Oznámení

4.března : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

4.března : Směňování věcí provází lidstvo od jeho počátků.Nový SWAP Babinet pro všechny!

4.března : Stálice mezi moučníky? Vláčná a rychlá hrníčková bábovka z Granka

4.března : Krásná velikonoční dekorace. Stačí stará dřevěná krabička

#1 11. 1. 2006 7:48

cilka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ústecký kraj
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7512

Humor s našimi kamarády

Jistě máte nějaký zážitek s vaším zvířecím přítelem, možná tenkrát ani k smíchu nebyl, ale teď s odstupem času, se té historce jistě rádi zasmějete. Přidejte něco k dobru ať zaženeme tu ošklivou zimu.

Není tady

 

#2 11. 1. 2006 8:17

cilka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ústecký kraj
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7512

Re: Humor s našimi kamarády

Kočka Líza mi nosí myši. Když s tím začala, tak nosila denně tak deset dvanáct kousků, pěkně mi je vyrovnala na schod hned za vstupní dveře. S každou další přinešenou myší se opakovalo malé, pro mne vzrůšo. Kočka přišla, zakouslou myš v hubě a začal za dveřmi tak zvláštně mňoukat a nepřestala, dokud jsem nevylezla a nepochválila ji. Jenže myši ráda nemám a zakouslý už vůbec ne, tak jsem byla hysterická z toho, že nějaká určitě ožije a vlítne do baráku. Dělala to kočička asi měsíc a pořád to bylo stejný, ve dne v noci řvala za dveřmi s myší v hubě a byla jako vyzvánění na mobilu - hlasitější a hlasitější, tedy jsem začala vstávat i v noci a bych ji pochválila. Jednou jsem šla ven dát kafe, taková moje úchylka, v zimě v létě s tím kafem prostě jdu ven. Na schodech na půdu kde sedávám, bylo po dešti mokro, tak jsem si sedla na schod, kde obvykle bývají myšky. A popíjela v klidu kafíčko. Najednou vidím Lízu, kterak si to sune směrem ke mně a v hubě má myš. Napadlo mne, že si ji zase chce odložit na schod a jal jsem sbírat ze země. Ale kočka na mne zcela evidentně kašlala, jen zamňoukala a šla dál, do chodby. V momentě, kdy procházela kolem mně jsem si všimla. že myš se hýbe a než mi to došlo, Líza si sedla za mne a myš, kterou vyjímečně přinesla živou, pustila.  Neumí si nikdo představit, jak jsem v poloze sedmo na schodě vylítla s řevem do dvora, za mnou vyběhla myš a za ní letěla kočka... Po chvilce se mi tep zklidnil a šla jsem na schod dopít kafe, přemýšlela jsem, proč mi ta kočka donesla živou myš. A jak tak sedím, tak přišla Líza s chyceným uprchlíkem a položila mi to k nohám. A mňoukal: ty jsi fakt blbá,  co mi to dalo práce chytit živou myš a ty ji klidně necháš utéct.
Večer jsem to vyprávěla synovi, jehož Líza je a on mi povídá: Mami ona ví, že ty ji živíš, tak ti přinesla odměnu a protože si všimla, že mrtvý nežereš, tak usoudila, že si asi s nima ráda pohraješ než je sníš. A kdybys byla správná chovatelka, tak ty myši vezmeš a nastrkáš do mražáku aby Líza měla v zimě myšky.
Myši nemrazím, ale naučila jsem si jich nevšímat, protože denně na schodě nějaké leží. Jen jsem k nim začala přidávat odměnu, protože Líza už přestala řvát.

Není tady

 

#3 11. 1. 2006 8:31

Michaela.43
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2075

Re: Humor s našimi kamarády

Švagr bydlí v patře nad námi a chová hady.Ti se krmí  potkanama.Naštěstí jen tak jednou za tři týdny. Švagr byl mimo domov, krmit šel manžel.Pochopitelně si nechal otevřené všechny dveře- bylo léto.Vzal jednoho potkana za ocásek, hodil hadovi, dobrý, ovšem druhý se trochu vzepřel, on se lekl a pustil ji v domnění, že ho chce kousnout.Milý potkan se dal na útěk a chtěl se spasit v naší ložnici .Manžel odmítal lovit se slovy, že potkan  taky může útočit a zabarikádoval se v obýváku (se slovy že jde ohlídat naše tehdy tříleté dítě. Já coby matka lvice popadla smeták, otevřela dveře na chodbu a ven a jala se potkana vylákat a vystrkat směrem ven. Po chvíli se mi to podařilo, už bylo vidět, že si to směřuje k východu , tak jsem na něj vítězoslavně zadupala, ale k mému překvapení nezrychlil, ale otočil se a postavil na zadní.Přiznám, že se srdcervoucím výkřikem jsem  byla jedním skokem  na peřiňáku a ječela dál.To tedy už i manžel vylezl( asi mě chtěl přeci jenom zachránit) a naštěstí potkanovi pomohl můj ječák, tak zmizel.....ale to, jak se takové malé zvířátko mně  nebojácně postavilo, to mám před očima pořád....

