Milá Aneto, takových zkušeností každý kdo se vydá na duchovní cestu vytřepe z rukávu "neurekom" (doufám že jsem to napsala dobře).
Napadá mě mnoho rozličných důvodů, proč jsi se ocitla zrovna v takovéto situaci, jsou to mé domněnky. Od prostého přezkoušení tvé trpělivosti, která může být zrovna  tvou slabinou nebo to, že používáš afirmace nesprávně až po komplikovanější okolnosti. Není totiž úplně pravda, že když se začneme my sami měnit, tak se změní všichni okolo. Stává se úplně běžně, že když není zbytí, jsou určité osoby ( i velmi blízké) po naší proměně odstraněni a to různými způsoby. Jeden z vesmírných zákonů je ten, že stejnorodé přitahuje stejnorodé,(energie) když připustíš, že to tak je, tak zákonitě ti, kteří nejsou schopni se stejnou měrou tvým změnám přizpůsobit, budou odpuzováni. Přišla jsem v určité etapě života o spoustu přátel... jednoduše, přestali jsme mluvit shodnou řečí a rozumět si vzájemě a vyhledávat se a rozhodně nejen z důvodu rozličných zájmů. Spíš jsem přímo ty nedefinovatelnáé odpudivé síly osobně  cítila. 
To samé se týká třeba i práce a peněz  , místa bydliště a dalších jiných věcí. Obecně se ví, že s duchovní proměnou odpadne od člověka vše co k němu "nepatří". Ovšem na druhou stranu, uděláme-li si prostor... dostaneme mnoho věcí jiných a kvalitnějších.

q

Upravil(a) aneta75 (30. 1. 2009 8:50)

q

Upravil(a) aneta75 (30. 1. 2009 8:50)

Naprosto souhlasím s  tvým názorem  na rodičovskou pomoc. Jakmile jsou  jednou děti dospělé a samostatné, neměly by  si nic v životě od rodičů nárokovat, nedej bože kvůli tomu ještě vytvářet dusivé rodinné atmosféry.
Mám pocit, že jsem četla někde jinde ( na Mezilidských vztazích???) tvůj příběh se stavbou domu. Jestli je to ONO. Z toho mi spíš vychází, že jste si ukously (a zvláště tvůj partner) příliš velké sousto a teď si nesete následky svého neuváženého rozhodnutí ohledně bydlení. Tvůj muž neví kudy kam a snaží se část viny navalit na někoho jiného... nejlépe své bližní.... V tomto ohledu nejsem asi ten správný rádce, protože moje životní situace je zcela odlišná a mě by skutečně ani ve snu nenapadlo po dosažení zletilosti a samostatnosti chtít , aby se někdo z rodičů podílel na mé životní úrovni. Vždy jsem žila jen a jen v úrovni své nejmenší ekonomické jednotky, tj,. své vlastní rodiny. I když mi bylo zpočátku hodně ouvej, nikdy jsem nikoho z rodičů  nepožádala ani o půjčku a vždy se to snažila řešit vlastními silami. Anetko, pokud je to ono, tak byste dřív než svůj vztah měly řešit tento zásadní problém...vztah k penězům  a to ostatní se pak může řešit samo.
Chápu tvůj pocit rozčarování  z toho, že tvůj muž možná nepostupuje stejně rychle  , ale  každý má svou vlastní cestu i své vlastní tempo. Ještě jednou zvaž jestli nejsi moc netrpělivá, v tomto ohledu se může stát , že bys  pak zafungovala nechtěně  jako brzda nebo překážka. Myslím, že vaše problémy, tak jak jsi je tu popsala by ještě nemusely být tak zásadně devastující. Věřím v rozum a konstruktivní dialog se špetkou trpělivosti. Ne vždycky všechno je podle našich představ a to co se  zpočátku může jevit jako negativní se ve finále projeví pozitivně a naopak.

Upravil(a) Somaia (23. 5. 2008 20:33)

P.S Teď jsem se koukla na "Vztahy v rodině "" Může rodina přežít stavbu domu" a tvůj příběh už je smazaný, ale četla jsem to před několika dny , spojilo se mi to správně. Nereagovala jsem na něj právě proto, protože byl mimo okruh mých osobních životních zkušeností a nechtělo se mi jen tak mentorovat nebo teoretizovat o tom co se správné či není.
Co se týká mého příspěvku č. 9. Je tedy plně platný . Jsem toho názoru, že nejdřív je třeba zásadně řešit vaší životní finnační situaci, která je dost neutěšená, jinak se nepohnete z místa, to je příčina ... devastace vztahů je jen důsledek.

