14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahoj,
potřebovala bych slyet vá nestranný názor na můj problém.Vimla jsem si, e podobné téma se tu řeí mockrát a já s tím teda taky bojuju.
Bydlíme s manelem,2 dětmi a manelovo tetou v jednom domě -natěstí ve 2 bytech.A právě tahle teta je moje noční můra, je věčně nespokojená se vím, sama se svým ivotem, se mnou,nenávidí svoji snachu,zlobí se na svého syna,na vem hledá mouchy.Do veho nám chce mluvit, co a jak mám vařit, jak se pere, jak se správně uklízí, jak vychovávat děti a tisíce dalích věcí. Já nemám nic proti dobře míněným radám, ale tohle nejsou rady, to jsou příkazy, jejich neuposlechnutí se trestá vzteklým práskáním dveřma a nadáváním.Vím, e s touto paní nemám problém jen já, ale celá řada dalích lidí, mimo jiné vlastní děti, její snacha a dalí.Problém je v tom, e my bydlíme ve stejném domě, ti druzí jsou od ní daleko.Jenom chci podotknout, e s tchýní vycházím bezvadně.
Bohuel, nemám takovou hroí kůi, aby se to po mně jenom svezlo a bylo mi to jedno.Já se tím vdycky uírám a je mi z toho do breku.Manel u se s ní hodněkrát pohádal, e nám musí dát pokoj, ale vdycky zase něco přijde.
Já mám chu to prostě tady zabalit, najít si s rodinou jiné bydlení a ít v klidu.Manelovi se z baráku nechce, co na jednu stranu chápu (je to i o penězích), ale já u to takhle dlouho nevydrím. Já mám navíc svoji původní rodinu daleko odsud, take je to pro mně moná i o to těí.Občas mě napadne i rozvod, ale zase to je hloupost, kdy nám to s manelem klape a dětem rozbíjet domov taky nechci.Ale vím, e u to dlouho zvládat nechci a nedokáu, hrozně mě to ničí.Tak co s tím - manelovi se do stěhování nechce a já zase nechci ít tak jak ijem?
Obávám se, e tu enskou nezměníme, má to v povaze.
Není tady
Alba já bych se co nejdřív odstěhovala,vím jde tam i o peníze,ale věřte mi bude to čím dál horí,vím o čem píi,kdy si přečtete mé příspěvky tak to pochopíte.Jste mladí,můete začít jinde,tady se jen nervačíte a časem se to přenese i na manelství,já jen lituji ,e jsem nikdy nenala odvahu se prostě zbalit a odstěhovat, snáela jsem to 32 roků, podepsalo se to na mém zdraví a manelství u je také dávno v troskách,ijem jen vedle sebe já pro děti a manel pro tchýni.
Není tady
Můu se taky pod vámi napsané směle podepsat. Pokud člověk léta ije ve stylu...překousávat pořád něco od blízkých příbuzných, přizpůsobovat se, nechat si pořád něco líbit, trápit se a uírat, podepíe se to na manelství a na zdraví. Bohuel člověk s razantním řeením stále váhá, říká si, e to občas i jde, e se to musí vydret, e má matka povinnost zachovat rodinu a manelství kvůli dětem, e by je neuivila, e stejně nemá kam jít, atd atd. Pak u se problémy tak nakupí, e je člověk víceméně dotlačen k situaci přistoupit z jiného úhlu a konečně něco dělat. Katastrofa je, e potom člověku vlastní dospělé děti říkají...dělej u něco, najdi si něco, tohle u tak dál nejde, proč jsi to neřeila dřív....a vy jen pípnete...já chtěla, abyste měli pořádnej domov a děti vám řeknou...no za takovej domov ti mami teda pěkně děkujeme! A v tu chvíli si uvědomíte, e jste dávno mohli ít jinak, sice bez manela, ale prostě určitě bez těch vech nerváků a starostí s ním a jeho příbuznými navíc. Myslím si, e lidi by měli jeden druhého respektovat, oni ti starí rádi poutějí nějaká ta moudra, ale