Není tady

 

#4 11. 1. 2006 8:38

cilka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ústecký kraj
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7512

Re: Humor s našimi kamarády

Učili jsme jednoho koníka chodit na vodítku, koňovi se dá ohlávka a připne se vodítko a stejně jako u psů se mu snažíme vysvětlit, že má jít tak jak chceme my. Ve výsledku to má vypadat tak, že kůň jde v klidu vedle ramena. Když koník umí chodit, tak se učí na vodítku i běhat. Můj kluk si vzal vodítko a že tedy teď on a já že se mám věnovat druhému. Tak chodil po louce sem a tam, občasný krok zaměnil za povel stůj a vše šlo v pohodě. Pak si usmyslel, že zkusí i pobíhat, to ale neměl dělat. Kobylka to pochopila tak, že má nasadit to nejrychlejší tempo, kluk zakopl a jel. Úplně jako ve filmu, když někoho vláčí za koněm. Byl to opravdu krásný pohled - koník běží, za ním v prachu jede syn a řve STŮJ.  Jenže koník tohle (ten zvuk co ho honil) neznal, tak se lekl a nezastavil a vletěl do sousedního čerstvě obdělaného pole. Já řvala na kluka ať se pustí ale nepustil. Jen jsem koukal jak za ním zůstává zrytá brázda. Pak mu asi došlo, že má pustit špagát, tedy se pustil, koník popoběhl pár metrů a zůstal stát. Nikomu se nic nestalo, syn měl hubu plnou hlíny a hlínu měl úplně všude a koník byl celý paf - co ho to honilo? Brázda měla asi 30 metrů...

Není tady

 

#5 11. 1. 2006 10:09

Májajája
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Morava
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 3756

Re: Humor s našimi kamarády

Pes tchýně nám sežral všechno vánoční cukroví, což mě mrzelo jen do doby než náš pes jí za to sežral kapra:-)
Ani jsem ho nenavedla:-)) a tak jsme udělaly společné vánoce.........


Mája

Není tady

 

#6 11. 1. 2006 12:48

janako
♥------
Místo: Stakonicko
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 13

Re: Humor s našimi kamarády

Bydlíme na vesnici a neustále jsme měli a máme plný dům zvířat,takže příhod je hodně.Tak zatímjeden.Když byli děti malé mívali jsme houf čínských kachen,Kachna vylíhla mrňata ale jedno kachně nemohlo z vejce.Tak starší dcera si ho vzala a opatrně ho dolíhla.Jenže kachně mělo vyvrácené nožičky a nemohlo běhat.Dcera ho masírovala,cvičila s ¨ním a nakonec ho dostala do formy.Jenže matka ho již nechtěla a tak se děti o něj staraly samy.Ochočily ho natolik že Šotek prostě žil s námi doma.Holky ho naučily jezdit v košíku na kole,jezdili s ním na výlety i na koupání.Seděl s námi u ohníčku a baštil jak vuřty tak chleba,kamarádil se se psem i kočkama,prostě domácí mazlíček.Tak to šlo rok.Za rok na jaře ale Šotek zmizel.Nikde jsme se nedovolali,děti ho obrečely.Ve dvoře žilo svým životem dál hejno kachen ale mazlík nikde.Jednou koukám z okna a vidím jak se z půdy snášejí nějaké žluté chomáčky.Za chvilku se ozvalo štěbetání a do kuchyně ¨vešel hrdý Šotek a za ním hejno nádherných kačátek.On to totiž nebyl kluk ale holka/což jsme nějak přehlédly/,ta si nanesla vejce na půdu a v klidu seděla.Občas se doběhla najíst s ostatníma a zase zmizela.To bylo radosti.No nakonec musím dodat že Šotková nikdy nezkončila na pekáči ale zemřela stářím.


janako

Není tady

 

