Znám pár lidí, kteří mají podle mě šťastnou povahu - berou život jak je, jsou otevření a optimističtí, nemají potřebu plakat nad rozlitým mlékem nebo se nimrat v prkotinách, dokážou se rychle smířit se stavem věcí, otřepou se a jdou dál... Já jako profesionální "řešič" všeho možného jim trošku závidím

Tím nechci říct, že to, co se děje tvému známému, jsou prkotiny. Jen bych víc mluvila o přístupu než o okolnostech, pokud mám odpovědět na tvou otázku.

A velmi, velmi bych se zdráhala hodnotit věci jako dobré či špatné. Ono se s odstupem času může všechno jevit úplně jinak. A pokud se stane něco, co jsem nemohla ovlivnit a nedá se to změnit (havárie, nemoc a podobně) , skloním hlavu, vyhrnu si rukávy a pokusím se věci přijmout, abych je mohla zpracovat a něco z nich vytěžit, třeba jenom tu blbou zkušenost, bez které bych se jistě radši obešla, ale když už to tady jednou je...

Člověk nikdy neví... když někomu ukradnou auto, třeba se v tramvaji potká s někým úžasným... třeba by se v tom autě zabil... nikdy nevíš.

Holky,já vám tady nepřispěji ničím chytrým,chci jen napsat,že  mi Jess nasadila teda brouka do hlavy.. Já si také často kladu otázku,proč se někomu to či ono děje. Proč někdo se narodí a sám hned jako nemocný,nebo s nějakým handicapem,později mu to brání třeba dělat práci jakou by chtěl,nehledě nato jestli nějakou sežene,tím pádem třeba ani neoplývá penězmi,pak se mu třeba narodí děti a nejsou nejzdravější,do toho se až moc setkává třeba se smrtí blízkých a v tom se točí pořád dokola.. co zbývá v tomto případě,může to nějak ovlivnit? Já myslím,že né,snad to jen opravdu přijmout a najít si v tom životě to dobré,co mu zbývá  nebo potká a s tím málem být šťastný.
Jiný toho všeho má dostatek a přesto mu třeba něco chybí k tomu pocitu štěstí..
Tak,nevím,jak je to stím zablokováním a chybným naprogramováním,jak psala Jess,nevím zda bych to nenazvala osudem,už od kolébky. Znám takové,kteří mají v životě smůlu a těžko to mohou ovlivnit i takové,kterým vše vychází. Tak nevím. Jedno,ale vím,že ti s tím nelehkým osudem,nazvěme to,jak každá chceme jsou daleko víc pozitivnější lidé,než ti druzí,prostě se potom pádu dolů zase zvednou.
Kolik toho může ten její známý ovlivnit,nevím, s tím s čím se jde porvat s tím bych se na jeho místě rvala,to co nelze to bych přijmula,něco si z toho zkusila vzít a naučila se o to víc vnímat,to dobré,co mě potká a snažila si to užít,co nejvíce. Někdy jsou to jen maličkosti,které člověk ani nevnímá. Třeba pro něj ta šťastná hvězda teprve spadne,tak,ať si ji nenechá ujít.

Podľa mňa ľudia s komplikovanejším osudom sa majú viac "naučiť" a viac "si odpracovať", ale inak sa tiež prikláňam skôr k tomu, že každý má lepšie a horšie obdobia, aj zdanlivo neprekonateľne šťastní ľudia.

preco to zmenilo slovo "opacnu" stranu mince ?

..více o vztahu vysílání a přijímání a zakonech akce a reakce (co se nám děje či neděje a co ovlivnujeme sami) na  Duchovní.
Je tam spousta odpovědí. A mezi nimi se možná skrývá i Pravda a pokud ne, tak muze cloveka nakopnout ke sve vlastni silnejsi Pravde.
http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=16
http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=30068

Jessika napsal(a):

teď nemám tolik času louskat duchovní, vrhnu se na to
zajímá mně, zda se "povoluje" pomáhat ...
vlastně - pokud nabídnu pomoc a oslovený přijme, tak se povoluje , že

Asi můžeš dělat co chceš.
Se znalostí zákonů (já je neznám) pak člověk odhadne, zda-li ta snaha má či nemá smysl.
Nabídnout pomoc dle mého mužeš kdykoli, když máš chut. Není na tom co povolovat nebo zakazovat.
To, jestli oslovený přijme, ale už stejně není v tvé moci.

Spíš jde asi o to, abys svou dobrou a "nezistnou" pomoc nevnucovala příliš. V tom je kouzlo svobodné vůle člověka - druhému mužeš říkat a radit a pomáhat jakkoli chceš. A je stejně na něm, jestli tu "pomoc" přijme a co s ní udělá.

...což mi docela sedí například na psychoterapii a jiné terapie: pacient musí chtít sám od sebe. Jinak mu nikdo není schopen pomoci. Cimz zdravim Lavskeho a spol :-)

Slavek17 napsal(a):

Jedné mojí známé, která se na první pohled zdála být naprosto v pohodě, se také dějí dost
nepěkné věci: třikrát byla vdaná a třikrát se stala vdovou - z toho dvakrát tak, že se ráno
probudila a manžel vedle ní nedýchal....

nabízí se replika ... všechno zlé je k něčemu dobré
p.s. omlouvám se za přílišný cynismus...

Teď to nemyslím,nijak zle, nemířím tím na nikoho, to téma je pro mně také zajímavé Jess,také se snažím řídít,tím,že vše zlé je na něco dobré a co tě nezabije to tě posílí atd..ale jen mně napadlo,k čemu je dobré,to že třeba někdo nevidí.,nebo,že mu umře dítě... to jsou jen příklady k úvaze..a přemýšlení

dixina napsal(a):

Já znám zase ženu z mého blízkého okolí a ta  s kýmkoli chodila, tak mu do roka zemřel otec, stalo se to 3x a pak už holka měla strach si vůbec někoho najít. Teď o ní bohužel nic nevím. No děs!

Mala skusit ukradnut v decaku zoznam "absolventov" a hladat medzi nimi

Tak zisťuj a hľadaj ďalej. To, že si význam nenašla, neznamená, že neexistuje. Mne pomohol homeopat a ešte jeden súkromný "terapeut" vyrovnať sa a nájsť zmysel v smrti deduška, ktorá nebola ani tak šokujúca alebo zdrvujúca sama osebe(mal skoro 95 rokov), ale skôr tým, ako urputne o ňu bojoval a ako bojkotoval život. A ja som napokon zistila, že to malo PRE MŇA veľmi zásadný význam, okrem toho drobného faktu, že deduško si už želal zomrieť, lebo bol unavený životom....

PavlaH napsal(a):

Jess, podle mě je jediná dobrá a správná pomocná ruka na konci vlastní paže. A největší umění, je pomoci tak, aby si dotyčný mohl pomoci sám.

áno áno, o tom tady taky diskutujeme
pomoci si sám pro mně znamená nenechat se zlomit neúspěchem, ... nepodlehnout bolesti a smířit se věcmi, které nemohu změnit
naučit se to ... tady si člověk musí umět nechat si pomoci

doufám, že si můj známý nechá pomoci

ADFka2 napsal(a):

Všechno jsou to náhody. Šťastná hvězda neexistuje.

ale jo, můžeš být třeba náhodou narozená pod šťastnou hvězdou