Já věřím, že zvířata duši mají. Určitě! Co se s ní děje, to nevím, ale proč by to mělo být jinak než u lidí?

Upravil(a) Hani (27. 6. 2008 14:26)

Ahoj myslíte, že lidské duše jsou po smrti zase lidské a zvířecí zvířecí?? Nevím jestli mě chápete, ale jestli nemůžu být po smrti třeba ten pes.
Dost blbá otázka co??

airgosh napsal(a):

Lidska duse se do zvireci nikdy nevraci naopak ano...

Jednou mi jedna moudra osubka tohle vysvetlovala, ze prave nase laska, kdyz je nechame dustojne zemrit je posouva dal, do dalsich zivotu...

Hm, že by???

Airgosh.....
Mně se stalo tohle: když mi umřela nejmilovanější a nejúžasnější z mých psisek: zdálo se mi o ní - byla to ona, ale jakýmsi způsobem bylo jasný, že to není jen ona jako jedinec, ale všechny tři naše čubiny, co jsme dosud měli - jaksi v jedné. Já ji hladila celá šťastná a najednou říkám - Ančí, ale jak je tohle možný, vždyť jsi přece umřela? Ona se na mě podívala neuvěřitelně dotčeně, otočila se a šla pryč.
Moje homeopatka se tomu smála a povídá - no to proto, že předpokládala, že některé věci už víte
Zvláštní na tom mimo jiné bylo i to, že se urazila (Anča, ne homeopatka ) protože to nikdy za života nedělala - byla to taková čistá, laskavá a veselá duše
Tenhle sen mi naznačil, že na "totemové duši" jak předpokládali Indiáni, něco je - vypadá to, jako by se ti psi jaksi.....seskupili do jedné a pravděpodobně jaksi výraznější duše - možná tím dostala ta duše něco jako ostřejší obrysy....

Před 3 týdny jsme se rozhloučili s naším drsnosrstým jezevčíkem Ferdou. Nevíme kolik mu bylo přesně let, byl z útulku. Odešel neočekávaně a rychle, selhaly mu náhle ledviny. Zhruba někdy v zimě se mi začalo často zdát o malém černém pejskovi, už nevím přesně co, ale vždy se mi do snu nějak připletl a to několikrát. A teď máme 14 dní malého, černého jezevčíka Ferdu II, narodil se letos v únoru a já si myslím, že mě jeho dušička dávala najevo, že k nám přijde....

Rozmarýna napsal(a):

Nevíte, nečetli jste někdo, co se děje se psí dušičkou po jeho smrti?
Dochází, myslíte si, taky k reinkarnaci?

Nie, psy sa už zvyčajne nereinkarnujú, pokiaľ sa vyvíjali tak, ako sa vyvíjať mali. Ak stratili čulosť a ostražitosť, tak sa reinkarnujú znovu na zemi, aby sa to naučili. Niekedy je to aj kvôli ich pánom, ktorí ich rozmaznávali a pes sa nenaučil byť psom.
Ak už vývoj na zemi ukončili, pokračujú v ňom na druhej strane.

"Ak už vývoj na zemi ukončili, pokračujú v ňom na druhej strane."

Můžu trošku polemizovat? Ale upozorňuji, že nerejpu, kdyby to tak někomu připadalo; chci debatovat. Teda možná že se mnou v této oblasti budete hotovy rychle .
Co znamená druhá strana? Co to je? Jak si ji mám představit? A proč by měla existovat druhá strana, existuje i třetí? Ví to někdo? Tím myslím: VÍ to někdo? Je to nějak prokázáno?
A Somi, když píšeš o paměti a zkušenostech předchozího psa, nemůže se to dít třeba naší výchovou? Nemyslím si totiž, že bych jednoho psa vychovávala jinak než druhého. Působím na štěně tak, jak jsem běžně zvyklá a ... - mám na mysli, že jestliže dávám granule chaoticky, určitě u dalšího psa nebudu na minuty dodržovat "žrací" režim (Vím o sobě, že toho totiž nejsem schopná ani u sebe ). Nezafunguje u nás potom spíš při pozorování psa nějaká naše fantazie? Jen se ptám, nemám zkušenosti (teda se psy ano, ale ne s tímto druhem duchovna)..