#7 11. 1. 2006 12:57

Dita.L
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 9213

Re: Humor s našimi kamarády

Nas westik, kdyz byl jeste male mimino byl jedno odpoledne nejak podezrele tichy a hodny, tak jsem zjistovala kde je....a nasla jsem ho v kvetinaci (tom nejvetsim, co doma nasel). Az po uzi byl zahrabany v hline, na hlave a na zadech mel okousane listi z bananovniku a kdyz zjistil, ze se o nem vi, jenom koukal. Jak jsem se vrhla ke kevtinaci, vyskocil a zacal zdrhat, takze hlinu jeste na kozichu roznasel po byte...  :twisted:

Ve psi skole se kamaradi se stenatkem jednoho kokra. Porat ho ocuchava, hraje si s nim a litaji spolu. Dokonce mu nekdy prenecha i svuj kousek syra nebo kroketku, co dostava jako odmenu. Problem je v tom, ze ke kokrikovi se nesmi priblizit zadny jiny pejsek, to hned nas mrnous najezi chlupy, postavi se statecne pred kokrika a brani ho. Zrovna tuhle sobotu se vrhl na jednoho retrivra. Nakonec se ale moc nepoprali, protoze jinak spolu celkem kamaradi  smile


Odpovídám za to co říkám. Ne za to, jak ty tomu rozumíš.

http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/7/71x35tm2w.pnghttp://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/d/dflqakn4e.png
http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/2/2cxnuzbkh.png

Není tady

 

#8 12. 1. 2006 3:02

anka
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Ústecký kraj
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1093

Re: Humor s našimi kamarády

Dcera si sedí pokojně rozvalená v křesle,na stolku talířek s koláčem a v hrnku mléko.Čte nějakou knížku a já pozoruji jak ukousne z koláče,odloží ho,ke koláči strčí hlavu naše kočka Zuzka,ukousne taky,holka upije mléka,odloží ho a kočka strčí hlavu do hrnku a hltavě chlemstá.Zařvala jsem ,kočka dostala svoje mléko a kus koláče.Holka si jde nové porce a rituál se opakuje.No ono je to z člověčího nádobí a ze stolu lepší než z kočíčího. big_smile

Máme v předsíni zašupovací skříň a v ní na dně uloženy sezonní boty.
Pravidelně v noci najdeme skříň otevřenou a polovinu bot venku.Jedna z našich kočiček nemůže vystát že jsou boty ve skříni,naučila se skříň tlapkou otevírat a boty vyhazovat. :evil: Pak si na některém z párů ustele,pochopitelně že ve skříni a spokojeně hajinká do doby než si někdo z nás přes vyházené boty ustele. :evil:  :evil: Pak následuje kočičí střemhlavý útěk do nejbližží volné postele!
Tak mě napadá poradí někdo jak zabezpečit skříň před snadným otevíraním?Těch modřin už bylo opravdu dost!
P.S.Přestěhování bot do jiného fochu nepomáhá:otestováno!

Není tady

 

#9 12. 1. 2006 19:27

Dita.L
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 9213

Re: Humor s našimi kamarády

Tak si rikam, ze muj obranar neni normalni  big_smile
Ted jsme zrovna prisli z venku. Diskutovala jsem se dvema kluky, kteri mi rikaji " to je yorksir?" tak jsem odpovedela ze ne. Druhy me vzal kolem pasu a rika "Ja vim, to je Cezar" ten nas moula si tam cuchal na travniku, a zautocil na pana, ktery sel chvilku po nich a vubec si me nevsimal. (na voditku) Tak me napada, co by moula delal, kdyby mel nekdo chut me prizabit  tongue


Odpovídám za to co říkám. Ne za to, jak ty tomu rozumíš.

http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/7/71x35tm2w.pnghttp://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/d/dflqakn4e.png
http://alterna-tickers.com/tickers/generated_tickers/2/2cxnuzbkh.png

Není tady

 

