Možná by jen stačilo, vybrat si z každého to, co nás nějak oslovuje, to, co je nám blízké ...

A tak mi nedělá problém nekrást, nezabíjet, nezávidět (tj. nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu), částečně se mi daří nehřešit slovem (rozhodně se mi tedy daří nevydávat proti svému bližnímu křivé svědectví) ... taky mi nedělá problém nebrat si nic osobně ... stejně tak mi nedělá problém věřit, že existuje "Někdo", kdo se dá nazvat Bohem, Matkou přírodou, Universem, Silou, Energií, Stvořitelem ... jak kdo chce ... a v podstatě mě ani nenapadlo brát tato jména do úst nadarmo, zobrazovat nezobrazitelné atd. atd. ...

Co mi jde fakt dobře je "snažit se vše dělat co nejlépe" ... jen mi má duchovně zaměřená kamarádka vyčítá, že to občas přeháním ... skutečně to asi ženu do extrémů, protože některým lidem připadám jako workholik, jiným jako dokonalý sobec a dalším jako nenapravitelná "matka Tereza" nebo taky příšerný lenoch, což se váže ke 4. přikázání, které je mi obvzlášť sympatické ... bo nedělat mi jde ještě lépe, než dělat, a nemusí se jednat jen o den sváteční ...

Na druhé straně, doměnky a hypotézy si vytvářím stále, jednak si bez toho nedovedu představit svou práci a jednak mi naskakují tak nějak samovolně ... nicméně jsem ke každé domněnce dost skeptická dokud si ji alespoň částečně nepodložím fakty a zkušenostmi, což ze mě dělá osobu pochybovačnou a skeptickou ... Stejně tak mi dělá problém představa, že je něco špatného na "smilnění", pokud tím sobě, nebo komukoliv jinému neubližuju.

Ale je fakt, že by mě samu o sobě tato cizími lidmi přednastavená pravidla nikdy nenapadlo řešit, bo od počátku mám v sobě jedno jediné - "neubližovat" ... které jsem si v posledních pár letech rozšířila o "neubližovat hlavně sama sobě".

A tak si myslím, že si každý prostě najde to svoje - někdo desatero přikázání, jiný čtyři dohody, a další třeba nějaký jiný nábožensko-etický kodex ... a zpochybňování jeho výběru nemá smysl, protože zkušenosti, které ho k tomu přivedly jsou nepřenosné, jak už tu mnohokrát zaznělo

Tak to mě jen tak napadlo po přelouskání toho všeho ... a v podstatě jsem si tím jen utřídila myšlenky a napsala úplně něco jiného, než jsem původně měla v úmyslu

PS: Dodo, špatně jsi mě pochopila, ale v podstatě jsi později přesněji vyjádřila to, co jsem měla na mysli - nedostatek informací a podsouvání bludů brání člověku v jakémkoliv - nejen duchovním - rozvoji.

Upravil(a) Míša Kulička (5. 7. 2008 16:48)

Mozna je to o tom ze ne kazdy clovek ktery v dnesni dobe mluvi o desateru,je tim,kym....  ???
Zajimalo by mne ale zda nekdo mohl by snad jeste v dnesni dobe videt nejaky rozdil,rozpor {v tom} mezi tim,= zvladnout takovou zivotne slozitou situaci se cti a tim,= vyjit z presne stejne zivotni situace bez zabiti,bez kradeze {podle desatera}. Tedy pochopit,ze Bozi tvar je Jedna.
A nebo je to jeste uplne jinak?

hirondel napsal(a):

Mozna je to o tom ze ne kazdy clovek ktery v dnesni dobe mluvi o desateru,je tim,kym....  ???
Zajimalo by mne ale zda nekdo mohl by snad jeste v dnesni dobe videt nejaky rozdil,rozpor {v tom} mezi tim,= zvladnout takovou zivotne slozitou situaci se cti a tim,= vyjit z presne stejne zivotni situace bez zabiti,bez kradeze {podle desatera}. Tedy pochopit,ze Bozi tvar je Jedna.
A nebo je to jeste uplne jinak?

