Blani, já bych to mu věřila, že se něco změnilo... a pocity nikdy nepřicházejí jen tak, samy od sebe, bez důvodu.
S transfuzí jsi přijala do těla část tekutin, které patřily někomu jinému... a i když na fyzické úrovni to může být ok, psychicky to zřejmě vnímáš, jako něco, co není Tvoje, co patřilo někomu jinému.
Co bych viděla jako důležitý - nebraň se tomu... Teď už je to součástí Tvého těla a Tvého života.
Zkus poděkovat za to, žes tu transfúzi mohla dostat a zachránilo Ti to život - vlastně, poděkuj vůbec za to, že díky tomu můžeš žít!!! Po poděkování nemám na mysli někomu konkrétnímu, spíš v duchu, poděkuj neznámým dárcům za to, žes mohla dostat od nich krev(plazmu, podle toho co jsi dostala), a poděkuj té "transfúzi" že Tě zachránila).
Můžeš si v duchu popovídat sama se sebou, že jsi ráda, že žiješ, ale že Tě trošku trápí to, že se teď cítíš jinak... A zeptej se, proč to tak je. Možná, že dostaneš odpověď. Odpověď může přijít jako myšlenka, jako věta v knize, kterou náhodou otevřeš, nebo venku něco zaslechneš, z televize, rádia, ve snu...
Taky dost možná, že je to "daň" za to, že můžeš žít, tyhle nové pocity...
Podle mě, hodně důležitá je vděčnost, že můžu díky transfuzi žít, přijetí "cizího" materiálu (hlavně psychicky, předpokládám že fyzicky už jsi OK v rámci možností)... brát to "cizí" jako kamaráda, který Ti přišel pomoct, a ne jako vetřelce, kvůli kterému je Ti špatně.
Ten "kamarád" Ti přišel pomoct, ne Ti škodit :-)

chodila jsem dlouho dávat krev, vždy jsem ji dávala s pocitem, že někomu, kdo to moc potřebuje pomáhám, že mu chci dát sílu bojovat, že chci aby vyhrál...
Počátek mého rozhodnutí dávat krev byl ovlivněný tím, že pomoc dostala má dcera, bez cizí krve by zemřela, byla velmi slabá a umírala, má hodně vzácnou podskupinu a prostě nebyla k mání. Když tahle krev pro ní "přijela" na transfuzní oddělení, byla jsem lékařem dcery požádána, zda bych pro ní doběhla dolů, že zatím dceru připraví. Dostala jsem papíry a šla. Nesla jsem zpět lahev červené tekutiny, která znamenala život pro moje dítě. Měla jsem veliký strach, že mi vypadne z rukou. Je to 23 let a já si stále pamatuji jméno, co bylo v papírech k lahvi.
Dnes je to jiné, krev je v pytlíkách, transfuzky už nejsou pro dárce tak strohé, ale všichni ti lidé s kterými jsem tam přišla do styku, dávali krev s láskou a vírou, že pomáhají. Vždy při odběrech panuje velmi dobrá, taková družná nálada, nezažila jsem nikdy negaci.
Třeba ti tahle slova pomůžou pochpit, že někdo chtěl pomoct, ne přímo tobě, ale chtěl pomoct.

To je pravda Sally to řekla moc hezky. Taky vždycky když jsem dostával krev, jsem myslela na to, kdo obětoval část sama sebe, aby pomohl.....nikdy jsem nevěděla kdo, ale vždycky mi připadalo, že je to pouto přátelství a milosti

Musim napsal(a):

Já bych si dovolila za sebe tvrdit, že si taky myslím, že zrovna díky transfuzi jsem taky trochu jiná, netypická ženská. K tomuto poznání jsem došla až jako starší, hodně starší. Krev jsem dostala jako dítě v 10 letech opakovaně a pak v 16-ti a tenkrát se to tam fakt psalo, takže vím ,že od muže a taky vím, že jsme mu pak šly poděkovat a i ostatním . Vše už si nepamatuji, ale mám v sobě hodně "neženských" vlastností nebo myšlení, tedy mužských.
Já to jako dítě nepitvala, taky proč, to až v životě, když se srovnánám v jinýma. Mám vztah k technice, nesnáším tlachání a pomlouvání v ženském kolektivu (mne to nebaví), chodím přesně na schůzky, nerada se hádám a pod.
F.Blanko, nepitvej to, nebylo ti ublíženo. Nech to být, nakonec se krev fakt sama "mění" tvoří a čistí, tak za nějaký čas budeš mít tu svou. Nakonec si si mohla dát autotransfuzi, kdybys věděla předem, že potřebuješ, teď už je pozdě odmítat. Anebo ty jsi nechtěla žít?
Jsem taky vděčna, že mne byl zachráněn život a můj strejda celý život dával zadarmo krev, aby pak umřel na vzácný druh rakoviny... Já bych dávala, kdybych byla zdravá, ale nejsem.
A taky vidím jiné hodnoty života než většina lidí kolem právě proto, že  jsem překonala nějaké nemoce či operace a vím-znám cenu "zdraví". Kdo ho má, ani neví, že má to nejcennější v životě.

Musim,
myslim ze to ze mas hodne "nezenskych" vlastnosti nesouvisi nutne s transfuzi. Proste takova ses a mozna by jsi i byla kdyby te transfuze nebylo. To je neprokazatelny. 

Myslim holky ,ze Blanka dobre chape dar krve a jeho hodnotu. 

Upravil(a) hirondel (17. 7. 2008 0:26)

Milí přátelé,
všem Vám děkuji za Váš názor a porozumění. Jsem vděčná, že žiju a cítím se celkem dobře. Samozřejmě , že na prvním místě je právě vděčnost. Pevně věřím, že se vše zase vrátí do normálu, hlavně ty pocity. Asi bude nejlepší se tím neobírat.
                                  Ještě jednou všem děkuju.B.