Ahoj, my uz se tu sesly na minulem vlakne, co jsem zakladala, ze? :-) muzu se zeptat, kolik ti je let, prosim?

Abych se přiznala, taky mi to není stopro jasný...

Píšeš, že máš spoustu zálib, mám to chápat tak, že jsou to veskrze individuální záliby...? Já mám taky spoustu koníčků, ale právě ty mi kolikrát umožní seznámit se s jinými lidmi (v tom já naštěstí ale problém nemám).

Ono je asi všechno o tréninku... Zkus navazovat kontakty postupně, třeba se jen s někým začít bavit o něčem (to vaše děťátko už krásně chodí, kolikpak mu je...? koukám, že kupujete to a to, taky něco podobnýho sháním, můžete mi poradit...? nebo já nevim, je spousta věcí, kdy se můžeš dát s lidmi do řeči...)

Držím palečky, ono se to poddá, uvidíš

mě je 27 a půl:-)
k tomu fotbalu...já např. vím, že mě to nebaví, že bych si raději udělala čas na něco jiného, ale člověk musí zvážit i ostatní faktory...jako: fotbal mě nebaví, ale budu tam s lidmi, které mám ráda, pobavím se, tak půjdu...anebo fotbal mě nebaví, lidi co tam jsou, mě nebaví...nepůjdu...nebudu se trápit a nutit do něčeho, co by mi nedělalo radost....takhle k tomu přistupuju já...ale můžeš samozřejmě narazit, protože když nepůjdeš, můžeš promeškat příležitost, že se potkáš s někým sympatickým, prožiješ něco vzrušujícího, co by tě třeba ani nenapadlo:-))

HB napsal(a):

mozna se mnou nebudete souhlasit, ale tohle stourani se v sobe vede jen k vetsi a vetsi trudomyslnosti...i kdyz mas pocit, ze te tvoje konicky tak uplne neuspokojuji, pokracuj v nich dal, nebo je treba zmen, ale hlavne se zamestnavej a nejlip tak, abys kolem sebe mela lidi-nemusis s nima neustale mluvit, staci, kdyz tam budou...ono se to casem zlomi samo, kdyz to clovek nejmin ceka

to je prave otazka, zda by se clovek mel srovnat predevsim nejdrive sam se sebou, nebo se proste vrhnout do zivota a cekat, ze se to nejak vykrystalizuje. protoze kdyz clovek sam se sebou neni srovnanej, tak pak muze nadelat ve svych vztazich dost paseky. na druhou stranu, je pravda, ze takovy ty psychicky sebelazne doma toho zatim moc neprinesly, krome toho, ze si clovek uvedomi, ze ten problem ma.

Mariska napsal(a):

mě je 27 a půl:-)
k tomu fotbalu...já např. vím, že mě to nebaví, že bych si raději udělala čas na něco jiného, ale člověk musí zvážit i ostatní faktory...jako: fotbal mě nebaví, ale budu tam s lidmi, které mám ráda, pobavím se, tak půjdu...anebo fotbal mě nebaví, lidi co tam jsou, mě nebaví...nepůjdu...nebudu se trápit a nutit do něčeho, co by mi nedělalo radost....takhle k tomu přistupuju já...ale můžeš samozřejmě narazit, protože když nepůjdeš, můžeš promeškat příležitost, že se potkáš s někým sympatickým, prožiješ něco vzrušujícího, co by tě třeba ani nenapadlo:-))

to je presny popis toho, jak jsem k tomu pristoupila v sobotu :-) sla jsem tam s tim, ze tam mam zname. ale prislo mi to docela divny ...  ale jak se teda seznamujes, nemyslim s potencialnimi partnery, ale s lidmi vubec ... ?

JanaJana napsal(a):

Luci, já myslím, že na doktora to nebude... zkus se nějak nad spoustu věcí povznést - vždyť je jedno, jestli ti fotbalisti jsou spocení nebo jak to vidíš Ty (...) Prostě si jednou řekni, vždyť je to jedno, proč bych s těma lidma na ten fotbal nešla...? Přemýšlej spíš nad tím, co si vezmeš na sebe, co si dáš k pití, jak si to prostě užiješ, vždyť stačí o tu atmosféru při fandění...

Pojetí světa, názory... já tomu moc dobře nerozumím... o normálních věcech se bavit dokážeš...? Třeba co budeš vařit k večeři, kde jsi byla o víkendu, co dávají v kině, co čteš,... víš jak to myslím? Tam přeci nemusíš mít žádný spešl názory.

ano, to jo, to je prave to jedine, o cem se tak plus minus bavit dokazu :-) ale to obvykle k osobnimu sblizeni moc nevede   asi by to chtelo se uvolnit, neuvazovat nad vsim tak moc, ale cim vic se o to snazim, tim to je horsi. proto mi taky byla navrzena antidepresiva, ale nevim, zda by to nejak pomohlo ...

Lucie, děláš práci která tě baví, která tě něčím naplňuje? Já na tom byla po škole jako ty. Měla jsme to štěstí že jsem našla práci, která mě pohltila, dodala mi sebevědomí, rozlet, spoustu zkušeností a našla jsem se v ní. Když ne práce, tak aspoň nějaký koníček by tě měl hodně zajímat, zkus od adrenalinových sportů po třeba paličkování všechno. V něčem se určitě najdeš ! Pravda, s navazováním kontaktů už tolik radit nemůžu. Dodnes mám problém např. požádat známe a kamarády o pomoc, nebo třeba jen o schůzku když si potřebuju popovídat, pořád čekám až osloví oni mě. Zato pracovně, nebo s cizími lidmi nemám s komunikací problém. Zjistila jsem že je celkem fajn, oslovit např . někoho v obchodě, např. když čekáme nekonečně dlouhou frontu - třeba "to jsme si vybrali frontu, že, ještě že nespěchám" Kupodivu spousta lidí se pak rozpovídá a já pak mám skvělou náladu. Zkus to taky, třeba to bude ten správný začátek.

já se neseznamuju:-)) občas s někým něco prohodím, většinou se mě ty lidi nějak bojí nebo co...protože mě nikdo neoslovuje, nějak se mi vyhýbají.. a tak se "vtírám" já, ale když vidím, že debata nikam nevede, že jsem ten iniciátor jenom já, tak pak už se o to nepokouším:-((( také mám koníčky, které nejsou moc společenské, nebo je nedělá moc lidí, o chlapech nemluvě, takže se taky s novými lidmi nesetkám...můj problém je ten, že mě nevadí bavit se o čemkoliv, ale musí být z druhé strany odezva, když vidím, že se ptám jenom já a ten druhý sotva odpoví, odrazuje mě to.... jasně, že se v tom plácám, že jsem asi moc přísná a nepřístupná pro ostatní...takže si to v sobě také řeším, ale je fakt, že když člověk moc řeší, přivede se do ještě větší depky....někdy je fakt lepší skočit do vody a pak už se neohlížet a nepřehrávat si zpětně, co jsem řekla, jak jsem se u toho asi tvářila, co si ti lidé o mě teď pomyslí..?? TOHLE JE HŘEBÍČEK DO RAKVIČKY dalších pokusů....

Lucie_82 napsal(a):

pred casem jsem tu mela prispevek ohledne sve neschopnosti komunikovat a budovat vztahy s druhymi lidmi. tak jsem to nejak promyslela a vymyslela jsem, ze vlastne, kdyz odectu vsechny cinnosti, kterym se venuji (a ze jich je docela dost), zbyde mi z osobnosti velmi, velmi malo. myslim tim vlastnich nazoru, pojeti sveta, vesmiru a vubec. spis v podstate takova velka prazdnota. coz by mohla byt i docela zakladni pricina neschopnosti navazovat vztahy s druhymi :-) meli jste to nekdo taky v nejake zivotni fazi podobne? jak z toho ven? konicky nepomahaji, protoze to jsou zase jen cinnosti, berlicka, navic v nich nejak nenachazim uspokojeni ... prosim o postrehy, diky.

Čo prečítať si knihy alebo sa zamerať na sebapoznanie? Neverím, že tá prázdnota je úplná... Vákuum je vzácne.

