Ahoj.
Můj názor je, že máma si se svou nemovitostí může dělat, co chce. To znamená, že pokud svoji polovinu pozemku darovala bratrovi, je to její rozhodnutí.
Ty nemáš žádné "právo" jí to vyčítat.
Pokud máte další sourozence a Tobě jich je líto, že po rodičích nic nedostali - můžeš svůj pozemek prodat a se sourozencema se rozdělit.
Možná se cítíš naštvaná a podvedená, ale je to tak, jak to je. Pokud jsem to správně pochopila, táta odkázal 1/2 pozemku mámě a 1/2 pozemku Tobě. Co víc chceš řešit? Ty si se svou půlkou můžeš dělat co chceš, máma taky (tj. darovala svou 1/2 bratrovi). Pokud máte další sourozence a ti nic nedostali, to asi nebude Tvůj problém, který bys měla řešit. Děti nemají NÁROK na to, aby vymáhali po rodičích jejich majetek. Jak už jsem psala, maximálně můžeš ostatní sourozence vyplatit. No, bráchu asi nepřesvědčíš - ani bych ho nepřesvědčovala.

karina51 napsal(a):

Moji rodiče kteří ještě žijí ,daly všechno  sestře a jejímu synovi,když jsem se zeptala proč tak mi řekli ,že  si ze svým majetkem můžou dělat co chtějí. CHtěla jsem ti poradit ,ale nevím jak.

To je bohužel pravda...
Sestra, pokud by chtěla, se s Tebou mohla rozdělit. Ale k tomu ji zase nutit nemůžeš.

IlonaN napsal(a):

Ju, to je pravda, každý si se svým majetkem může dělat co chce, ale tady byla dohoda, spravedlivá pro všechny.
Taky existuje něco jako morální kodex, láska ke svým dětem, atd....
Jak se my, ostatní, tedy máme chovat k mami, když upředňostňuje jenom bratra? A vlastně proč? Copak my ostatní jsme něco míň? Je to zvláštní pocit, mámu jsem měla vždycky ráda, přišla mi hodná, taky jsem se k ní tak chovala, snažila jsem se jí pomoc....

Ilono, pokud máma slíbila, že to bude jinak, a slib porušila - to je asi něco jiného. Ta dohoda byla písemná?

Dítěti přijde líto, když máma upřednostňuje sourozence před ostatníma, to je jasný.
Taky jsem se cítila špatně.

Teď už jsem dospělá, a i když mám pocit, že sourozenci dostávají víc než já (nejsou to baráky, naši neoplývají zrovna majetkem), tak si říkám, že je to jejich věc, sourozenci to asi potřebují a já jsem soběstačná.
Žiju si svůj život na svůj účet... neříkám sice, že bych podporu od rodičů nebrala, ale v žádném případě ji nebudu vyžadovat.

Samozřejmě ale každého věc, jestli se s tím vyrovná nebo ne. Já se snažím :-)

Martinka1 napsal(a):

IlonaN napsal(a):

Ju, to je pravda, každý si se svým majetkem může dělat co chce, ale tady byla dohoda, spravedlivá pro všechny.
Taky existuje něco jako morální kodex, láska ke svým dětem, atd....
Jak se my, ostatní, tedy máme chovat k mami, když upředňostňuje jenom bratra? A vlastně proč? Copak my ostatní jsme něco míň? Je to zvláštní pocit, mámu jsem měla vždycky ráda, přišla mi hodná, taky jsem se k ní tak chovala, snažila jsem se jí pomoc....

Ilono, pokud máma slíbila, že to bude jinak, a slib porušila - to je asi něco jiného. Ta dohoda byla písemná?

Dítěti přijde líto, když máma upřednostňuje sourozence před ostatníma, to je jasný.
Taky jsem se cítila špatně.

