to ani náhodou. Matku stále nenávidí, teď hlavně proto, že ONA měla mít rozum a dávají jí vinu za svůj, zatím zpackaný život.
Není to jednoduché, já sama nevím, jak bych se v takové situaci zachovala, vnoučata také miluju. Kvůli nim bych asi také leccos zkousla, ale ne všechno.
Snadno se teoretizuje co by se, jak by se, ale když nastane konkrétní situace, je to fakt těžké.

Vzhledem k výše uvedenému případu bych si udělala s mamkou "důvěrnou chvilku" a zeptala bych se jí, co konkrétně jí na mém příteli vadí a jak ho vidí ona. Nepodceňovala bych signály, které mamka vidí a zaměřila bych se na ně. Víme, že většinou nám v průběhu času začnou vadit "drobnosti", které nám v době zamilovanosti nevadily, nebo jsme je nevnímali vůbec.

Neznamená to, že bych se řídila ve výběru partnera přáním matky, ani bych se od ní nenechala  citově vydírat, jen bych ji vyslechla a pak si sama všechno srovnala v hlavě. Vybrat si životního partnera a otce budoucích dětí je vážná věc a poradní hlas někdy není od věci.

Nicolas napsal(a):

Delal jsem si legraci - neexistuje "vina" ci "nevina". O otci nebyla vůbec řeč. Byl či nebyl...to nevíme.
Jen to, že matka částečně sklízí ovoce toho, co sama zasela. Dobře jí tak, když má pak pocit, že má svoji dceru "na krku".

Snažit se je vždy asi základ. Vzpurné děti nejsou určitě pohodička.
Ale at si matka nestežuje, když sama nemá odvahu jim dát dostatek svobody, aby si děvčata zakusily to dobrodružství života samy (pokud jim je více než 18).
Necht tu ruku, která je drží za malou holčičí ručičku, trochu popustí.
Necht překoná tu hrůzu z toho, že děvčata nebudou dle jejích představ a nebudou mít "štastný" život dle jejich zkušeností.
Necht se nenechá rozesmutnit tím, že se dívkám dočasně nedaří a necht je podporuje jen do té míry, aby ji to nevyvolávalo pocit, že je má "na krku".

jj to jsou ty snahy rodičů dát svým dětem to "nejlepší" a za každou cenu je uchránit před chybami které sami dříve udělali.
Ovšem touto ochranou před "zlým" světem jim naopak ubližují, děcka nejsou na řešení problémů zvyklá a dopadá to tak jako ve výše uvedeném případě.
Sám to vidím na své dceři a hyperprotektivní výchově exky

Ivana napsal(a):

Jája napsal(a):

se přiznávám, že mi strašlivě vadí "k přítelovi"
a celou dobu se snažim to nenapsat

píšu taky spoustu hrubek, jen některý mi prostě vaději

Přítel -  bez přítela, jako pán - bez pána. Jasný, ne ?!

Tak použijte pěknou nezávadnou zdrobnělinku: k přítelíčkovi ....