mladí k tomu stejně jednou dojdou sami, nevyádané rady by se měli snad podle nějakého zákona o rodině trestat pokutou nucených prací u sousedů, nebo já nevím. Taky jsem tchýní, ale varuju se nějakého zasahování, je to tak lepí, protoe občas se i mladí zeptají, co myslí, a já jim řeknu, e to je jejich věc, e já bych to zrovna řeila podle sebe jinak, co se pro ně zrovna hodit nemusí. Mám toti velmi dobře v paměti zásahy do mého soukromí a to, jak jsem se vdycky hodně trápila. Mu se drel stranou a nechal mě vechny situace s odputěním vyrat. Kdy u se rodičů nezastal a pořádně jsme se nepohádali, byla u nás aspoň napjatá situace. Jen jednou jedinkrát se mnou souhlasil...a to u bylo nae manelství totálně rozloeno a končilo. Snad a tenkrát si uvědomil, e jsem asi měla pravdu, kdy jsem si chtěla dělat svoje věci prostě po svém. Dneska jsem v podstatě astej člověk. U vím, e člověku je na světě fajn, kdy si sám rozhodne, co a jak bude a e není to nejdůleitějí, být v trvalém svazku, ale aby se klidně a dobře ilo a dýchalo. Samozřejmě je spousta párů, které jsou spolu léta, rozumí si, umějí se navzájem podret, manelství můe být fajn, ale musejí to tak oba cítit a hlavně pro to umět něco udělat. Pokud jsem jen máma, uklizečka, kuchařka a pradlenka, zkrátka servis pro rodinu bez práv jen s povinnostmi, pokud mě tak rodina po léta bere a myslí si, e jsem tak spokojená, bez nějakých radostí, jako jsou koníčky, známí, výlety, dovča, aktivity, /mám prosím na mysli zcela legální záleitosti, ne kadodenní popíjení do noci ve společnosti opačného pohlaví.../, je někde zakopaný pes. A kdy se k tomu přidají nesmyslný zásahy zvenčí...dneska vlastně nechápu, oč jim lo, vdy jsem makala jako roub...tak v tomhle ít celý ivot je pouhá obě. Jestli myslíte, e to někdo ocení, jste na omylu. Ani ta rodina, ani neplatící diváci. Jakmile dáte najevo, e svůj dosavadní ivot hodláte vylepit změnami, rodina se postaví na zadní a nechápe, s čím e jste vlastně tak nespokojená! Vdy máte domov a manela! Okolí vás vnímá jako celkem sehraný pár. Jistě, ono to dosud hrálo, protoe jste byly zaběhnuté ve svojí roli a mlčely, tak nikoho nenapadlo, e byste mohly být nespokojené. Za sebe můu dodat, e změnit bydlitě a odejít je opravdu ok pro psychiku, ale na druhou stranu to za to stálo, protoe spousta věcí okolo se dala do pohybu a nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Navíc konstatuju, e jsem si v mnoha směrech polepila. Take radu, ani nezúčastněnou, vlastně nemám. Jenom říkám, e člověku se ty roky nevrátí a pokud bych se měla ohlídnout za sebe a vidět jen práci, starosti a po odchodu dětí z domova pouhou prázdnotu, je ten ivot k politování, protoe a nám tohle skončí a děti odejdou, zjistíme, e nás čeká jen ráno vstát a večer jít spát. My i manel u na tom zdravotně nemusíme být nejlíp, jeho příbuzní, kteří nám tak okořenili ivot, nás buď jetě potrápí, nebo u tady nebudou, a jestli to manelství zas a tak za moc nestálo, k strátu se to opravdu nevylepí. Ta negativa se jetě zvýrazní. Je docela moné, e mu přebere nějaké povahové vlastnostiu těch svých lidí a do manelství dětem můe zrovna taky tak vrtat. No a mezi námi...zase se máme s čím trápit! Take bych ty svoje litanie skončila tím, díky bohu za správné chlapy, které doma máme a pokud je takové snad nemáme, máme s tím něco dělat. Jo.