Dohoda nebyla písemná, proč by měla, myslela jsem si, že to bude tak, jak jsme se dohodli. Tzn. já pozemek koupím, máma bude moci podarovat nějakou částkou, kterou si sama určí, ostatní děti a zbytek si nechá pro sebe. Všichni by byly spokojení.
Máma mne fakt dost negativně překvapila. O co jednodušší by pro mne bylo, kdyby ho darovala mne. Pak bych profitovala jen já. . Nu, ale to jsem stejně udělat nechtěla, takže teď bude profitovat bratr. Stejně je mu jedno, co si myslí ostatní.Pro mne se stejně nic moc nezměnilo, já jsem tu druhou polovinu chtěla koupit.
Ale asi se s tím vyrovnám tak, jako ostatní sourozenci - výrazně s nimi omezím styky.
CO je to za mamku? Proč bych se k ní měla nadále chovat hezky, jako by se nic nestalo, když vlastně mě totálně podvedla a ještě má na prvním místě bratra?
Morálně mi to fakt nepříjde správné, taky z toho mám dost smíšené pocity: zlobu, nenávist, lítost, pochybnost...

Kdo něco podobného zažil, jako asi i ty, tak ví, o čem mluvím.

Já to teda četla asi 4x a chvilku se mluví o pozemku, chvilku o bydlení atd... Ale budiž berme to jako pouhý pozemek....
Dědické řízení proběhlo tak jak proběhlo, pravděpodobně podle závěti a už jeho závěrem bylo přeci jasné nespravedlivé dělení... Polovina manželka a a druhá polovina pouze jedno z x-dětí.....(není uvedeno kolik).
Maminka v dobrém rozmaru (možná před měsíci, možná před lety - cesta do zahraniční může trvat různě dlouho...) přislíbila, že je dobrý nápad, svého podílu se zbavit a mít hotové peníze, které může event. rozdělit mezi ochuzené ostatní děti.... Jelikož (vaření atd...) je jí její syn velice nablízku a dcera s nabídkou financí v zahraničí, rozhodla se to učinit jinak a to, obdarovat svého syna, který byl (možná právem, možná neprávem ochuzen) při dědickém řízení.....  Je to její právo.
A v podstatě se pokusila, alespoň částečně napravit křivdu, která se stala u dědického řízení po smrti jejího manžela.... Myslím, že není důvod nenávidět ji za její rozhodnutí, protože oba dva s bratrem jste dosáhli maxima, kdežto ostatní sourozenci nemají nic.... Ti se mohou zlobit a přerušovat styky, ale z vás dvou jsou rovnoprávně vypořádaní dědicové, kteří se mohou domluvit a říct, my jsme dostali, tak dáme nějaké hotové peníze těm, na které se už nedostalo....

NO, tak to už se vůbec neřešilo....

Já vycházela, z osob "mami", "já", "bratr", "ostatní sourozenci".
Bude mít tak peníze pro sebe i další sourozence.

Pokud to tak je a pouze maminka má např. celkem 5 dětí, tak ze své vlastní poloviny by měla dle svého
vlastního svobodného rozhodnutí, závětí či darováním během života, rozdělit svoji polovinu mezi děti. Zda mezi všechny nepodarované nebo zda pouze mezi jedno či dvě.... Možná, rozhodla pouze podle toho, kdo jí navštěvuje, kdo se o ní zajímá, koho pravidelně vidí, kdo jí s něčím pomáhá.... Nebydlíme, nesoudíme....
Třeba peníze nepotřebuje a chce podpořit syna (bratra), aby mohl na pozemku začít stavět, podnikat, nebo ho prodat.... ????

Upravil(a) Macex (3. 6. 2008 16:36)

Bylo to tak:
když táta umřel, všichni jsme dostali (4 děti a máma) majetek tak, že jsme byli spravedlivě rozdělení. Máma se rozhodla při tomto dědickém řízení dát i svojí polovinu domu synovi. V tomto domě žije máma, bratr, sestra a synovec. Půlka domu tedy byla dána bratrovi, což bylo logické.
V jejím držení zůstala polovina pozemku, který jsme měli společně na půl.