#10 13. 1. 2006 21:51

Ela..
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 1393

Re: Humor s našimi kamarády

Tak taky jednu příhodu: máme doma ušlechtilou mainskou mývalý krasavici, čistě domácí čičí, v životě nebyla venku, maximálně na balkoně. U dveří nesedává, ani jí to ven neláká. Prostě "bytový doplněk" lol . Před skoro 2 týdny jsme si domů přinesli nového člena rodiny, to aby nás nebylo v našem panelákovém bytě málo, k jednomu manželovi, 3 dětem, 2 kočkám, 2 akvárkům a 1 pudlíkovi přibyl ještě retrívří kluk. No, kočičí holky ho zpočátku obcházeli obloukem, nicméně věčně vrtící oháňka je zlákala k hrátkám, takže nám Evelin nečekaně a hlavně nikým nezpozorována vyběhla za štěnětem, když jsem ho šla venčit.  Do výtahu s námi ale nenaskočila .. To, že není doma, jsme zaregistrovali snad až po dvou hodinách.. Nikde žádný honění, žádný vrnění (když přede, je to jak kompresor pohánění turbodislem), na zavolání úplné ticho, a když nepřiběhla ani na zvuk otevírané konzervy (nejlepší svolávadlo), propadli jsme panice. Prolezli jsme všechny skříně, šuplata, vyběhli na chodbu, oběhli patra (jsme ve 4., barák má pater 8). NIC !! Brečela jsem jak krokodýl, nešťastná jak šafářovic dvoreček. V duchu jsem na ní volala a prosila ji, ať se vrátí .. a 5 minut poté se najednou za dveřmi cosi ozvalo. No, Evelin !!! Seděla za dveřmi, dívala se na mě svýma nádhernýma očima, jakoby říkala - tady mě máš, tak už mě pusť domů .. Kde po tom baráku běhala, netuším doteď. Já jí nikde prostě neviděla. Ani není pes, aby podle čuchu poznala, jaké jsou ty naše dveře, byt zná jen z té vnitřní strany. Doteď si říkám, co jí přivedlo zpátky domů. Že by telepatie ? Ať tak či tak, jsem šťastná jak blecha, že jí máme zpátky. Nadále mě mezi 4 a 5. hod. ranní budí tlak na hrudi a její spokojené vrnění u ucha (druhá čiči mi leží způsobně na polštáři spolu s pudlinkou), svěšenou ruku z postele mi ožírá naše psí miminko a tak si říkám .. jsem vlastně šťastná toť žena  tongue !

Není tady

 

#11 23. 1. 2006 13:55

cilka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ústecký kraj
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7512

Re: Humor s našimi kamarády

Pes, který mne měl rád
Když jsem byla asi tak velká jako jsem na ikonce, začala babička s chovem dobrmanů. K tomu aby mohl být chov, je potřeba mít dobré feny a ještě lepšího psa. Pamatuji si, když jsme jeli pro jednu fenu. Tedy mohla jsem jet taky. Jeli jsme někam, nevím kam ani kdo tam byl ale zpátky jsme vezli psa, co byl velký skoro jako já, byl hnědý a strašně se třásl. Jmenovala se Aida.
Shodou okolností se mi v té době narodil bratr a tak jsem jako holka měla přístup ke všemu miminkovskému. A tak Aida dostala na hlavu kojeneckou čepičku, na krk bryndák, do boudy chrastítko.... Já si k ní do boudy chodila schovávat svoje poklady a nezřídka i schovávat před výpraskem. Když bylo k obědu maso, nikdy jsem ho nejedla a vždy ho schovala por Aidu. Hodně jsem si s ní povíala a ona seděla a poslouchala. Stala se mojí kamarádkou.
Muselo se s ní chodit ven a tak s ní chodil děda ven. Nejdřív běžel pes s jazykem na vestě, pak dlouhý nic a na konci klopýtal děda, taktéž s jazykem na vestě. Jednou jsem vzala vodítko a že půjdu s Aidou na procházku stejně jako děda. Pes už byl skoro vyšší než já. Babička mne zahlídla když jsem už byla na odchodu, vyběhla z kuchyně a chtěla abych toho hned nechala ale pak si všimla, že fenka stojí vedle mne a nic nedělá, tedy mne nechala jít a tím, že budu chodit před vraty. A tak jsme šly před ty vrata. Pes chodil u nohy ani se nehnul, měl na hlavě kojeneckou čepičku, co jsem ráno ukradla ze skříně, na krku bryndák od posledka... Jak jsem se zastavila, Aida si sedla k noze a ani se nehnula. Popošla jsem a čuba taky. Když jsme po xté míjely okno do babiččiny kuchyně, řekla, že můžem jít spolu na procházku, tak jsme se spolu šly projít. Procházka byla podle mne normální, Aida byla hodná a já jsem nechápala proč se všichni tak bojí.
Děda šel s Aidou ještě párkrát ven ale vždy byla čuba doma o pět minut dřív a děda dobíhal zralý na infarkt. Nikdo s Aidou nepořídil po dobrém, tak jsme ji dostala na starost. A mohly jsme spolu kam jsme chtěly, co na tom, že mně byly 4 roky a byla jsme o půl hlavy větší?
Od jkživa jsme byla děsný milovník všeho živého... Doma ve městě jsem měla morče Pepíka a želvu Žofku. Když jsme jela k babičce, tak jsem je vozila sebou. U babičky jsem měla zakrslé bílé králíčky. Taky jsme tam měla kamaráda v obrovském králíkovi, který se jmenoval Alfréd. U Babičky jsem Vzala vždycky takovou velikou tašku, dala do ní Pepíka, Žofinku, Alfréda a oba bílé králíčku (tak se jmenovali), vzala si Aidu a šli jsme na procházku. O tašku jsme zakopávala, tak se Aida časem naučila tašku nosit. Došly jsme na naši louku, tam jsme tašku dala na bok a všichni z ní vylezli a vyhopsali a začali žrát každý na jinou světovou stranu. Aida lítala okolo na všechno štěkala a snažila se je zahnat zpátky.... Většinou to dopadlo tak, že jsem tašku s králíkama, želvou a morčetem pověsila na strom a s Aidou jsme pod stromem usnuly. Pak jsme zase šly domů, kde byly palačinky, nebo rajská omáčka, nebo vdolky....
Aida byla bezvadný pes, nikdo se neovážil ne mně před ní křičet, vždycky si sedla přede mne, uhodit mne? Nesmysl! Nikdy jí nikdo netrénoval a neučil, kromě malýho prcka a přesto nikdy nikomu neublížila ani slepici nezakousla. Štěňátek měla nepočítaně a byla opravdu vzorná máma. Ve dvanácti dostala rakovinu a ve 14ti umřela.