Určitě máš pravdu, že ne každý, kdo mluví o desateru je tím kdo se jím taky řídí (a to nejen v dnešní době). Ale každý z nás má  v sobě tu Jiskru Světla (vedení) a moc dobře ví, nebo aspoň tuší, co správné je a co není. Takže pokud  někdo pocítí jakoukoliv malou pochybnost, zda ten či onen jeho počin je správný, neměl by tuto byť nepatrnou pochybnost přehlížet a řídit se pouze tím, co je "v dnešní době běžné". Tedy pokud si řeknu: "ale co, vždyť dnes to každý tak dělá, nikdo mi to nebude mít za zlé, nikdo mě za to neodsoudí, je to přeci normální".... pak to neznamená, že věc přijímaná většinou společnosti (povětšině materiální ) je opravdu správná  z hlediska karmických zákonů. Takže možná v očích společnosti  propluju životem  "se ctí", ale Spravedlnost tím neobejdu a stejně se mi to všechno vrátí - buď ještě v tomto, nebo příštím těle.... :-/ A pokud to nepochopím a budu tu chybu stále a stále opakovat - pak se z toho koloběhu skutečně NIDKY nedostanu. Protože v opačném případě by zákon karmy (akce a reakce) nefungoval. A on funguje. A v tom je právě ta Spravedlnost.
Takže se nenechte opíjet tím, co kdysi bylo chápáno tak či onak a dnes to je chápáno jinak. Svědomí je stále totéž. Někde ve vedlejším vláknu je krásný příspěvek obsahující ZÁKONY VESMÍRU - nebo tak nějak se jmenuje. Přečtěte si ho ještě jednou, kdo už na to zapomněl.

Upravil(a) dodo (8. 7. 2008 8:33)

Andromeda napsal(a):

dodo napsal(a):

A pokud to nepochopím a budu tu chybu stále a stále opakovat - pak se z toho koloběhu skutečně NIDKY nedostanu. Protože v opačném případě by zákon karmy (akce a reakce) nefungoval. A on funguje. A v tom je právě ta Spravedlnost.

Podle mě neexistuje něco jako "chyba"... Spíš jsou různá řešení, ale klasifikovat některá jako "chyby" se asi nedá... Máš v místnosti dvoje dveře (vpravo a druhé vlevo) a jedněmi máš projít. Nějak vypadají a spíš jen tušíš co se za nimi skrývá. Které jsou ty správné a které ty špatné? (malá nápověda, nakonec (ale ne hned) oběma dojdeš na stejné místo ) Člověk, který se něco potrřebuje naučit si na základě toho co je mu "bližší" vybere dveře, které mu to umožní. Pokud ne, projde těmi druhými. Projít kterými je CHYBA?

Máš zvířátko, které už je staré a plné nemocí a evidentně trpí? Tak co, NEZABIJEŠ? Které dveře jsou ty správné? Má větší váhu tvoje svědomí nebo chceš ukrátit utrpení..?

Vím, jak to myslíš, ale přesto: Chybné dveře jsou ty, kterými se stále vracíš na totéž místo, kterými si opakovaně chodíš pro totéž ponaučení, pro tutéž lekci. Tyto dveře se k cíli téměř nepřibližují a zbytečně pak člověk setrvává na jednom místě (na jedné úrovni). A ono času není nekonečno. Ve věčnosti ano. Ale pozemského nikoliv. Takže tak jak to pojímáš - jít "chybnými dveřmi", proč ne, nic se jakoby nestane, ale taky nikam nedojdu.

A k tomu zvířátku. Pokud mu pomůžu od utrpení, pak ho raději vysvobodím smrtí. Není "zabít jako zabít". Není vysvobodit od trápení jako zavraždit.

Andromedo,
to, že my lidé děláme chyby, to bych nijak "neokecávala". Prostě je děláme a je to zcela přirozené. Bez chyb bychom se nikdy nic nenaučili a pokud se naučíme, ve finále se pak chyba samozřejmě jeví pouze jako cesta ke správnému řešení. Někdo si po těhle cestách podupe roky, jiný jen pár chvil,  někdo na nich stráví stovky životů.... aby vymýšlel filozofické směry, které vysvětllují, že chyba neexistuje ))

dodo napsal(a):

Vím, jak to myslíš, ale přesto: Chybné dveře jsou ty, kterými se stále vracíš na totéž místo, kterými si opakovaně chodíš pro totéž ponaučení, pro tutéž lekci. Tyto dveře se k cíli téměř nepřibližují a zbytečně pak člověk setrvává na jednom místě (na jedné úrovni). A ono času není nekonečno. Ve věčnosti ano. Ale pozemského nikoliv. Takže tak jak to pojímáš - jít "chybnými dveřmi", proč ne, nic se jakoby nestane, ale taky nikam nedojdu.

