Oxi, alkoholik netrpi len vo vztahu, ale celkovo v osobnom, pracovnom, spolocenskom zivote, fizicky aj psychicky... Niktori si to uvedomia, niektori nie. A alkoholici vela kvoli zavyslosti stratia, tak ako vsetci zavysli. Nepotrebujem statistiky, mam vlastnu skusenost aj z jednej aj druhej strany, aj moj otec bol alkoholik. "Normalni, zdravi ludia..." Necitim sa byt nenormalna a ked abstinujem ani chora, aj ked moj organizmus to samozrejme poznacilo, ale som este mlada a nastastie nie je to nic, co by sa nedalo zvladnut a preliecit.

"O alkacovi, ktory zatriezva fnuka a slubuje, ale aj tak je furt nas*acky tazko mozeme povedat, ze sa snazi", suhlasim, ale su aj taki, co s tym nieco chcu robit a robia a tu je potrebna aj ta snaha a pevna vola, ktore sa podla mna cenia cely zivot, nie len u malych deti a vo vsetkych aspektoch zivota a v pripade alkoholizmu je cenenym vysledkom abstinencia...

:-O, to nemam mat deti, aby som nesirila geneticke zatazenie, uf silna kava, a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob, ktore dnes vo svete su. Su geneticky zatazeni ludia, ktori vzivote s alkoholom problemy nemali, niektori dokonca abstinuju z presvedcenia, nie preto, ze mali niekedy problemy s alkoholom. Tam kam chodim, su ludia zo vsetkych socialnych vrstiev, vekovych kategorii muzi aj zeny, su tam aj drogovo zavysli - deti, lebo drogova zavyslost sa prejvuje skor, vsetci ti ludia si uvedomuju, ze maju problem a chcu ho risit.  Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas? Na svete su miliony ludi so zavyslostami... Nie je lepsie o tom probleme diskutovat, preco je to tak a ako to riesit? Dost ste ma zaskocili... A este k tym detom, aku mas zaruku ze dieta geneticky nezatazneych rodicov sa nestane alkoholikom alebo drogovo zavyslim, potom co ked sa neda vyhovorit na geneticke zatazenie, aj ono by nemalo mat deti, aby bola ochranena dalsia generacia? Priznam sa, zaskocila si ma takto som nad tym nikdy neuvazovala.

Maciatko400 napsal(a):

:-O, to nemam mat deti, aby som nesirila geneticke zatazenie, uf silna kava, a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob, ktore dnes vo svete su. Su geneticky zatazeni ludia, ktori vzivote s alkoholom problemy nemali, niektori dokonca abstinuju z presvedcenia, nie preto, ze mali niekedy problemy s alkoholom. Tam kam chodim, su ludia zo vsetkych socialnych vrstiev, vekovych kategorii muzi aj zeny, su tam aj drogovo zavysli - deti, lebo drogova zavyslost sa prejvuje skor, vsetci ti ludia si uvedomuju, ze maju problem a chcu ho risit.  Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas? Na svete su miliony ludi so zavyslostami... Nie je lepsie o tom probleme diskutovat, preco je to tak a ako to riesit? Dost ste ma zaskocili... A este k tym detom, aku mas zaruku ze dieta geneticky nezatazneych rodicov sa nestane alkoholikom alebo drogovo zavyslim, potom co ked sa neda vyhovorit na geneticke zatazenie, aj ono by nemalo mat deti, aby bola ochranena dalsia generacia? Priznam sa, zaskocila si ma takto som nad tym nikdy neuvazovala.

Myslim, ze kazdy trpici nejakou  vaznou prenosnou chorobou by mel dukladne zvazit , jestli bude mit deti.

Mačiatko, a co bys chtěla slyšet? Alkoholismus je tvůj problém jen do chvíle, kdy to zasáhne do života druhého . Pokud abstinuješ, nemůže po druhém chtít, aby nepil nebo nechodil do hospody, tím spíš není jeho povinnost, i když tě miluje, tě hlídat . V podstatě tvoji otázku nechápu.

No, nie že by fajčneie bolo bohviečo - ja sama mám počínajúcu astmu a dym mi nerobí dobre, ale ešte som nepočula, že by fajčiar kvôli svojmu zlozvyku prišiel o zamestnanie či rodinu, alebo že by v rauši páchal veci na hranici zákona alebo aj za ním... Návykovosť je vysoká, dedičnosť - to neviem posúdiť, zdravotné dôsledky môžu byť vážne, ale spoločenský dopad je asi neporovnateľne menší.

Priznam se, ze jsem asi dost dobre nepochopila na co se nas Maciatko pta.
Z me vlastni zkusenosti -- prozila jsem svych 18 let zivota s otcem alkoholikem a trpeli jsme cela rodina. Ted po letech  ja mam svou vlastni rodinu, partner ani ja nepijeme, presto otcuv alkoholismus me svym zpusobem pronasleduje, trauma v podobe nocnich mur o otcove agresivite sem tam vystrci ruzky.  V mem pripade (i kdyz mam za sebou terapii) otcovo piti ovlivnilo muj vztah k muzum, k memu partnerovi, k dceri.....