Ahoj holky,
děkuji za Vaše odpovědi. Ptala jsem se proto, jelikož jsme museli před týdnem taky dát naši pejskovou utratit. Byla tam moc hodná paní doktorka ( jako i ost. personál) a když jí dala injekci, poprosila sestřičku, aby otevřela okno, aby dušička mohla ven. Pejsková už byla stará (téměř 16 let) a podezřívám ji, že spáchala sebevraždu pádem či skokem z terasy. Byla už bez elánu, bez sluchu, částečně bez zraku, ale to jsou jen ty vjemy, o kterých vím já. Ale kdoví, co jí ještě trápilo a nedala to najevo!? Moc jí děkuji, že tu byla s námi tak dlouho. Jen mě moc mrzí, že jsme jí v dobré víře nechali 2 noci samotnou na klinice a stejně jí nakonec nebylo pomoci. Ale než dostala tu injekci, byla jsem s ní a pak ještě dalších asi 36 hod, než jsem měla možnost jí pohřbít. A tak jen tajně doufám, že ta její energie, ta dušička, je tu třeba někde okolo mě Kéž by. Alespoň pár týdnů....

Tercila napsal(a):

"Ak už vývoj na zemi ukončili, pokračujú v ňom na druhej strane."

Můžu trošku polemizovat? Ale upozorňuji, že nerejpu, kdyby to tak někomu připadalo; chci debatovat. Teda možná že se mnou v této oblasti budete hotovy rychle .
Co znamená druhá strana? Co to je? Jak si ji mám představit? A proč by měla existovat druhá strana, existuje i třetí? Ví to někdo? Tím myslím: VÍ to někdo? Je to nějak prokázáno?
A Somi, když píšeš o paměti a zkušenostech předchozího psa, nemůže se to dít třeba naší výchovou? Nemyslím si totiž, že bych jednoho psa vychovávala jinak než druhého. Působím na štěně tak, jak jsem běžně zvyklá a ... - mám na mysli, že jestliže dávám granule chaoticky, určitě u dalšího psa nebudu na minuty dodržovat "žrací" režim (Vím o sobě, že toho totiž nejsem schopná ani u sebe ). Nezafunguje u nás potom spíš při pozorování psa nějaká naše fantazie? Jen se ptám, nemám zkušenosti (teda se psy ano, ale ne s tímto druhem duchovna)..

Nene, Terci, já neměla na mysli jen nějaké vzorce chování, které mohou být jak instinktvní tak i vštípené majitelem. Spíš takové jemné charakterové nuance,ale viditelné, o kterých už se někde zmiňoval ze zkušenosti Lupina. Já tolik zkušeností se psy nemám, ale jednu velkou významnou odlišnost jsem u našeho zaznamenala. Měl k smrti rád sladké a mohlo padnout tisíce zíkazů, byl i bit za to, že něco ukradl ze stlu v nestřeženém okamžiku a přesto jeho chuť vždycky zvítězila na dvůlí . Když na stole ležel kus flákoty a vedle dort v krabici, tak NIKDY neukradl tu flákotu, ale přes všechny obtíže s tím spojené vždycky to sladké i skrabicí

airgosh napsal(a):

Kaly napsal(a):

airgosh napsal(a):

Lidska duse se do zvireci nikdy nevraci naopak ano...

Jednou mi jedna moudra osubka tohle vysvetlovala, ze prave nase laska, kdyz je nechame dustojne zemrit je posouva dal, do dalsich zivotu...

Hm, že by???

