Boha som už mala , ale Dia asi nie... Lenže rozdiel medzi volom a býkom môže byť zásadný...

Možno preto, že si mal podobu niekoho iného a spájalo sa to s amnéziou...

zuzi777a napsal(a):

Natálka- myslím, že v tvé současné situaci musíš myslet na sebe ale ještě víc na Vaši malou holčičku. Alespoň do té doby než Ti začne pubertálně mlátit dveřmi, máš odpovědnost i za její život.
Můžeš u toho milovat i nenávidět chlapa, mít přítelkyni, ale zatím na dost dlouhou dobu musíš brát ohled i na dcerku. To co bude nejlepší pro Vás dvě bych na Tvém místě brala. Jestli Vás má rád- tj snaží se být  tátou, dala bych mu šanci to dokazovat.  Když uvidíš , že to s ním nepůjde, půjdeš dál bez něho.

Zuzi777, moc hezky jsi to řekla . Pro mě je malá teď opravdu to nejdůležitější. Ale je fakt, že se strašně moc snaží být dobrým tátou, moc se ji věnuje, když není zrovna v práci. Je asi pravda, že čas je nejlepší lék. Nechám tomu volný průběh a uvidím, odejít se dá vždy....

Přeji pěkný den, přečetla jsem si pár rad týkajících se nevěry a jak dál. Byla bych hrozně moc ráda, kdybyste mě mohli nějak pomoci, protože fakt v tuto chvíli nevím, co mám dělat. S manželem jsme chodili asi 6,5 let a 4 roky jsme společně bydleli. Byl vždy hodný, ale málokdy si byl se sebou jistý - např. v práci když mu něco nevyhovovalo a já jsem mu radila, ať třeba zkusí nějaké jiné dobré místo, že by na to měl, tak vždy řekl, že na to nemá. Za ten čas jsem vystudovala VŠ a párkrát jsem si to musela sežrat, že on to nechce, že si musím vždy prosadit své a že s tím nesouhlasí. Nyní mám skvělou práci, která mě baví, ale opět to slýchám, že on ne a já jo. I přestěhování od jeho rodičů u kterých bydlel bylo prý vyloženě proti jeho vůli a také mě to občas dá najevo. Vždycky jsem ho milovala a pokud byly nějaké problémy, tak jsem si myslela, že zrovna nemá prostě dobrý období, ale že se to určitě spraví a že to bude dobré. O dětech jsme se bavili pouze tak nějak v budoucnu. Nicméně jednou prohlásil, když se nás nedočkavý rodiče ptali, kdy se vezmeme, že to do třiceti zvládne a jelikož nám letos je oboum 30, tak už na podzim jsme začali - teda přiznávám, že hlavně já začala plánovat svatbu. On občas prohlásil, že to nechce, ale nikdy to nebylo řečeno opravdu vážně (nebo jsem to možná nechtěla slyšet - nevím!) Asi měsíc před svatbou jsme se začali fakt hodně hádat, že ho pořád do něčeho nutím, že není s ničim spokojený apod. Myslela jsem si, že je to pouze stres před svatbou a že až bude po, tak že to přejde. Svatební den byl pěkný, ale od té doby nebyl snad ani jeden den, kdy jsme se nehádali a kdy jsme společně normálně komunikovali. Od svatby uběhly tři týdny a já přišla náhodou na to, že si smskuje s nějakou ženou tak 10 a víc sms denně a že už to bylo před svatbou. Najednou mě začalo docvakávat, že si kupuje spoustu nových oděvů, schovává si mobil, sex si už ani nepamatuju a stále na mobilu něco píše a píše - v hodně pozdě v noci. Ptala jsem se ho, zda má někoho, kdo mu poskytuje více porozumění, když mi tvrdí, že já to nejsem - řekl že ne. Ale já fakt nevím, nevím, zda mu věřit. Mám dokonce před sebou i to číslo a bojím se na něho zavolat - nevím, zda by mě pomohlo, kdyby se ozval ženský hlas. Nevím, jak celou situaci řešit. On prostě má prý teď krizi, kterou jsem způsobila jen já - párkrát mě i docela slovně napadl, že jsem kráva, která nic neumí apod. a že bych si zasloužila i ránu. Vůbec ho nepoznávám!!! Nevím, zda mám vydržet a říkat si, že to přejde nebo zda mám po 3 týdnech manželství skončit (v tom případě si nedokážu představit, jak to bude s rodiči, kteří jsou tak šťastni), nevím, zda mám zavolat na to číslo a zda jen vyčkat kdo to je, nebo si s ní třeba i promluvit, nevím, jak to mám řešit s ním, zda mu mám narovinu říct, že mám čislo, že vím, že si spolu píšou apod. PROSÍM PORAďTE MI NĚKDO!!!!! PROSÍM, PROSÍM!

