Oznámení

3. července : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!

3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!

#1 24. 6. 2008 23:08

alba
♥♥-----
Registrovaný: 10. 3. 2006
Příspěvky: 83

Něco jako tchýně

Ahoj,
potřebovala bych slyšet vᚠnestranný názor na můj problém.Všimla jsem si, že podobné téma se tu řeší mockrát a já s tím teda taky bojuju.
Bydlíme s manželem,2 dětmi a manželovo tetou v jednom domě -naštěstí ve 2 bytech.A právě tahle teta je moje noční můra, je věčně nespokojená se vším, sama se svým životem, se mnou,nenávidí svoji snachu,zlobí se na svého syna,na všem hledá mouchy.Do všeho nám chce mluvit, co a jak mám vařit, jak se pere, jak se správně uklízí, jak vychovávat děti a tisíce dalších věcí. Já nemám nic proti dobře míněným radám, ale tohle nejsou rady, to jsou příkazy, jejichž neuposlechnutí se trestá vzteklým práskáním dveřma a nadáváním.Vím, že s touto paní nemám problém jen já, ale celá řada dalších lidí, mimo jiné vlastní děti, její snacha a další.Problém je v tom, že my bydlíme ve stejném domě, ti druzí jsou od ní daleko.Jenom chci podotknout, že s tchýní vycházím bezvadně.
Bohužel, nemám takovou hroší kůži, aby se to po mně jenom svezlo a bylo mi to jedno.Já se tím vždycky užírám a je mi z toho do breku.Manžel už se s ní hodněkrát pohádal, že nám musí dát pokoj, ale vždycky zase něco přijde.
Já mám chu to prostě tady zabalit, najít si s rodinou jiné bydlení a žít v klidu.Manželovi se z baráku nechce, což na jednu stranu chápu (je to i o penězích), ale já už to takhle dlouho nevydržím. Já mám navíc svoji původní rodinu daleko odsud, takže je to pro mně možná i o to t잚í.Občas mě napadne i rozvod, ale zase to je hloupost, když nám to s manželem klape a dětem rozbíjet domov taky nechci.Ale vím, že už to dlouho zvládat nechci a nedokážu, hrozně mě to ničí.Tak co s tím - manželovi se do stěhování nechce a já zase nechci žít tak jak žijem?
Obávám se, že tu ženskou nezměníme, má to v povaze.

Není tady

 

#2 25. 6. 2008 6:08

karina51
♥♥-----
Registrovaný: 4. 5. 2008
Příspěvky: 32

Re: Něco jako tchýně

Alba já bych se co nejdřív odstěhovala,vím jde tam i o peníze,ale věřte mi bude to čím dál horší,vím o čem píši,když si přečtete mé příspěvky tak to pochopíte.Jste mladí,můžete začít jinde,tady se jen nervačíte a časem se to přenese i na manželství,já jen lituji ,že jsem nikdy nenašla odvahu se prostě zbalit a odstěhovat, snášela jsem to 32 roků, podepsalo se to na mém zdraví a manželství už je také dávno v troskách,žijem jen vedle sebe já pro děti a manžel pro tchýni.

Není tady

 

