Martinka1 napsal(a):

sarach napsal(a):

Nedoma napsal(a):

Hmm, ta moje si vzala 4 dny...

A zvládla to za 4 dny vymyslet? Každý potřebuje jinou dobu na přemýšlení. Ten měsíc se vleče... Moc nadějí si už nedávám... Mám pocit, že tím bydlením se rozhodne jestli budeme pokračovat nebo ne....

Já mám dojem, že tím společným bydlením se to rozhodování akorát protahuje.
Nemůže si vyzkoušet, jaký to je, být bez Tebe - protože v podstatě s Tebou určitým způsobem pořád je.
Myslím, že rychlejší a účinnější (aby se rozhodl, tak či onak) by bylo, kdybyste se čas nevídali VŮBEC - a už vůbec spolu nebydleli!!!
Mám dojem, že to bydlení je jakási záminka... Může být s Tebou a zároveň nemusí... a nemusí se vůbec rozhodovat. Tak či tak Tě má doma a nemusí se vůbec rozhodovat, aby Tě měl blíž...
Ale samozřejmě Tvoje volba.
Možná, že to "meziobdobí" jen tak volně (aniž byste si říkali že spolu zase chodíte) přeplyne zase do chození, akorát Ty z toho možná budeš nesvá, protože nebudeš mít "jistotu", že s Tebou zase chodí.
Ale způsob vaší "pauzy" tomu naznačuje.

Psala jsi, že když s ním budeš bydlet, že si domů nemůže přivést ani žádnou holku.
A já se ptám: proč by nemohl?
Vždyť je to jeho dům, ne? Může si přivést koho chce. Tím spíš, pokud spolu teď oficiálně nechodíte!
A co budeš dělat pak?

Ty seš si na 100 procent jistá, že se k Tobě vrátí? (Sice to tak vypadá, ale nikdy nevíš). Co budeš dělat, když se rozhodne že se nevrátí, a do domu si nastěhuje novou slečnu? Budeš tam bydlet dál a nebude Ti to vůbec vadit?

a kdyby si slečnu přeci jenom přivedl, ihned se odstěhuji, na to bych rozhodně neměla nervy

sarach napsal(a):

a kdyby si slečnu přeci jenom přivedl, ihned se odstěhuji, na to bych rozhodně neměla nervy

No právě, to jsem si myslela... takže pokud to chápu dobře, jdeš s ním bydlet proto, abys ho "uhnala" zpátky :-) (Možná ne vědomě, ale podvědomě určitě. Nechceš ho ztratit...)
Kdyby jsi tam šla opravdu bydlet proto, že nemáš kde jinde být, tak by Ti přece muselo být jasný, že tahle možnost existuje, že si přivede jinou, když se s Tebou rozešel... A zřejmě bys s tím byla i smířená, jinak bys tam bydlet přece nešla.

Pokud to samozřejmě myslel vážně, s tím rozchodem. Nebyla jsem u toho, tak nevím, samozřejmě.

Martinka1 napsal(a):

No, Sarach...
možná taky, že ten "rozchod" je formální...
Když jsem byla mladší, taky jsme si říkali: rozešli jsme se - ale všechno ostatní se nezměnilo...
Neboli, je důležité umět rozlišit, jestli jste se opravdu rozešli, a nebo jestli je všechno při starém a jenom jste si řekli, že jste se rozešli.
Neboli, umět rozlišit "formální" stav od "skutečného".
Když Ti chlap řekne, že se s Tebou rozchází, ale chová se jako dřív - je to pro něj jednodušší, jakoby "zrušil" společnou budoucnost, která pro něj byla třeba v té době psychicky neúnosná... ale když teď nemá tu odpovědnost, klidně s Tebou být může... pokud zase nezačne cítit nějaké tlaky a požadavky.
Takovýhle "rozchod" já považuju za zbavení se zodpovědnosti... (jenom můj pohled)... budeme spolu, ale nebudeme nic plánovat = nemám žádnou zodpovědnost... ale užívat si můžeme :-) Až najdu nějakou lepší, nebudu se už muset rozcházet, protože už jsme se přece rozešli, ne? (Sice ne fakticky, jen formálně, ale i na to se může odkazovat resp. mít to jako výmluvu, berličku)...

No, chápu, že to není jednoduchý, se v tom vyznat.

Možná, že přítel neví co chce, nebo se Ti to bojí říct... Ale kdo ví, to ví jen on sám, předpokládám.

v případě, že by to směřovalo k tomu, že spolu jako-by neoficiálně jsme, tak bych si určitě chtěla vyjasnit, jak to mám brát. Nerada bych byla slečna jen na užívání (třeba časem přijdu na to, že vztah nemá smysl a budu si užívat "užívání, ale teď to pro mne má smysl a velký) Pokud jde o to, že se mi bojí definitivně říct, že je konec,to nemyslím, je dost přímý a ten první den řekl, že je konec, že je rozhodnutý, změnil rozhodnutí až den na to a stále je v tom "mezidobí", kdy neví. Prostě si chce užívat svých zájmů a já ho moc usurpovala.

Martinka1 napsal(a):

A pokud Ti opravdu řekl "rozcházím se s Tebou", ještě Ti to asi úplně nedošlo?
Nebo Ti jenom řekl že chce pauzu aby si uvědomil co chce?
Nějak se v tom ztrácím, jak to vlastně začalo.

Zkrácená verze z prvního příspěvku:  Večer jsem ho dost rozzlobila, tak se se mnou rozešel, protože už nemohl vydržet některé mé nátlaky. Řekla jsem mu po  2 dnech, kde je chyba, že vím, že jsem se nechovala správně.Děkoval a že to nechtěl udělat(není rád, že to udělal), má toho plnou hlavu a že rozchod není definitivní. Zatím si však myslí, že udělal správnou věc a prosil mne o čas, aby si vše mohl promyslet.chtěla jsem si od něj odnést zbytek věcí(je tam toho ještě dost), ale řekl, že mu nepřekáží, ať je tam klidně nechám. Od té doby se obden vídáme, píšeme si, uvařil mi oběd(prý je rád, že mi může uvařit). Mé věci jsou doteď na těch samých místech, kde jsem je nechala(i po úklidu).
       Když jsem s ním mluvila o našem vztahu naposled(v sobotu - minulou), řekl, že si nemyslí, že by se to změnilo - mé chování.Opět, ale chtěl čas.Když jsem se ho zeptala, jestli ten vztah chce odpověděl, že to snad musím vidět z jeho chování. Chce...

to je tak v kostce od té doby se toh událo víc.

Martinka1 napsal(a):

sarach napsal(a):

Prostě si chce užívat svých zájmů a já ho moc usurpovala.

Jo, já vím, je mi to jasné.
Možná že děláš dobře, se se k němu chceš po rozchodu nastěhovat.
Já to vidím jinak. Ale je to Tvoje rozhodnutí...

Jenom ze zkušenosti vím, že když mi někdo leze krkem (s prominutím), že si od něj líp odpočnu, když někam odjede, a když mám čas já sama pro sebe na přemýšlení. A dřív se mi po něm začne stýskat.
Což tím, že se k němu nastěhuješ, znemožňuješ.
Pouze můj pohled na věc :-)

A co se vlastně stalo, že dřív jsi měla kde bydlet, a hned po rozchodu najednou nemáš a "musíš" bydlet u bývalého?

Od středy do včerejška jsme se neviděli a připadlo mu, že jsme se neviděli dlouho. (Mně to přišlo ještě fajn - jen 3dny)

Do září je to ještě 2 a půl měsíce!!! Proč by nemělo smysl najít si na tu dobu bydlení?
Stejně jsi psala, že u přítele je to jenom na měsíc. Takže POTOM bude mít smysl shánět si bydlení jenom na měsíc a půl???
Nebo seš si tak jistá, že Tě bude chtít a že u něj bydlet zůstaneš?

Navrhuju aby sis ten podnájem/ubytovnu/bydlení u kamarádky našla (nebo to vydržela u rodičů, když je to "jen" 2 a půl měsíce a nemá smysl na tu dobu shánět podnájem)...

Martinka1 napsal(a):

Nevím jestli to vidím dobře... on Tě chce, ale ne takovou, jaká jsi... takže vlastně nechce?
No nic. Stejně si myslím, že kdybyste spolu nebydleli, že by to rychleji vedlo k výsledku.
A líp by si uvědomil, jestli ses opravdu změnila.

Zatím to vypadá že ne, protože na něj pořád myslíš, stěhuješ se k němu, jste spolu, atd.

Když uvidí, že si umíš zařídit svůj život a nepotřebuješ ho k tomu, myslím, že by ho to k Tobě MOHLO přitáhnout.

Ale když vidí, že mu zůstaneš jakou koule na noze (ale to nemusí vůbec vědomě přiznat!!!), tak se bude bát, že bude pořád všechno stejný.

Takže rada: nestěhovat se k němu - odstěhovat si všechny věci - dát mu tolik času kolik chce, ale s tím, že se po tu dobu nebudete vídat a ani se nebudete kontaktovat. Prostě, než se rozhodne co dál, ať Ti dá pokoj. Úplně. I z Tvé strany!!! A dodržet to.
Ať přijde, až se rozhodne - jakkoliv.
A mezitím si zařiď život tak, jako by on ani neexistoval. A medituj nad tím, co se stalo a co by mělo být jinak.

Jak by si mohl uvědomit, že jsem se změnila, když se nebudeme vídat?? Líbí se mu (prý)jaká jsem, ale nelíbí se mu určitý druh mého chování - usurpace. S kterou jde něco dělat.
Nemyslím, že bych byla koule u nohy. Nebudeme se téměř vůbec vídat. Pracujeme a já budu dole, on nahoře. Navíc jsem obnovila své staré kontakty, chodím opět cvičit, na výlety. Prostě jako dřív. Utnout všechno mi připadá moc radikální, i když takové spády jsem měla také. Nevím sama, co je nejlepší.