Na to číslo nevolaj, aj keby bolo úplne nevinné, vŕtalo by ti to v hlave - a keby nebolo nevinné... tak čo by si urobila? Máte krízu VY DVAJA a amali by ste si ju asi aj vyriešiť vy dvaja. Skúste si chvíľu v kľude sadnúť, keď ti práve nevykladá, aká si nemožná, a prebrať, čo mu vadí, respektíve, aké má predstavy, čo sa mu nepáči, atď. A ty si to premysli VOPRED - čo chceš, čo nechceš, čo si ochotná urobiť, v čom ustúpiť... Dievča, mňa keby niekto dotlačil do svadby, do ktorej sa mi nechce , tak by som tiež nebola príjemná. Stálo to vôbec za to?
A na rodičov a ich šťastie sa vyprdni, nie ste povinní zabezpečovať im radosť na staré kolená... ide o vás dvoch. Opakuj si to ako mantru - Ide o nás dvoch.

Lenko, v žádném případě nevolat!!! To číslo zahodit, zapomenout. Kdybys to udělal vubec by to nepomohlo.
Tedy ale když to tak čtu, kolik lidí má takové neshody a problémy ve vztahu tak krátce po svatbě, jen čumim jak tele na vrata.
Brali jste se vůbec z lásky?..........

Upravil(a) PetrHl (9. 7. 2008 18:24)

Ja pamätám za socíku, keď bola mladomanželksá pôžička 50 000 SK... aj bývalý budúci švagor so švagrinou sa brali kvôli tomu - pri nohách sa im tmolil dvojročný synček a oni pred kňazom predstierali, že nevesta je panna nepobozkaná.

Upravil(a) Selima (9. 7. 2008 20:09)

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda.
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla . Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Jo, a přestože jsem kdysi bývala ale hooodně vznětlivá a ve vztahu určitě ne vždycky spravedlivá, nikdy mi manžel neřekl "krávo". To mi připadá jako silné kafe. A taky to ukazuje na úroveň mladíka - tady by mi zablikalo varovné červené světlo.

Upravil(a) Tercila (9. 7. 2008 21:51)

souhlasím se Zuzi, chtěla bych vědět o koho jde, já bych zavolala.............v tomto věku a bez dětí bych nic nelepila

PetrHl napsal(a):

Tedy ale když to tak čtu, kolik lidí má takové neshody a problémy ve vztahu tak krátce po svatbě, jen čumim jak tele na vrata...

Já taky

ten život je tak krátký, musí se žít, ne přežívat
ve věku 30 let !!!!!
jak na tom budete, až vám bude 56 ? na čem budete stavět.........až NĚCO  příjde
to jsem se dívala zpět, hodnotila těch 30 let a řekla si, že to stojí za to, slepit hrneček......nebyl až tak poškrábaný a omlácený, ten vlepený střep je vidět na první pohled................ale funguje, kafe se dá z něj pít

vera napsal(a):

s tím mobilem....................pro mě by to byla šílená nejistota, trápila bych se při každém pípnutí..............
raději vědět.............a ať on ví, že já vím.............................

Ačkoli jinak jsem odpůrcem jakéhokoli "šmejdění v mobilu" apod................ v tomto případě, kdy celý váš vztah (resp. manželství) vypadá poněkud podivně (a tady souhlasím s Taishou, že k té svatbě nemělo vůbec dojít), bych na to číslo klidně zavolal..... sice to bude asi pro Tebe rána, ale možná se Ti i trochu uleví a najdeš sílu to celé rychleji ukončit....