Holky, já myslím, že hodně je to v naší moci. Myslím, že záleží na tom, jak se k problémům kdo staví a co si z nich vezme. A problémy má naprosto každý. Je důležité se v nich neutápět a prožívat si ty obyčejné malé radosti, protože ty jsou všem dostupné, jen si to uvědomit. Takové to velké štěstí má málokdo. I když i takoví se najdou a je třeba jim to přát.
K těm číslům - pořád nejsem schopna pojmout, že by čísla měla takovou moc, či jejich vibrace. Já si opravdu myslím, že když na sobě člověk trošku pracuje, má i ty radosti.
Také je pravda, jak už zde někdo psal, že co je pro jednoho radost, je pro druhého úpně normálka a nuda. Možná by to chtělo i trochu pokory a vážit si toho, co člověk má a ne - chtít pořád víc.

A nemůže být závist způsobená tím, když vám tu osobu pořád někdo předhazuje: Té to sluší, ta by to měla rychleji, ta je v práci do noci a i sobotu, ta vypadala dobře. Třeba bych si toho jinak ani nevšimla.

Ne Luminko, nemůže. Že ty se vevnitř užíráš závistí pochází z tebe, ne z venku. Je to jen a jen tvůj problém.
Kdybys byla vnitřně srovnaná, nebudeš se takhle užírat ať si ostatní říkají co chtějí.

annie napsal(a):

Jess - zažila jsem spíš to, že člověk, který byl přesvědčený, že přitahuje to špatné, nakonec skutečně působil jako magnet větších a menších "tragedií". Prostě něco jako síla myšlenky.
Na druhou stranu - zažila jsem pár lidí, o kterých jsem si myslela, že se narodili pod šťastnou hvězdou. Všechno jim vycházelo - škola, rodina, zdraví, bydlení... a pak většinou přišla nějaká pecka. Spíš věřím tomu, že jednou jsi dole a jindy zase nahoře...

Jak to tu pročítám, tohle mě zaujalo. To se totiž stalo našim príbuzným. Měli dost peněz, dcery šťastně vdané, měly svoje byty, jedna rodinu a dobré zaměstnání, druhá na VŠ. A pak se ta mladá rodina zabila v autě, ne vlastní vinou. To byla ta pecka. A pak už zase plynulo všechno tak, jak mělo. Druhá dcera měla dva chytré syny, dost peněz atd. To bych radši brala pár těch nepříjemností, neduhů, výpovědí, neuspěchů, tak nějak rozložených v celém životě, než samý úspěch a jednu obrovskou pecku.

Lumi, koloval taký mailový príbeh o otm, že evci nie sú vždy také, aké s azdajú. Hlavne čaosvý osstup často ukáže, že nejaká "tragédia" bola vlastne pre dobro veci a "úžadná udalosť" mala za následok problémy. Veci v živote sú hodne relatívne a väčšina má aj dobrú, aj zlú stránku... Mám kamošku, ktorej by som mohla závidieť, až by som sa uzávidela. Kamarátime sa od detstva a ona vždy bola krajšia, úspešnejšia, lepšie písala, kreslila, bola obľúbenejšia v kolektíve, známejšia, atď... a mne to nikdy nevadilo a nevadí. Som rada, že mám super kamošku. Navyše, ona vyzerá dokonale šťastná, ale má dosť vážny smútok - už roky sa jej nedarí donosiť druhé dieťa. Napísala o tom dokonca knihu, kde sa vypísala zo svojich smútkov. To, že niekto je šťastný z nášho pohľadu, neznamená, že je šťastný aj z toho svojho.  Naozaj si myslím, že "šťastie" a "smola" sa až na výnimky distrubuujú pomerne rovnomerne(povedzme v rámci regiónu, teraz neberiem do úvahy Stredný Východ či Zimbabwe...)

Holky - přiznávám bez mučení, že občas té hnusné závisti podlehnu - někdy i sebelítosti.
Ale naštěstí to nebývá na dlouho.
Máte pravdu, že se člověk musí vnitřně srovnat, některé věci neřešit, ale nechat plynout. A přát - přej a bude Ti přáno funguje.

TAk to nezapomeň děkovat - kdykoli, kdekoli a komukoli, ať se to to nepodělá....byla by to škoda

To nevadí - to se nemusí veřejně prezentovat
Tak ať ti to vydr.....

Ani bych neřekla, že štěstí nemůže přijít z venku. Může přijít někdo a říct: Věděl bych o nějaké práci pro tebe. Ale to se stane těm, co mají štěstí.

Upravil(a) luminka (1. 2. 2009 15:58)

Luminka, pri tovojm nastavení bz si si pvoedala: Hm, ale tkaéto šťastie ja nemôžem mať, ČO SA ZA TÝM SKRÝVA? A bum! Šťastie odpláve niekam, kde si ho vedia vážiť a kde sa mu nevzpierajú...
Inak, nepocohpila si, že šťastie nie je výhra v lotérii, ale pocit, ktorý sa dá naučiť prežívať.... vychutnávať si život... Videla som na ČT program o dievčati, ktoré sa narodilo postihnuté - prakticky len trup a kýpte končatín... Rodičia ju odložili do domova... No ako dospelá sa naučila žiť sama, postarať sa o seba sama a mala aj frajera. Síce sa potom rozišli, ale ona vyhlásila. Aj tak dobre, vlastne som zistila, že sa mi viac páčia ženy. Napriek tomu, že mala problematický vzťah s otcom a nulový s mamou, že mala naozaj hodne ťažký život a vyhliadky na sťažené hľadanie partnerky, bola určite šťastnejšia ako ty. (A mala toľko toho na práci, že ju ani nenapadlo porovnávať sa s druhými...) Takže ono to asi nebude vo vonkajších okolnostiach, že?

luminka napsal(a):

Ani bych neřekla, že štěstí nemůže přijít z venku. Může přijít někdo a říct: Věděl bych o nějaké práci pro tebe. Ale to se stane těm, co mají štěstí.

Lumi, štěstí může přijít odevšad, jestli na něj ale nemáš vnitřní nastavení, tak ho stejně nepoznáš.  Jinak řečeno, sklenice může být poloprázdná, ale taky poloplná. Jde jen o to, jak to vnímáš. Podívej se na takového MrS Beana. Ukradnou mu auto, nechají jen volant, ale on je šťastný, že mu zůstalo aspoň něco. A takových lidí znám spoustu. Umí se radovat i z maličkostí a hledají na všem to lepší. Už Ti to tady vysvětlilo hodně lidí, ale Ty to nevnímáš. Svůj přijímač máš nastavený jen jedním směrem. A zase jen Ty ho můžeš přenastavit.
A ještě jinými slovy - co vysíláš, to dostáváš. Takže se nediv, že "nemáš štěstí".

Upravil(a) lueta (2. 2. 2009 9:23)