#3 25. 6. 2008 12:17

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Něco jako tchýně

Můžu se taky pod vámi napsané směle podepsat. Pokud člověk léta žije ve stylu...překousávat pořád něco od blízkých příbuzných, přizpůsobovat se, nechat si pořád něco líbit, trápit se a užírat, podepíše se to na manželství a na zdraví. Bohužel člověk s razantním řešením stále váhá, říká si, že to občas i jde, že se to musí vydržet, že má matka povinnost zachovat rodinu a manželství kvůli dětem, že by je neuživila, že stejně nemá kam jít, atd atd. Pak už se problémy tak nakupí, že je člověk víceméně dotlačen k situaci přistoupit z jiného úhlu a konečně něco dělat. Katastrofa je, že potom člověku vlastní dospělé děti říkají...dělej už něco, najdi si něco, tohle už tak dál nejde, proč jsi to neřešila dřív....a vy jen pípnete...já chtěla, abyste měli pořádnej domov a děti vám řeknou...no za takovej domov ti mami teda pěkně děkujeme! A v tu chvíli si uvědomíte, že jste dávno mohli žít jinak, sice bez manžela, ale prostě určitě bez těch všech nerváků a starostí s ním a jeho příbuznými navíc. Myslím si, že lidi by měli jeden druhého respektovat, oni ti starší rádi pouštějí nějaká ta moudra, ale mladí k tomu stejně jednou dojdou sami, nevyžádané rady by se měli snad podle nějakého zákona o rodině trestat pokutou nucených prací u sousedů, nebo já nevím. Taky jsem tchýní, ale varuju se nějakého zasahování, je to tak lepší, protože občas se i mladí zeptají, co myslíš, a já jim řeknu, že to je jejich věc, že já bych to zrovna řešila podle sebe jinak, což se pro ně zrovna hodit nemusí. Mám totiž velmi dobře v paměti zásahy do mého soukromí a to, jak jsem se vždycky hodně trápila. Muž se držel stranou a nechal mě všechny situace s odpuštěním vyžrat. Když už se rodičů nezastal a pořádně jsme se nepohádali, byla u nás aspoň napjatá situace. Jen jednou jedinkrát se mnou souhlasil...a to už bylo naše manželství totálně rozloženo a končilo. Snad až tenkrát si uvědomil, že jsem asi měla pravdu, když jsem si chtěla dělat svoje věci prostě po svém. Dneska jsem v podstatě šastej člověk. Už vím, že člověku je na světě fajn, když si sám rozhodne, co a jak bude a že není to nejdůležitější, být v trvalém svazku, ale aby se klidně a dobře žilo a dýchalo. Samozřejmě je spousta párů, které jsou spolu léta, rozumí si, umějí se navzájem podržet, manželství může být fajn, ale musejí to tak oba cítit a hlavně pro to umět něco udělat. Pokud jsem jen máma, uklizečka, kuchařka a pradlenka, zkrátka servis pro rodinu bez práv jen s povinnostmi, pokud mě tak rodina po léta bere a myslí si, že jsem tak spokojená, bez nějakých radostí, jako jsou koníčky, známí, výlety, dovča, aktivity, /mám prosím na mysli zcela legální záležitosti, ne každodenní popíjení do noci ve společnosti opačného pohlaví.../, je někde zakopaný pes. A když se k tomu přidají nesmyslný zásahy zvenčí...dneska vlastně nechápu, oč jim šlo, vždy jsem makala jako šroub...tak v tomhle žít celý život je pouhá obě. Jestli myslíte, že to někdo ocení, jste na omylu. Ani ta rodina, ani neplatící diváci. Jakmile dáte najevo, že svůj dosavadní život hodláte vylepšit změnami, rodina se postaví na zadní a nechápe, s čím že jste vlastně tak nespokojená! Vždy máte domov a manžela! Okolí vás vnímá jako celkem sehraný pár. Jistě, ono to dosud hrálo, protože jste byly zaběhnuté ve svojí roli a mlčely, tak nikoho nenapadlo, že byste mohly být nespokojené. Za sebe můžu dodat, že změnit bydliště a odejít je opravdu šok pro psychiku, ale na druhou stranu to za to stálo, protože spousta věcí okolo se dala do pohybu a nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Navíc konstatuju, že jsem si v mnoha směrech polepšila. Takže radu, ani nezúčastněnou, vlastně nemám. Jenom říkám, že člověku se ty roky nevrátí a pokud bych se měla ohlídnout za sebe a vidět jen práci, starosti a po odchodu dětí z domova pouhou prázdnotu, je ten život k politování, protože až nám tohle skončí a děti odejdou, zjistíme, že nás čeká jen ráno vstát a večer jít spát. My i manžel už na tom zdravotně nemusíme být nejlíp, jeho příbuzní, kteří nám tak okořenili život, nás buď ještě potrápí, nebo už tady nebudou, a jestli to manželství zas až tak za moc nestálo, k strátu se to opravdu nevylepší. Ta negativa se ještě zvýrazní. Je docela možné, že muž přebere nějaké povahové vlastnostiu těch svých lidí a do manželství dětem může zrovna taky tak vrtat. No a mezi námi...zase se máme s čím trápit! Takže bych ty svoje litanie skončila tím, díky bohu za správné chlapy, které doma máme a pokud  je takové snad nemáme, máme s tím něco dělat. Jo.