Nemám čas pročítat všechny odpovědi, ale jestli to tu ještě nezaznělo, tak to zazní teď: Zbytečně se šťouráš v ničem.  Tohle je jako filosofovat nad nesmrtelností brouka. O životě se nepřemýšlí, život se žije! Nechci Ti přát rozhodně nic zlého, ale kdyby jsi poznala opravdové starosti, na takové kraviny by Tě přešly myšlenky i čas. Co si jako myslíš, že tady asi vymyslíš??? Proč se tak strašně zabýváš tím jestli máš na něco názor nebo nemáš? No a co že nemáš, spousta lidí nemá vyhraněné názory. A k čemu Ti to bude, když budeš vědět, jestli máš či nemáš ráda fotbal? To se jako chceš vědomně uměle přetvořit na něco jiného než jsi teď? A budeš se pak mít víc ráda? Holka, zapoj míň hlavu a víc srdce. A uvědom si, že svět patří těm, co ho žijou, Ti co o něm přemýšlí, jsou jen diváci.

Jiněnka napsal(a):

Nemám čas pročítat všechny odpovědi, ale jestli to tu ještě nezaznělo, tak to zazní teď: Zbytečně se šťouráš v ničem.  Tohle je jako filosofovat nad nesmrtelností brouka. O životě se nepřemýšlí, život se žije! Nechci Ti přát rozhodně nic zlého, ale kdyby jsi poznala opravdové starosti, na takové kraviny by Tě přešly myšlenky i čas. Co si jako myslíš, že tady asi vymyslíš??? Proč se tak strašně zabýváš tím jestli máš na něco názor nebo nemáš? No a co že nemáš, spousta lidí nemá vyhraněné názory. A k čemu Ti to bude, když budeš vědět, jestli máš či nemáš ráda fotbal? To se jako chceš vědomně uměle přetvořit na něco jiného než jsi teď? A budeš se pak mít víc ráda? Holka, zapoj míň hlavu a víc srdce. A uvědom si, že svět patří těm, co ho žijou, Ti co o něm přemýšlí, jsou jen diváci.

Je-li svět v moci těch, kteří jej žijí doopravdy a vědomě = pak je opravdu většina lidí opravdu "pouhými" diváky.
Chce-li někdo najít sám sebe, již samotný fakt iniciace hledání mi přijde velmi smysluplný a ne zcela zbytečný.
Je to podobné jako u malých dětí - mají své problémy, které se teenagerům zdají malinkaté a lidem po vysoké se zase zdají jako kraviny problémy, které řeší adolescenti. A třeba novopečené matky jen povzdechnou nad tím, co řeší vysokoškoláci právě startující svoji profesní kariéru...

I když se mi to může zdát jako konina, tak mi přijde každé hledání, natož sama sebe, velmi sympatické. Což nemění nic na tom, že kdyby si zlomila obě nohy a byla se dvěma dětmi na podpoře a žila pod mostem...tak by asi řešila jiné problémy. Nicméně si nemyslím, že usilovnou prací a všemožnými aktivními aktivitami lze automaticky dojít k nalezení sama sebe.

Lucie_82 napsal(a):

Jiněnka napsal(a):

Lucie_82 napsal(a):

to je prave otazka, zda by se clovek mel srovnat predevsim nejdrive sam se sebou, nebo se proste vrhnout do zivota a cekat, ze se to nejak vykrystalizuje. protoze kdyz clovek sam se sebou neni srovnanej, tak pak muze nadelat ve svych vztazich dost paseky. na druhou stranu, je pravda, ze takovy ty psychicky sebelazne doma toho zatim moc neprinesly, krome toho, ze si clovek uvedomi, ze ten problem ma.

Ale prd, zrovna ve Tvém případě akorát profilosofuješ nejhezčí roky života. A za dvacet let budeš filosofovat nad tím, jak Ti všecko uteklo, protože jsi v mládí moc filosofovala. Jo, a alkohol na tohle není ideální, jak jsi tady psala, odbourá sice zábrany na chvilku, ale z dlouhodobého hlediska nic neřeší.

vytucnene jsem napsala na zaklade vlastni zkusenosti, nejedna se o neco, co bych si vyfilosofovala doma na gauci :-). vztahy mi nejdou a dlouho jsem nechapala, proc ... protoze jsou odrazem vztahu, ktery ma clovek k sobe samemu.

Tak nepřemýšlej a dělej. Vzpomínala jsi psychologa, tak zkus toho. Vzpomínala jsi koníčky, zkus jiné. Vzpomínala jsi studium, zacni pracovat. Vzpomínala jsi navazování kontaktů, přihlaš se na skupinovku. Přemýšlením u PC sama sebe nenajdeš, musíš se najít někde, v něčem, najít svoje místo, pak teprve možná najdeš sama sebe.