|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Nedoma napsal(a):
Proč kdyby ve válce zahynul? Stačí, že se někde furt fláká, třeba v práci
Chlapi se tváří jako kingové, protože to ženy očekávají, na citlivýho fňukála není žádná zvědavá.
Je... 
Není tady
Ivana napsal(a):
Blossom, ten můj BM na mě určitě nemyslí. Děti k němu dost často chodí a nikdy se na mě nezeptá, ani slůvkem se nezmíní. Když jsme se náhodou sešli v nemocnici u dcery, která tam ležela, tak mi ani neodpověděl na pozdrav. Beru to tek, že pro něj už jsem dávná minulost - má novou manželku a novou rodinu, žije si šťastně. Na mě si ani nevzpomene.
Ivi, blbosť. Keby si ani nespomenul, nemal by problém pozdraviť ťa a spýtať sa ťa, ako sa máš. Netvrdím, že by z toho bol celovečerný program zkaončený v posteli, ale nezáväzná zdvorilá konverzácia určite(teda, ak je taký úžasný Mirek Dušín, ako ho opisuješ). Viem to z vlastnej skúsenosti. To, že sa ti nevie pozrieť do očí, skôr svedčí o zlom svedomí a o tom, že si preňho chodiaca nemá výčitka. 
Otázka je, či je to dobré, byť nemou chodiacou výčitkou.
Není tady
Ivana napsal(a):
Blossom, ten můj BM na mě určitě nemyslí. Děti k němu dost často chodí a nikdy se na mě nezeptá, ani slůvkem se nezmíní. Když jsme se náhodou sešli v nemocnici u dcery, která tam ležela, tak mi ani neodpověděl na pozdrav. Beru to tek, že pro něj už jsem dávná minulost - má novou manželku a novou rodinu, žije si šťastně. Na mě si ani nevzpomene.
tak tomu nevěř...
protože kdyby na tebe nemyslel a kdyby jsi mu neutkvěla, má tě vyřešenou a normálně tě pozdraví (přátelsky, lhostejně... jakkoli) - ale pozdraví 
sry, je to podruhé, teď jsem přečetla Sel předemnou... 
Upravil(a) Jessika (16. 7. 2008 16:37)
Není tady
majkafa napsal(a):
Čím víc jsem je přebíjela, tím to bylo horší, myšlenky byly častější a sebelítost větší.
Daří se mi, když si řeknu, tak jo, ted jsi v mé hlavě, zůstaň si chvilku, když chceš.. Chvilku myšlenky o něm plynou a najednou, ani nevím jak, jsou prostě pryč. Už mě ani nebolí.
Dnes jsem jela vlakem, neviděla jsem BM od rozvodu 18.12.2007, měl dnes službu jako výpravčí a stál v otevřeném okně na "věží", dívala jsem se na něj z vlaku, v hlavě mi proběhlo, že je mu asi zima, když má košili i svetr od uniformy a - to bylo všechno.Měla jsem ze sebe radost.
...aha, Majko, tak proto občas píšeš, že ti je líto.
Lonsky prosinec je v tomto ohledu jako by to bylo včera...doslova.
Nevím, proč jsem si myslel, že to bylo před 2 roky.
Ja osobně jsem měl ty nepříjemné myšlenky - v mém překladu bolestínské - nejméně rok. Druhý rok to bylo podstatně lepší. Pak celkem nezájem a neutralita. A ted jsem rád, že odešla :-) Jednak uvolnila cestu jiným. A hlavně jsem díky tomu procesu otázek, proč mě opustila a proč a proč a proč...lépe poznal sám sebe. Což je zaplatpanbuh k nezaplacení.
Není tady
Nicolasi, manžel odešel v lednu 2006, ale právně jsme měli rozvod v prosinci 2007.
Když jsem četla psaní Seli Ivaně o tom, že ji nedokáže ani pozdravit, u nás je to možná podobný.