"Možností je spousta a čas nehraje roli, dostaneš ho kolik potřebuješ" Škoda, že nejde zprostředkovat zkušenost, ve které zažiješ takovou míru tolerance a laskavého pochopení shora až ti vyhrknou slzy Nemám už víc co dodat k tomuto tématu Ale dík, žes mi ten můj prožitek připomněla

dodo napsal(a):

A k tomu zvířátku. Pokud mu pomůžu od utrpení, pak ho raději vysvobodím smrtí. Není "zabít jako zabít". Není vysvobodit od trápení jako zavraždit.

Sama vidíš, že není "zabít jako zabít", pak nebude stejné asi ani "nepokradeš jako nepokradeš", atd... Nj, úhel pohledu je sfiňa chlupatá

dodo napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

dodo napsal(a):

Tedy pokud si řeknu: "ale co, vždyť dnes to každý tak dělá, nikdo mi to nebude mít za zlé, nikdo mě za to neodsoudí, je to přeci normální".... pak to neznamená, že věc přijímaná většinou společnosti (povětšině materiální ) je opravdu správná  z hlediska karmických zákonů. Takže možná v očích společnosti  propluju životem  "se ctí"...

Tak právě toto v ŽÁDNÉ době neznamená zvládnout situaci se ctí.
Dokonce to ani neznamená, že dotyčný vůbec cokoliv pochopil.

Však to taky píšu. Stačí dočíst až do konce a neposuzovat části vět :-)

Dočetla jsem to až do konce. Zkopírovala jen tuto část, protože kopírováním celého příspěvku nechci zahlcovat pamět tohoto servru.
Vypíchnutou část považuji za důležitou. Pro pochopení toho, co jsem napsala výše.

Pandorraa napsal(a):

Andy,
já mám někdy pocit, že lidé vyplýtvají spoustu energie na to, aby jak řekla dodo "propluli situací se ctí", což není totéž, jako "vyjít ze situace se ctí", a tak nenazývají věci pravými jmény a vymýšlejí složité filozofické systémy, aby se cítili lépe
Přitom by stačilo si prostě přiznat, že chybovat je lidské a bez chyb neexistuje proces učení.
Netrestá se to, že chybuji, trestá se to, jak napsala dodo, že ve svých chybách setrvávám.

Jejda, tak teď nevím, jestlis to myslela přímo na mě nebo obecně Je pravdou, že třeba já přemýšlím opravdu hodně nad nesmrtelností chrousta a uvědomuju si to A doufám, že to není jen zastírací manévr pro omluvení si toho co se neudálo příliš ideálně podle současného postoje Ale pokud jde o konstruktivní kritiku tak sem s ní, lepší než zaobalování na jehož konci není jednoznačné sdělení Jejda, "trest", případně "setrvávání", to by bylo taky na samostanou esej Už nic neříkám...

Upravil(a) Andromeda (8. 7. 2008 10:10)

dodo napsal(a):

hirondel napsal(a):

Mozna je to o tom ze ne kazdy clovek ktery v dnesni dobe mluvi o desateru,je tim,kym....  ???
Zajimalo by mne ale zda nekdo mohl by snad jeste v dnesni dobe videt nejaky rozdil,rozpor {v tom} mezi tim,= zvladnout takovou zivotne slozitou situaci se cti a tim,= vyjit z presne stejne zivotni situace bez zabiti,bez kradeze {podle desatera}. Tedy pochopit,ze Bozi tvar je Jedna.
A nebo je to jeste uplne jinak?

Určitě máš pravdu, že ne každý, kdo mluví o desateru je tím kdo se jím taky řídí (a to nejen v dnešní době).

Dodo,k tem otaznikum si mohl kazdy doplnit sve a tak se taky stalo.
Co bylo vsak mou myslenkou doplnim ted.
Ne kazdy kdo v dnesni {ci jine dobe} mluvi o desateru,je tim,kym lze {podle sveho vlastniho pohledu} oznacit nekoho,kdo jednoznacne bud hluboce chape-pochopil jeho vzkaz,smysl ci nikoliv.  Tusit mohu ,ale mohu se i mylit.jJedine co vime je jak ho pojimame podle sebe.
Nevim jestli jsem dost dobre schopna se vyjadrit ,ale budu doufat ze to poberes. Tam kde se ocita prave nas stav Vedomi z celeho jeho potencialu,je tim jak budem chapat Bozi zakony. 