Není tady

 

#4 25. 6. 2008 12:46

annie
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 7. 2. 2006
Příspěvky: 2920

Re: Něco jako tchýně

Albi - peníze, nepeníze, šla bych odsud. Klid, pohoda, zdraví a spokojené manželství za nějaké peníze navíc stojí... wink

Není tady

 

#5 25. 6. 2008 21:27

alba
♥♥-----
Registrovaný: 10. 3. 2006
Příspěvky: 83

Re: Něco jako tchýně

Zkusím ještě na manžela přitlačit,abysme to řešili odstěhováním.Přeci jenom to nechci řešit rozvodem, ale obávám se, že pokud s tím nic neuděláme, tak to u něj buď skončí nebo já skončím v blázinci.Na rovinu, jde mi hlavně o ty děti, chtěla bych, aby měly spokojený domov, mámu i tátu.Jenže tyhle hovory jsme s mužem vedli už mockrát, jemu se nechce, chápe mně, i jemu to vadí, ale nemá odvahu a chu k té velké změně.Ono se těžko odchází z rodného domu, na kterém se dost namakal.Sama nevím, jestli to mám po něm chtít.
Kruci, pořád se říká, jak si člověk může sám řídit svůj osud a přitom je to někdy tak složitý.
Ale aspoň díky za podporu.

Není tady

 

#6 25. 6. 2008 22:44

ita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 31. 8. 2006
Příspěvky: 2003

Re: Něco jako tchýně

Albo a nemohl by manžel s tetou promluvit a usměrnit ji?  Měla jsem to dost podobné se tchýní, i nábytek mi přestěhovala, jak to podle ní bude  lepší. Manžela jsem postavila před hotovou věc, že buď ji usměrní, nebo se stěhuji. Od té dopby mě sice nemiluje, ale mám od ní pokoj. Občas ještě radí, co by se mělo udělat, nevšímám si toho a přestože bydlíme v jednom domě, moc se nepotkáváme, navštěvujeme se jen na pozvání, je klid.

Není tady

 

#7 25. 6. 2008 22:48

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Něco jako tchýně

Albo, jdeš na to ale špatně. ZKUSÍM NA MANŽELA PŘITLAČIT...nedělej to tak. Budete se jen hádat a přesune to problém od tety k Tobě! Bude to pak o tom, že muže nutíš, protože mᚠs tetou pořád něco. Přitlač na muže chytře. Řekni mu, že chápeš jeho stanovisko, a že se s ním chceš dohodnout. Nevím, jak velké jsou ty děti a zda už chodíš do práce po mateřské. Stojí to za to zkusit. Najdi si nějaké bydlení, pronájem a řekni mu, že budeš ta rozumnější a aniž bys bourala manželství, budeš jen bydlet jinde a kdykoli za Tebou může přijet  i mu děti domů dᚠna jak dlouho bude chtít. Tím, že odejdeš, ho donutíš něco udělat. On musí chtít situaci vyřešit jednou provždy a ne se s tetou pohádat a pak aby bylo všechno při starém. Když zmizíš na čas ze scény, zaplácneš víc much jednou ranou. On bude mít s dětmi o víkendu práci sám, budeš mu tam chybět, teta - a to je hlavní - přenese to, co Tobě vadí, na něho a nemysli si, že on si to nechá líbit! Řekni mu...miluju Tě, chápu Tě, ale pochop i Ty mě. Budeme prostě žít odděleně a jsi vítaný kdykoli. Nebuď příliš daleko, tak nejvýš třicet kilometrů, jemu to musí a jistě bude stát zato za vámi jezdit. Do domu se nevracej, ona by po Tobě jen vyjížděla o to razantněji. Takhle bude peskovat jeho...za to, že se nemůže vozit po Tobě a myslím, že s ní Tvůj muž zamete. Když stojí při Tobě. Víš, když jsem se vdala, měla jsem cosi podobného. Muž ale říkal, že jeho rodiče s námi nebydlí a myslí to s námi dobře, jenomže já pořád něco mám. Ano, bydleli na opačném konci města. Telefonicky v kontaktu denně, osobně dvakrát do týdne. A mužovy řeči typu...já jsem zvyklej, že se v sobotu uklízí....ty si našich vůbec nevážíš....matka dělá polívku jinak...mně se tady v těch končinách nelíbí....už pár dnů po svatbě mě přesvěčily, že jsem udělala chybný krok. A potom se na první chybu ty další jenom sypaly!