Např. BM se mi neozývá, já jemu taky ne, jen jsem mu napsala v květnu, že syn udělal maturitu, dle mého názoru by to měl vědět. I když za ním ani nešel do nemocnice před maturitou, když měl syn zápal ledvin. Nejdříve mi napsal, že ho nezajímá, že syn je v nemocnici, když jsem mu to napsala. Za dva dny se zeptal, jestli myslím, že by za ním mohl zajít. Napsala jsem, že myslím, že ano. Za pár dní mi napsal, že za ním nešel,protože se zeptal i naší dcery a ta mu napsala, že si myslí, že ne. 
V neděli 13.7. bychom slavili 23. výročí svatby. Vzpomínala jsem na vše hezké a ani jsem nekńučela.
Pozdě večer v den našeho výročí mi po dvou měsících od posledního mailu přišel od BM mail.
Luboš zdraví?
Vejška?
Nejdříve jsem byla vzteklá, že nemůže napsat aspoň ahoj, nebo tak něco, jednu rozvitou větu a zavřela jsem mail.
Za chvilku mi napadlo, co odepíšu.
Odpověděla jsem:
OK
ČVUT
Chjo.
Seli, možná že má fakt špatné svědomí vůči mně, i psycholog to říkal. Ale já si spíš myslím, že, protože on ví, že ho hrozně moc miluju, sama jsem mu to řekla, když jsem ho prosila, aby mě neopouštěl, tak spíš má strach se na mě byť jen podívat, aby mi nedával žádnou naději. já už ale žádnou naději nemám, vím, že se už nevrátí. On není přelétavý člověk a to, že se s Péťou oženil a má s ní syna, mluví za vše. A myslím si, že za svým životem se mnou udělal tlustou čáru a změnil všechno, co jen se změnit dalo, včetně svého vlastního vzhledu - nechal si narůst vousy.
Já nechci vystupovat jako chodící výčitka, ale chtěla bych, abychom měli normální pokud možno přátelský vztah. On o to ale absolutně nestojí.
Není tady
Buď k sebe úprimná... normálny, priateľský vzťah by ťa rozodieral ešte oveľa viac, lebo by si si hovorila - Prečo s ním nemôžem byť VIAC ako priateľka? Časom to snáď bude možné, ale teraz je to asi ešte pričerstvé, napriek svadbe, dieťaťu, všetkému. Z oboch strán.
Není tady
Ivano, to co o BM píšeš, že tě ani nepozdravil a tak, to je jen důkaz toho, že on sám to nemá v sobě vyřešené a uzavřené. To není absolutní nezájem o tvou osobu, jak se domníváš, ale směs vzpomínek a také výčitek svědomí , které nedovede vstřebat. Ono 27 let společného života, a především po dlouhou dobu spokojeného života, se nedá jen tak zahodit a zapomenout. A nemysli si, že když už má novou rodinu, že to znamená automaticky, že je šťastný (a bude navěky).
Sice on teď má, podle toho co píšeš, novou, mladou ženu a malé dítě. Jenže jemu je asi tak kolem padesátky, dřív nebo později začne pociťovat svůj věk, a mladá žena a malé dítě je docela psychický a fyzický záhul. A dnešní mladé ženské bývají spíš ambiciózní, emancipované, takže pravděpodobně ona nebude tak přirozeně přizpůsobivá, jako jsi byla ty ( a jemu to tak u vás evidentně dlouhá léta vyhovovalo). Možná si na tebe BM vzpomene častěji, než si vůbec dovedeš představit.
Totéž podle mě je i u Salen.Nemyslete si holky, že vaši BM mají už navždycky automaticky recept na štěstí a vy že jste navždycky odložené, nebo dokonce odepsané.
Věci nebývají takové, jak se navenek jeví...
A hlavne s a u nás hovorí: "Každý chvíľku ťahá pílku" a myslím, že to platí 100%.
Není tady
Majkafo - teda teď jsem se srdečně zasmála nad tou mailovou korespondencí :-))), ale zareagovala jsi pohotově, to ti tleskám. I když vím, že bys to chtěla jinak. Ale když je takovej, třeba mu to sepne a chytí se za čumák.