Není tady

 

#12 26. 1. 2006 8:52

Ela..
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 1393

Re: Humor s našimi kamarády

Před třemi dny jsem šla vyčistit filtr u našeho 150l akvárka.  Sundám poklop, štrachám ve vodě a najednou hup - žluňk - prásk, voda všude a kočka v akvárku ! Čiči Evelin se přišla osobně podívat, co to provádím, jen si nevšimla podstatného detailu - že tam není poklop a do vody to vzala přímo po hlavě (ukázkově skočená šipka lol).  Než mi vůbec došlo, co se stalo, kočka se rychlostí kulového blesku vyhrabala z vody a střemhlav s vodou ve chlupech (a že dlouhosrstá kočka té vody pojme fakt hodně), to vzala přímo na naší postel.  Tak jsem ještě ve večerních hodinách převlíkala a sušila peřiny, zatímco čičí ještě půl hodinky po nedobrovolné koupeli trucovala na šplhadle u okna a honila si svojí oháňku, nechápajíc, proč má místo dříve huňatého ohonu mokrou "tenkou tkaničku".

Není tady

 

#13 31. 1. 2006 8:04

Ela..
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 1393

Re: Humor s našimi kamarády

moji zvířecí miláčkové mě asi nepřestanou šokovat.. Zatímco kočky aportují molitanový míček, hafuša si hraje s  papírovou mašličkou na provázku. Nemělo by tomu být naopak ?? yikeslol

Není tady

 

#14 31. 1. 2006 8:09

cilka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ústecký kraj
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7512

Re: Humor s našimi kamarády

Třeba si jenom říkají: "Hele, zblbneme ji...". Zvířátka....

Není tady

 

#15 31. 1. 2006 8:23

Dana
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Východní Čechy
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 6252

Re: Humor s našimi kamarády

Když byl Zdenda malý a seděl na sporťáku, chtěla jsem nakoupit v masně a dovnitř mě nepustili s kočárkem. Tak jsem mu dala do ruky rohlík a vyrazila vybírat maso. Když jsem se vrátila, seděla vedle něj uvázaná doga bez košíku a Zdenda měl celou ruku strčenou v její tlamě. Ve mě by se krve nedořezal, ale je pravda, že jen co doga sežrala rohlík, tak mu tu ručku pustila. Ale nepřejte si vědět, jak byl oslintanej. Jemu se to evidentně líbilo, protože se strašně smál a druhou rukou si ho hladil. Pak jsem měla co dělat, abych mu vysvětlila, že na cizí pejsky se nesmí šahat, protože on měl všechny za hodna mazlení.


http://www.gify.nou.cz/divky_mini1_soubory/49.gif
Problémy přicházejí v řadě za sebou a při zvláště příznivých okolnostech i v dvojstupech.
Opravdoví přátelé jsou ti, kteří vám nikdy nezmizí ze srdce, i kdyby na čas zmizeli ze života....

