Anelo, pokud vše teoreticky víš, tak proč nekonáš? Proč si dovolíš takové myšlenky. Proč manipuluješ svým okolím? Proč manžela nenecháš být. Zkoušíš se vyrovnat se svým smutkem sama a nebo k tomu potřebuješ potlesk okolí? Čas nic nevyléčí sám od sebe.

Já se snažím se vyrovnat s nezvratnou skutečností. Vím, že u soudu řeknu, že souhlasím
Jen mě neskutečně mučí jeho přítomnost v bytě. Nikdy nevím, jestli tam bude nebo ne, Že si hledá podnájem tvrdí už od března, ale nevěřím mu to.
Zoufale se snažím najít něco, co mne přivede na jiné myšlenky. Kamarádky mě tahají ven, ale účinek je chvilkový. Psychoterapii jsem vzdala, jen mi řekla, že holt potřebuji smutnit, trápit se, a pak to přebolí.  AD mi pomáhají zvládat ten základ, ale radost ze života si musím najít sama. A nějak nevím, jak na to.
Pořídila jsem si kočičku, ať mám co hladit...
Zhoršuje mi to i práce, která mě kdysi bavila, ale před rokem se změnily poměry, mám kolegyni, která je neschopná a vedoucí to zakončuje tím, že lepší nemáme, tak musíme snížit laťku. Sama se zaobírá jen svým neutěšeným zdravotním stavem a chod oddělení ji příliš nezajímá. Zkouším i hledat něco jiného, ale v mém oboru tady u nás nic není. Spoléhají tam na mě, že všechno dotáhnu, ohlídám, připravím, leze mi to na nervy. Kolegyně si chodí jen tak pobejt a já blbec všechno dodělám. Jsem naivní blbec.
A protože mám stres doma i v práci, nedaří se mi se z toho vyhrabat. Chybí mi nějaký koutek bezpečí, rameno, o které bych se mohla opřít.
Ale jsem ráda za vaše názory:), pročítám i jiná vlákna a hledám pro sebe vhodné rady.

aprill napsal(a):

A proč se neodstěhuješ ty? Budeš mít klid !

Taky řešení. A/nebo změnit práci nebo aspoň přístup k práci...
Zkus se trochu flákat, když vedoucí snížila laťku, tak sniž svoji výkonnost. Prostě si choď do práce taky jenom pobejt a vedoucí to bude muset začít řešit, když nebudete fungovat...
Ale musíš si to psychicky ustát, nechat aby se to v práci pos.ralo...

Anelo,sice už to nejsou rady právního charakteru,ale je to pravda,že si to holt musíš prožít a bude to čím dál míň bolet až to jednou přebolí.nepomáhají někdy ani koníčky,ani generální úklid ani kamarádky.Jednou to prostě bude pryč.(vlastní zkušenost!!!!)

Anelo,
Když výjde ten pro Tebe katastrofický scénář a rozvedeš se, budeš muset především řešit co dál a jak žít " v klidu". Spolu s manželem žít teda nemůžete, tak prodejte byt (když se nedohodnete, rozhodne soud). Ber to takhle: byt je družstevní , oba jej vlastníte, po prodeji (nevím, kde žiješ, ale třeba družstení byt v Praze má cenu 2-3 miliony) bytu se rozdělíte a budeš milionářka, z toho se dá dobře nějak začít, třeba si pořídit pro začátek pro sebe a dceru pronájem dvougarsonky .... Máš zdravou a chytrou dceru- studentku a to není málo, věř mi ... Na ní bude manžel muset platit výžívné. S tvým platem, i když jak říkáš žádná sláva, výživným, dcera si může přivydělat na parádu na brigádě, nějakou tu korunu do začátku po eventuelním prodeji bytu mít budeš, docela slušně vyžiješ... Ničeho se neboj, jsi ještě sama mladá. Věř, až se vše vyřeší , Ty sama se zklidníš, nebudeš už žít v tom dusnu, otevřou se Ti nové dveře, jen chtít ... Musíš začít myslet pozitivně, pak budeš k sobě přitahovat i pozitivní lidi a kdoví, co pěkného Tě pak potká...