Ano, Anetko, zacházíš do zbytečných podrobností. Píšeš , že financí máte dost, tak proč do vaších záležitostí od počátku zatahujete rodiče? Ať už finančně nebo osobní účastí.....  já bych to nikdy neudělala, i kdyby moji rodiče o to sami žádali. Taky dostavuji rodinný dům a vím co to obnáší, ale v klidu, v pohodě a ve vlastní režii. Staví najaté firmy a po rodičích budu chtít jen to, aby se dostavili na kolaudaci ...
Necítím se proto kompententní k tomu , co jsi napsala, se nějak obšírně  vyjadřovat. Co se týká peněz, myslím, že každá půjčka od osoby určitým způsobem nepříjemně zavazuje obě strany ( a jak je vidět na tvém případu ...tak nejen půjčka, ale i práce jako vložená hodnota)  a pokud je jiná možnost, dávám jí v životě jednoznačně přednost a to i v případě, že by to byla dražší varianta. Nežijeme už v době , kdy stavěly celé rozvětvené rodinné klany domy svépomocí. Dnes jsou jiné technologie, daleko vyspělejší, ale jsou na to potřeba technologická zařízení, která vlastní stavební firmy....je to rychleší a ve své podstatě nakonec i méně finančně náročné, když vezmu v úvahu zkrácenou dobu  výstavby  a menší  fyzickou dřinu.
Když bych si měla půjčit  nějaký obnos od blízkých tak vždy a za všech okolností za předem stanovených pravidel.
Jinak vím, že taková akce jako stavba domu, je velmi náročná pro všechny zúčastněné a pokud starost z větší části spočívá na tvém partnerovi, myslím, že by sis měla uvědomit, že to je přechodně vypjatý stav, který nebude trvat  věčně. Docela chápu, když by mu občas ujely nervy a nějak to ventiloval....

Doufám, že to bylo myšlené jako vtip .... nehodlala jsem ti nic nandat...

V jednom s tvým mužem nesouhlasím a to, že je dnes výstavba svépomocí výrazně levnější než s pomocí  stavebních firem. Pokud si dá člověk práci a hledá na základě referencí kvalitu a spolehlivost, tak se najít dá. Osobně jsem za, více věnovat čas tomu, co jsem uvedla než v potu , dřině a hádkách prostavět dlouhé měsíce. Tento týden nám jakousi moderní techologií dělalali řemeslníci podlahy, byla to otázka několika málo hodin, kdy se celý dům zalil předem připravenou zvláštní hmotou a teď si to bude 10 dní usychat... načuhovala jsem dovnitř francouzkým oknem a vypadá to úžasně... skoro jako rovné hladké kluziště... když si vzpomenu, jak se dělaly podlahy dříve, vylévaly betonem a pracně uhlazovaly.... no ... člověk nestačí zírat. Nehledě na to, že ta hmota má zvláštní tepelné vlastnosti a propustnost vzhledem k podlahovému topení atd. Mmch. ještě před půl rokem nám stavitel tvrdil, že změna v projektu z vytápění radiátory na podlahové není možná bez dalších stavebních  úprav a za půl roku je všechno jinak právě díky této nové technologii a bez problémů jsme to bez výrazného finančního rozdílu zvládli, protože se  kvůli změně technologie podlahové vytápění zlevnilo.

Jo a promin Somaio, jasne, ze to mel byt vtip:)

A ještě jeden citátek :
"Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít. M. Twain."

nestihla som všetko prečítať, preto reagujem priamo na tvoju tému: áno, samozrejme. Zakaždým, akonáhle začnem niečo nové - je to normálne a vporiadku, dokonca sa to považuje za prvý signál, že veci fungujú ako majú

aneta75 napsal(a):

Dekuji za podporu a krasne citaty. Margarito, uz jsem cetla v nejake diskuzi tvuj pripevek, jak nekomu radis, aby v prvni rade zacal mit rad sam sebe, ze tobe se to povedlo a ted to mas mnohem jednoduchsi:). Ja se s tim peru hodne dlouho, porad si opakuji nejake ty afirmace, ale jak to rikam, tak tam nekdy v hlave v zadu slisim tichy hlasek - prosim te, co si to tady snazis namluvit- Pises, ze hlavne verit, ale jak uz jsem psala, tak prece, kdybych verila, tak bych nepotrebovala afirmace:). Obdivuji Vas vsechny, jak jste to krasne zvladly.

Jejda, to ze jsem nekde psala? Musim si to po sobe asi lip cist.... Bylo by to moooc fajn, kdyby to tak bylo... spis to je dlouhodoby proces... chjo....

Díky dobrým duším tady jsem objevila lehkou  knížku Temná stránky hledačů světla (je tu celý topic)- a tam  tvoje poznání a smíření se  sama se sebou ttkví v tom, že nejprve musíš jít do hloubky a vydolovat, poznat, pojmenovat a smířit se se svými špatnými  vlatnostmi. Jsem také metrpělivá, chci zázraky ihned, vždť přeci tak duchovně pracuju...vono to tak nefunguje.