Salen, můžeš mít vztahy s bývalým sebelepší a většinou to stejně bude dlouho bolet. Já vidím bm denně a někdy už si říkám, že je neuvěřitelné, jak je to cizí člověk a někdy, že to snad ani není možné, že jsme spolu byli přes dvacet let. Kam to všechno zmizelo? A představa nějakého společného stýkání i s novými partnery mě teda děsí, na to fakt nemám.

Upravil(a) aeva1 (17. 7. 2008 19:20)

Salen, u nás je to opravdu tak, že můj BM chce zapomenout, že se mnou kdy měl cokoliv společného. Dokonce nezdraví ani moje kamarádky, se kterými jsme se po dobu našeho manželství stýkali a jezdili s nimi na dovolené a výlety. Ty kamarádky mu nic neudělaly, ale on se prostě totálně odstřihl od minulosti.
Já si dovedu přestavit, že bych s ním mohla znovu žít. My jsme se totiž nijak nepohádali, neudělali jsme si nic zlého, v úplném klidu jsme se rozešli. Je pravda, že já jsem strašně moc brečela, a to i před ním. Jednou v noci, když jsme spolu ještě spali v jedné posteli, mě dokonce pohladil po hlavě, když jsem brečela a řekl něco utěšujícího. Když jsme se po rozvodu rozcházeli, pohladila jsem ho po tváři a řekla mu, že ho budu navždy milovat.

Ivano, promiň, já vím, že ho pořád miluješ a proto ho ve všem omlouváš a "snažíš se ho pochopit".
Ale pokud se opravdu chová, tak jak píšeš - nezdraví tebe a ani vaše dlouholeté společné známé, tak je to podle mě psychický ubožák!!!
Je vidět, že má sám se sebou dost velký problém, když se takto ostře snaží odstřihnout od minulosti a zvlášť, když to dělá takhle nedůstojným a opovrženíhodným způsobem. Tedy, být třeba vaší společnou známou, asi bych mu řekla pěkně od plic, co si o takovémto chování myslím (mimochodem, co tomu vaši bývalí známí říkají?)
Takový člověk ti absolutně nestojí za to, aby ses pro něj trápila! !!! (já vím, to se snadno řekne, ale hůř udělá). Při takovéto jeho "mužské logice" je tedy zázrak, že vůbec stojí o kontakt s vašimi dětmi. Vždyť ty jsou přeci také "připomínkou minulosti, od které se chce odstřihnout". Až se ti podaří časem podívat se na něj realisticky, hodně se ti uleví.

Přikládám refrén jedné píšničky:
Proč po nedostupném lidé tolik touží ?
A NEJVÍC SE TRÁPÍ PRO TY, CO SI TO NEZASLOUŽÍ.

Salen, na vsechno v zivote se da koukat z ruznych uhlu. To, co nejaky par, ktery spolu zustal a je spolu rad, bude pri oslavach zlate svatby davat k dobru jako vesele historky z nataceni,  jak to s dedeckem nebo babickou nebylo vzdy lehke, ale meli se radi, vydrzeli, prekonali to a vlastne to ani jako krivdu na nich pachanou nevnimaji, bude ten samy par pri pripadnem rozvodu vytahovat jako dukaz toho, jake strasne to souziti bylo a jak uz to bylo vsechno spatne skoro od zacatku.  Nemyslim, ze by tvemu muzi pohled na tebe kazil zivot, spis te ma momentalne podvedome spojenou s neprijemnem. Rozvodovy rok urcite nebyl ten z nejlepsich ani pro nej. S tim ale nic nenadelas.

To nemluveni muze mit taky velice jednoduchou pricinu. Jak pises, ze kolac nevzal, protoze by to nevysvetlil, stejne by mozna nevysvetlil kamaradeni se s byvalou zenou. Je dost mozne, ze dostal  na vybranou a vybral. Ty dobre vztahy bohuzel musi chtit vsichni zucastneni. Ale chapu te, sama bych to tak rada videla.

Můj BM se ke mně a k synovi choval před rozvodem i po něm jako zmetek. Byla jsem ráda, že jsem se ho zbavila. Ale zatímco já jsem lízala rány, on si po rozvodu našel ihned novou přítelkyni a všude předváděl, jak je šťastný. A já jsem brečela a záviděla mu, že má novou lásku. Jeho bych fakt zpátky nechtěla, ale tu lásku jo.
On se ale časem k té nové a poté i k dalším začal chovat tak jako ke mně, takže je asi sám. A štěstí opravdu nemá. Vyštípal nás z bytu - zkrachoval jako OSVČ, byt přestal platit a přišel o něho. Dluhů má tolik, že se momentálně vyskytuje bůhví kde. Alimenty za něho platí matka. Tak teď mu nemám co závidět.
Mně to trvalo 3 roky, než jsem se vzpamatovala natolik, že jsem byla schopná mít trvalý vztah. Ale dneska mi už nic nechybí. Chce to čas.

...jak na nepříjemný myšlenky...   Mám jeden recept: I po 4 měsících od rozchodu se mi někdy po mém bývalém příteli nepochopitelně stýská. Rozum sice vypočítává, proč by byl nesmysl ve vztahu s ním zůstávat, ale citům se těžko poručí, takže ten stesk mě bohužel občas přepadá.
V takovém případě mi pomáhá vlézt na seznamku, kde on má inzerát, se všemi podrobnostmi včetně detailů sexu apod., a vzpomenout  si na fakt, že takto vyvěšen tam měl ten inzerát  po celou dobu, co jsme spolu chodili. Já se snažila být blbě tolerantní, a přitom jsem byla jen blbá, teď už to vím
Nebo si vzpomenu, jak bloudím sama na běžkách uprostřed zimní noci, třesu se strachy i zimou, ono ho totiž strašně zdržovalo na mě čekat. Stačí si vybavit v barvách tyhle pocity, a rázem je stesk (aspoň na chvíli) pryč, ten vztek ho spolehlivě přebije.

Jessika napsal(a):

nevadí, bude lepšejší

Jessiko, ne že bude, už JE. 
(Ale i přesto se mi občas zasteskne...jenže to je asi normální, časem to snad přejde, přeci jen nemám místo srdce kus šutru...)

Jessiko,  vlastně pravdivá odpověď na tvou otázku je je  - nečeká. Ale to je tím, že tento partner mi totiž při společných cyklistických výletech vůbec neujíždí. Jede v mé blízkosti dobrovolně a evidentně rád. No a pokud má chuť zajezdit si sportovně, na rychlost, žádný problém - domluvíme se, já si na tu dobu udělám svůj vlastní program a on si zajezdí podle své chuti a oba jsme spokojení.

Takže to, co s jedním partnerem  je neřešitelný problém, s jiným takový problém vůbec nenastává...
(Ale zas nastávají otázky jinak a jinde, ale takový už je život, že ?  ...)