Dneska jsem najela sama 36 km. Tedy - táta seděl vedle jako moje pojistka. Docela dobrý. Neměla jsem strach, ale přeci jenom já nevím po kolika (po 8letech- a to jsem byla jen sváteční řidič) řídit? KDyž se mě kluk ptal, jestli jsem to nezapomněla, ujistila jsem ho, že je to jak jízda na kole. I když dlouho nejezdím, dostaneš se do tempa
Ale dobrý, nejdřív jsme vyjeli na Sněžník, tam je silnice ouzká, tatka měl jednu výhradu, že mě to táhne moc doprostřed, ale já spíš měla obavy, abych nevjela vpravo do příkopu. KDyž jsme sjeli do města, až jsem se lekla, že jsem hned ve středu města. Zajeli jsme na otočku ke mě do práce, do Kauflandu, natankovat.
No samozřejmě, jeden karambol se mi stal. Na křižovatce, ve prostřed silnice mě to chlíplo a já stála kolmo k silnici. na podruhé mi to taky chcíplo, protože jsem blbě zařadila jedničku, ale jinak už dobrý.
Tak jsem se pochválila a zítra prý pojedu zas. Už se těším, je to zas něco jiného a baví mě to.

Upravil(a) dusička (12. 3. 2011 15:23)

Prvni predmanzelska hadka zvladnuta. Jupiii!

No jo, ale to jsme se nehadali. Vcera jo. A dnes smirovali. Ale neboj, vdam se. A uz nikdy nerozvedu...

Viktorko, než se vdát, měla bys spíš něco udělat se svou psychikou. Než tě život zase nakope.

majkafa napsal(a):

Viktorko, než se vdát, měla bys spíš něco udělat se svou psychikou. Než tě život zase nakope.

Uaaaa, bojim, bojim.... madam jasnovidko...

nechápu, proč si stěžuješ, chtěla jsi sem za každou cenu a teď se ti nelíbí, když na tebe někdo reaguje.

Ppavlaa : ja na Viktorii reaguju porad a nezda se mi, ze by se ji to nelibilo, prve naopak

Zvládla jsem docela velkou trasu  na bruslích a nenatloukla jsem .

Dnes poprvé sama v autě. 14km bez závozníka. Pršelo, ale jo dala jsem to

Že ještě stále bojuju jak sama se sebou tak  s velmi nepříznivou životní situací, holt když se to s..e tak se to s..e

Že jsem se dostala dnes k tomu, abych si došla k doktorce a ono mi to pomohlo!

Rosamunda napsal(a):

Že ještě stále bojuju jak sama se sebou tak  s velmi nepříznivou životní situací, holt když se to s..e tak se to s..e

Promiň Ros, je to úplně , ale když jsem chodila do tajči, tak jsme taky nacvičovali bojové situace, všechno mi to strašně nešlo a když náhodou šlo, myslela jsem si, že je to nějaké nedopatření, nějaký omyl, protože to, co fungovalo bylo strašně jednoduchý, připadalo mi to nemožné, zvlášť když to vlastně vůbec neumím, vůbec nebojuju, prostě ne, ne, ne, tak to být nemůže.......  Až potom mi došlo, že to, jak to má být, jde samo, bez bojů, "bez práce", jen tak .....a podle toho se pozná, že to tak má být. Našinec má pocit, že co není "vydřený" za nic nestojí a neuvědomí si, že to, že "nedřel" zrovna v tomhle ranku neznamená, že nedělal něco jiného a že život je daleko spojitější, než se zdá. Tak jen aby ses neubojovala.

Taky bych se rada za neco pochvalila, ale nemam za co. Motam se tady uz od peti, nic se mi nechce, rsp.chce: vlezt si zpatky do postylky, zachumlat se do perin (zima je tady jak v psincu! ) a zustat az do svateho dindy...