No a ta vaše teorie o tom, že BM to nemají v sobě dořešené, když se nedokáží k opuštěným BM chovat normálně, je docela zajímavá, ale váhám jí uvěřit. Dlouho jsem to nemohla pochopit, že ten člověk, který o mě věděl všechno a já o něm, se kterým jsme všechno probírali, že najednou dělá, že neexistuju. To byl fakt hrozný šok. Já jsem si prostě myslela, že i po rozvodu a mém odstěhování si občas zavoláme, minimálně kvůli dění kolem syna nebo si popřejeme k svátku, k vánocům, asi že budeme takoví vzdálení příbuzní :-)). Ale hodně z vás mi tady dobře radilo, že pro mě je to takhle lepší.
Není tady
Salen, ty jsi se trochu zasekla v pocitech sebelitosti - jsi bez chlapa a uz porad budes a sebemrskacstvi - a je tomu tak, protoze jsi delala toto a zas nedelala tamto... 
Mmch, naprosto dokonaly zivot tveho exe existuje jenom v tve hlave, ale i kdyby takovy skutecne byl, tryznit se tim nema smysl. Problem neni v byvalem muzi, teda myslenkach na nej, ale v tom, jak porad jeste vidis svou vlastni existenci. A ver mi, ze zadny chudak nejsi. Usilovnym treninkem se da naucit hnusne, dusi otravujici myslenky zapudit.
Kdysi jsem psala, ze muj muz taky s byvalou zenou nekomunikuje. Jenze nas deli cely kontinent a syn je uz dospely, osamostatnil se uz pred lety a je s tatou ve velice castem kontaktu, tak neni, co by se kolem ditka resilo. Kdyz jsem kdysi na zacatku nadhodila tema narozeninova, vanocni prani s tim, ze prece jenom byli spolu leta letouci, muj muz tvrdil, ze si nemysli, ze by neco takoveho bylo vitano a zrejme by to bylo i spatne pochopeno.
Od te doby, co jsem o tom psala, staly se dve udalosti v rodine, kde jsme se sesli. Tam spolu samozrejme normalne, sice trosku to-por-ne, mluvili. Kdyby se meho muze jeho ex rozhodla ignorovat, nic bych s tim nenadelala. Kdyby to udelal on, sice bych s tim taky moc delat nemohla, ale hodne by tim u mne klesl. Kdyby me potkal muj ex a nestala bych mu ani za pozdrav, klesl by u mne taktez.
Upravil(a) elena007 (17. 7. 2008 3:11)
Není tady
Ivana napsal(a):
Seli, možná že má fakt špatné svědomí vůči mně, i psycholog to říkal. Ale já si spíš myslím, že, protože on ví, že ho hrozně moc miluju, sama jsem mu to řekla, když jsem ho prosila, aby mě neopouštěl, tak spíš má strach se na mě byť jen podívat, aby mi nedával žádnou naději.
Ivano, ty vzdy pro nej najdes omluvu, ale ze ti neodzdravi, kdyz se setkate v nemocnici u dcery, je vuci tobe neomluvitelne hrube chovani. Promin mi to, ale podle mne se zachoval jako klasicky hnup a jsem presvedcena, ze ze strachu to nebylo.
Není tady
Salen a Ivano, nechci ve vás vzbuzovat plané naděje, že se k vám manžel vrátí. (i když i takové příběhy se staly). Chci vám jen pomoct rozbít ten nepravdivý a podle mě chybný vzorec ve vaší hlavě: "On je ten úspěšný, všechno mu vychází, já ta odložená, kterou už nic pěkného nečeká. " Není to tak, i když se vám to teď zrovna, celkem pochopitelně, tak zdá. Pravda totiž nikdy není černobílá.