Domluvili jsme se, že až se vrátím, tak ji odkoupím, aby máma měla možnost spravedlivě podělit všechny 4 děti, píšu čtyři, ne tři, protože bratr už z máminy strany dostal, a aby měla i peníze pro sebe.
Ještě jsem se ani nevrátila ze zahraničí a zjistila jsem náhodou, že půlka pozemku je přepsána na bratra formou daru.

Tohle je celá story,  snad jsem tímto příspěvkem celou věc objasnila.

Problém je to, že ty to vidíš jako podraz a problém. Uvědom si, že ti možná ani tak nebude vadit nová dohoda, jako to že máma dala pravděpodobně na hlas někoho jiného a dohoda je v trapu. kdo zůstal postižen?

Pokud zcela a bez výhrad přijmeš fakt, že máma si do hrobu svůj majetek neveme a že si s ním může udělat co cche, pak vyhraješ. Pokud si uvedomíš, že stejně tak mohla vše utratit, zadlužit, prodat v kartách a byla by to jen její věc...

Jiná cesta z toho kruhu není, jen úkrok stranou. Dívat se na to úplně jinak. Původní záměr se nezdařil, no a co...

Tezko radit, Ilono. Takoveto situace jsou lekcemi zivota. Ja si myslim, ze tvoje mama ma pravo se rozhodnout tak jak chce ona, ty zkratka nemuzes mit kontrolu nad vsim. Nemohu soudit jestli se tvoje mama zachovala spravne nebo ne. Ja ji neznam, neznam tvoji rodinu, jen ona asi vi, proc se takto rozhodla. Je jen na tobe jestli to prijmes jako fakt, ze situace je takova jaka je nebo budes zit s pocity jakesi ukrivdenosti.

Ilono, nezbývá, než se smířit. Maminka je svéprávná, takže může se svým majetkem udělat COKOLI a NEMÁ povinnost jakkoli zajistit dospělé (předpokládám) děti. Dokonce ani tehdy ne, když jí pomáhají - ona se o ně starala léta. Můžete se cítit ublížení, můžete se rozhodnout nestýkat se (jako tvoje sestra), můžete závidět (a asi závidíte) bratrovi, protože "my mamince pomáháme, on na to kašle a stejně dostal"... Nevím, jak jste na tom vy ostatní, ale asi nestrádáte, takže jde jen o nějakou pofidérní "spravedlnost", aby všichni dostali stejně. Asi byste si měli položit otázku, jestli je pro vás víc "morální stránka" nebo máma.

IlonaN napsal(a):

Vy byste byli v pohodě, kdybyste věděli, že skoro ve všech ohledech je u rodiče favorit jen jeden sourozenec? a nejde jen o majetek, tak nějak jsme vždycky tušili, že ho má z nás nejradši, a o to víc jsme se snažili jí pomáhat, jaksi se "zavděčit", aby nás měla taky ráda? Trochu zmatené, ale pravdivé.

ano jsem už v pohodě, že moje máma má radši bráchu, že ho ještě ve 33ti živí a peníze si od něj nevezme i když jí je dává...
mě totiž dala mnohem víc - připravila mě líp do života...

Existují možná hlediska etiky a existují možná prvidla, co by se mělo. Fakt je, že ti to nepomůže.

Máma si může dělat se svým majetkem, co uzná za vhodné. Ji a její přístup nezměníš. Můžeš si s ní promluvit, můžeš s ní vůbec nemluvit a můžeš dělat jako by nic. Změní se něco?

Podle mne hledáš cestu, jak změnit svůj pohled na celou záležitost. Jak pochopit, proč upřednostnuje jedno dítě před všemi. Já nevím. Je to moc těžké. Možná má k němu blíž, což ovšem neznamená, že vás ostatní nemá ráda. Má, možná jiným způsobem. Možná si chce koupit jeho pozornost, protože tu od vás má jistou. Do hlavy jí nevidíš.

Holky tu napsaly moc dobré postřehy. Zkus se nad nimi zamyslet.