já asi tak ve 12 samoobsluha:-))

To Blossom:
Já osobně jsem pouze odpověděla na otázku v názvu vlákna Jinak mi o  orgasmus v sexu nejde, umím si ho užít na tisíce (no, dobře, tak na stovky ) způsobů a vyvrcholení není podmínkou - je to fajn bonus navíc
Já jsem tady tu diskuzi nevnímala jako závod o orgasmy, spíš jako stručné reakce. Pokud to vidíš jinak - jak by asi napsala Majkafa: co ti to zrcadlí? (Majko, promiň, ale vyloženě mi to nahrálo )

To šamšulka:
Jak tě může štvát něco, co jsi v životě nepoznala ? Sama sobě věnuju orgasmus celkem často, to je fakt, s mužem jsem to zažila jen jednou, ale nemůžu říct, že by mě štvalo, že se mi to od té doby už "nepovedlo" (nebo mému partnerovi)

Sex může být krásný sám o sobě - a každý pro to má své vlastní individuální podmínky.
Zažila jsem 24 hodinový "maraton" úžasné spontánní vzájemné blízkosti, mazlení a věnování se jeden druhému (vystřídali jsme ložnici, kuchyň, seník, louku...), bez toho, že by měl orgasmus kdokoli z nás - a i po jedenácti letech, kdy už jsme každý jinde a s někým jiným, on se oženil, já mám dítě, se shodujeme na tom, že to byl nejúžasnější sex v našem životě. Jako milenci jsme si prostě neuvěřitelně vyhovovali, jenom v běžném životě jsme se nesešli. Kdyby nás tak slyšeli naši následující milenci a milenky

Alosek napsal(a):

Zažila jsem 24 hodinový "maraton" úžasné spontánní vzájemné blízkosti, mazlení a věnování se jeden druhému (vystřídali jsme ložnici, kuchyň, seník, louku...), bez toho, že by měl orgasmus kdokoli z nás ...

Týýýýýjoooo, kecáš !  Já ti snad budu závidět ...    Tohle bych chtěla zažít....

petra72 napsal(a):

Týýýýýjoooo, kecáš !  Já ti snad budu závidět ...    Tohle bych chtěla zažít....

Peti, nekecám, tehdy to bylo nerozvážné mládí, co jde do všeho po hlavě a chce mít ze všeho maximum
Úžasné na tom bylo, že jsme to vůbec neplánovali, prostě to přišlo a nikdo nechtěl přestat. Víc endorfinů jsme si do těla asi vyplavit nemohli Ale ty následky
V domově důchodců budu mít krásné vzpomínky na oslavu mých plnoletin , jojo

Nic není ztraceno, třeba ještě zažiješ něco mnohem hezčího

Alosek napsal(a):

Zažila jsem 24 hodinový "maraton" úžasné spontánní vzájemné blízkosti, mazlení a věnování se jeden druhému (vystřídali jsme ložnici, kuchyň, seník, louku...), bez toho, že by měl orgasmus kdokoli z nás

Ty jo, to už by mě fakt nebavilo, taková šichta. A to jsi druhý den chodila jak kachnička , žes ani nožky k sobě nemohla dát, ne?
Já tak chodím, když na jaře začnu jezdit na kole.

...Se sedlem, podotýkám...

šamšulka napsal(a):

Blossom napsal(a):

Holky (a kluci), čtu to tady atak mi připadá, že to řada lidí bere ne jako radost, ale jako ÚKOL.
Ve smyslu "už jsem ho měla, fajn, odfajkováno, jsem in"  a nebo "ještě pořád nic, sakra, jsem normální"? Já si myslím, že by se to mělo brát spontánněji, ne tak křečovitě. Za sebe můžu říct, že "s " i "bez" je to pro mě velmi příjemná a povznášející činnost a jestli to tentokrát bylo nebo ne, moc neřeším, líbí se mi to tak i tak.
Dokonce mě v jednom vztahu štvalo, že partner se úpo*ně snažil aby to přišlo, měl sice ty nejlepší úmysly, ale netušil, že právě tou křečovitou snahou dojít až do kýženého cíle ničil právě to radostné, hravé, spontánní prožívání, které si jinak vždycky užívám..
Já bych řekla, že zásadní otázka je, jestli se vám to s partnerem líbí nebo ne. Jestli to mělo či nemělo "předpisový průběh", na to se vykašlete.

Přece jenom, když v životě vůbec nezažiješ orgasmus, tak tě to musí štvát

Tema mě zaujalo. Nemám dostatek času dočíst všecko, ale tohle citované možná stačí... takže:
Orgazmus jako cíl, ideál, tabu... mi nevyhovuje. Možná jsem ta šťastná, že je součástí (přirozenou) mého života jako třeba jídlo či umytí rukou...
tak mě vždy zarazí, že ho kdosi "nemá, nezná, nemůže docílit...",...
abych tedy odpověděla: Myslím, že hodně brzo, v ranné pubertě, když jsme s nejlepší kamarádkou kdesi u řeky "experimentovaly" se svými těly... bylo mi možná 12-13, jí o rok víc, bylo to nečekané a ... příjemné... pak už pořád tak stejně... jako že něco fajn, co jsme dostali darem (jako požitek z jídla, krásný pocit z pohledu na květy, motýly, přírodu...), prostě jako dar, za který je radno být vděčný, no!