To, že vás vaši bývalí ignorují, znamená, že si s tím neví sami rady, je to jejich podivná psychická (a trochu lidsky nedůstojná a opovrženíhodná) obrana. Neznamená to, že vy jste odepsané!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Povím vám 2 příběhy:
1/Na cyklistickém zájezdě jsem potkala 2 skvělé ženské. Oběma je kolem 65 let. Byla s nimi strašná sranda, a ač byly v zájezdu nejstarší, solidně nám cyklisticky šlapaly na paty a všichni jsme si je strašně oblíbili. Byly to tak úžasné, optimistické ženské, nad vším jásaly, všechno si užívaly, ze všeho měly radost, všechno si fotily. U každé krásné scenérie zastavovaly a jejich slogan "To se nedá vydržet, to se musí vyfotit!!!" se stal hláškou zájezdu.
Při mém důvěrnějším hovoru s nimi vyšlo najevo, že obě měly dost tvdrý život. Obě nevydařená manželství, jedna z nich dokonce s domácím násilím. A shodly se, že nejlepší dobu života prožívají právě teď - v důchodu. Cítí se osvobozené od nepodařených vztahů, mají dost času na všechno, fůru kamarádek a známých, užívají si dětí a vnoučat, chodí na brigády, aby měly "na zájezdy a na vnoučata". Prostě se právě teď cítí na vrcholu svého života.
Příběh druhý - mé kamarádce ovdověl tchán. Pán, 72 let, se s tím nemohl vyrovnat, propadl do depresí, přestával o sebe dbát, jeho rodina se snažila seč mohla, ale vypadalo to na brzký konec...
Po asi 2 letech jsem potkala kamarádku znovu. V toku řeči se zmínila "Děda na nás teď nemá čas, je zamilovanej". Zarazila jsem jí a povídám, vyprávěj, tohle mě zajímá. Takže jejich děda potkal náhodou nějakou paní, možná snad bývalou lásku nebo co, a obrátil o 180 stupňů. Začal o sebe dbát, dokonce se prý voní, s tou paní chodí každou neděli na dechovku, jsou spolu šťastní, a možná (kamarádka to přešla spikleneckým mrknutím) si užívají radosti života se vším všudy.
Povím vám 2 příběhy:
1/Na cyklistickém zájezdě jsem potkala 2 skvělé ženské. Oběma je kolem 65 let. Byla s nimi strašná sranda, a ač byly v zájezdu nejstarší, solidně nám cyklisticky šlapaly na paty a všichni jsme si je strašně oblíbili. Byly to tak úžasné, optimistické ženské, nad vším jásaly, všechno si užívaly, ze všeho měly radost, všechno si fotily. U každé krásné scenérie zastavovaly a jejich slogan "To se nedá vydržet, to se musí vyfotit!!!" se stal hláškou zájezdu.
Při mém důvěrnějším hovoru s nimi vyšlo najevo, že obě měly dost tvdrý život. Obě nevydařená manželství, jedna z nich dokonce s domácím násilím. A shodly se, že nejlepší dobu života prožívají právě teď - v důchodu. Cítí se osvobozené od nepodařených vztahů, mají dost času na všechno, fůru kamarádek a známých, užívají si dětí a vnoučat, chodí na brigády, aby měly "na zájezdy a na vnoučata". Prostě se právě teď cítí na vrcholu svého života.
Příběh druhý - mé kamarádce ovdověl tchán. Pán, 72 let, se s tím nemohl vyrovnat, propadl do depresí, přestával o sebe dbát, jeho rodina se snažila seč mohla, ale vypadalo to na brzký konec...
Po asi 2 letech jsem potkala kamarádku znovu. V toku řeči se zmínila "Děda na nás teď nemá čas, je zamilovanej". Zarazila jsem jí a povídám, vyprávěj, tohle mě zajímá. Takže jejich děda potkal náhodou nějakou paní, možná snad bývalou lásku nebo co, a obrátil o 180 stupňů. Začal o sebe dbát, dokonce se prý voní, s tou paní chodí každou neděli na dechovku, jsou spolu šťastní, a možná (kamarádka to přešla spikleneckým mrknutím) si užívají radosti života se vším všudy.
To jsou hezké příběhy ze života, snad se budu těšit na důchod
Fakt hezké - i husí kůže byla.