Není tady

 

#8 25. 6. 2008 23:13

alba
♥♥-----
Registrovaný: 10. 3. 2006
Příspěvky: 83

Re: Něco jako tchýně

Ito,manžel s tetou mluvil mockrát, ona se třeba i nějakou dobu drží a je i klid, někdy se dá i říct, že vycházíme relativně v pohodě.Ale stále je tam prostě to napětí, které se pak uvolní nějakým výstupem.Ty útoky ale vždycky vycházejí z její strany, nemusí to být přímo útoky s křikem, někdy jsou to takové jedovaté kapičky, které ale člověka zamrzí.Prý byla taková vždycky, co jsem slyšela, takže si nedělám iluze, že by se změnila.Spíš je to teď pořád častěji.
Kalupinko,já si taky uvědomuju, že "přitlačit na manžela" není to pravé ořechové.Když by k tomu byl z mé strany donucený, tak nám to nic dobrého nepřinese, spíš by mi to možná vyčítal.
A ještě se bojím jedné věci, když bych se tedy odstěhovala i s dětmi a manžel a se rozhodne sám, tak stoprocentě narazím u starší dcery.Ta je dost fixovaná na svoje místa, líbí se jí v baráčku a je závislá i na takovi, podnikají spolu dost věcí.Nejsem si jistá, že by pak se mnou chtěla jít.Chodí už do školy, není až tak malá, takže by se mohlo stát, že by chtěla zůstat tady.Prostě tady nevím.A vím, že kdybych jí nemohla mít u sebe, tak bych si to vyčítala.Potřebuju zkrátka, abychom se mohli odstěhovat všichni.

Není tady

 

#9 30. 6. 2008 1:28

Vilma
♥------
Registrovaný: 30. 6. 2008
Příspěvky: 1

Re: Něco jako tchýně

No ja by som na to išla úplne z iného uhla, manžela by som k ničomu netlačila a kvoli jednej babizni by som sa nesahovala z domu v ktorom je mi dobre. Skor by som sa zamerala na ňu a bránila sa, robila jej zo života peklo, pokial by nedala svatý pokoj. Nedaj sa, vykop vojnovú sekeru a bráň si svoje územie - svoju rodinu. To by v tom bol čert aby na ňu niečo neplatilo. Snáď sa nebudeš trápi alebo sa nechaš od nej vyštvat.

Není tady

 

#10 30. 6. 2008 7:18

annie
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 7. 2. 2006
Příspěvky: 2920

Re: Něco jako tchýně

Vilma - pokud budeš Ty dělat někomu ze života peklo, tak jenom dokážeš, že jsi úplně stejná jako ta "babizna".
Bránit se, to ano, vymezit hranice - jistě, ale dělat peklo? va

Není tady

 

#11 30. 6. 2008 11:11

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Něco jako tchýně

Vilma to myslí asi tak, že

když ta milá příbuzná přijde dopoledne něco kritizovat, aby jí hned mezi dveřmi naše babinetka řekla: tady nemáte co dělat, dejte si odchod a to hned, já si za váma zavřu. Já k vám taky nelezu.
když si to přihasí před dům a uvidí, že babinetka s dětmi někam jde, aby jí na připomínky vpálí, po tom vám vůbec nic není, kde budeme a kdy přijdeme. Já se vás taky neptám.
když bude babinetka s někým mluvit a ona to bude poslouchat, nebude dělat útrpné obličeje a grimasy na dotyčného, ale přímo se otočí k té osobě a důrazně ji vyzve, aby cizí hovory neposlouchala. A dodá - Mě taky nezajímá, co si s kým vykládáte.

Aby jí prostě nedala šanci se rozvinout a utnula ji hned od začátku.

To není o tom, aby babče záměrně nepřinesla z obchodu zapomenuté pečivo, aby jí nastavila nohu na schodech, aby ji jakoby omylem zavřela do sklepa. To je o útoku za útok. Zásoba slušných reakcí již patrně vyčerpána byla. To je asi o tom, přimět tu paní o pochopení, jak je druhému, když do něj někdo vrtá. Aby se učinil pokus role vyměnit. Babka po návratu pána domu dokluše a řekne...Fanouši, dneska mě ta tvoje napadla, že poslouchám cizí hovory. A přitom já jenom náhodou byla poblíž a zametala chodník.
A ne aby manželka přednesla stížnost...mluvila jsem před domem s Kropáčkovou a tetka  se tam ometala. Víš, jak mi bylo trapně, Fanouši, ona to zase roznese a Kropáčková si mi stěžovala na jejich Pepu, zase propadá z matiky.