Není tady
Albi - peníze, nepeníze, la bych odsud. Klid, pohoda, zdraví a spokojené manelství za nějaké peníze navíc stojí...
Není tady
Zkusím jetě na manela přitlačit,abysme to řeili odstěhováním.Přeci jenom to nechci řeit rozvodem, ale obávám se, e pokud s tím nic neuděláme, tak to u něj buď skončí nebo já skončím v blázinci.Na rovinu, jde mi hlavně o ty děti, chtěla bych, aby měly spokojený domov, mámu i tátu.Jene tyhle hovory jsme s muem vedli u mockrát, jemu se nechce, chápe mně, i jemu to vadí, ale nemá odvahu a chu k té velké změně.Ono se těko odchází z rodného domu, na kterém se dost namakal.Sama nevím, jestli to mám po něm chtít.
Kruci, pořád se říká, jak si člověk můe sám řídit svůj osud a přitom je to někdy tak sloitý.
Ale aspoň díky za podporu.
Není tady
Albo a nemohl by manel s tetou promluvit a usměrnit ji? Měla jsem to dost podobné se tchýní, i nábytek mi přestěhovala, jak to podle ní bude lepí. Manela jsem postavila před hotovou věc, e buď ji usměrní, nebo se stěhuji. Od té dopby mě sice nemiluje, ale mám od ní pokoj. Občas jetě radí, co by se mělo udělat, nevímám si toho a přestoe bydlíme v jednom domě, moc se nepotkáváme, navtěvujeme se jen na pozvání, je klid.
Není tady
Albo, jde na to ale patně. ZKUSÍM NA MANELA PŘITLAČIT...nedělej to tak. Budete se jen hádat a přesune to problém od tety k Tobě! Bude to pak o tom, e mue nutí, protoe má s tetou pořád něco. Přitlač na mue chytře. Řekni mu, e chápe jeho stanovisko, a e se s ním chce dohodnout. Nevím, jak velké jsou ty děti a zda u chodí do práce po mateřské. Stojí to za to zkusit. Najdi si nějaké bydlení, pronájem a řekni mu, e bude ta rozumnějí a ani bys bourala manelství, bude jen bydlet jinde a kdykoli za Tebou můe přijet i mu děti domů dá na jak dlouho bude chtít. Tím, e odejde, ho donutí něco udělat. On musí chtít situaci vyřeit jednou provdy a ne se s tetou pohádat a pak aby bylo vechno při starém. Kdy zmizí na čas ze scény, zaplácne víc much jednou ranou. On bude mít s dětmi o víkendu práci sám, bude mu tam chybět, teta - a to je hlavní - přenese to, co Tobě vadí, na něho a nemysli si, e on si to nechá líbit! Řekni mu...miluju Tě, chápu Tě, ale pochop i Ty mě. Budeme prostě ít odděleně a jsi vítaný kdykoli. Nebuď příli daleko, tak nejvý třicet kilometrů, jemu to musí a jistě bude stát zato za vámi jezdit. Do domu se nevracej, ona by po Tobě jen vyjíděla o to razantněji. Takhle bude peskovat jeho...za to, e se nemůe vozit po Tobě a myslím, e s ní Tvůj mu zamete. Kdy stojí při Tobě. Ví, kdy jsem se vdala, měla jsem cosi podobného. Mu ale říkal, e jeho rodiče s námi nebydlí a myslí to s námi dobře, jenome já pořád něco mám. Ano, bydleli na opačném konci města. Telefonicky v kontaktu denně, osobně dvakrát do týdne. A muovy řeči typu...já jsem zvyklej, e se v sobotu uklízí....ty si naich vůbec neváí....matka dělá polívku jinak...mně se tady v těch končinách nelíbí....u pár dnů po svatbě mě přesvěčily, e jsem udělala chybný krok. A potom se na první chybu ty dalí jenom sypaly!
Není tady
Ito,manel s tetou mluvil mockrát, ona se třeba i nějakou dobu drí a je i klid, někdy se dá i říct, e vycházíme relativně v pohodě.Ale stále je tam prostě to napětí, které se pak uvolní nějakým výstupem.Ty útoky ale vdycky vycházejí z její strany, nemusí to být přímo útoky s křikem, někdy jsou to takové jedovaté kapičky, které ale člověka zamrzí.Prý byla taková vdycky, co jsem slyela, take si nedělám iluze, e by se změnila.Spí je to teď pořád častěji.
Kalupinko,já si taky uvědomuju, e "přitlačit na manela" není to pravé ořechové.Kdy by k tomu byl z mé strany donucený, tak nám to nic dobrého nepřinese, spí by mi to moná vyčítal.
A jetě se bojím jedné věci, kdy bych se tedy odstěhovala i s dětmi a manel a se rozhodne sám, tak stoprocentě narazím u starí dcery.Ta je dost fixovaná na svoje místa, líbí se jí v baráčku a je závislá i na takovi, podnikají spolu dost věcí.Nejsem si jistá, e by pak se mnou chtěla jít.Chodí u do koly, není a tak malá, take by se mohlo stát, e by chtěla zůstat tady.Prostě tady nevím.A vím, e kdybych jí nemohla mít u sebe, tak bych si to vyčítala.Potřebuju zkrátka, abychom se mohli odstěhovat vichni.
Není tady
No ja by som na to ila úplne z iného uhla, manela by som k ničomu netlačila a kvoli jednej babizni by som sa nesahovala z domu v ktorom je mi dobre. Skor by som sa zamerala na ňu a bránila sa, robila jej zo ivota peklo, pokial by nedala svatý pokoj. Nedaj sa, vykop vojnovú sekeru a bráň si svoje územie - svoju rodinu. To by v tom bol čert aby na ňu niečo neplatilo. Snáď sa nebude trápi alebo sa necha od nej vytvat.
Není tady
Vilma - pokud bude Ty dělat někomu ze ivota peklo, tak jenom dokáe, e jsi úplně stejná jako ta "babizna".
Bránit se, to ano, vymezit hranice - jistě, ale dělat peklo?
Není tady
Vilma to myslí asi tak, e
kdy ta milá příbuzná přijde dopoledne něco kritizovat, aby jí hned mezi dveřmi nae babinetka řekla: tady nemáte co dělat, dejte si odchod a to hned, já si za váma zavřu. Já k vám taky nelezu.
kdy si to přihasí před dům a uvidí, e babinetka s dětmi někam jde, aby jí na připomínky vpálí, po tom vám vůbec nic není, kde budeme a kdy přijdeme. Já se vás taky neptám.
kdy bude babinetka s někým mluvit a ona to bude poslouchat, nebude dělat útrpné obličeje a grimasy na dotyčného, ale přímo se otočí k té osobě a důrazně ji vyzve, aby cizí hovory neposlouchala. A dodá - Mě taky nezajímá, co si s kým vykládáte.
Aby jí prostě nedala anci se rozvinout a utnula ji hned od začátku.
To není o tom, aby babče záměrně nepřinesla z obchodu zapomenuté pečivo, aby jí nastavila nohu na schodech, aby ji jakoby omylem zavřela do sklepa. To je o útoku za útok. Zásoba sluných reakcí ji patrně vyčerpána byla. To je asi o tom, přimět tu paní o pochopení, jak je druhému, kdy do něj někdo vrtá. Aby se učinil pokus role vyměnit. Babka po návratu pána domu doklue a řekne...Fanoui, dneska mě ta tvoje napadla, e poslouchám cizí hovory. A přitom já jenom náhodou byla poblí a zametala chodník.
A ne aby manelka přednesla stínost...mluvila jsem před domem s Kropáčkovou a tetka se tam ometala. Ví, jak mi bylo trapně, Fanoui, ona to zase roznese a Kropáčková si mi stěovala na jejich Pepu, zase propadá z matiky.
I kdy by spory mezi něco jako tchýní měl řeit přímý příbuzný a ne jeho partner, tady u je na místě zakročit razantněji a ne čekat, e to za mě někdo vyřeí. Zvlátě - obecněji pouito - pokud je mu v práci a ena v dosahu tchýně celý den, je nesmyslné se uírat a otrávit mui po návratu domů zbytek dne.
V praxi by to tedy byl asi takovýto model...tchyně si to přisype se stíností na mladou, protoe...zase odmítla dobré a osvědčené rady ohledně výivy a mu to neřeí a řekne...nemá k nám lézt. Kdeto kdy mu toté řekne manelka...tvoje matka mi zase do veho mluvila...asi by jí řekl...já se z vás zblázním, to spolu neumíte vyjít normálně?
Pokud se ten dotyčný přímý účastník nenaučí bránit sám, musí to podle mě být stejné. Změna nastane s přístupem té soustavně obtěované. Ta původkyně se nezmění. Je třeba změnit přístup. Babku ze dveří důsledně vykazovat a nenechat ji rozvinout. Nenechat si vemluvit, e je s námi chudák, kdy ji lidově řečeno odpálkujeme....já to s váma myslím dobře, neskákat jí na zdánlivé zhorení zdravotního stavu...já z vás dostanu infarkt, nenechat se citově vydírat...já mám jenom vás a vy takhle...zkrátka s ní jednat jako rovný s rovným.
Mám příbuznou, její tchýně pravidelně ráno chodila na inspekce. Mladá musela leccos překousnout. Vadilo jí to, ale mlčela. Do rodiny se přivdala a nechtěla se stavět mezi matku a syna. Tím spíe, e jí staří u před svatbou dokázali naservírovat, e se jejich jedináček zahodil s nějakou nebohatou ze tří harantů. Jednou ale chytly mladého záda a kdy byla stará v nejlepím /zrovna řeila otázky dle ní nedostatečné hygieny připravované miminkovské polívčičky/ , otevřely se dveře vybelhal se ze sousedního pokoje pan syn. Babka prý leknutím ztratila řeč. Jasně a stručně jí řekl, e pokud se nebude chovat jako sluná návtěva, aby tam nelezla. Díky celonoční bolesti výrazy údajně neetřil. Aby předeel moným nedorozuměním, jasně řekl, e jestli se to bude opakovat, a si ho nikdo neádá, e bude cirkus. Babka prý opustila domácnost po jadrném českém slovu VEN. Trvalo hezkých pár týdnů, ne se "odrazila" z těkého uraení, nicméně poté volila velice opatrné výrazy, kdy ji popadlo poutění mouder a rozumů. Bála se, e narazí a jediné vnouče nechtěla přestat navtěvovat. Příbuzná mi tehdy řekla, e její návtěvy snáela daleko klidněji, protoe u věděla, e dokáe na rozdíl od syna sluně říct...já to budu dělat po svém a komu se to nelíbí, a na to prostě nekouká. A taky e věděla, e stačí jediná její zmínka, e babička podnikla akci a e by si mu na ní dolápl. Podotýkám, e se o dítě normálně starala, e by babka potřebovala snachu se třemi dětmi, které by jí nechala na krku, aby měla co dělat a vykalala se na nesmyslné kritiky.
Sakra, zase jsem neuměla být stručná!
Není tady
Máte pravdu, proč se hned stěhovat. Na hrubý pytel hrubá záplata. Pokud si nechá ve líbit, bude si dovolovat pořád. Na manela bych nesázela. můj mu taky takové problémy nikdy neřeil. Dodnes má obrovský respekt před svou matkou a také si od ní nechá ve líbit, maximálně se jí začne vyhýbat.
Není tady
No holky, máte pravdu.Do toho stěhování manela asi nepřemluvím, teda aspoň zatím ne(ale nechám si to jetě otevřený).
Take zkusím změnit přístup k té enské, bude to váně chtít vymezit hranice, určit pravidla hry.
Kalupinko, to cos napsala je přesný, přesně jsi vystihla situace a slova, která u nás řeíme.Musela jsem se smát.
Není tady
kalupinka - hezký
Není tady
Kalupinka:
Napsala jsi to výborně! Něco v podobném duchu jsem také chtěla napsat. Mám dceru, která ije v domě s tetou(man. sestrou). Hodně podobný případ, neustálá kritika, pomluvy v sousedství, poroučení co smí a nesmí, slídění v bytě dcery včetně komentáře e rozhazují peníze za to, co nepotřebují (ona to ví lépe), kontrola návtěv, poslouchání za dveřmi, jedním slovem ikana.
Dcera tomu udělala rychle rázný konec a chová se úplně stejně, jak píe Kalupinka. První krok byl ten, e kdy teta vstoupila bez vyzvání do bytu (samostatného), dcera ji nekompromisně vykázala s tím, e ona také do jejího bytu neleze.Shodou okolností to bylo před svědky. Přesto si ji teta vyhmátne, kdy se o samotě potkají na cestě nebo při pohybu na zahradě. Hlavně, aby u toho nebyl ádný svědek. I kdy si ji dcera vůbec nevímala - nestačilo to, stejně na dceru zaútočila a pak si na ni vude a kadému stěovala , e je k ní sprostá, i kdy nebyla, byla jen asertivní. Dcera se ihned zařídila, pouívá u několik let dobrý diktafon. Beze slova ho vytáhne a nechá tetu rozvíjet. Na její slova vůbec nereaguje, kdy není vyhnutí, sluně, bez emocí, se tety zeptá, proč jí to říká a co tím sleduje a trvá na odpovědi. Natáčí se současně i dcera, e. Dcera to prostě pojala jako hru, jinak by se buď musela zhroutit nebo odstěhovat. Výsledek je ten, e tetu diktafon vytočí k nepříčetnosti a předvede neuvěřitelnou hysterickou scénu, včetně nejhrubích nadávek. No, předvede, spí dříve předváděla, teď u se bojí, tak je více méně klid. I kdy číhá na příleitost stále, dcera je stále připravená a nedá jí anci.
Jo, dcera se nebála obhájit svoje právo na soukromí a nemá ádný důvod jí ustupovat. Hlavně se nenechá vypudit ze svého majetku, nato aby se to dotklo jejího klapajícího manelství, nehledě na finanční ztráty s tím spojené, hlavně zbytečného placení nájmu jinde. Kdyby dcera ustoupila jejím rozmarům, teta by dosáhla svého. Rozvrtala tak u vechny rodinné vztahy, se svým synem a snachou se u nestýká víc jak 20 let (ze stejných důvodů) a její vnuci, kdy ji potkají, nevědí, e je to jejich babička.
Před sousedy i před man. dcery se chová jako nejúasnějí, ochotná a vstřícná osůbka, které za její dobrotu vichni ubliují. Rozvíjí se a řádí, jen kdy není svědek.
No, musíme se naučit, e i takoví lidé existují a musíme se naučit jejich rozmarům čelit, nebo jim ustoupit za cenu rozbitých osobních vztahů, včetně manelství.
Alba:
Vymezit si hranice a neustoupit je otázkou PRVNÍHO kroku, pak u to běí samo. Nemysli si, e v jiném bytě by určitě bylo vechno ideální - přečti si jiná vlákna, jak je někdy těké souití se sousedy, aby jsi nelápla z bláta do loue. Kadopádně ti přeji uváené rozhodnutí.
Není tady
Ono taky stěhovat se celá rodina kvůli jedné staré enské, to postrádá logiku. Jednou bude ta paní toti vděčná, a jí přinese něco k jídlu. Síly toti věkem nepřibývají, naopak.