Martinka1 napsal(a):

Do září je to ještě 2 a půl měsíce!!! Proč by nemělo smysl najít si na tu dobu bydlení?
Stejně jsi psala, že u přítele je to jenom na měsíc. Takže POTOM bude mít smysl shánět si bydlení jenom na měsíc a půl???
Nebo seš si tak jistá, že Tě bude chtít a že u něj bydlet zůstaneš?

Navrhuju aby sis ten podnájem/ubytovnu/bydlení u kamarádky našla (nebo to vydržela u rodičů, když je to "jen" 2 a půl měsíce a nemá smysl na tu dobu shánět podnájem)...

V jiném městě  bych hledala už v srpnu a šla tam.Práci tam mám až od září. A v našem malém městě se podnájem opravdu neshání lusknutím prstů. Navíc teď mám měsíc, kdy se potřebuji soustředit na učení i na práci a ne dlouze vybírat bydlení.

Jak už jsem psala, jistá si nejsem vůbec. Kdybych si byla, neřeším to tu.

Martinka1 napsal(a):

A ještě jedna věc.
Ten rozchod, tam není "vina" jenom ze Tvé strany, ale i z jeho. Neboli, i on má problém (jinak by se nerozcházel).
Předpokládám, že nemá dost pevné svoje hranice, neumí Ti říct "ne"...
Jenom abys věděla, že není problém ve vztahu, ve kterém by neměli prsty oba...

Vím, že i z jeho, to jsme si vyříkali.Protože já jsem usurpovala na zákadě jeho chování z počátku vztahu, které nebylo moc "košer". Má problém, nedávala jsem mu prostor. Hranice má stanovené a ne mu jde pěkně

Martince1:
Vím, co bylo špatně a co by mělo být jinak. Za ten měsíc, jsem to už zjistila. Právě proto usiluji o nápravu.

Nedoma napsal(a):

sarach napsal(a):

Jak by si mohl uvědomit, že jsem se změnila, když se nebudeme vídat?? Líbí se mu (prý)jaká jsem, ale nelíbí se mu určitý druh mého chování - usurpace. S kterou jde něco dělat.
Nemyslím, že bych byla koule u nohy. Nebudeme se téměř vůbec vídat. Pracujeme a já budu dole, on nahoře. Navíc jsem obnovila své staré kontakty, chodím opět cvičit, na výlety. Prostě jako dřív. Utnout všechno mi připadá moc radikální, i když takové spády jsem měla také. Nevím sama, co je nejlepší.

"Téměř vůbec vídat" není "nevídat se vůbec" a to jediný pomáhá. Jinak necítíte to, že jste bez sebe. A nevím, kolik vám je a tak, ale může si být jistý, že jak byste měli děti, že bys ho usurpovat přestala

Včera jsem mu pomáhala s úklidem, dnes jdem nejspíš malovat. Nechci působit jako hysterka, která mění své plány ze dne na den, z minuty na minutu. (Ani to ke mně nesedí, přišlo by mu to divné a ještě  by pochyboval o mém zdravém rozumu )

sarach napsal(a):

Včera jsem mu pomáhala s úklidem, dnes jdem nejspíš malovat. Nechci působit jako hysterka, která mění své plány ze dne na den, z minuty na minutu. (Ani to ke mně nesedí, přišlo by mu to divné a ještě  by pochyboval o mém zdravém rozumu )

Tak, to co jsi napsala opravdu znamená, dát mu prostor
Nezlob se...
Popravdě už mě to začíná unavovat, psát pořád to samé dokolečka...
Není to o tom, co děláš, ale jaký k tomu máš postoj.

Jak má chlap usilovat a uhánět ženskou, která mu NEDÁ POKOJ???
Jak po Tobě má toužit, když se mu "vnucuješ"?

Dokud Tě tam bude pořád mít, nemůže se mu začít stýskat.
Když mu budeš pomáhat pod různými záminkami, nemůže Tě dobývat.
Má Tě tam, a ani nemusí hnout prstem...

Když začneš být opravdu ŽENSKÁ (a ne kamarádka, která mu pomáhá uklízet a malovat), začne Tě dobývat.

Pokud taková nebudeš, stejně si časem takovou ženskou najde... chlap chce svoji ženskou dobýt, a ne být dobyt...
O což se neúspěšně snažíš.

Ale tohle Ti nikdo nevymluví.

Neboli, pokud budeš přemýšlet pořád stejně, nic se nezmění.

Hele, a víš co bych já řekla chlapovi, který by nevěděl, jestli mě chce?
Tak buď mě chceš takovou, jaká jsem - a nebo vůbec. Vyber si.
Tečka.
Nic víc v tom není.
To není o tom, že bych nechtěla vidět svoje chyby a změnit je. Naopak. Snažím se na sobě pracovat, ale vím, že nemůžu všechno změnit najednou. Neboli já vím o svých chybám a snažím se je napravit... ale taky si sama za sebou stojím, a stojím si i za svýma chybama, které zatím nejsem schopná vyřešit.
Takže, buď mě chlap chce i s mýma chybama, nebo mě nechce (resp. nechci já jeho).

Já takové hry typu "když se změníš, tak s Tebou budu" už hrát nechci...