|
19.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19.září : Zapomeňte na nudné podzimní barvy. Tyhle nečekané kombinace ovládnou podzim 2026: Kvůli novým trendům nemusíte měnit celý šatník. 19.září: Dědictví, o které nestojíte: křečové žíly: Podle současné genetiky je jejich vznik složitější. |
|
|
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
Včera jsem mu pomáhala s úklidem, dnes jdem nejspíš malovat. Nechci působit jako hysterka, která mění své plány ze dne na den, z minuty na minutu. (Ani to ke mně nesedí, přišlo by mu to divné a ještě by pochyboval o mém zdravém rozumu
)
Tak, to co jsi napsala opravdu znamená, dát mu prostor
Nezlob se...
Popravdě už mě to začíná unavovat, psát pořád to samé dokolečka...
Není to o tom, co děláš, ale jaký k tomu máš postoj.
Jak má chlap usilovat a uhánět ženskou, která mu NEDÁ POKOJ???
Jak po Tobě má toužit, když se mu "vnucuješ"?
Dokud Tě tam bude pořád mít, nemůže se mu začít stýskat.
Když mu budeš pomáhat pod různými záminkami, nemůže Tě dobývat.
Má Tě tam, a ani nemusí hnout prstem...
Když začneš být opravdu ŽENSKÁ (a ne kamarádka, která mu pomáhá uklízet a malovat), začne Tě dobývat.
Pokud taková nebudeš, stejně si časem takovou ženskou najde... chlap chce svoji ženskou dobýt, a ne být dobyt...
O což se neúspěšně snažíš.
Ale tohle Ti nikdo nevymluví.
Neboli, pokud budeš přemýšlet pořád stejně, nic se nezmění.
Nemám pocit, že bych se vnucovala.Bydlení navrhl sám. On mě vždy až na pár výjimek (včera kvůli pomoci a předtím 1x věci) kontaktoval první. A jak si to představuješ?Že mám přijít a říct, hele, já jsem pipka, která neví co chce a rozhodla jsem se momentálně jinak. Bydlet u Tebe nebudu?
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Hele, a víš co bych já řekla chlapovi, který by nevěděl, jestli mě chce?
Tak buď mě chceš takovou, jaká jsem - a nebo vůbec. Vyber si.
Tečka.
Nic víc v tom není.
To není o tom, že bych nechtěla vidět svoje chyby a změnit je. Naopak. Snažím se na sobě pracovat, ale vím, že nemůžu všechno změnit najednou. Neboli já vím o svých chybám a snažím se je napravit... ale taky si sama za sebou stojím, a stojím si i za svýma chybama, které zatím nejsem schopná vyřešit.
Takže, buď mě chlap chce i s mýma chybama, nebo mě nechce (resp. nechci já jeho).
Já takové hry typu "když se změníš, tak s Tebou budu" už hrát nechci...
mám za ním přijít a zeptat se na rovinu? Zatlačit ho do kouta, aby se ještě víc lekl a zeptat se ho "je to definitivní konec?"
Není tady
sarach napsal(a):
Je to rodinný dům. Takže sociální zařízení společné je. Nechci Ti nic vymlouvat, jen vím, jak fungujeme (denní režim).
Pokud jde o problémy, řešili jsme je spolu. A musím říct, že je velmi ochotný a pomoct dovede. ale nikdy jsme neměli extra velké problémy.
Klíč je v tom slově fungujeme.
Pořád přemýšlíš za VÁS OBA.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
Martince1:
Vím, co bylo špatně a co by mělo být jinak. Za ten měsíc, jsem to už zjistila. Právě proto usiluji o nápravu.Sarach, TY JSI TO FAKT NEPOCHOPILA.
Kdybys to pochopila, dala bys mu pokoj úplně a nechala jeho, aby se rozhodl. ON - SÁM. Bez toho, aby Tě měl za zadkem - resp. nad zadkem - o patro výš.