I když by spory mezi něco jako tchýní měl řešit přímý příbuzný a ne jeho partner, tady už je na místě zakročit razantněji a ne čekat, že to za mě někdo vyřeší. Zvláště - obecněji použito - pokud je muž v práci a žena v dosahu tchýně celý den, je nesmyslné se užírat a otrávit muži po návratu domů zbytek dne.

V praxi by to tedy byl asi takovýto model...tchyně si to přisype se stížností na mladou, protože...zase odmítla dobré a osvědčené rady ohledně výživy a muž to neřeší a řekne...nemᚠk nám lézt. Kdežto když mu totéž řekne manželka...tvoje matka mi zase do všeho mluvila...asi by jí řekl...já se z vás zblázním, to spolu neumíte vyjít normálně?

Pokud se ten dotyčný přímý účastník nenaučí bránit sám, musí to podle mě být stejné. Změna nastane s přístupem té soustavně obtěžované. Ta původkyně se nezmění. Je třeba změnit přístup. Babku ze dveří důsledně vykazovat a nenechat ji rozvinout. Nenechat si vemluvit, že je s námi chudák, když ji lidově řečeno odpálkujeme....já to s váma myslím dobře, neskákat jí na zdánlivé zhoršení zdravotního stavu...já z vás dostanu infarkt, nenechat se citově vydírat...já mám jenom vás a vy takhle...zkrátka s ní jednat jako rovný s rovným.

Mám příbuznou, jejíž tchýně pravidelně ráno chodila na inspekce. Mladá musela leccos překousnout. Vadilo jí to, ale mlčela. Do rodiny se přivdala a nechtěla se stavět mezi matku a syna. Tím spíše, že jí staří už před svatbou dokázali naservírovat, že se jejich jedináček zahodil s nějakou nebohatou ze tří harantů. Jednou ale chytly mladého záda a když byla stará v nejlepším /zrovna řešila otázky dle ní nedostatečné hygieny připravované miminkovské polívčičky/ , otevřely se dveře  vybelhal se ze sousedního pokoje pan syn. Babka prý leknutím ztratila řeč. Jasně a stručně jí řekl, že pokud se nebude chovat jako slušná návštěva, aby tam nelezla. Díky celonoční bolesti výrazy údajně nešetřil. Aby předešel možným nedorozuměním, jasně řekl, že jestli se to bude opakovat, a si ho nikdo nežádá, že bude cirkus. Babka prý opustila domácnost po jadrném českém slovu VEN. Trvalo hezkých pár týdnů, než se  "odrazila" z těžkého uražení, nicméně poté volila velice opatrné výrazy, když ji popadlo pouštění mouder a rozumů. Bála se, že narazí a jediné vnouče nechtěla přestat navštěvovat. Příbuzná mi tehdy řekla, že její návštěvy snášela daleko klidněji, protože už věděla, že dokáže na rozdíl od syna slušně říct...já to budu dělat po svém a komu se to nelíbí, a na to prostě nekouká. A taky že věděla, že stačí jediná její zmínka, že babička  podnikla akci a že by si muž na ní došlápl. Podotýkám, že se o dítě normálně starala, že by babka potřebovala snachu se třemi dětmi, které by jí nechala na krku, aby měla co dělat a vykašlala se na nesmyslné kritiky.

Sakra, zase jsem neuměla být stručná!

Není tady

 

#12 30. 6. 2008 12:06

ita
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 31. 8. 2006
Příspěvky: 2003

Re: Něco jako tchýně

Máte pravdu, proč se hned stěhovat. Na hrubý pytel hrubá záplata. Pokud si nechᚠvše líbit, bude si dovolovat pořád. Na manžela bych nesázela. můj muž taky takové problémy nikdy neřešil. Dodnes má obrovský respekt před svou matkou a také si od ní nechá vše líbit, maximálně se jí začne vyhýbat.

