Ahojky tak takové zkušenosti nemám ale zažila jsem podobné.věčně podrážděný,náladový,vsteklý atd,toje peklo na zemi.Nejlépe je od takového od ejít toho už nikdo nezmění a lepší to nebude.Já odešla bylo mi čtyřicet a nebála jsem se začít znova.Stojí to za to.Tet jsem už šest let s přítelem a mam se fajn.Protože život je krátký a je škoda každého dne .Na trápení rada není s tím se musí každý poprat sám

Ahoj, něco podobného vidím u svého táty..jsou s maminou teda stejně staří..nepramení to u vás z toho, že začíná vidět že stárne a zvetšuje se mu již tak docela velký věk.rozdíl mezi vámi..jinak: nebojí se že je na tebe už moc starej a že ty si najdeš někoho věkově stejně starého?nebude to třeva v tom?

Simply.net: "kup mu psa:-)

prosimtě - to by byl chudák pes .

Ale k věci: bohužel se přikláním k této větě:

"Nejlépe je od takového odejít toho už nikdo nezmění a lepší to nebude"

Teda nepřikláním se tak úplně, protože já sama vidím jakýkoliv rozchod až jako totální poslední možnost. Jenže si dodnes vzpomínám, že můj otec, ač z mého pohledu vynikající a čestný člověk a táta, od kterého jsem se hodně věcí naučila, byl po padesátce (a to skoro úderem padesátin)opravdu k nesnesení. Však se v té době taky s maminou rozvedli. On totiž tehdy taky dlouhodobě vykazoval "syndrom" , který tu popisuje Violleta... Ale moje máti razí heslo "radši se budu mít 2 roky s cizím chlapem výborně, než 20 let s původním manželem špatně" , zvolila "klid".
Je zřetelné, že stárnoucí člověk skutečně někdy začíná být sobecký, protože si uvědomuje, že chyb bylo v životě dost, že na nápravu čehokoliv má už málo času a někdy holt chce ještě něco "urvat". Jakýmkoliv způsobem, ať už nějakou nevěrou či pedantickým tyranizováním nejbližšího okolí.
Trošku mi připadá, že se Violletin manžel absolutně neohlíží na ni, na to, jak se ona cítí. Že vidí jen sebe.
Co já vím, co Ti poradit - snad jen zkusit to ještě nějakou dobu vydržet, obrnit se trpělivostí, vyvěsit si jeho klady sepsané na papíře někam na ledničku a hlavně s ním mluvit. Ale nevím, nevím, docela se přiznám, že by mě zajímalo, kdybys nám tu tak za dva roky dala vědět, jak jste dopadli.... Samozřejmě držím palce.

eviik.s napsal(a):

Jak se pozná ta zmiňovaná andropauza? Muj muž má přes padesát a přitom funguje v pohodě, skoro jako za mlada. Představuji si to jako ztrátu libida atd. Lze tomu nějak preventivně čelit? Nejspíš pravidelným sexem, ne?

Co budeš dělat, až mu to nepůjde? To je spíše celkovým nastavením člověka. Kdo má ze života radost, má zájmy a nesleduje jen katastrofy v televizi,  jen tak nezestárne.  Sex není všechno.

Ahoj holky mám staršího přítele,který má andropuazu a v posteli to není ono.Ráda bych mu něco na to koupila.Máte s tím některá nějakou zkušenost?

Manžel má také úbytek testosteronu a je z toho velice špatný.

Přítel toho vyzkoušel hodně,ale nejvíce si pochvaluje tablety maxulen

No to by si pochvaloval asi víc než Pampeliškuuu...

"Přítelkyně" se kupují jinde.