Je to jako kdybys chtěla kontrolovat to, jak se rozhodne :-) Aby se NÁHODOU nerozhodl špatně...
Nemusíš mu dokazovat vůbec nic. AŽ to pochopíš - a já vidím (můžu se plést), žes to sice pochopila hlavou, ale nedošlo Ti to dovnitř (resp. nepochopila jsi to "srdcem") - tak to bude vypadat jinak.
Hm, usiluji o nápravu... To jsi dělala celý vztah. Teď je čas PŘESTAT USILOVAT O COKOLIV a nechat nějakou aktivitu na příteli. To by měla být právě ta změna.
Dokud budeš pořád USILOVAT, dělás pořád to samý!!!
Já vím... dělala jsem to samý a NEVIDĚLA celé roky a několik vztahů!!! Byla bych ráda, kdybys to uviděla dřív, ale možná budeš taky potřebovat roky a několik vztahů na to, abys to nejen UVIDĚLA ale taky to POCHOPILA a začla se podle toho ŘÍDIT.
Zkušenosti jsou NEPŘENOSITELNÉ.
Celý vztah jsem rozhodně neusilovala o nápravu. Došlo mi to až ted, co je špatně.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
Je to rodinný dům. Takže sociální zařízení společné je. Nechci Ti nic vymlouvat, jen vím, jak fungujeme (denní režim).
Pokud jde o problémy, řešili jsme je spolu. A musím říct, že je velmi ochotný a pomoct dovede. ale nikdy jsme neměli extra velké problémy.Klíč je v tom slově fungujeme.
Pořád přemýšlíš za VÁS OBA.
tím jsem chtěla říct denní režimy obou. Samozřejmě já mám svůj, který je nezávislý na tom jeho a změnil se, což si míním udržovat a žít si podle mého.
Není tady
sarach napsal(a):
Nemám pocit, že bych se vnucovala.Bydlení navrhl sám. On mě vždy až na pár výjimek (včera kvůli pomoci a předtím 1x věci) kontaktoval první. A jak si to představuješ?Že mám přijít a říct, hele, já jsem pipka, která neví co chce a rozhodla jsem se momentálně jinak. Bydlet u Tebe nebudu?
Píšu svoje pocity a návrhy, neřeším co máš udělat. Stejně si to uděláš po svém.
Jde mi spíš o vysvětlení PRINCIPU jak to vidím, nikoliv o to, co konkrétně máš či nemáš udělat.
Je super, že Tě kontaktoval první...
Já jenom přemýšlím, jak bych reagovala já v podobné situaci... Když by mi chlap řekl "nemůžu s Tebou být, protože děláš to a to, a já s tím nemůžu žít"...
jestli bych řekla - ano já se změním, jen mě prosím neopouštěj, udělám pro to všechno
nebo jestli bych řekla - ano, vím, že mám tu a tu chybu, a budu na tom pracovat - ale nemůžu Ti zaručit, že se mi to povede. takže se rozhodni, jestli mě chceš i s tou chybou... pokud ne - vztah končí
šla bych (sama za sebe) do toho druhého případu (samozřejmě počítám že ještě nejsou děti)
No a jak bys to mohla říct, pokud by ses tak rozhodla?
Přemýšlela jsem o tom, a nemůžu žít s chlapem, který neví, jestli mě chce (takovou, jaká jsem). Takže jsem se rozhodla, že budu bydlet sama. Miluju Tě a chci s Tebou být, ale chci Ti dát prostor, aby sis uvědomil, jestli chceš i Ty mě.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Hele, a víš co bych já řekla chlapovi, který by nevěděl, jestli mě chce?
Tak buď mě chceš takovou, jaká jsem - a nebo vůbec. Vyber si.
Tečka.
Nic víc v tom není.
To není o tom, že bych nechtěla vidět svoje chyby a změnit je. Naopak. Snažím se na sobě pracovat, ale vím, že nemůžu všechno změnit najednou. Neboli já vím o svých chybám a snažím se je napravit... ale taky si sama za sebou stojím, a stojím si i za svýma chybama, které zatím nejsem schopná vyřešit.
Takže, buď mě chlap chce i s mýma chybama, nebo mě nechce (resp. nechci já jeho).
Já takové hry typu "když se změníš, tak s Tebou budu" už hrát nechci...
Jak už jsem psala, nevidí chyby na mě. Ale bojí se pár mých postojů (nesprávných), které jsem ve vztahu zaujala v souvislosti s trávením volného času.Prostě jsem to měla řešit jinak, tedy spíš neřešit a dělat si své, o to jediné šlo.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
Nemám pocit, že bych se vnucovala.Bydlení navrhl sám. On mě vždy až na pár výjimek (včera kvůli pomoci a předtím 1x věci) kontaktoval první. A jak si to představuješ?Že mám přijít a říct, hele, já jsem pipka, která neví co chce a rozhodla jsem se momentálně jinak. Bydlet u Tebe nebudu?
Píšu svoje pocity a návrhy, neřeším co máš udělat. Stejně si to uděláš po svém.
Jde mi spíš o vysvětlení PRINCIPU jak to vidím, nikoliv o to, co konkrétně máš či nemáš udělat.
Je super, že Tě kontaktoval první...
Já jenom přemýšlím, jak bych reagovala já v podobné situaci... Když by mi chlap řekl "nemůžu s Tebou být, protože děláš to a to, a já s tím nemůžu žít"...
jestli bych řekla - ano já se změním, jen mě prosím neopouštěj, udělám pro to všechno
nebo jestli bych řekla - ano, vím, že mám tu a tu chybu, a budu na tom pracovat - ale nemůžu Ti zaručit, že se mi to povede. takže se rozhodni, jestli mě chceš i s tou chybou... pokud ne - vztah končí
šla bych (sama za sebe) do toho druhého případu (samozřejmě počítám že ještě nejsou děti)
No a jak bys to mohla říct, pokud by ses tak rozhodla?
Přemýšlela jsem o tom, a nemůžu žít s chlapem, který neví, jestli mě chce (takovou, jaká jsem). Takže jsem se rozhodla, že budu bydlet sama. Miluju Tě a chci s Tebou být, ale chci Ti dát prostor, aby sis uvědomil, jestli chceš i Ty mě.
Marti, verzi 2 jsem mu obdobně řekla. Ale bez toho rozhdni se, jestli mě chceš i s tou chybou. Návrh na návrat jsem nedala. Nedotáhla jsem to bohužel do konce. Jediné, co jsem řekla, že bych ráda, kdyby se rozhodl jinak, takže mu to asi muselo dojít. Děti nejsou 
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Přemýšlela jsem o tom, a nemůžu žít s chlapem, který neví, jestli mě chce (takovou, jaká jsem). Takže jsem se rozhodla, že budu bydlet sama. Miluju Tě a chci s Tebou být, ale chci Ti dát prostor, aby sis uvědomil, jestli chceš i Ty mě.
Děkuji za návrh, líbí se mi.
Není tady
sarach napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Přemýšlela jsem o tom, a nemůžu žít s chlapem, který neví, jestli mě chce (takovou, jaká jsem). Takže jsem se rozhodla, že budu bydlet sama. Miluju Tě a chci s Tebou být, ale chci Ti dát prostor, aby sis uvědomil, jestli chceš i Ty mě.
Děkuji za návrh, líbí se mi.
Rádo se stalo - doufám, že to pomůže :-)
Není tady
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Přemýšlela jsem o tom, a nemůžu žít s chlapem, který neví, jestli mě chce (takovou, jaká jsem). Takže jsem se rozhodla, že budu bydlet sama. Miluju Tě a chci s Tebou být, ale chci Ti dát prostor, aby sis uvědomil, jestli chceš i Ty mě.
Děkuji za návrh, líbí se mi.
Rádo se stalo - doufám, že to pomůže :-)
Musím si to promyslet. Na jednu stranu v tom bydlení vidím šanci na vyřešení, protože vypadá, že mě tam opravdu chce mít. Mohlo by se to vyvrbit... A taky já bych ráda byla na blízku (přiznám si to). Také nechci přetrhnut soulad mezi námi (hodně si rozumíme) tím, že mu řeknu, že s ním nechci teď být v kontaktu. To pěkný by se mohlo vytratit. Když něco řeknu, bere to striktně a vážně, takže by se mi už neozval (když si to tedy tak přeji).
Na druhou stranu by ho to postavilo před rozhodnutí, které se snaží odsouvat.
Není tady
sarach napsal(a):
Musím si to promyslet. Na jednu stranu v tom bydlení vidím šanci na vyřešení, protože vypadá, že mě tam opravdu chce mít. Mohlo by se to vyvrbit... A taky já bych ráda byla na blízku (přiznám si to). Také nechci přetrhnut soulad mezi námi (hodně si rozumíme) tím, že mu řeknu, že s ním nechci teď být v kontaktu. To pěkný by se mohlo vytratit. Když něco řeknu, bere to striktně a vážně, takže by se mi už neozval (když si to tedy tak přeji).
Na druhou stranu by ho to postavilo před rozhodnutí, které se snaží odsouvat.
Samozřejmě že si to dobře promysli...
Nemyslím si, že bys cokoliv přetrhla...
Já jsem nenavrhovala mu říct, aby se Ti už nikdy neozval - jenom mu dát doopravdy ten prostor, aby se mohl rozhodnout - a to rozhodnutí aby Ti pak řekl.
Prostě by ho to donutilo se rozhodnout, jestli Tě chce nebo ne.
Když jste/nejste spolu, nic ho k rozhodnutí nenutí... a můžete takhle fungovat měsíce, roky...
Ale samozřejmě, chce to odvahu i ze Tvé strany, protože on se může i rozhodnout, že Tě nechce... to je riziko, které musíš podstoupit, pokud do toho chceš jít.
A je na Tobě, jestli tohle riziko chceš nést.
Jinak můžeš být s ním, on si sice neuvědomí, jestli Tě chce nebo ne, ale zase tolik (možná) neriskuješ, že se rozhodně zápo*ně...
Je na Tobě, co vlastně chceš a kolik jsi ochotná za to zaplatit (nemyslím penězi).
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Samozřejmě že si to dobře promysli...
Nemyslím si, že bys cokoliv přetrhla...
Já jsem nenavrhovala mu říct, aby se Ti už nikdy neozval - jenom mu dát doopravdy ten prostor, aby se mohl rozhodnout - a to rozhodnutí aby Ti pak řekl.
Prostě by ho to donutilo se rozhodnout, jestli Tě chce nebo ne.
Když jste/nejste spolu, nic ho k rozhodnutí nenutí... a můžete takhle fungovat měsíce, roky...
Ale samozřejmě, chce to odvahu i ze Tvé strany, protože on se může i rozhodnout, že Tě nechce... to je riziko, které musíš podstoupit, pokud do toho chceš jít.
A je na Tobě, jestli tohle riziko chceš nést.
Jinak můžeš být s ním, on si sice neuvědomí, jestli Tě chce nebo ne, ale zase tolik (možná) neriskuješ, že se rozhodně zápo*ně...
Je na Tobě, co vlastně chceš a kolik jsi ochotná za to zaplatit (nemyslím penězi).
vím, že nemyslíš peníze
Nebo být teď chvíli s ním (zkusit to- může se stát, že po pár dnech tenhle nerozhodný stav prostě nezvládnu) a potom nést riziko v podobě totálního odstěhování, dání času, prostoru a rozhodnutí..... Jsem srab, bojím se... vím, že dokážu být i sama (už jsem byla), ale nechci ho prostě ztratit.
Není tady
sarach napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Samozřejmě že si to dobře promysli...
Nemyslím si, že bys cokoliv přetrhla...
Já jsem nenavrhovala mu říct, aby se Ti už nikdy neozval - jenom mu dát doopravdy ten prostor, aby se mohl rozhodnout - a to rozhodnutí aby Ti pak řekl.
Prostě by ho to donutilo se rozhodnout, jestli Tě chce nebo ne.
Když jste/nejste spolu, nic ho k rozhodnutí nenutí... a můžete takhle fungovat měsíce, roky...
Ale samozřejmě, chce to odvahu i ze Tvé strany, protože on se může i rozhodnout, že Tě nechce... to je riziko, které musíš podstoupit, pokud do toho chceš jít.
A je na Tobě, jestli tohle riziko chceš nést.
Jinak můžeš být s ním, on si sice neuvědomí, jestli Tě chce nebo ne, ale zase tolik (možná) neriskuješ, že se rozhodně zápo*ně...
Je na Tobě, co vlastně chceš a kolik jsi ochotná za to zaplatit (nemyslím penězi).vím, že nemyslíš peníze
Nebo být teď chvíli s ním (zkusit to- může se stát, že po pár dnech tenhle nerozhodný stav prostě nezvládnu) a potom nést riziko v podobě totálního odstěhování, dání času, prostoru a rozhodnutí..... Jsem srab, bojím se... vím, že dokážu být i sama (už jsem byla), ale nechci ho prostě ztratit.
ja jsem se toho taky bala... porad ne a ne udelat ten krok, a tak nejak to utnout, aby mel cas si to sam rozmyslet.. fakt jsem si myslela, ze kdyz o sobe budu davat vedet, ze to bude lepsi, ze mu budu vic chybet... ale opak je pravdou... akorat jsem to jeho rozhodovani prodlouzila... a udelala to tezsi hlavne sama sobe.. kdyz jsem ten krok udelala, a ukoncila to pred nim, a hlavne sama v sobe.. bylo mi hrozne... ale ted si to uzivam, je mi jasny ze on taky... (ale slaby chvilky na me taky prijdou) a zatim to vypada, ze on to ukonceni z moji strany necekal, a tak nejak se toho lekl, a obratilo se to v nem... tenhle krok chce odvahu, ale aspon zjistis, na cem jsi... bud se casem vrati, a nebo aspon vis uz ted, ze za to nestal...
Není tady
sarach napsal(a):
vím, že nemyslíš peníze
Nebo být teď chvíli s ním (zkusit to- může se stát, že po pár dnech tenhle nerozhodný stav prostě nezvládnu) a potom nést riziko v podobě totálního odstěhování, dání času, prostoru a rozhodnutí..... Jsem srab, bojím se... vím, že dokážu být i sama (už jsem byla), ale nechci ho prostě ztratit.
To můžeš stejně, i když s ním budeš bydlet.
Odstěhování by urychlilo celý proces, a na jeho konci bys měla jasno: chce mě (100procentně) nebo nechce mě (100procentně). Prostě by se rozhodl.
Když s ním zůstaneš, můžeš ho ztratit taky, a nemusíš. Ale - nebudeš dlouho vědět, na čem jsi, protože on nebude mít žádnou motivaci, aby se rozhodl.
Není tady
ono to chce trosicku casu, ale verim, ze za par dni ti dojde co se vlastne deje, a tak nejak vnitrne se nastves, a uvidis, ze uz nebudes srab, ale najednou to bude jednoduchy, pro zmenu to rozhodnuti udelat sama...
Není tady
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
vím, že nemyslíš peníze
Nebo být teď chvíli s ním (zkusit to- může se stát, že po pár dnech tenhle nerozhodný stav prostě nezvládnu) a potom nést riziko v podobě totálního odstěhování, dání času, prostoru a rozhodnutí..... Jsem srab, bojím se... vím, že dokážu být i sama (už jsem byla), ale nechci ho prostě ztratit.
To můžeš stejně, i když s ním budeš bydlet.
Odstěhování by urychlilo celý proces, a na jeho konci bys měla jasno: chce mě (100procentně) nebo nechce mě (100procentně). Prostě by se rozhodl.
Když s ním zůstaneš, můžeš ho ztratit taky, a nemusíš. Ale - nebudeš dlouho vědět, na čem jsi, protože on nebude mít žádnou motivaci, aby se rozhodl.
Nechci ho tím, že na něj navalím bříme rozhodování tačit do kouta...
Není tady
Taky nechci, zrovna teď, když se to uklidnilo a nic konečně neřešíme, bouřit vody. Má čas na přemýšlení...
Není tady
nerekla bych, ze tim bys na nej navalila nejake brime... ale takhle, se to holka muze tahnout hrozne dlouho, protoze on nema potrebu neco rozhodnout, a ty se stejne budes trapit, ze nevis na cem ses... a nebude trvat dlouho, a zacnes resit, jak to mezi vama vlastne je... a on se uplne v klidu, muze nastvat, a rict konec....
ver tomu, ze vedle tebe, toho fakt moc nevyresi... ale ja mela uplne stejny myslenky jako ty... a nikam to nevedlo....
Není tady
sarach napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
sarach napsal(a):
vím, že nemyslíš peníze
Nebo být teď chvíli s ním (zkusit to- může se stát, že po pár dnech tenhle nerozhodný stav prostě nezvládnu) a potom nést riziko v podobě totálního odstěhování, dání času, prostoru a rozhodnutí..... Jsem srab, bojím se... vím, že dokážu být i sama (už jsem byla), ale nechci ho prostě ztratit.
To můžeš stejně, i když s ním budeš bydlet.
Odstěhování by urychlilo celý proces, a na jeho konci bys měla jasno: chce mě (100procentně) nebo nechce mě (100procentně). Prostě by se rozhodl.
Když s ním zůstaneš, můžeš ho ztratit taky, a nemusíš. Ale - nebudeš dlouho vědět, na čem jsi, protože on nebude mít žádnou motivaci, aby se rozhodl.Nechci ho tím, že na něj navalím bříme rozhodování tačit do kouta...
Ale on je CHLAP!!! On to unese!!! On není slabý!!! Nebo bys chtěla slabýho chlapa? Já teda ne... já chci chlapa, kterej je schopnej unýst rozhodování o tom, jestli mě chce a nebo ne.
A pokud se rozhodne, že mě chce, tak vím, že se o něj můžu opřít!!! Že je to chlap a ne chlapeček!!!
S chlapečkem bych si rodinu nepořizovala.
On potřebuje, aby se mohl rozhodnout... Jinak mu hraješ jeho maminku a ochraňuješ ho od jeho zodpovědnosti.
Blbý je, že chlapečci, kteří časem vyrostou, maminku (Tebe) opustí a najdou si skutečnou ženskou...
Jen aby POTOM už nebylo pozdě, až budete mít třeba děti.
Není tady
sarach napsal(a):
Taky nechci, zrovna teď, když se to uklidnilo a nic konečně neřešíme, bouřit vody. Má čas na přemýšlení...
Čas možná ano, ale PROSTOR ne. A hlavně nemá žádnou MOTIVACI k rozhodnutí.
Je na Tobě, co vlastně chceš. Zatím dáváš prostor jenom pro "přežívání" a ne pro to, aby se svobodně rozhodl.
Nedáváš mu prostor pro to, by mohl být CHLAP.
