14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
vyhlauji novou diskusi na toto téma
já sama to asi moc neumím, jak jsem zjistila. Hlavně mě mrzí, kdy ten dotyčný v sobě nenajde odvahu mi to říct osobně a probírá to s někým dalím, s tím, e mě na to má ten druhý upozornit.
Není tady
Lindo, kritiku přijímat umím, pokud si myslím, e je oprávněná. Snaím se pak s tím i něco dělat. Ale co fakt nenávidím, je to probírání s okolím. To se mi fakt nedaří rozdejchat a nemám moc ancí, jak to řeit, protoe taková je moje éfová. Víc, ne denně se s ní hádat, dělat nemůu. A u mě to fakt zmáhá.
Není tady
Jak kdy, jak od koho a podle toho jakým stylem je podaná.
Kdysi jsem měla problém přijímat kritiku, u jen z podstaty. Nechtěla jsem přiznat vlastní nedokonalost ani sobě, nato okolí....take s kritikou jsem se neuměla vyrovnávat a podle toho jsem se taky nevyrovnaně chovala.
Dnes - pokud je konstruktivní, podaná s účelem mě upozornit na nějakou chybu, které jsem si nevimla, tak nemám problém se zamyslet, zváit, jestli fakt dělám něco blbě, jestli by se nedalo něco zlepit, třeba v mém přístupu a kdy si vyhodnotím, e jo, klidně ji přijmu a snaím se podle ní něco změnit. Kdy si vyhodnotím, e kritiku cítím jako neoprávněnou, nemám problém to říct a neřídím se tím nijak. Kdy někdo přitlačuje, prostě si toho snaím nevímat a jsem neústupná ve svém postoji. Kdy ani tak nedá pokoj, tak moná přidám trochu slovům na síle
Kdy vak je kritika podaná tak, e spí si ten kritizující vybíjí na mě frustraci, nebo mě chce na základě toho shodit, nebo zesměnit, tak kdy jsem v pohodě, usmívám se a melu si svou a nehne se mnou. Kdy vak mám blbou náladu nebo nějaké osobní problémy a nejsem zrovna v poho, tak to nesu dost těce a občas chybí ten správný nadhled. Občas a se ztratím z dohledu kritizujícího, tak se někdy vybrečím, občas tu situaci nezvládnu v klidu a vybuchnu na toho člověka stejně. Ale tyhle případy jsou fakt v minimu situací, ale bohuel jetě občas jsou.
Není tady
Kritiku přijímat umím částečně. Záleí i na tom, jakým způsobem, z jakých pohnutek je vznesena.
Není tady
Ahoj,
já taky umím přijímat kritiku,pokud je oprávněná.A e je to mnohdy nepříjemné.
Neoprávněnou větinou neřeím.Ale někdy se vzteknu a to se potom neovládnu.
Např. potencionální vagrová mi vyčítala,e necháváme otevřené dveře od sklepa(aby se nedostaly myi do bytu) a e necháváme zbytečně rozsvícené světla ve spol.prostorech.
Co se týče sklep.dveří,tak u je zavíráme.To byla opráv.kritika.Ale oni (vagrová,její manel,děti)to zase moc nedodrují.
Co se týče světla,tak to jsem včera vyčetla jejímu manelovi a bylo mi řečeno,e mám zklapnout a dret hubu.:dumbom:Porozvěcoval v celém sklepě a asi na 1hod.odeel.
Přece kdy se mně něco nelíbí a druhému to vyčítám,tak to musím předevím já dodrovat.
Není tady
Račice dračice napsal(a):
Jak kdy, jak od koho a podle toho jakým stylem je podaná.
Kdysi jsem měla problém přijímat kritiku, u jen z podstaty. Nechtěla jsem přiznat vlastní nedokonalost ani sobě, nato okolí....take s kritikou jsem se neuměla vyrovnávat a podle toho jsem se taky nevyrovnaně chovala.