Není tady

 

#16 8. 2. 2006 15:33

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Humor s našimi kamarády

Dana: smile doga je super pes, měla jsem jednu zároveň s mým miminkem. To byl panečku hlídač! Jen kvůli jeho velikosti by ke kočáru nikdo nepřišel blíž, jinak to byl dobrák a nechal by se klidně ukrást, ale to není vidět na první pohled:)

Tak naše kníračka Beruška si hrozně ráda hraje, pořád nám nosí tenisáky, rozervaný starý deky nebo takový ty psí uzly na hraní...a jednou stojíme s mámou nahoře na schodech v baráku a Beruša přijde s tenisákem:"Holky, koukněte...hmmm...nežvaňte už a házejte..házejte...tak sakra háááázejtee!!!" No a my samozřejmě nic a kecáme dál. Najednou koukám - Beruška měří schody okem zkušeného oštěpaře a ŠUP - tenisák letí dolů, když je v půli, letí za ním Beruška....dole ho dostihne, chramstne po něm a honem nahoru...a zas...správné vyměření trati a ŠUP...už to letíí dolůůůůů a Beruša za ním....a takhle ještě asi pětkrát....málem jsme se s mámou počůraly smíchy.... big_smile

Není tady

 

#17 8. 2. 2006 22:48

Pešta
♥♥♥♥---
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 490

Re: Humor s našimi kamarády

K nám na vesnici se přistěhovali lidi s úplně stejným retrievrem jako máme my, jenže on jim utíká. Můj pes má jen jedno oko, druhé má zatlačené vzadu a není vidět, to je jediný rozdíl mezi nima.
To ,že mi lidé chodí hlásit, že nám utekl pes jsem si už zvykla. Většinou říkám "ten má obě oči, toho nechci".
Když jsme ještě toulavého retrievra neznali, tak náš soused jel jednou z práce a na konci naší ulice ho viděl, samozřejmě si myslel, že je to náš Ronek a jal se ho chytit a naložit do auta, když pes už spokojeně seděl na zadní sedačce , všiml si soused ,že má obě oči a tak ho zase vystčil z auta a ujel. Stavěl se u nás všechno řekl a já šla psa hledat, nedalo to velkou práci. Naštěstí ho jeho majitelé znají a tak nosí na krku srdíčko a tak má lísteček s nápisem "jmenuji se Šarky a utíkám a telefonní číslo". To číslo už mám v mobilu a když na nás někdo zvoní, že náš pes somruje u Jednoty, tak už vím kam volat.

Není tady

 

#18 12. 2. 2006 19:52

Kralka
♥♥♥----
Místo: Ústecký kraj
Registrovaný: 26. 1. 2006
Příspěvky: 248

Re: Humor s našimi kamarády

No já se musím smát, když vidím moji fenku, jak si postupně omotává mojeho přítele, kolem prstu ...
Říkal, že pes má mít pelech na zemi ... Už má fleka na křesle ... Nikdy by nedovoli spát psovi v posteli a už s ním dvakrát spala na pohovce¨... dopostele zatím ještě nesmí, ale to nebude trvat dlouho ... big_smilebig_smilebig_smilebig_smile

Není tady

 

#19 29. 10. 2006 1:29

Vendaa
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 15. 8. 2006
Příspěvky: 660

Re: Humor s našimi kamarády

Naši mají kocourka.Noo, spíš pořádnýho kocoura-před zimou si udělá tukový zásoby a váží 9 kilo(přes léto tak 6kg).
Pokaždý, když k nám přijede nějaká návštěva, tak je zalezlý a zřejmě trucuje, že se mu nevěnujem.Když se návštěva usadí do křesílek a začne se pít kafíčko, tak se kocour nenápadně připlíží a hupne návštěvě na klín!!To máte vidět ten řev!!Ty lidi se vždycky strašně leknou a já se jim ani nedivím,když jim do klína skočí takový tele...:-)))))Udělal to už hodněkrát a já se vždy můžu počůrat smíchy.Chtělo by to kameru a natočit toho našeho škodolibce:-)


http://tickers.TickerFactory.com/ezt/d/2;31;49/st/20070303/n/Tadeasek/k/7d15/age.png

Není tady

 