Není tady

 

#13 30. 6. 2008 22:27

alba
♥♥-----
Registrovaný: 10. 3. 2006
Příspěvky: 83

Re: Něco jako tchýně

No holky, máte pravdu.Do toho stěhování manžela asi nepřemluvím, teda aspoň zatím ne(ale nechám si to ještě otevřený).
Takže zkusím změnit přístup k té ženské, bude to vážně chtít vymezit hranice, určit pravidla hry.
Kalupinko, to cos napsala je přesný, přesně jsi vystihla situace a slova, která u nás řešíme.Musela jsem se smát.

Není tady

 

#14 1. 7. 2008 6:40

annie
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 7. 2. 2006
Příspěvky: 2920

Re: Něco jako tchýně

kalupinka - hezký dumbomtummenupp

Není tady

 

#15 1. 7. 2008 10:43

amba
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 15. 8. 2006
Příspěvky: 857

Re: Něco jako tchýně

Kalupinka:
Napsala jsi to výborně! Něco v podobném duchu jsem také chtěla napsat. Mám dceru, která žije v domě s tetou(manž. sestrou). Hodně podobný případ, neustálá kritika, pomluvy v sousedství,  poroučení co smí a nesmí,  slídění v bytě dcery včetně komentáře že rozhazují peníze za to, co nepotřebují (ona to ví lépe), kontrola návštěv, poslouchání za dveřmi, jedním slovem šikana.
Dcera tomu udělala rychle rázný konec a  chová se úplně stejně, jak píše Kalupinka. První krok byl ten, že když teta vstoupila bez vyzvání do bytu (samostatného), dcera ji nekompromisně vykázala s tím, že ona také do jejího bytu neleze.Shodou okolností to bylo před svědky.   Přesto si ji teta vyhmátne, když se o samotě potkají na cestě nebo při pohybu  na zahradě. Hlavně,  aby u toho nebyl žádný svědek. I když si ji dcera  vůbec nevšímala  - nestačilo to, stejně na dceru zaútočila a pak si na ni  všude a každému stěžovala , že je k ní sprostá, i když nebyla, byla jen asertivní.  Dcera se ihned zařídila,  používá už několik let dobrý diktafon. Beze slova ho vytáhne  a nechá tetu rozvíjet. Na její slova vůbec nereaguje, když není vyhnutí, slušně, bez emocí,  se tety zeptá, proč jí to říká a co tím sleduje a trvá na odpovědi.  Natáčí se současně i dcera, že. Dcera to prostě  pojala  jako hru, jinak by se buď musela zhroutit nebo odstěhovat. Výsledek je ten, že tetu diktafon vytočí k nepříčetnosti a  předvede neuvěřitelnou hysterickou scénu, včetně nejhrubších nadávek. No, předvede, sp횠 dříve předváděla, teď už se bojí, tak je více méně klid. I když číhá na příležitost stále, dcera je stále připravená a nedá jí šanci.
Jo, dcera se nebála obhájit svoje právo na soukromí a nemá žádný důvod jí ustupovat.  Hlavně se nenechá vypudit ze svého majetku, natož aby se to dotklo jejího klapajícího manželství, nehledě na finanční ztráty s tím spojené, hlavně zbytečného placení nájmu jinde.  Kdyby dcera ustoupila jejím rozmarům, teta by dosáhla svého. Rozvrtala tak už všechny rodinné vztahy, se svým synem a snachou  se už nestýká víc jak 20 let (ze stejných důvodů)  a její vnuci, když ji potkají, nevědí, že je to jejich babička.
Před sousedy i před manž. dcery se chová jako nejúžasnější, ochotná a vstřícná  osůbka, které za její dobrotu všichni ubližují.  Rozvíjí se a řádí, jen když není svědek.   
No, musíme se naučit, že i takoví lidé existují a musíme se naučit jejich rozmarům čelit, nebo jim ustoupit za cenu rozbitých osobních vztahů, včetně manželství.

Alba:
Vymezit si hranice a neustoupit je otázkou PRVNÍHO kroku, pak už to běží samo. Nemysli si, že v jiném bytě by určitě bylo všechno ideální - přečti si jiná vlákna, jak je někdy těžké soužití se sousedy, aby jsi nešlápla z bláta do louže. Každopádně ti přeji uvážené rozhodnutí.

