**************

Upravil(a) REŇAS (8. 6. 2012 17:22)

********************

Upravil(a) REŇAS (8. 6. 2012 17:23)

Já jsem s dcerkou také sama,celý život na vesnici v baráčku a teď dva roky v paneláku.Je to děs.Ale má dcerka má výhodu,že můj BM zůstal v našem domečku,takže měsíc tráví u něho,pak týden nebo 14 dní tábor,babička s dědou a spolu máme necelých 14 dní,takže výlety a tak.Stojí to také dost peněz,je jí 11,takže dětské ceny už nikde moc nejsou,ale jsem ráda,že v paneláku tráví opravdu minimum času.Baví nás kolo,brusle,takže když je hezky je to paráda,když prší,tak doma nebo krytý bazén a nebo nějaký ten výlet.

No myslím, že to není bydlením v paneláku, když je problém naložit s volným časem. Záleží na místě, kde žijete, na možnostech rodiny, na financích atd. I na bydlení v paneláku se dá nají hodně pozitiv - uklidíte si ty tři místnosti a máte hotovo (žádná údržba zahrady, vyklízení sklepu, půdy a daleko větších prostor pro údržbu...). Když máte štěstí na dobré sousedy, tak je vyhráno, protože i na sousedním pozemku může bydlet soused neruda, který dělá naschvály apod. Můžu porovnávat - od narození jsem 21 let žila ve velkém městě v paneláku a posléze 18 let na malém městě v domku. Dětství jsem měla moc pěkné, vůbec jsem se nenudila, přes týden škola, kroužky a o víkendu odpolední promítání v kině, bruslení na stadionu, občas cirkus, plavání na koupališti nebo v bazénu, děda nás vyvezl vlakem za město a vraceli jsme se pěšky, občas nás bral na houby, nebo jsme chodívali jen tak na zmrzlinu do města, rozhledny v okolí, kam se dalo dostat MHD a pak výšlap pěšky, na dopravní hřiště atd. Možností bylo spoustu, navíc jsme měli štěstí, že žila babička s dědou, kteří se nám taky hodně věnovali, hlavně děda měl pokaždé nějaký nápad, co podniknout.
Teď sice moje děti mají tu výhodu, že u domku je zahrádka, ale přijde mi, že se tam vlastně jen tak plácají, tady ve městě není ani pořádný dětský hřiště, jen ty zbytky, co bývaly za komunistů, jsou to spíš nepoužitelný torza, do zámeckého parku už je taky chodit nebaví, protože tam hlídá ostraha a musí se chodit jen po pěšinkách, neběhat, nejezdit na kole, nekřičet, do zámku chodí každý rok se školkou i se školou, v místním muzeu je občas výstava, která by byla vhodná pro děti (panenky, velikonoční apod...), tak to jdeme, ale to je asi tak všechno. Kino tady odpoledne pro děti nepromítá a při dnešních cenách bych za tři děti dala za film 250 Kč. Výlety do okolí už taky máme prošlý, do dvou sousedních vesnic se musí po hlavním tahu z Plžně na Č. Budějovice, tak to padá, na ostatní strany je to trochu lepší, ale není při tom žádný konkrétní cíl - žádná rozhledna, zřícenina apod. nic takového.Já všechen volný čas věnuju zahrádce a údržbě okolo baráku, zahrádku si na relax a odpočinek ani neužiju a tak si často říkám, že takhle se mi žít nelíbí, že moje dětství, ač v paneláku, bylo daleko zajímavější a akčnější. Manžel dělá i v sobotu, používá auto, máme jen jedno, takže ač jsem si udělala řidičák, tak je mi to naprd. Nejmladší syn nemá kolo, takže ani se všemi dětmi nemůžu vyrazit na kole, to beru vždy jen jedno ze starších dětí (to druhé hlídá to nejmladší) a na hodinku někam vyjedeme do okolí. To je další věc - že tady nemám babičku nebo příbuzné, tím se možnosti jak trávení volna, tak nějaké pomoci značně zmenšují.
Reňas, nezoufej a přemýšlej, i taková procházka po městě se zastavením na zmrzlinu může dítko potěšit, vyražte vlakem ne houby nebo na borůvky, čím menší děti, tím míň jsou náročný a potěší je jen samotný fakt, že jsou s mámou.