Snad ano,
priznam se, ze pracuji na veterine a vzdy, kdyz nejakeho tvorecka utracime mluvim na nej(v dusi) a vysvetluji mu, ze byl milovan, ze muze odejit z tohoto tela a jit dal, a kdyz dodycha tak si predstavuji jak ta duse odchazi dal a pokracuje ve sve pouti... delam to protoze z toho mam dobry pocit a take proto, abychom ty dusicky v praci nehromadili a nedelalo to neplechu(prejimani mrtvych energii a podobne)

Ja by som možno ale celkom chcela byť psom. Aj v tomto živote sa cítim spriaznenejšia so psami ako s ľuďmi. Ale asi mi to moje povinnosti nedovolia. Mám si čo odmakať.

Somaia: "a mohlo padnout tisíce zíkazů, byl i bit za to, že něco ukradl ze stlu v nestřeženém okamžiku a přesto jeho chuť vždycky zvítězila nad vůlí "

Jo, tak toto já hodně chápu Mám slabou silnou vůli, co se jídla týká .

Já jsem měla nějaké štěstí či co , protože ani dceru ani psa jsem nějak nemusela formovat razantnějším způsobem - no tak já se přiznám, já tresty nesnáším a NEUMÍM je . Oni oba dva (když teda shrnu "mláďata") nějak jako žijí tak, že to, co dělají, v naší rodině "není na závadu". Náš pes nikdy nic nepoškrábal, nerozhryzal, když jdeme odkudkoliv, on zastaví a čeká, až co já... Když se díval ke stolu s jídlem a já zvedla prst, že "tam opravdu ne", sklonil hlavu a lehl si... Povel "na místo" jsem nemusela vůbec říkat nahlas, jen jsem ukázala rukou a on šel... (ne, že by se mu chtělo, ta nechuť vidět byla) . A přitom nejsem drezér, vůbec nevím, jak psa "donutit" (teoreticky samozřejmě ano), aby "sedl, lehl" - na tohle jsme doma nikdy nebyli. Možná je to rasou, nevím.
Dceři řeknu "v deset budeš doma, abych nemusela mít strach, jo?" a ona je doma za minutu deset. Mám to všeobecně s tou výchovou rodinných příslušníků nějaké bezpracné, až je mi to podezřelé.

"Ja som to mala tak, že kým ju život tešil(a obe tešil, skoro až do konca), tak som nezasahovala. Keď už prišli bolesti alebo únava, apatia, niesli sme ju k veterinárovi. "

Jo, Seli, rozumím, jenže ono se to u našeho psa jaksi střídá... To je právě to, že veterinář na jedné straně řekne, jak je to špatný a pak zas "no zkusíme to" (a já platím tisíce a pes trpí léčbu)... A náš chlupaťák má dny, kdy se vleče a kňučí a z toho taky skáče jak jelen.... Jde mi o to, abych ho právě nějak zbytečně netrápila... Nejhorší je, že se "nevyznám", že je to jak na houpačce. No uvidíme.

Upravil(a) Tercila (6. 7. 2008 21:01)

Terci Jo, tohle je děsný.....vždycky jsem si říkala, copak jsem doprdele bůh, abych rozhodovala, jestli někdo umře, nebo ne...jen tak? Nehledě k tomu, že se strašně těžko odhaduje, jestli je tomu psíkovi už tak blbě, že ho fakt nic nebaví....no je to zatracená situace....U mojí milovaný Ančky jsem se modlila jak nezavřená, aby umřela v klidu, míru a bez bolestí - a bylo mi dopřáno, za což nepřestávám děkovat.

Seli - ale to som napríklad ja nemyslela tak, že by jeden psík bol akýsi kúsok dačoho...nepochybujem, že všetko má svoju vlastnú dušu. Ale tak, že oni po smrti vytvárajú akúsi totémovú dušu - takú spoločnú Veľdušu Myslím, že zato, že ich dušénky sú nie dosť jasne vyštruktúrované - možno je to akýsi predstupeň toho, ako sa duše vyvinuli u nás. Veď čo my vlastne o duši vieme.....

Upravil(a) lupina montana (7. 7. 2008 23:32)