Není tady

 

#16 1. 7. 2008 12:02

kalupinka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 28. 4. 2006
Příspěvky: 1366

Re: Něco jako tchýně

Ono taky stěhovat se celá rodina kvůli jedné staré ženské, to postrádá logiku. Jednou bude ta paní totiž vděčná, až jí přineseš něco k jídlu. Síly totiž věkem nepřibývají, naopak.

Jsem ráda za trefu do černého. Konečně, ty generační problémy jsou všude stejné.

Mám moc dobře uloženy zásahy do mého manželství a proto nyní, když věkem přestupuji z role snachy  na post tchýně, jsem si doufám zachovala nejen kvalitní vzpomínky, ale taky zdravý náhled na věc. Ještě se myslím nestalo, aby mladí, co žijí po svém, shnili ve špíně či zašli hlady. Jistě, leckdy mi přijde, že by to šlo i jinak, ale pak mávnu rukou, hledím si svého a myslím si svoje. K čemu být příčinou rozbrojů, komu to prospěje? Nechci být tou příbuznou, která je všude nevítaná pro svůj břitký jazyk a pochybné manýry!

Ostatně, kdybych sepsala memoáry, byl by na světě další bestseller. Topit se v prachách, to jsem v životě ještě nestihla.

Ohledně diktafonu vím též svoje. V konečných dobách mého manželství mi na něj /by pečlivě schovaný/ manžel přišel. Byl cirkus, jak by ne. Stokrát mě napadlo, nahrát si ho a mít tak důkaz o urážkách a vyhrožování, které se občas daly unést jen s notnou dávkou sebeovládání. Nikdy jsem to ale neudělala, ta věc se nedala nenápadně zapnout. Normální člověk by na nález neobvyklého domácího spotřebiče reagoval dotazem. Můj bývalý vyletěl jako čertík z krabičky a řval: JO TAK TY SI MĚ NAHRÁVÁŠ, TO BUDE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DŮKAZ U SOUDU. S klidem jsem se obrátila a povídám: dej pozor, a to nerozbiješ, mám to na čas půjčený z práce. A u rozvodu se smíchy potrhají, až uslyší nahrávky vět, které se učím  zpaměti. Když na to nemám buňky, musím si umět pomoct, než mi to přejde do krve.
A bylo ticho. Asi si představil, jak vítězoslavně vytahuje předmět doličný, z něhož se ozve anglický překlad předpřítomného času....
Bylo to ale užitečné. Uvědomil si, že by to byl trapas, kdyby vyšly najevo jeho odstrašující hlasové projevy beze svědků, už si dával při hovoru pozor na jazyk. Negativem však zase bylo, že se na mě vyřádil jinak. Těžko říct, zda je lépe, když vás někdo bezdůvodně seřve, nebo úmyslně nabere ramenem při vstupu do místnosti a zároveň beze slov vyleje kafe na umytou podlahu. Ale to už je zase další kapitola....

Není tady

 

#17 1. 7. 2008 13:56

amba
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 15. 8. 2006
Příspěvky: 857

Re: Něco jako tchýně

Kalupinka:
Mᚠpravdu, použití diktafonu jako důkaz proti manželovi je obtížnější, ale jeho použití při ataku tety je dokonalé. Dcera ho totiž netají, naopak ho drží  ostentativně před sebou.  Toho se teta (vzhledem ke své minulosti ) šíleně bojí. Když ho dcera vytáhne, začne se vztekat, dupat nožičkama a je akorát směšná a trapná.  Diktafon je jediná věc, která ji dokáže zastavit  bez jediného slova.  A o to tu jde.
Kvůli  žádné  zlé babě bych si nekazila vlastní život, potažmo rodinu.

Kalupinka:
V  přístupu k rodinám dětí to máme hodně podobné. Naopak, jsem ráda, že rodičovskou etapu už mám za sebou a  život svých dětí neřeším, užívám si svůj.   Angažuji se jen, když se mě zeptají, nebo požádají o pomoc s vnoučaty. To ráda odpovím a ráda si vnoučata užívám a zase je ráda vrátím, i když je miluju.
Také jsem si zažila s tchýní svoje, teď ji zastupuje právě teta(švagrová). Mě se jim nepodařilo zdeptat, ani rozhodit manželství, tak to holt zkouší na dceři. Ne a ne dosáhnou svého, i když se  snaží. Takové jsme potvory. smile)

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů