Tak z toho mám také strach, Dušičko,od přecházení přes cestu,až po spadnutí,někam,z něčehože,že si nějak ublíží. Ale jak jsem psala,o ublížení mým dětem druhým "člověkem",spíš psychopatem,mám vážně hrůzu. No a znám,takové,co tohle moc neřeší,nebo si to nepřipouští.. No a tak by mně zajímal,názor,dalších rodičů,jak jsou na tom s těmi obavami a jak je to s tou ochranou a pátraním,u nás,prý se to má změnit k lepšímu.. A děkuji všem za případné, odpovědi

Taky mě to děsí ale nevim nevim kdyby za malím někdo přišel a naslibovat hory doly a že maminka o tom ví....šel by!!!!!To mě děsí mám strach i z toho že někde vběhne pod auto ,spadne atd....a to ještě nechodí ven sám,z toho mám nerva už teď ..od kdy bych ho pustila ?Já budu ta hysterka co ho bude mučit doma...
bydlíme ve velkém městě na sídlišti plném romů a teď tu máme i novinku(pro naše sídliště)spí nám tu bezdomovci,kteří celé dny žebrají..já husa jsem mu dala 50,- a druhý den ležel totálně opilí ,pomočoný no tak ....fakt hrůza...

Keny,:)my sice bydlíme celkem v klidné čtvrti,kde není hlava na hlavě,je tu spíš starší zástavba těch nižších cihlovo - panelových domů a paneláků minimálně,vlastně jen 4,ale myslím,že stát se může kdekoliv,cokoliv.. i v tom městě i na vesnici. No my jsme začali pouštět syna ven,jen u domu a minimálně s 1 kamarádem, asi tak kolem 1. třídy,přiznám se,že jsme byli neustále nalepení v okně a koukali na něj. Ono držet je doma do nekonečna nebo je někam doprovázet neustále,prostě asi není reálné.. Ovšem,jak jsem psala,strach o ně,mám neustále,z cizích zvrhlíků,co by jim mohli udělat,nebo někam odvést ani nemluvím,už se nechci opakovat. Když jsou někde venku,nejsem nikdy bůhvíjak v klidu.. spíš, potom,co slyším ve zprávách,tak budu brzo zralá na prášky ,abych si to tak nepřipouštěla,ale já jsem prostě taková ..
A pro madličku, řidiči to je kapitola sama o sobě,trnu,jak má syn,přejít sám v centru města,když jde z kroužku, přes dost,frekventovanou  cestu,jsou tam zastávky autobusů,atd. , není tam,žádný semafor.. a v zimě,kdy je brzy tma,mé nervy.. Dceru doprovázím,i přes naší malou cestu,ovšem některé,to právě láká,že přidají na plyn a pletou si to se závodištěm,o motorkářích,ani nemluvím..

No tak nám se stalo něco podobného,trvalo to jen chvilku,ale pro mně to byla celá věčnost..    Když jsme byli na dovolené v Černé hoře a dcera,tehdy měla skoro 6 let, se koupala v moři na  dětském nafukovacím lehátku,vždy byl sní někdo ve vodě,ale jednou nastala chvilka,kdy manžel se jen odběhl osvěžit a syn, tehdy, 9 let,nám nutně musel také jít něco říct,ta chvilka cca opravdu 2-3 minuty stačily nato,aby dcerka odplula podél pobřeží , o kus dál,neplavala nikdy sama do hloubky,bála se,jen podél břehu. Já říkám těm dvěma,kde je Ája? Koukáme a malá nikde... Pláž tam byla strašně přelidněná,dlouhá několik kilometrů, a vše stejné,slunečníky,lehátka,přes,které nebylo pořádně vidět,plno lidí,písek.. No a začali naše nejkrušnější minuty,nejprve,co mě napadlo,podívat se do moře,jestli,tam neplave jen lehátko.. už to mě,děsilo,nebylo tam nic. Já zůstala na pláži, u našich lehátek,kdyby se objevila a manžel se rychle vydal jedním směrem po pláži kolem břehu,syn zůstal na okraji pláže,na místě,kde se koupali. Naštěstí stála o kus dál,nevím o kolik metrů ,u břehu(naštěstí) a plakala a sní mluvila nějaká Polka,tak tam ji manžel našel.. stačila chvilička a mohlo být zle a to my jsme dost úzkostliví, rodiče a jak jsem psala,hlídáme si je.. Nikomu nepřeji zažít ten pocit nejistoty i když můžu říct,že na té pláži,jsem se ještě  relativně držela s nervami a snažila se zachovat klid,manžel ten byl hned ve stresu,ale na mně to dolehlo daleko víc potom později,bylo mi úplně špatně,ty pocity a představy.. Pak,už jsme chodili,jen na jedno místo,kde byl orientační bod,plavčíková věž a žlutá vlajka..,už ani na minutu se od ní nikdo nehnul.. Ještě jsme ji nazpaměť naučili,odkud přijela,z jaké republiky,kde je ubytováná,u čeho,jakou mají apartmány barvu,ona chudák malá,vám to nazpaměť odříká do dneška..   Když si nato tak vzpomenu,ještě dnes mi je špatně.. 

Upravil(a) REŇAS (24. 5. 2008 22:16)

No bylo to hroznééééééééé... ,dnes díky tomuhle příspěvku jsme o tom doma mluvili a zase se mi svíral žaludek..,brr raději už nevzpomínat. Stačí ty mé další strachy o ně,které mám.. Jo,také je budu kontrolovat strachy o ně,až do jejich dospělosti.. Strach o děti má asi člověk pořád.. Dnes jsme to i probírali u mamky,např.ten ztracený Jakub,říkala,že je to hrozné,co se děje a že toho tolik dříve nebývalo (má 68 let).. no a to je právě otázka ancio, adekvátní tresty si myslím,že u nás nejsou v žádném případě..,pokud se dopadne viník,nevím,zda se dá vůbec mluvit o trestech,většinou mi to připadá "směšné .."

Já z toho teda obavy mám. Bojím se,aby jednou mi moje milované zlatíčko někdo neunesl. Třeba ze zahrady. Dneska jsou ty lidi tak oprsklý,že vám klidně v lezou i na zahradu.
Takový zážitek se stal. Malá si hrála na zahradě. Já jsem si šla udělat pití a vracím se a vidím na zahradě cizího chlapa. Hned jsem vyběhla a popadla jsem malou. Ptala jsem se co chce. Hledal nějakého pána, který jsem zjistila bydlí o dva baráky dál. Řeknu vám,že jsem měla srdíčko až v krku. Hrozně jsem se o tu svojí čertici bála.
A když slyším ve zprávách co se děje,tak je mi z toho smutno a zle. Kolik dětiček se už ztratilo.

HROZNÉ ...,je mi úplně  z toho blbě,.. dnes jsem se dočetla na netu,že našli toho Jakoubka,bohužel,mrtvého,mají i podezřelého,ale,co je to,už platné.. Je to něco,hrozného,žádný trest,(ještě s našima tresty v této republice)pro toho hajzla,nebude dostatečný. Ani se mi nechce psát,co,já bych sním,nejraději udělala v takovém,případě.. Doufám,aspoň,že mu to ve vězení,ti ostatní,"spolubydlící,pořádně zavaří.. Rodičům to,ale stejně,nepomůže,syna,jim,už nic nevrátí,nedovedu si ani představit,co musejí,prožívat,je to šílené.. A pak,jak,se člověk,nemá bát,o své děti..