Ti verim,ze mas uz naslapnuto.

dodo napsal(a):

Kéž bys měla pravdu v tom, že čas nehraje roli a že ho dostaneme kolik potřebujeme. To je tak jediné, co jsem tím vším chtěla naznačit. Stejně jako vesmír je hmotný, tak i Země a potažmo lidstvo a jelikož všechno hmotné je pomíjivé, tak i nám se - bohužel mám ten pocit - čas nachyluje. Proto bychom k tomu výše zmíněnému "procesu učení" měli přistupovat opravdověji a nenechat se ukolébávat tím, že máme nekonečno času a nekonečno možností (životů). Ten hrnec šancí, které nám byly milostivě dány, začne brzy přetékat, protože se stále nechceme poučit, hledáme úniky a schováváme se za "úhly pohledu" (to není nic proti tobě, jen jsem použila tvého slovního spojení) apod., snažíme se stále přiklánět spíš k tomu,co je nám příjemnější, (a chlácholíme se tím, že stačí, když je to správné jen napůl - tu druhou půlku zvládneme "příště"....) než abychom se snažili ty situace a myšlenky zvládat s plným nasazením. Jsme pohodlní alibisti. Počínaje kopírováním soukromých dokumentů potajmo v práci než abychom si to kopírování zaplatili (vždyť to je jen 1,50Kč tak toho zaměstnavatele neubyde) a konče vydíráním vlastních dětí např. formulkou "jestli to nespapáš, nepůjdeš na houpačky"..... Taky se to dá okecat slovy:"ale vždyť to s ním myslím dobře, chci, aby se najedl a byl zdravý" ....ale jak to vnímá to dítě? psychický nátlak. No, nechci zbytečně dlouho řečnit (což už se asi stalo ) . Kdo chce, tak to pochopí.

Dodo, už jen ve zkratce To, že tu píšu, že času je dost (z pohledu kosmických skutečností, ne s ohledem k Zemi a událostech na ní), rozhodně neimplikuje to, že je dobré se vymlouvat na nějaké "příště" Ani to tak osobně neberu, i když výše prezentovaný názor ohledně času zastávám. To už sis tam vložila ty sama

Andromeda napsal(a):

Jejda, tak teď nevím, jestlis to myslela přímo na mě nebo obecně Je pravdou, že třeba já přemýšlím opravdu hodně nad nesmrtelností chrousta a uvědomuju si to A doufám, že to není jen zastírací manévr pro omluvení si toho co se neudálo příliš ideálně podle současného postoje Ale pokud jde o konstruktivní kritiku tak sem s ní, lepší než zaobalování na jehož konci není jednoznačné sdělení Jejda, "trest", případně "setrvávání", to by bylo taky na samostanou esej Už nic neříkám...

Ne, Andy, to co jsem napsala platí obecně tedy i pro mne.
Má osobní zkušenost mi říká, že období přemýšlení nad nesmrtelností chrousta je jedním z těch, kterými si člověk nejspíš musí projít, aby došel k tomu, že řídit svůj život přemýšlením je naprostá pitomost a cesta do nikam.
S Taishou jsme včera zašly do jednoho knihkupectví a nechaly tam nekřesťanské pemíze za knihy. V jedné z nich jsem našla přesné formulace toho, co cítím: Cogito ergo sunt - myslím, tedy jsem, je jedna z největších zhovadilostí, ve kterých člověk stále setrvává.
To bylo možná třeba prohlásit v době, kdy byl člověk otrokem slepé víry...dnes je zase otrokem slepého myšlení. Nedovede vypnout mozek a ten ho mučí tím, co bylo a co bude...Zapomínáme žít tím, co JE. Myslí si, že on sám je svou myslí, POUZE myslí...
A protože pořád MYSLÍME, máme potřebu myslet DOKONALE.... Dostali jsme se až k tomu, že popíráme chyby a tvrdíme, že nic není chyba, protože všechno je jen nutná věc pro náš duchovní růst. Nedivím se lidem, kteří pak odmítají jakoukoliv duchovní práci a mluví jen o berličkách.
Mají pravdu.
TOHLE jsou berličky.