Dnes - pokud je konstruktivní, podaná s účelem mě upozornit na nějakou chybu, které jsem si nevimla, tak nemám problém se zamyslet, zváit, jestli fakt dělám něco blbě, jestli by se nedalo něco zlepit, třeba v mém přístupu a kdy si vyhodnotím, e jo, klidně ji přijmu a snaím se podle ní něco změnit. Kdy si vyhodnotím, e kritiku cítím jako neoprávněnou, nemám problém to říct a neřídím se tím nijak. Kdy někdo přitlačuje, prostě si toho snaím nevímat a jsem neústupná ve svém postoji. Kdy ani tak nedá pokoj, tak moná přidám trochu slovům na síle
Kdy vak je kritika podaná tak, e spí si ten kritizující vybíjí na mě frustraci, nebo mě chce na základě toho shodit, nebo zesměnit, tak kdy jsem v pohodě, usmívám se a melu si svou a nehne se mnou. Kdy vak mám blbou náladu nebo nějaké osobní problémy a nejsem zrovna v poho, tak to nesu dost těce a občas chybí ten správný nadhled. Občas a se ztratím z dohledu kritizujícího, tak se někdy vybrečím, občas tu situaci nezvládnu v klidu a vybuchnu na toho člověka stejně. Ale tyhle případy jsou fakt v minimu situací, ale bohuel jetě občas jsou.
Naprostý souhlas.
Není tady
Jak kdy, jak od koho a podle toho jakým stylem je podaná.
Tak nějak to mám taky. A i kdy není někdy podaná v dobrém duchu /tj. konstruktivní, podaná s účelem mě upozornit na nějakou chybu, které jsem si nevimla, tak stejně nad ní přemýlím.
Není tady
Jitka8 napsal(a):
...a bylo mi řečeno,e mám zklapnout a dret hubu.:dumbom:Porozvěcoval v celém sklepě a asi na 1hod.odeel.
Ty vole Fakt musí s takovým hovadem bydlet?
Není tady
Jakoukoliv a zrovna jsem zjistila, e i docela drsně podanou (drsně, ne sprostě). Pod jedinou podmínkou - e úmyslem toho kritizujícího je pomoc.
Jitko, to o čem mluví ty, nemá s kritikou společného lautr nic - to byla čistokrevná pruda
Jé, Kubulíno, ahoj! Vypadá člověče, jak povedená dcerka od Medůzy Dobrý!
Upravil(a) lupina montana (4. 6. 2008 10:32)
Není tady
Na kritiku jsem si zvykla od dětství.Vdy jsem byla v rodině ta patná, take jsem se jí naučila docela tlačit jedním uchem tam a druhým ven.V
Určitě záleí na tom, kdo kritizuje. Na lidech na kterých mi záleí, tak je to někdy bolestné,ale fakt jsem se naučila s tím pracovat a hlavně si něco z toho vzít a klidně se omluvit.
Kritika v práci. Kdy je oprávněná (udělala jsem chybu), tak si připadám jako idiot. Rychle letím chybu napravit a je mi to líto. Protoe mám dobrého éfa, který zbytečně neprudí a skuteně upozorní, a kdy je třeba.
Od lidí, kteří jsou zakomplexovaní, potřebují mě napadat a léčit si tak svůj mindrák, tak jsem totálně v klidu. Spíe je jetě popíchnu a usmívám se.
Není tady
lupina montana napsal(a):
zrovna jsem zjistila, e i docela drsně podanou (drsně, ne sprostě). Pod jedinou podmínkou - e úmyslem toho kritizujícího je pomoc.
Tak s výe uvedeným úmyslem, docela drsně podanou (ne sprostě) to zvládám a hlavně beru to v poho od lidí mi blízkých, přátel, co mě znají a vědí, e bych si o tu pomoc i řekla. Kdy ji vak neádám, nebo jim řeknu, e o to nestojím,nesnesla bych, aby v tom pokračovali.
Od cizích, či lidí, kteří si něco o mě myslí, ale větinou houby vědí.... i ve snaze pomoci mi, mi to vadí. Moná proto, e jsem to dělala i já sama a zjistila jsem, e kdy o tu pomoc mě nikdo neádá, tak nemám co někoho kritizovat, jakkoliv, ikdy s úmyslem mu tím pomoct... Maximálně mu můu říct svůj názor, to je ve....(názor nevnímám jako kritiku)
Upravil(a) Račice dračice (4. 6. 2008 10:47)
Není tady
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
Není tady
Jitka8 napsal(a):
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
Jitko,ale tohle bylo moje dětství. Nepamatuji se, za co by mě mamka pochválila. Ve se bralo automaticky. Známky, pomoc doma. A já to automaticky i přijala. Spíe se prostě kritizovalo. Pak jsem zjistila, e to jde i jinak. Take jsem na tom začala makat. Nevím, kritika mě prostě teď nesloí. A větinou ten kdo má neustále poteřbu kritizivat, poukazovat, potěkávat a buzerovat, tak nějak v jeho blízkosti se dlouho nezdruji.