#20 7. 11. 2006 22:22

Nikiska
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Východní Čechy
Registrovaný: 6. 4. 2006
Příspěvky: 7814

Re: Humor s našimi kamarády

Náš miláček, když mu byly tak 2 roky tak jsme s manželem slavili silvestra doma. Namazali jsme si česnekový jednohubky a nějaké chlebíčky. Když jsme odešli do kuchyně tak po návratu jsme zjistili, že našemu pejskovi chutnají hrozně česnekový jednohubky. Protože, když jsme šli do té kuchyně tak tam ještě nějaký byly a pak už nee!!!! Teď už je mu devět let a nic takového si nedovolí.


http://tickers.TickerFactory.com/ezt/d/2;31;31/st/20100109/n/Tomulkovi/k/b028/age.png

Není tady

 

#21 8. 11. 2006 8:58

Veranna
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ve stínu Plzeňské věže
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 6474
Web

Re: Humor s našimi kamarády

Od malička jsem si přála psa, ale protože mne postihla módní vlna pudlíků, trvala jsem na trpasličím pudlovi. Naštěstí mamina měla dost rozumu na to, aby prosadila svou (moc dobře věděla, že by mne v 6 letech brzy omrzelo lítat s nim 3x denně na 0,5 hodiny ven) a nakonec jsme si jely pro pekinéze. Pokud se nepletu, tehdy je v Plzni chovaly maximálně 3 rodiny, takže jsme byli za exoty, kdekoliv jsme se objevili. Tatínek říkal: psa jedině skleněnýho do vitríny, ale když Linga uviděl, úplně se rozplynul a říkal mu "zbojníku". On to byl totiž pěkný holomek. Kdo choval pekinéze, potvrdí. Neuvěřitelně komplikovaná povaha, přešlechtěný, vybíravý, ale zároveň přemýšlivý a jedinému pánovi maximálně oddaný. A tím pánem byl právě táta. Měli byste to vidět. Tatínek si tehdy (1990-95) zřídil kancelář 2 tram. stanice od nás a chodil do práce pěšky i se psem. Linečkovi za chvíli došly síly, takže ho tatí vzal pod křídlo, zapřel o bok a nesl jak kus hadru. Musím dodat, že táta měl hodně přes 180 cm a hodně přes metrák, Lineček měl 5 kg.  Celý sídliště je takhle znalo!
Navíc to byl zákeřný holomek, všechny psy, co byli vyšší než on, ze srdce nenáviděl (nikdo mu nic neudělal), když se mu někdo nelíbil, vyrazil mu po nohách. Chodili jsme s ním ven s očima na stopkách, protože se ten blbec nebál pokousat ani ovčouna! Když se někde objevil velkej pes, brala jsem Linga okamžitě do náruče. Páníček velkýho psa na mne s převahou volal: Slečno, nebojte se, ten náš je vycvičenej, nic by mu neudělal!" A já volala zpět: "Váš ne, ale náš jo!"
Ling byl pánem domácnosti, maminu miloval - máma = žrádlo, mne toleroval = hraní, ale jen když měl náladu. Když jsme šli nakupovat (tehdy se ještě psi ani děti nekradli) a uvázali ho před sámoškou, ostatní pejsci tam smutně vyli, Ling řval vzteky, dupal, supěl... Lidé se mu obloukem vyhábali. Když jsme se uráčili přijít z nákupu a vysvobodit ho, vítal nás nasupeně: no to je dost, to jste si teda dovolili... Jenže jednou ho tam táta zapomněl, vyhrnul se z krámu, nasr...ýho psa minul asi o 2 m a zamyšleně vyrazil domů. Pozorovala jsem tu scénu z okna a učurávala jsem smíchy. Když pes tatínka spatřil, přidal na síle řevu (očividně mu nadával), když alš zjistil, že ho táta nevnímá, úplně zcepeněl, krve by se v něm nedořezal, v půlce nadávky ztichl a stál tzam u sloupu jak vytesanej. Táta došel až domů. Tam jsme na něj uhodily: "Kde máš psa?" Šíleně se lekl a mazal zpátky a ten náš holomek tam stál furt jak sloup s vytřeštěnýma očima!!! Tři dny s tátou nemluvil, točil se k němu zadkem a nežral!
Ale možná pro tu jeho zvláští povahu na něj doteď s láskou vzpomínáme. Dožil se úctyhodných 15 let...