Jsem ráda za trefu do černého. Konečně, ty generační problémy jsou vude stejné.
Mám moc dobře uloeny zásahy do mého manelství a proto nyní, kdy věkem přestupuji z role snachy na post tchýně, jsem si doufám zachovala nejen kvalitní vzpomínky, ale taky zdravý náhled na věc. Jetě se myslím nestalo, aby mladí, co ijí po svém, shnili ve píně či zali hlady. Jistě, leckdy mi přijde, e by to lo i jinak, ale pak mávnu rukou, hledím si svého a myslím si svoje. K čemu být příčinou rozbrojů, komu to prospěje? Nechci být tou příbuznou, která je vude nevítaná pro svůj břitký jazyk a pochybné manýry!
Ostatně, kdybych sepsala memoáry, byl by na světě dalí bestseller. Topit se v prachách, to jsem v ivotě jetě nestihla.
Ohledně diktafonu vím té svoje. V konečných dobách mého manelství mi na něj /by pečlivě schovaný/ manel přiel. Byl cirkus, jak by ne. Stokrát mě napadlo, nahrát si ho a mít tak důkaz o urákách a vyhroování, které se občas daly unést jen s notnou dávkou sebeovládání. Nikdy jsem to ale neudělala, ta věc se nedala nenápadně zapnout. Normální člověk by na nález neobvyklého domácího spotřebiče reagoval dotazem. Můj bývalý vyletěl jako čertík z krabičky a řval: JO TAK TY SI MĚ NAHRÁVÁ, TO BUDE NEJDŮLEITĚJÍ DŮKAZ U SOUDU. S klidem jsem se obrátila a povídám: dej pozor, a to nerozbije, mám to na čas půjčený z práce. A u rozvodu se smíchy potrhají, a uslyí nahrávky vět, které se učím zpaměti. Kdy na to nemám buňky, musím si umět pomoct, ne mi to přejde do krve.
A bylo ticho. Asi si představil, jak vítězoslavně vytahuje předmět doličný, z něho se ozve anglický překlad předpřítomného času....
Bylo to ale uitečné. Uvědomil si, e by to byl trapas, kdyby vyly najevo jeho odstraující hlasové projevy beze svědků, u si dával při hovoru pozor na jazyk. Negativem vak zase bylo, e se na mě vyřádil jinak. Těko říct, zda je lépe, kdy vás někdo bezdůvodně seřve, nebo úmyslně nabere ramenem při vstupu do místnosti a zároveň beze slov vyleje kafe na umytou podlahu. Ale to u je zase dalí kapitola....
Není tady
Kalupinka:
Má pravdu, pouití diktafonu jako důkaz proti manelovi je obtínějí, ale jeho pouití při ataku tety je dokonalé. Dcera ho toti netají, naopak ho drí ostentativně před sebou. Toho se teta (vzhledem ke své minulosti ) íleně bojí. Kdy ho dcera vytáhne, začne se vztekat, dupat noičkama a je akorát směná a trapná. Diktafon je jediná věc, která ji dokáe zastavit bez jediného slova. A o to tu jde.
Kvůli ádné zlé babě bych si nekazila vlastní ivot, potamo rodinu.
Kalupinka:
V přístupu k rodinám dětí to máme hodně podobné. Naopak, jsem ráda, e rodičovskou etapu u mám za sebou a ivot svých dětí neřeím, uívám si svůj. Angauji se jen, kdy se mě zeptají, nebo poádají o pomoc s vnoučaty. To ráda odpovím a ráda si vnoučata uívám a zase je ráda vrátím, i kdy je miluju.
Také jsem si zaila s tchýní svoje, teď ji zastupuje právě teta(vagrová). Mě se jim nepodařilo zdeptat, ani rozhodit manelství, tak to holt zkouí na dceři. Ne a ne dosáhnou svého, i kdy se snaí. Takové jsme potvory. )
Není tady