Díky Blossom, pozitivně jsi mě naladila 
Upravil(a) dixina (17. 7. 2008 8:33)
Není tady
Blossom, já už se taky nemůžu dočkat důchodu
Není tady
Ja mám na dôchodok ďalekosiahle plány, ale vzhľadom na zámery nášho štátu a hlavne ministerstva sociálnych vecí je možné, že umriem rovno za počítačom a žiadneho dôchodku sa nedožijem, tak si pre istotu užívam už teraz.
Není tady
Selima napsal(a):
Ja mám na dôchodok ďalekosiahle plány, ale vzhľadom na zámery nášho štátu a hlavne ministerstva sociálnych vecí je možné, že umriem rovno za počítačom a žiadneho dôchodku sa nedožijem, tak si pre istotu užívam už teraz.
Není tady
Blossom: krásné příběhy. Mně je blízký hlavně ten první. Mám také kamarádky, se kterými si už teď užívám. zatím musím živit děti, tak nemám dost peněz na zájezdy a jiné radovánky, ale mám v tom směru velké plány. Na důchod, pokud se ho dožiju ve zdraví, si plánuju Univerzitu 3. věku a vytvoření rodokmenu naší rodiny.
S chlapama do svého dalšího života už nepočítám. Doufám jen, že budu mít vždycky nějaké kamarádky, že mě děti nezavrhnou a že mě též obdaří nějakými těmi vnoučátky.
Není tady
Jen chci uvést na pravou míru něco, co tu zaznělo - já v žádném případě neuvažuju o možnosti, že bych se mohla s BM někdy dát ještě dohromady. Ani podvědmě po tom netoužím. A jak jsem jinak opatrná u slovíčka nikdy, tak tady ho použiju klidně s naprostou jistotou. I když pominu fakt, že je znovu ženatý a dokážu si představit, že mu ta velká láska třeba nemusí do konce života vydržet, tak ten člověk mi způsobil svým chováním tolik bolesti, že by prostě nebylo možné s ním vůbec komunikovat. Pozor - ne tím, že si našel jinou a rozvedl se se mnou - ale tím, jak to probíhalo, jak se choval a jak se zachoval po rozvodu.
Není tady
Selima napsal(a):
Ja mám na dôchodok ďalekosiahle plány, ale vzhľadom na zámery nášho štátu a hlavne ministerstva sociálnych vecí je možné, že umriem rovno za počítačom a žiadneho dôchodku sa nedožijem, tak si pre istotu užívam už teraz.
To je přesný!!!...ač různé citáty poměrně nesnáším, tak tohle je snad ještě lepší toho klišovitého "carpe diem - užívej dne".
Samozřejmě, že to nevylučuje těšení se na budoucnost a skvělé stáří. Akorát je lepší než čekat, "až se ten můj život konečně pohne a budu spokojený", užívat si ho již teď.
PS: Každý věk je nejlepší.
Není tady
Salen napsal(a):
Jen chci uvést na pravou míru něco, co tu zaznělo - já v žádném případě neuvažuju o možnosti, že bych se mohla s BM někdy dát ještě dohromady. Ani podvědmě po tom netoužím. A jak jsem jinak opatrná u slovíčka nikdy, tak tady ho použiju klidně s naprostou jistotou. I když pominu fakt, že je znovu ženatý a dokážu si představit, že mu ta velká láska třeba nemusí do konce života vydržet, tak ten člověk mi způsobil svým chováním tolik bolesti, že by prostě nebylo možné s ním vůbec komunikovat. Pozor - ne tím, že si našel jinou a rozvedl se se mnou - ale tím, jak to probíhalo, jak se choval a jak se zachoval po rozvodu.
Salen, v tý větě by mohl být ten zakopanej pes...
né že spolu nemluvíte, ale že ani nemůžeš mluvit - odpouštěj - dělal to jen tak jak on nejlíp uměl, stejně tak jako ty... troufnu si tipovat, že hrdej na to neni a může to být i ten důvod, proč nepozdraví...
Není tady
majkafa napsal(a):
Nicolasi, manžel odešel v lednu 2006, ale právně jsme měli rozvod v prosinci 2007.
Když jsem četla psaní Seli Ivaně o tom, že ji nedokáže ani pozdravit, u nás je to možná podobný.
Např. BM se mi neozývá, já jemu taky ne, jen jsem mu napsala v květnu, že syn udělal maturitu, dle mého názoru by to měl vědět. I když za ním ani nešel do nemocnice před maturitou, když měl syn zápal ledvin. Nejdříve mi napsal, že ho nezajímá, že syn je v nemocnici, když jsem mu to napsala. Za dva dny se zeptal, jestli myslím, že by za ním mohl zajít. Napsala jsem, že myslím, že ano. Za pár dní mi napsal, že za ním nešel,protože se zeptal i naší dcery a ta mu napsala, že si myslí, že ne.
V neděli 13.7. bychom slavili 23. výročí svatby. Vzpomínala jsem na vše hezké a ani jsem nekńučela.
Pozdě večer v den našeho výročí mi po dvou měsících od posledního mailu přišel od BM mail.
Luboš zdraví?
Vejška?
Nejdříve jsem byla vzteklá, že nemůže napsat aspoň ahoj, nebo tak něco, jednu rozvitou větu a zavřela jsem mail.
Za chvilku mi napadlo, co odepíšu.
Odpověděla jsem:
OK
ČVUT
Chjo.
Majko,
až nebudeš vzteklá a nebudeš dělat "chjo", tak budeš úplně za vodou-emocionálně smířená. Ale 2 roky po 21 letém manželství mi tohle přijde naprosto normální. Každopádně tvá odpověd byla dosti vtipná (i když bych nesázel na to, že se protějšek chytne za nos nebo, že mu jako "něco dojde").
On chudák taky neví, jak komunikovat a chvíli mu to potrvá.
My s ex nemusíme komunikovat, protože nemáme moc společných věcí, známých, děti a pod. A ke své počáteční hrůze jsem zjistil, že si s ní nemám o čem povídat (do konverzace o počasí se mi nucene moc nechce). Ale pokud je to nutné, je vše v rámci slušného chování a jsme schopni dát kromě holých vět i souvětí.
Není tady
Jája napsal(a):
Salen, v tý větě by mohl být ten zakopanej pes...
né že spolu nemluvíte, ale že ani nemůžeš mluvit - odpouštěj - dělal to jen tak jak on nejlíp uměl, stejně tak jako ty... troufnu si tipovat, že hrdej na to neni a může to být i ten důvod, proč nepozdraví...
No to jiste, oba dva Ivanin i Salen to delali, jak nelip umeli a verim, ze hrdi na sve umeni nejsou a nejsou se s tim vyrovnani, jenze podle mne trosku jinak. Nemyslim, ze maji vuci Ivane a Salen az takove vycitky svedomi a tak velkou starost o jejich dusevni rovnovahu. Spis nez vycitku je podle mne vidi jako pripominku sveho nedustojneho chovani a ma to spis co delat s jejich egem nez cimkoli jinym. Vytesni Salen a Ivanu a s nimi i nedustojnou etapu sveho zivota. Maji nove zeny, novy zivot, zas jsou mistri sveta, myslim, ze na dusezpyt ted u nich neni cas a chut - ta hlavne a podle toho se nadale chovaji - blbe. Jestli se jim kdy neco vrati, tak toto.
Není tady
Salen napsal(a):
Jen chci uvést na pravou míru něco, co tu zaznělo - já v žádném případě neuvažuju o možnosti, že bych se mohla s BM někdy dát ještě dohromady. Ani podvědmě po tom netoužím. A jak jsem jinak opatrná u slovíčka nikdy, tak tady ho použiju klidně s naprostou jistotou. I když pominu fakt, že je znovu ženatý a dokážu si představit, že mu ta velká láska třeba nemusí do konce života vydržet, tak ten člověk mi způsobil svým chováním tolik bolesti, že by prostě nebylo možné s ním vůbec komunikovat. Pozor - ne tím, že si našel jinou a rozvedl se se mnou - ale tím, jak to probíhalo, jak se choval a jak se zachoval po rozvodu.
Salen, ale na to, aby jste spolu mohli mit ten slusny vztah a obcasny kontakt, jak si kdesi psala, musela by ses s timto vyrovnat.
Není tady
Eleno - tys to vystihla! Tak nějak si myslím že to je. On nemá žádné špatné svědomí vůči mě, on je přesvědčený z hloubi duše, že udělal správně, že se mnou měl horší život a teprve teď poznal ženu svých snů. A v podstatě má pravdu, protože za 23 let se naše sny od těch původně společných rozdělily a ty jeho současné opravdu ideálně splňuje jeho nová žena. Za ten rok do rozvodu na mě vybalil tolik věcí, které nikdy neřekl a které byly až směšné tím, z jakého období je vytahoval, ale on potřeboval hodně materiálu proti mě, aby sám sobě dokázal, jak si za to všechno můžu sama, jak špatná já jsem. Že jsme se měsíc před jejím objevením vodili za ruce na dovolené a plánovali co všechno uděláme v příštích letech, to jako by nebylo. Přesně jak píšeš - on je teď mistr světa, kterému všechno vychází a to že mě musí občas vídat ho obtěžuje, protože mu svojí existencí kazím ten nový život. Jestli je to tak i u Ivany, to nevím.
A k té komunikaci ..... teď už si dovedu představit, že s ním nebudu mluvit už nikdy v životě. Přesto si pořád myslím, že je to velká škoda. Pokud by on udělal první krok a zavolal, poslal sms, mail ..... tak jsem připravena kamarádsky odpovědět. Nejdřív bych ale spadla v šoku pod stůl :-))))) Já jsem ty vstřícné kroky dělala - už po rozvodu, když jsem ještě bydlela s ním - pořád jsem se snažila aspoň o pár slov kromě každodenního "ahoj" "ahoj", dala jsem mu aspoň malý dárek k vánocům, nabídla mu s sebou upečený koláč, když jel k ní :-) - to teda chvíli docela váhal, ale pak se zasmál, že to by nevysvětlil a nevzal si. Po mém odstěhování jsem mu ještě poslala sms k narozeninám (on má výročí ignoroval), jen takové formální přání, nic osobního - žádná reakce a od té doby prostě nic.
To jak jsem napsala, že bych s ním nemohla komunikovat - to jsem myslela ve vztahu k té možnosti, kdybych s ním měla někdy ještě žít. To by prostě už nešlo. Ale s běžnou komunikací bych problém neměla.
Možná vám to bude znít hloupě, ale pro mě je ideálem, když už se rozvod po létech stane, že se časem stýkají tak nějak všichni dohromady. Mám takové vzory ve svém okolí. Můj bývalý přítel byl dvakrát rozvedený, ta první opustila jeho, tu druhou on. S oběma se stýká, nejdřív kvůli dětem, pak prostě jen tak na kus řeči, zná se i s jejich novými partnery. Druhý případ je kolegyně z práce, která odešla od manžela kvůli jinému muži, on si časem našel mladičkou přítelkyni, měl s ní ještě dítě a protože zároveň porodila i jejich dcera, tak se pak stávalo, že kolegyně hlídala své vnouče a přibrala k němu i dítě bývalého manžela - s jeho novou ženou velmi dobře vychází.
Takže tohle jsou pro mě ukázky zvládnutých vztahů a vyzrálosti zúčastněných. :-)
Ale ještě mi tu někdo "vytknul", že vše o čem píšu je výplod mojí fantazie. No ...... částečně musím uznat, že je to pravda. Informace mám jen přes syna sem tam, něco řeknou "dobří známí", něco zahlédnu sama, ale stýká se se mnou jeho sestra, se kterou on přestal téměř mluvit (možná kvůli mě) a ta občas taky ledacos prořekne, takže tak úplně jen fantazie to není.
Upravil(a) Salen (17. 7. 2008 18:51)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