Není tady

 

#22 8. 11. 2006 9:03

Veranna
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: ve stínu Plzeňské věže
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 6474
Web

Re: Humor s našimi kamarády

Jinak abych dodala, i v naší domácnosti to bylo a je stále jako v zoo: kromě psů, co se u nás točili (momentálně mám s přítelem jednoho NO vysloužilého z armády a jedno 10m "štěně" rhodézského ridgebacka - už má 41 kg! + mamina má japonského china - 3kg, dohromady je to úžasná smečka!), máme ještě 2 andulky "Pepíky" (čili Pepík a Pepík už asi 3. páreček zachráněnců) a měli jsme nespočet křečků (pro usnadnění to byla vždycky Zuzana), 1 morče (Kulíšek) a zachráněného ježka. Ovšem kam se hrabu na kamarádku, jejíž tatínek kdysi pracoval jako lesník a přinesl jim domů zapomenuté divoké prasátko. Ochočili si ho jako psa, chodili s ním na vodítku, na zavolání přiběhla a snad by i aportovala. Jenže teď už je z ní pěkná bachyně, do bytu se nevejde, tak jí darovali strejdovi, co si koupil myslivnu i s výběhem.
Jinak pokud máte zájem, určitě mrkněte na naše milánky na www.veranna.com/vavab big_smile

Upravil(a) Veranna (8. 11. 2006 9:06)

Není tady

 

#23 13. 11. 2006 22:29

vydrychka
♥♥-----
Registrovaný: 1. 10. 2006
Příspěvky: 89

Re: Humor s našimi kamarády

Jednou jsme měli doma kamaráda, trochu se líznul a při odchodu nám "ukrad" psa /přerostlýho francouzskýho ovčáka, byl to takovej malej medvěd/, odjel s ním výtahem ale pak ho tam zavřel, asi po půl hodině jsme si všimli že nám chybí pes, napadlo mě přivolat výtah, otevřu dveře a on tam chudák stál, byl z toho docela vykulenej.

Není tady

 

#24 17. 11. 2006 8:55

Modroočka
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 11401

Re: Humor s našimi kamarády

Já nevím jestli je tohle k zasmání, ale mě to spíš tak trochu dojalo. Když měl náš Arnošt (to je pejsek Shi-Tzu) tři měsíce, spadl do potoka, bylo to koncem března, voda ledová a docela silnej proud. Můj bývalej manžel šel podél břehu, vybíral nejvhodnější místo, aby Arnošta vylovil a nemusel do vody. Jenže můj, tehdy devítiletej, syn najednou stál po pás ve vodě, Arnošta tiskl k sobě a se slzama v očích nám vyčítal, že nemáme Arnošta rádi a že jsme ho chtěli nechat utopit. Tehdy byl Arnošt opravdu malinkatý štěňátko, ale v lednu mu bude už šest a vody se bojí, jako čert kříže.


Dokud dýchám, žiju....aspoň to tak zatím vypadá

Není tady

 

#25 15. 12. 2006 12:25

anitaak
♥♥♥----
Registrovaný: 13. 9. 2006
Příspěvky: 189

Re: Humor s našimi kamarády

Tak já se taky přidám. Měla jsem andulku - Filípka. Naučila jsem ho mluvit, byl moóóc chytrej a naučil se mnoho slov. Dokonce, když už jsem na něj neměla moc času ho učit, učil se sám. Třeba vrzal jako dveře do komory, nebo se naučil kašlat - od mamky, která byla týden nemocná, taky cinkal jako příbory když se háží do příborníky (měli jsme ho v kuchyni)...
Jak říkám, byl to takovej rozubrada. Jednou jsem ho učila větu: Já se nebojím, já se nebojím... Taťka něco vařil v kuchyni a Filípek pořád dokola - "Já se nebojím, já se nebojím...", taťka dovařil, odcházel z kuchyně, zhasl světlo a najednou řev" "Bojím, bojím, bojím!!!! lol "
Nebo přišla návštěva, přiletěl k tetě, sedl na rameno a povída: "Ahoj miláčků!Zlatíčko! Jak se máš?". Strejda povídá: jééé ten je správnej. Na to Filípek přeletěl na rameno strejdy a povídá: "Jdi do prd..e!"
Po týdnu kdy jsem byla na horách jsem dorazila domů a už mezi dveřmi jsem řvala AHOJ! No a z kuchyně se ozvalo: Ahoj, miláčku, Ani, Ahoj, pusinko!!! - prostě mě Filípek poznal po hlase big_smile .

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů