Kdysi jsem tohle téma taky s kýmsi rozebírala a byl mi nabídnut k úvaze  tenhle úhel pohledu : že každý jedinec má svoji duši, která je jako bublinka a  jednodušší tvorečkové z ní za svého života užívají jen část a zbytek je "nad nimi" jako mýdlová bublina , čím složitější tvor, tím si tu svoji duši víc uvědomuje a užívá .....  ježkovy voči, tyhle věci se tak obtížně sdělují slovy .... chjo chjo
Asi je jedno, čemu věříme nebo ne , důležité je to co JE  .... kdysi mi jedna katolička tvrdila, že zvíře duši nemá a připadalo mi to jako blbost, ovšem ona se to tak naučila . Znamená to, že ji skutečně nemá ? Ne, jen to, že ona tomu nevěří a to přece nic nemění na skutečnosti....... ať už je jakákoli ....   
Moji hafíci  tedy vždycky dušičku měli .....  ale  technicky ....jestli každý svoji vlastní nebo kousek nějaké kolektivní .... čo ja viem?
Co vlastně víme o duši ? I naší vlastní  .... třeba je taky součástí nějakého celku .....    .... představa, že se  ve výsledku rozplynu v jednotě je mi jaksi milejší, než ta, že budu  donekonečna  oddělena jak mýdlová bublinka od ostatních ....

Co my vlastně VÍME ?????   

Upravil(a) BB (14. 7. 2008 14:53)

Ha, tak toho neznám - ale mám jiného - Joel Whitton, Život mezi životy...taky zajímavé čtení!