Ahoj, zřejmě asi navazuješ na téma "Nechci jméno po manželovi", kde se o tomto dost mluvilo. Pokud můžu mluvit za sebe (svatbu jsem měla teď ve čtvrtek), nejdříve jsme začali mluvit o dítěti a pak mi přítel řekl, co kdybychom se vzali? To bylo v prosinci 2007, otěhotněla jsem v květnu 2008 no a teď v červenci 2008 jsme se vzali. Oba si myslíme, že to je tak lepší hlavně kvůli dětem, jednodušší. Je to každého věc, kdybychom nechtěli děti, svatba by nás ani nenapadla. Holt jsme asi oba natolik "staromódní", že chceme dítě přivést do opravdové rodiny se vším všudy. Vím, že nám svatba nezaručí šťastný a spokojený život, ale ulehčí nám i dětem spoustu starostí.

Pravděpodobně se tu zase rozjede živá diskuze na toto téma, ale podle mě by si tyhle otázky měl zodpovědět každý sám za sebe, stejně jako spoustu životních otázek. Záleží i na situaci každého z nás, na našich zkušenostech...

No, také to tak cítím. Poslední dobou se o tom bavíme a někdy jo a jindy né. Asi jediný důvod je pro mě právě dítko.
Mě asi spíš zajímalo - zda to má ještě jiný význam - např. právní nebo tak. Zda je rozdíl být svobodnou matkou - žijící s přítelem nebo vdanou ženou.
Prostě nevím....

Feuria napsal(a):

No, také to tak cítím. Poslední dobou se o tom bavíme a někdy jo a jindy né. Asi jediný důvod je pro mě právě dítko.
Mě asi spíš zajímalo - zda to má ještě jiný význam - např. právní nebo tak. Zda je rozdíl být svobodnou matkou - žijící s přítelem nebo vdanou ženou.
Prostě nevím....

Co třeba vdovský důchod...

kijjo napsal(a):

Ahoj, zřejmě asi navazuješ na téma "Nechci jméno po manželovi", kde se o tomto dost mluvilo. Pokud můžu mluvit za sebe (svatbu jsem měla teď ve čtvrtek), nejdříve jsme začali mluvit o dítěti a pak mi přítel řekl, co kdybychom se vzali? To bylo v prosinci 2007, otěhotněla jsem v květnu 2008 no a teď v červenci 2008 jsme se vzali. Oba si myslíme, že to je tak lepší hlavně kvůli dětem, jednodušší. Je to každého věc, kdybychom nechtěli děti, svatba by nás ani nenapadla. Holt jsme asi oba natolik "staromódní", že chceme dítě přivést do opravdové rodiny se vším všudy. Vím, že nám svatba nezaručí šťastný a spokojený život, ale ulehčí nám i dětem spoustu starostí.

Pravděpodobně se tu zase rozjede živá diskuze na toto téma, ale podle mě by si tyhle otázky měl zodpovědět každý sám za sebe, stejně jako spoustu životních otázek. Záleží i na situaci každého z nás, na našich zkušenostech...

BLAHOPREJI k snatku!!! A k mimcu!
Pridej se k nam na Tehotenststvi do zimnatek 2008/09, samozrejme jenom jestli chces
Jinak se vsem omlouvam za

Já to vidím jako psychický rozdíl, mít "přítele" nebo "manžela".
Když si to vyslovíte, už jenom v energii těch slov je rozdíl...
... když někdo řekne manžel, představíš si něco jiného než když někdo řekne přítel...
Řekla bych, že slovo přítel je takové "míň vážné" než slovo "manžel" - tam mi to připada takové "definitivní", i když samozřejmě víme, že existují i rozvody a že to tak být nemusí.
Prostě mi to přijde, jako že "manžel" má větší váhu než "přítel". Pocitově.
Já teda přítele mám, a určitě chci, aby se z něj stal manžel :-)
Vnímám to jako potvrzení, že skutečně rozhodl (v mém případě rozhodne) pro mě, že to bere vážně a jako závazek na celý život (doufám). Že ucítí tu závažnost okamžiku... :-)

Feuria napsal(a):

No, také to tak cítím. Poslední dobou se o tom bavíme a někdy jo a jindy né. Asi jediný důvod je pro mě právě dítko.
Mě asi spíš zajímalo - zda to má ještě jiný význam - např. právní nebo tak. Zda je rozdíl být svobodnou matkou - žijící s přítelem nebo vdanou ženou.
Prostě nevím....

Pokud jste oddaní je spousta věcí na úřadech jednodušší. My zatím oddaní nejsme, žijeme jako druh a družka a byly problémy třeba s tím, že když jsem si vyřizovala přídavky na dítě, musela jsem mít prohlášení přítele, že žijeme ve společné domácnosti, že mi neplatí žádné alimenty, ale že se hlásí ke společně posuzovaným osobám, což samozřejmě pokud jste manželé potřeba není. Když byl malý v nemocnici tak tatínek potřeboval mnou podepsaný písemný souhlas že může dostávat informace o malého zdravotním stavu (sice jsem nepochopila proč, když je to jeho otec, ale prý protože je děcko psané v mé péči a jsou to vnitřní směrnice - u manželů to potřeba není). Co se týká financí, na manželku na mateřské si manžel může nahlásit slevy na daních, na přítelkyni nebo družku nemůže. A podobně.