Není tady
Jitka8 napsal(a):
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
Takhle jsem to měla v minulé práci. éf neuměl chválit, kritizovat (i oprávněně) ano.
Pak řekl něco v tom smyslu - kdy nenadávám, tak byste měli vědět, e pracujete dobře - fakt nevím, jak jsem k tomu názoru měla dojít.
Snaila jsem se proto, e jsem si opravdu myslela, e pracuju patně (tzn. vztáhla jsem si ty kritiky na sebe, ačkoliv byly míněné na jiné kolegy), přestoe jsem pracovala dobře.
U v té práci nejsem. Neustálá kritika - oprávněná, ale zejména neoprávněná - byly pro mě moc velkým stresem.
V nové práci u na mě nikdo neřve! :-)
Není tady
Klubko napsal(a):
Jitka8 napsal(a):
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
Jitko,ale tohle bylo moje dětství. Nepamatuji se, za co by mě mamka pochválila. Ve se bralo automaticky. Známky, pomoc doma. A já to automaticky i přijala. Spíe se prostě kritizovalo. Pak jsem zjistila, e to jde i jinak. Take jsem na tom začala makat. Nevím, kritika mě prostě teď nesloí. A větinou ten kdo má neustále poteřbu kritizivat, poukazovat, potěkávat a buzerovat, tak nějak v jeho blízkosti se dlouho nezdruji.
Klubko, já se opakuju, ale fakt to máme zase jak přes kopírák. K Jitčině otázce - neustálá kritika mě ke zlepení vůbec nemotivovala, měla jsem z toho jen intenzivní pocit, e jsem zase a zase a zase "propadla", neuspěla, nesplnila kritéria atd. Ani mě moc nenapadlo víc se snait, jednak proto, e po mě vlastně chtěli, abych byla někdo úplně jiný, co dobře nejde, jednak jsem nikdy ani na vteřinu nevěřila, e bych se napravila dostatečně, stejně by to nikdy nebylo dost. A pak taky nemám moc takovej ten přístup "snait se zavděčit", ale spí vzdorovat. Njn, s tím nic nenadělám, akorát mi dlouho docházelo, e nemusím vzdorovat, stačí se prostě zařídit po svém Prostě jsem holt v něčem pomalejí, no
Lupi ahoj
Není tady
Jitka8 napsal(a):
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
ani nahodou...kdyz je kritika podana motivacne, aby opravila moje chyby a nakopla me k dalsi praci, beru to uplne v pohode a snazim se do roztrhani tela...totalni zprazeni obvykle nefunguje, je to priserne demotivujici....a uplne nejradsi mam kritiky, co sami nic nedelaji, ale kritizuji vsechny okolo, ty obvykle okazale ignoruju...
a co se tyce kritizovani meho vzhledu a pod., kritiku nesnasim, vystacim si sama...
Není tady
Kubulo, těmi fázemi jsem prola taky.
1. zavděčit se
2. vzdor
3. rezignace
4. uvolnění
5. pohoda + pokusit se napravit chyby
Klíííd nobody is perfekt
Není tady
Klubko napsal(a):
Kubulo, těmi fázemi jsem prola taky.
1. zavděčit se
2. vzdor
3. rezignace
4. uvolnění
5. pohoda + pokusit se napravit chyby
Klíííd nobody is perfekt
Já jsem asi nikdy nerezignovala, fakt jsem vzdorovala do roztrhání těla Ale pak jsem přila na způsob, kterej funguje, tak od tý doby jedu po jiný lajně
Není tady
U nás doma se taky spí kritizovalo (i kdy to byla "dobře míněná" kritika ).Nemůu říct,e by mi to nějak pomohlo a motivovalo,spí vyvolávalo pocity méněcennosti.A jak u tu zaznělo,nechválilo se,protoe to bylo povaováno za samozřejmost (pomoc v domácnosti,dobré známky....)...kdy jsem namítla,e ale jiné děti -tak mi bylo odpovězeno mamkou - mě ale nezajímají jiné děti,ty jsi moje dcera........ a přitom pro mě je velmi motivující pochvala.Kdy mě někdo pochválí,tak se snaím,protoe ji chci prostě slyet zase...
a dneska ,kdy mi mamka chce něco říct (opět dobře míněná kritika) tak jí rovnou řeknu,e to nechci slyet,protoe se myslím,e si jsem celkem dobře vědoma svých nedostatků...
Ale pokud jde o opravdu zásadní věci,tak to vezmu a jetě si nadávám,jak jen jsem to mohla přehlédnout nebo udělat patně....
Take kritika ano,ale ne takové to moralizující kritizování veho a vech.Nehledě na to,e kadý to máme nastaveno jinak a někdy třeba nevíme, co je podstatou toho,e se člověk chová tak, jak se chová a nám se to nelíbí.
Třeba bráchově kolegyni v práci straně smrdí nohy,ale nikdo jí to nechce říct.Take vdy jen otvírají okna a dveře a pomlouvají ji.A jiná kolegyně si stěovala u i éfovi,aby to nějak vyřeil.Nechal to být.Třeba je to tim,e se nemeje nebo je nemocná a víc se jí potí nohy a kdy má silonky a jetě umělohmotný boty tak není divu.A přitom by moná stačily jen přípravky proti pocení.
Není tady
lindaB napsal(a):
vyhlauji novou diskusi na toto téma
já sama to asi moc neumím, jak jsem zjistila. Hlavně mě mrzí, kdy ten dotyčný v sobě nenajde odvahu mi to říct osobně a probírá to s někým dalím, s tím, e mě na to má ten druhý upozornit.
To ale není kritika - tím bych se vůbec nezabývala
Není tady
mashanka napsal(a):
lindaB napsal(a):
vyhlauji novou diskusi na toto téma
já sama to asi moc neumím, jak jsem zjistila. Hlavně mě mrzí, kdy ten dotyčný v sobě nenajde odvahu mi to říct osobně a probírá to s někým dalím, s tím, e mě na to má ten druhý upozornit.To ale není kritika - tím bych se vůbec nezabývala
já se tím ale zabývat musím, týká se to mojí dcery.
Není tady
Amysterya napsal(a):
Třeba bráchově kolegyni v práci straně smrdí nohy,ale nikdo jí to nechce říct.Take vdy jen otvírají okna a dveře a pomlouvají ji.A jiná kolegyně si stěovala u i éfovi,aby to nějak vyřeil.Nechal to být.Třeba je to tim,e se nemeje nebo je nemocná a víc se jí potí nohy a kdy má silonky a jetě umělohmotný boty tak není divu.A přitom by moná stačily jen přípravky proti pocení.
To je prekérní situace, co takhle jí třeba poslat anonym. Poněkdu zbabělé, ale třeba by se chytla.
Zkusim navrhnout,třeba to pro ni bude nejvhodnějí forma,aby se nemusela cítit trapně "face to face".......... pokud ovem si to nevezme k srdci moc a nezačne podezřívat z nepřátelství vechny kolem....no uvidíme
Není tady
Jitka8 napsal(a):
Zaujímalo by mě,jak by jste reagovaly na kritiky(i opravněné) a nebyly jste skoro vůbec chválené.Měly by jste snahu o zlepení?
Ani nie. Mňa kritika ochromovala a buď som sa po čase stala úplne imúnnou voči akémukožvek hodnoteniu(napr. v rodine), alebo som papužovala a zjednávala sa. Nemám nič proti kritike, ale dvíha ma zo stoličky názor, aký razil môj u nebohý éf(inak to bol zlatý človek s dobrým srdcom, nech mu je zem žahká), e toti: Dobrá práca je samozrejmos, tým sa netreba ani zapodieva - naopak treba poukáza na chyby!
Kritiku som sa u naučila prijíma neosobne, t.j. nestotoňujem sa so svojou prácou a jej jednotlivosami natožko, aby som brala akúkožvek poznámku ako útok na svoju osobu. Mám kolegyňu, ktorá má sklon vysvetžova a obhajova aj najmeniu bodku na svojej práci(pritom to hodnotenie ani je kritikou, ale skôr pripomienkou pre budúcnos) a vidím, aké je to trápne.
Není tady