Vlastne sa na nic konkretne nepytam, bol to skor prispevok na diskusiu, pisu sem zeny, ktore maju problemy s partnermi alkoholikmi, nevsimla som si tu pirpsevok opacny, ze by sem napisal abstinujuci alkoholik, ktoremu jeho konanie a pitie narusilo vztah. Chcela som sem dat pohlad aj z druhej strany, lebo v prispevkoch radite od nas utekat ako koniec koncov aj tu. Ako som uz pisala, aj moj otec bol alkoholik, viem ze zit a alkoholikom je peklo, ale paradoxne som do toho spadla aj ja ale chcela som to riesit a riesim to. Rozmyslam o tom vsetkom, tak som sem o tom napisala. Nie je to len o damoklov meci nad hlavou, ale aj o spatnej vazbe okolia ako vidim, dost jednoznacnej. Ano, ak sa jedna o vasho partnera, ci rodica da sa od nich odist ci distancovat ak chcete a co ak sa to stane vasim detom, kam ich odlozite, nebudete to chciet riesit, pomoct im, nebudete chciet aby raz mali partnera a rodinu. Aj ja mam mamu, ktora tym trpi ale stoji pri mne aj jej pomoci vdacim za vela. Je lahsie odsudit a distancovat sa ako pomoct a pochopit. Aj vase nazory mi to potvrdzuju. Chcela som sem dat aj pohlad z druhej strany, nie je alkoholik ako alkoholik, nie kazdy si chce znicit zivot, alebo ublizovat svojim blizkym, ale ked do toho spadnete, je tazke sa z toho dostat. Vela alkoholikov zlihalo, alkohol ich zabil,  ale su aj taki, ktori dokazali abstinovat do konca zivota. Pomohli im blizky, ktori neutekali. Ale dotycna osoba to musi chciet sama kvoli sebe. Myslela som, ze tato diskusia by mohla pomoct partnerom alkoholikov, neviem, asi naivne...

Maciatko, a ty abstinuješ? Od té doby, co abstinuješ, si do toho zase nespadla? Kolik abstinujících to dlouhodobě vydrží? Mě osobně to zajímá a obdivuju ty, co vydrží.

Maciatko400 napsal(a):

Vlastne sa na nic konkretne nepytam, bol to skor prispevok na diskusiu, pisu sem zeny, ktore maju problemy s partnermi alkoholikmi, nevsimla som si tu pirpsevok opacny, ze by sem napisal abstinujuci alkoholik, ktoremu jeho konanie a pitie narusilo vztah. Chcela som sem dat pohlad aj z druhej strany, lebo v prispevkoch radite od nas utekat ako koniec koncov aj tu. Ako som uz pisala, aj moj otec bol alkoholik, viem ze zit a alkoholikom je peklo, ale paradoxne som do toho spadla aj ja ale chcela som to riesit a riesim to. Rozmyslam o tom vsetkom, tak som sem o tom napisala. Nie je to len o damoklov meci nad hlavou, ale aj o spatnej vazbe okolia ako vidim, dost jednoznacnej. Ano, ak sa jedna o vasho partnera, ci rodica da sa od nich odist ci distancovat ak chcete a co ak sa to stane vasim detom, kam ich odlozite, nebudete to chciet riesit, pomoct im, nebudete chciet aby raz mali partnera a rodinu. Aj ja mam mamu, ktora tym trpi ale stoji pri mne aj jej pomoci vdacim za vela. Je lahsie odsudit a distancovat sa ako pomoct a pochopit. Aj vase nazory mi to potvrdzuju. Chcela som sem dat aj pohlad z druhej strany, nie je alkoholik ako alkoholik, nie kazdy si chce znicit zivot, alebo ublizovat svojim blizkym, ale ked do toho spadnete, je tazke sa z toho dostat. Vela alkoholikov zlihalo, alkohol ich zabil,  ale su aj taki, ktori dokazali abstinovat do konca zivota. Pomohli im blizky, ktori neutekali. Ale dotycna osoba to musi chciet sama kvoli sebe. Myslela som, ze tato diskusia by mohla pomoct partnerom alkoholikov, neviem, asi naivne...

Maciatko,myslím ,že to není naivní.I když spousta lidí to odsuzuje,protože neví o problematice dost a taky spousta lidí všechny alkoholiky dává do pytle s "ožraly",kteří naslibují a skutek utek.Řadím se na Tvou stranu ,protože abstinovat začínám a vůbec to není lehký.Já vím,dostala jsem se do toho sama,tak se z toho zase dostanu sama i s odbornou pomocí a věřím tomu,že to zvládnu i když ne hned.Nikoho nenutím ,aby se mnou zůstal,ale obdivuju Ty co vydrží.Spousta lidí by to do mě neřeklo,a mám pár kamarádů a kamarádek,kteří stojí při mě  naštěstí a to mě drží.To jsou ty stálice ,co mě znají odjakživa,ještě před tím a ví ,čím jsem si taky prošla. Ale to není omluva.To řešení  problémů jsem si vybrala sama.Maciatko držím palečky,ať Ti to dobře dopadne

Mačiatko, ja to poznám skôr z tej druhej strany... zo strany ľudí, čo to zažívali S ALKOHOLIKMI. Napísala som už, že máš môj obdiv za to, že si si to priznala a šla s tým neičo robiť. To je prvý krok. Druhý krok podľa mňa je priznať si, že to nado mnou visí ako Damoklov meč... A áno, nad každým visí nejaký Damoklov meč a každý máme nejakého súkromného démona, často závislosť(na jedle, na inom človeku - Ivana ), ale démoni práve trochu strácjaú na moci, keď ich pomenujeme a zadefinujeme. Ďalší krok je naučiť sa nejako s tým žiť. A ďalší naučiť s tým žiť svoje okolie. Nie ľahké, to netvrdím, ale zvládnuteľné.
Môj strýko sa po rokoch nedostal poriadne ani k prvému kroku. Začal chodiť na Hraničnú, až keď mu išlo o zdravie a v podstate o život (mal tlak 200 na 140 a problémy so žlčníkom, pečeňou a praskajúcimi žalúdočnými vredmi ). Akonáhle mu otrnulo, pil znovu. Bol presvedčený, že nie je alkoholik - veď všetci v jeho okolí a rodine pili (v tom mal bohužiaľ skoro pravdu, vo svojej rodine bol v podstate podpriemer, jeho otec sa uchlastal na smrť a bratia pili prvú ligu; nepila len jeho jediná sestra). Bratrancovi to trvalo kratšie, kým si priznal, že je v prd... v kýbli, ale stále ešte sa učí s týmto démonom žiť. So striedavými úspechmi. A celá rodina sa trasieme, či jeho syn nezdelil jeho sklony...

Ahojte, dakujem za chapave slova , hladinkarmi su skor uz spominane zeny, alebo su aj skryti alkoholici, ludia na vysokych postoch, ktori makaju od nevidim do nevidim a na uvolnenie si potom vzdy vecer daju poharik, ci dva pravidelne, ale aj im sa to moze postupne vymknut z ruk. A este som si vsimla, ze sa tu vacsinou pise o muzoch - partneroch, otcoch, strykoch atd. Ako som uz spominala, muzske pitie a chlastnie bolo vzdy v spolocnosti skor tolerovane , poznam zopar znamych co s tym maju evidentne problem, ale sa nad tym len mavne rukou - zatial su este mladi aj ked niektori zenati, ale bezdetni...
Selima a co pises ty, no ono hlavne starsie generacie  to neriesili, nehovorilo sa o tom probleme tolko, a na liecenia sa dostali az teraz po desatrociach pitia uz so znicenym organizmom, vtedy je pomoc o to tazsia, bohuzial sa teraz profiluje generacia, ked sa musia ludia liecit uz pred tridsiatkou ak chcu, uz v tomto veku su zavysli a maju velke problemy, ja osobne mam "len" 27 rokov a zivot este pred sebou , nasa generacia zacinala mat prve skusenosti s alkoholom okolo tych 15 rokov a vyssie, ak sa to neriesi vcas uz 30 rocni ludia zacinaju zomierat na zdravotne problemy spojene s alkoholom, ka sa to vsak lieci teraz je relativnou vyhodou, ze nemame za sebou este taku "uspesnu" a dlhorocnu pijacku karieru a lahsie sa naucime zit bez alkoholu, teda ti co naozaj chcu. Ako sme my mali prve skusenosti s alkoholo a cigami okolo patnastky, dnesne deti zacinaju mat prve kontakty ako desatrocne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kedy tato generacia zacne mat problemy so zavyslostou ako dvadsatrocni . A to nespominam drogy...
Nefrit ja sa teraz vela venujem sportu a tancu, velmi to pomaha a je dolezite mat vykryty cely den nejakymi aktivitami, aby clovek nesiahal po alkohole. Tiez si pila aj sama? Pises, ze kvoli partnerovi, mala si s nim problemy vo vztahu alebo si aj on rad vypil?

Maciatko,máš pravdu v tom ,že opravdu hodně pomáhají aktivity.Já naštěstí mám plno zálib,mám děti ,takže bych opravdu nerada skončila pod kytičkama,na to se mám pořád ještě ráda. Ke Tvému dotazu...pila jsem sama a řešila tím hlavně vztahové problémy. K alkoholu jsem se dostala vlastně až asi po 11 letech manželství.Manžel nikdy moc nepil,měl k tomu vždycky tak trochu odpor kvůli jeho otci.On pil kdysi hodně,ale teď už se hlídá a v důchodovým věku už ani moc pít nemůže.Jen ještě chci říct ,že rodina s mým problémem se taky hodně musela srovnat,ale teď se situace celkem zklidnila,takže i já jsem víc v pohodě.

Dodala bych ještě,že jsem se nikdy ...doufám nelitovala,ani to po nikom nežádám.Beru to jako hodně tvrdou zkušenost,která mě hodně nejenom vzala i dala,ale rozhodně bych se bez téhle zkušenosti napříště obešla.Asi tak