Me ho napsala gynekolozka,kdyz jsem mela PMS.

Lexaurin je mj. návykový. Psychiatrička asi ví, proč změnila léky. Jinak mám taky zkušenost, že to napíše i obvoďák.

No právě, že Lexaurin napíše klidně i obvoďák a někteří obvoďáci ho pacientům předepisují tak dlouho, až se u nich rozvine celkem slušná závislost Pavlen, specielně s Lexaurinem si vůbec nezahrávej, nebo taky můžeš dopadnout tak, že skončíš jako rozklepaná troska v psychiatrické léčebně. Když Ti psychiatrička - tzn. odborník - nepředepsala Lexaurin, ale jiné léky, asi moc dobře věděla proč to dělá. MMCH Lexaurin není na deprese ani úzkosti, ale je to lék na bázi benzodiazepinů, tzn. na celkový útlum organismu, což s léčbou úzkostí a depresí nemá vůbec nic společného, od toho se předepisují antidepresiva.
Strašně nerada Ti to říkám, ale já osobně bych vůbec nepodporovala někoho, kdo si pokoutně přes internet shání podobné svinstvo bez vědomí své ošetřující lékařky, protože bych měla velmi oprávněné podezření, že podporuji někoho, u nějž se už projevují první příznaky závislosti

Mě napsala Lexaurin obvoďačka, když jsem si jí postěžovala, že někdy večer nemůžu z rozrušení usnout. Měla jsem tím na mysli, když se večer pohádám s manželem nebo jedu druhý den na zkoušky nebo prostě mám nějaký takový větší stres. Je fakt, že mi krabička vydrží hooodně dlouho, teď naposledy doktorka povídala, že už je to dva roky, co mi ho minule předepisovala.

Dovolím si trošku oponovat, ano? Lexaurin ( stejně tak Neurol, Diazepam, Rivotril... ) patří do skupiny benzodiazepinů, to je pravda, způsobuje útlum, ale používá se k léčbě panických atak a úzkostí právě tím, že organismus utlumí ( lidově řečeno oblbnou )...jen to není lék na dlouhodobé užívání  ( řeší jen krátkodobé stavy ) a vysazovat se musí postupně...
Jinak se připojuju k tomu, vyhledat ke konzultaci i jiného psychiatra ( když je stávající na té dovolené )...ale rozhodně nechodit k obvoďákovi pro " další" Lexaurin...

Kiara napsal(a):

No právě, že Lexaurin napíše klidně i obvoďák a někteří obvoďáci ho pacientům předepisují tak dlouho, až se u nich rozvine celkem slušná závislost Pavlen, specielně s Lexaurinem si vůbec nezahrávej, nebo taky můžeš dopadnout tak, že skončíš jako rozklepaná troska v psychiatrické léčebně. Když Ti psychiatrička - tzn. odborník - nepředepsala Lexaurin, ale jiné léky, asi moc dobře věděla proč to dělá. MMCH Lexaurin není na deprese ani úzkosti, ale je to lék na bázi benzodiazepinů, tzn. na celkový útlum organismu, což s léčbou úzkostí a depresí nemá vůbec nic společného, od toho se předepisují antidepresiva.
Strašně nerada Ti to říkám, ale já osobně bych vůbec nepodporovala někoho, kdo si pokoutně přes internet shání podobné svinstvo bez vědomí své ošetřující lékařky, protože bych měla velmi oprávněné podezření, že podporuji někoho, u nějž se už projevují první příznaky závislosti

Pavlen,ozvi se

Děcka, proboha, proč to jíte???
Nikdy jsem nepochopila, co tak strašného se může dít, že se lidi denně krmí utlumujícími prášky... Pokud to není úmrtí příbuzného. Všecko ostatní se dá zvládnout.

Maji,
hlavu si tím nelámu, ale dost mě to v poslední době děsí, kolik lidí se těmi chemikáliemi cpe. Známá by prý bez prášku na spaní neusnula - no jo, jenže stejně má spaní potrhané a po ránu vypadá jak můra; kdyby se trošku chytila za hlavu, zjistila by, že si nanejvýš ubližuje a ne že si pomáhá. Jiná holka bere prášky a přitom ani nestuduje, ani neřeší rodinné dluhy, má zdravé a chytré děti - nechápu. Taky vypadá děsně. Kdyby si dala studenou sprchu a vzala rozum do hrsti.....
Chce to mít silnou vůli, nebýt slaboch a naučit se, že život je samá překážka a že když tu překážku nezdolám, taky se nic neděje. Rozhodně nic takového, abych se kvůli tomu přecpávala práškama, zanedbávala ranní příchod do práce a otravovala doktory.

Člověku v depresi říct to, co píše Tercila, je stejné, jako říct člověku se zlomenou nohou místo sádry na nohu - neblbni, to rozchodíš.

Nejsem zastáncem užívání prášků, o kterých píše Kiara, trvale, mám stejný názor, jako ona. Ale když je zle, lepší brát antidepresiva a postupně pracovat s psychologem a sám se sebou na zlepšení, ale v nejhorším jsou lepší antidepresiva, než smrt. Škoda, že tohle tolik lidí nechápe, že takové stavy člověk skutečně někdy zažívá a pak tyto stavy zlehčují a nemocného nabádáním k optimizmu dostávají ještě víc na dno.

Jinak, Lexaurin není antidepresivum. Používá se ke zvládání (záměrně neříkám "léčbě")akutních úzkostných nebo panických stavů.
Stilnox je hypnotikum, v podstatě prášek na spaní.
Obojí silně návykové a proto se nesmí užívat déle, než několik týdnů. To by měla být dost dlouhá doba na to, aby se začalo s terapií, která by měla pomoci skutečně.

Antidepresiva jako taková návyková nejsou, začínají (oproti zmiňovaným dryjákům) působit až po delší době a berou se dlouhodobě.

Tercilo, já jsem příklladem toho, jak píšeš - onemocnělajsem těžkou depresí zdánlivě úplně bez důvodu. Byla jsem šťastně vdaná, měladvě úžasné děti, rodiše i tchán s tchýní mě milovali, měla jsem kamarádky, práci, jezdili jsme na dovolené, výlety , všechno super. A já najednou neměla ani sílu vstát z postele, všechno mě strašně unavovalo, měla jsem pocit, že jsem na dně černé díry a jediná možnost, jak z toho ven je se zabít. Kdybych nebrala antidepresiva, už jsem to dávno udělala. Lexaurin mi taky předepsali, já ho brala víc než rok a žádnou závislost jsem si na něm nevypěstovala. Musím tedy říct, že mi ani nijak zvlášť nepomáhal, ale třeba by to bez něj bylo ještě horší, co já vím. Každopádně teď beru antidepresiva již devátým rokem a budu je brát do smrti. Radši tohle, než ještě jednou zažít ten strašlivý pocit, že nic nemá žádný smysl a že je nejlepší zemřít.

Tercilo,
buď ráda, že netušíš o čem píšeš   Souhlasím s Kiarou, Majkafou, Damilou.
Ikdyž nejsem zastáncem braní Lexaurinu, mě v prvotní fázi, kdy jsem měla takové panické ataky, že jsem nebyla schopná vyjít z domu, do obchodu jsem odcházela na 20x atakpod, prostě pomohl.
Samozřejmě, že nesouhlasím s tím, jak vůbec mohou obvoďáci takové prášky dávat jen tak, ale při panických, úzkostných poruchách jsou prvotní záchranou, krátkodobou, ale záchranou, aby se člověk opravdu v těchto atakách nezvencnul.
I má psychiatrička mi je po půl roce strašně nerada předepisovala, ale předepsala, ale s tím, že mi řekla, že tohle balení mám na rok a mám ho brát, až prostě nebudu moct vůbec fungovat....využila jsem snad asi půlku za ten rok a takhle jsem se naučila bez nich být.... ikdyž zpočátku ty úzkosti byly k nepřekonání...ale to je doba minulá, dnes mám tyhle stavy nepříjemné, ale ne nezvladatelné...
Takže Lexaurin ano, ale jen na překonání nezvladatelného období... a podle mě tohle posoudí jen psychiatr, obvoďák stěží...