Podle mne lidi prostě dělají chyby. Tečka.
A pokud pořád někdo leze do stejných dvěří, přestože už se přesvědčil, že nikam nevedou, dělá TRESTUHODNÉ chyby - viz například žena, která se s jedním opilcem rozvede a druhého si přivede domů, protože její láááska nebeská ho pití přece odnaučí a protože ona udělá VŠECHNO, aby byli šťastni..... Dostane tedy další lekci, kterou vnímá jako TREST, protože pořád nevidí, že ona sama SETRVÁVÁ na stejném místě, otevřela zase ty stejné dveře.

Pandorraa napsal(a):

Ne, Andy, to co jsem napsala platí obecně tedy i pro mne.
Má osobní zkušenost mi říká, že období přemýšlení nad nesmrtelností chrousta je jedním z těch, kterými si člověk nejspíš musí projít, aby došel k tomu, že řídit svůj život přemýšlením je naprostá pitomost a cesta do nikam.
S Taishou jsme včera zašly do jednoho knihkupectví a nechaly tam nekřesťanské pemíze za knihy. V jedné z nich jsem našla přesné formulace toho, co cítím: Cogito ergo sunt - myslím, tedy jsem, je jedna z největších zhovadilostí, ve kterých člověk stále setrvává.
To bylo možná třeba prohlásit v době, kdy byl člověk otrokem slepé víry...dnes je zase otrokem slepého myšlení. Nedovede vypnout mozek a ten ho mučí tím, co bylo a co bude...Zapomínáme žít tím, co JE. Myslí si, že on sám je svou myslí, POUZE myslí...
A protože pořád MYSLÍME, máme potřebu myslet DOKONALE.... Dostali jsme se až k tomu, že popíráme chyby a tvrdíme, že nic není chyba, protože všechno je jen nutná věc pro náš duchovní růst. Nedivím se lidem, kteří pak odmítají jakoukoliv duchovní práci a mluví jen o berličkách.
Mají pravdu.
TOHLE jsou berličky.

Podle mne lidi prostě dělají chyby. Tečka.
A pokud pořád někdo leze do stejných dvěří, přestože už se přesvědčil, že nikam nevedou, dělá TRESTUHODNÉ chyby - viz například žena, která se s jedním opilcem rozvede a druhého si přivede domů, protože její láááska nebeská ho pití přece odnaučí a protože ona udělá VŠECHNO, aby byli šťastni..... Dostane tedy další lekci, kterou vnímá jako TREST, protože pořád nevidí, že ona sama SETRVÁVÁ na stejném místě, otevřela zase ty stejné dveře.

Pan, asi vím kam s tím myšlením míříš, ale řekla bych, že to myšlení rozlišuju... Je to myšlení, o kterém píšeš - prostě sesumírovat věci dohromady rozumem. Pak je takové to myšlení, které ti naskakuje samovolně na libovolné téma a jeho cílem není něco vyřešit... Prostě jenom člověka při zdánlivé nečinnosti napadají myšlenky. To první je ú p o r n é a někdy se toho nelze zbavit a člověka to unavuje. Druhé zmíněné je spíše osvěžující závan samovolných "myšlenek". Prostě to chodí samo a neplánovaně a je to značně inspirativní A obvykle se obojí vzájemně vylučuje, aspoň u mě - buď jde jedno nebo druhé, ale ne zároveň...

Třeba měl tehdy Descartes na mysli spíše vědomí než myšlení, nevím... Dějepis mě moc nebavil

"Tečka" je taky dobré slovo Stejně mám pocit, že se bavíme o tomtéž, jen ty slova jsou jinak uchopená, takže si to každý překládá po svém a tam vznikají ta nedorozumění ... někdo VNÍMÁ trest nějakým způsobem a druhý zase o chlup jinak, asi nemá smysl nadále tahat slova z pytlíku na tohle téma, myslím (), že rozumím. Slovo "chyba" jsem rozvedla tak jak ho chápu já, a předpokládám, že mě už znáš natolik, aby bylo zřejmé, že si nevytvářím berličky ani výmuvy pro případnou duchovní nečinnost Možná jsem v tomhle ohledu jen provokativně pozitivní