Topazio: zní to krásně a naprosto s tebou souhlasím, do detailu - my se sice berem až teď v srpnu, taky z lásky a svatbu rozhodně za přežitek nepovažujeme ani jeden. Dalším trochu důvodem k tomu je jeho "šílené" povolání, tak kdyby se mu nedejbože něco stalo, jako o manželku se ta "instituce" o mě nějakým způsobem postará, jako družka bych měla smůlu...

Jinak k tématu. Pokud to dělám pro sebe a kvůli sobě, tak proč ne. Pokud to ale dělám kvůli dítěti, resp. nevdala bych se, kdyby nebylo dítě, nebo nenapadlo by mě vdát se, když není dítě, tak to nemá význam a je to jen takové podlehnutí tomu tlaku, že se to tak má, že vše bude jednodušší, žádné komplikace jako u neoddaných párů s dítětem. To je potom docela škoda. Člověk by měl dělat věci pro sebe a neohlížet se na ostatní (byť je to vlastní dítě) nebo na okolí. O tom to manželství přece je.... Děti odrostou (pokud manželství vydrží) a co pak? Rozvést se nebo zůstat, když důvod manželství odpadl?

No, mám malé dítě a svatbu přítel plánuje( o ruku mě již žádal) na další léto 2009, s malou bych ted organizaci svatby nestihala a nemela na to naladu. Ale vzhledem k jeho představě svatby(velká, celá rodina moje i jeho, vsichni kamaradi... tzn. asi 50-60 lidi, svatba na Dobrisi, proste velka na muj vkus,) bychom potrebovali dost penez a ty mozna nebudou, ceka nas rekonstrukce domu, budu mit jen rodicovsky prispevek, chce jet na dovolenou, tak nevim kde na to vezmem, takze si myslim, ze to bude spise dalsi leto, kdy male bude 2,5 roku... Já bych se mohla vzít na radnici v pěti lidech a pak oslava klidne velka, ale to pry nejde:(
Každopádně mi to nevadí, protože do té organizace se moc nehrnu a nejsem ráda středem pozornosti...a pro mě to bude hlavně kvůli malé,
převážně z praktických důvodů, jelikož jsem dost pesimista asi v tomhle a nějak na lásku na celý život nevěřím, jsem hrozná... tak ani svatba pro me nema nejaky velky romantický význam...
ale jak tu bylo psáno - ano "manžel" zní lépe a váženěji...

Právě máme svatbu čerstvě za sebou a kromě praktických důvodů, které nás k tomu na počátku vedly, mohu svatbu doporučit i proto, že to pro nás byl moc pěkný den, velmi nevšední, nad očekávání pěkný, povznášející zážitek spolu se všemi, které máme rádi. Moc příjemně mě ten "zvláštní den" překvapil. A jestli jsem měla strach že změnou jména ztratím svoji rodinu nebo část sama sebe, tak vůbec nic takového se nekoná. Včerejší den nás ještě víc sblížil a já jsem pořád já

tak já to más stejné jako Zuzina vdávám se kuli sobe a naprosto mi to vyhovuje,žiju s přítelem už 4a půl roku,máme malou uličnici a tak nejak jsem cítila,že chci být zase vdaná paní navíc ty problémy s jiným příjmením než má moje díte a večné vysvětlování na úřadech či lidem,kteří nás neznají,že on má takové příjmení a já makové,je šílený a dost únavný Svatbu máme za necelé tři týdny a už se moc tešíme!

Martinka1 napsal(a):

Já to vidím jako psychický rozdíl, mít "přítele" nebo "manžela".
Když si to vyslovíte, už jenom v energii těch slov je rozdíl...
... když někdo řekne manžel, představíš si něco jiného než když někdo řekne přítel...
Řekla bych, že slovo přítel je takové "míň vážné" než slovo "manžel" - tam mi to připada takové "definitivní", i když samozřejmě víme, že existují i rozvody a že to tak být nemusí.
Prostě mi to přijde, jako že "manžel" má větší váhu než "přítel". Pocitově.
Já teda přítele mám, a určitě chci, aby se z něj stal manžel :-)
Vnímám to jako potvrzení, že skutečně rozhodl (v mém případě rozhodne) pro mě, že to bere vážně a jako závazek na celý život (doufám). Že ucítí tu závažnost okamžiku... :-)

Marti, to je,ale jen tvůj "pocit" .

Pro mne má slovo přítel, daleko silnější ( použiju tvůj termín - energii ) , než manžel...