A že teď není, je jasně vidět... nechá se ovládat (nemusí to být vědomě) od ženský. No, stejně jako od maminky :-)
Všechny ženský občas sklouzneme k tomu, dělat partnerovi mámu, ale pokud je to stabilně, začne nás taky tak brát a to je začátek konce (vztahu) nebo začátek nevěry.
Není tady
clavel napsal(a):
nerekla bych, ze tim bys na nej navalila nejake brime... ale takhle, se to holka muze tahnout hrozne dlouho, protoze on nema potrebu neco rozhodnout, a ty se stejne budes trapit, ze nevis na cem ses... a nebude trvat dlouho, a zacnes resit, jak to mezi vama vlastne je... a on se uplne v klidu, muze nastvat, a rict konec....
ver tomu, ze vedle tebe, toho fakt moc nevyresi... ale ja mela uplne stejny myslenky jako ty... a nikam to nevedlo....
Souhlasím. Asi se Sarach doopravdy trápit chce...
Není tady
Martinka1 napsal(a):
clavel napsal(a):
nerekla bych, ze tim bys na nej navalila nejake brime... ale takhle, se to holka muze tahnout hrozne dlouho, protoze on nema potrebu neco rozhodnout, a ty se stejne budes trapit, ze nevis na cem ses... a nebude trvat dlouho, a zacnes resit, jak to mezi vama vlastne je... a on se uplne v klidu, muze nastvat, a rict konec....
ver tomu, ze vedle tebe, toho fakt moc nevyresi... ale ja mela uplne stejny myslenky jako ty... a nikam to nevedlo....Souhlasím. Asi se Sarach doopravdy trápit chce...
Trápit se rozhdně nechci, ale když mne prosil o čas, tak ten čas má, ať už jsem kdekoliv S tím bydlením si to rozmyslel prý dobře, než mi ho nabídl. Včera večer jsem se o tom bavila s naším společným dlouholetým kamarádem (zná nás oba) On to vidí tak, že mě má rád a když budu u něj, vyřeší se to. Dle jeho možná naivní představy do 3 dnů. jinak tu situaci také nechápe.
Prostě budu muset přemýšlet.
Není tady
sarach napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
clavel napsal(a):
nerekla bych, ze tim bys na nej navalila nejake brime... ale takhle, se to holka muze tahnout hrozne dlouho, protoze on nema potrebu neco rozhodnout, a ty se stejne budes trapit, ze nevis na cem ses... a nebude trvat dlouho, a zacnes resit, jak to mezi vama vlastne je... a on se uplne v klidu, muze nastvat, a rict konec....
ver tomu, ze vedle tebe, toho fakt moc nevyresi... ale ja mela uplne stejny myslenky jako ty... a nikam to nevedlo....Souhlasím. Asi se Sarach doopravdy trápit chce...
Trápit se rozhdně nechci, ale když mne prosil o čas, tak ten čas má, ať už jsem kdekoliv S tím bydlením si to rozmyslel prý dobře, než mi ho nabídl. Včera večer jsem se o tom bavila s naším společným dlouholetým kamarádem (zná nás oba) On to vidí tak, že mě má rád a když budu u něj, vyřeší se to. Dle jeho možná naivní představy do 3 dnů. jinak tu situaci také nechápe.
Prostě budu muset přemýšlet.
Sarach, s tím řešením je to asi tak. Představ si, chronickou nemoc (tj. bydlet s ním a čekat, až mu to dojde) - tzn. sice průběh bude mírný, ale zato dlouhý,
a akutní nemoc - průběh sice vážnější, ale zase o hodně rychlejší - nebudeš s ním bydlet.
Výběr je na Tobě.
Není tady
Marti, nejdřív mi radíš, ať mu dám čas a teď najednou ať se rozhodne. Jenomže na rozhodnutí mu dám čas, takže se hned opět nic nevyřeší a stejně budu muset čekat dál, jak to dopadne. to vyjde nastejno jako to bydlení, kdy také bude mít čas a nebudeme se vídat.
Není tady