Co dopis ... napsala jsi mu, nebo sobě?
Nebo jste o tom mluvili a nic?  Opravdu vůbec žádná změna?
Nebo jste o tom mluvili, ale ty jsi nezaregistrovala změnu - možná proto, že to jde pomalu?
Nebo proto, že sleduješ jen jeden určitý cíl a jiná řešení neakceptuješ?

dopis jsem mu nepsala, teda piseme si pochopitelne maily, ale zadny zasadni jsem mu nenapsala.
a rozmluvy jsou takove neucelene, protoze kdyz treba mluvi o tom, ze jednou S.L. pochopi, ze on bydli jinde nez my, tezko se na to navazuje, ze bych byla rada s nim....nebo kdyz zacal o tom, jak se boji, ze si nekoho najdu a uz za nim nebudeme litat a S.L. bude mit jineho tatu, tak proc se do pr... nesnazi, aby to bylo jinak, kdyz se tak boji ?
a jina reseni ? uz ted je to pro me tezke a nevim, jak jinak by to melo dopadnout.....

no já nevím, ale příjde mi, že ikdyž ten druhý může být ne příliš otevřený k diskuzi, přesto bych se normálně a klidně zeptala : a ty bys nechtěl bydlet s námi? nechybí ti dcera? vyhovuje ti to neustálé cestování jenom proto, abys nás pár dnů viděl?? myslím, že otázky tohoto typu nejsou zase tak složité na to, aby dotyčný nějak odpověděl a přitom neměl pocit, že ho někdo někam tlačí nebo mu manipuluje se životem... a z odpovědí by se asi dalo už vycítit, jestli se pán vykrucuje, nebo přemýšlí jak to udělat co nejlépe, aby ani jedna strana nestrádala, nebo to prostě neřeší a řešit nechce...je to asi složité téma, ale stále mi nejde na rozum, proč máš problém zeptat se na normální a praktické věci týkající se společného života, když máte společné dítě?????

Tak ještě počkej, buď přirozená- vysílej své zamilované signály . Ono tě to jednou přestane bavit a pak možná uvidíš jak chlapec o takovou tuplovanou krásu zabojuje. Možná je tatínek pěknej, ale poněkud blbej (bez urážky a jen v dobrém). Třeba je to ten typ, co potřebuje přitlačit, nebo cítit, že má konkurenci, na to se ale vykašli a buď svá. Nebo je to holt pán "nikdy se nezavážu, protože jsem permoník", ale pak by bylo skutečně lepší zůstat přátelskými rodiči. Píšeš moc sympaticky. Jednou až už toho budeš mít dost, tak mu tu otázku- drahý, je to roztomilé, co tu spolu podnikáme, ale já jsem také žena a ráda bych se partnersky vyžívala ve všech významech tohoto slova, přidáš se, či nepřidáš?- položíš.

Baji, já bych už asi nevyčkávala. Čekala jsi dost. Ideálně s ním promluvit.  Říct mu, jak to cítíš. A ještě bych mu zdůraznila, že jednáš bez výčitek, nedáváš mu nůž na krk, ale že Ti ta nejistota prostě nevyhovuje. A řekni mu, co bys ráda   Buď upřímná k němu i k sobě.
Z druhé strany - může to být horší, než je to teď? Může si žít úplně svým životem - co je pro Tebe snesitelnější? Nejistota nebo aspoň vědět, co se děje? Dovedeš si to představit, že tento systém by mohl fungovat spoustu let?
Čekáním nic nevyřešíš, můžeš čekat i 20 let
Držím palce.

Souhlasím, na většinu mužských paltí jasná slova a ne nějaké vysílání signálů. Jde teď o to vyjasnit si, zda chci opravdu s tatínkem Sofinky partnerský vztah se vším všudy, nebo zda budu přešlapovat ve vztahu/nevztahu (o o tom bych mohla vyprávět a to ještě stále nemám nad sebou vyhráno) a nebo zda budete milující rodiče Sofinky, co spolu dobře vycházejí, i když spolu nežijí a vedou si svůj život po svém. Já sama jsem špatným příkladem "přešlapování". Volila jsem vyčkávací + různou manévrovací (nenápadnou) taktiku. A kam jsem domanévrovala?? Synkovi byly 2 roky a jeho tatínek je spokojen, když za námi 1x za týden přijede, potěší se a zase si žije po svém. Pořád jsem si říkala, až se miminko narodí, až mu bude 1/2 roku, 1 rok........ ale pak už jsem řekla DOST! Nemám úplně vyhráno, resp. vše vyřešeno s Honzíkovo tatínkem, ale to je na dlouhé povídání. Tobě držím palce a co nejdříve si to s miláčkem, v zájmu malého miláčka Sofinky, vyjasněte.

P.S. A vážně je to fešák!! A Sofinka fešanda!!

bajaja napsal(a):

Ahoj,
prosim o radu. Pred rokem a neco jsem se na cestach seznamila s fajn clovekem, legracni, zabavny, hodne jsme si rozumeli, sice nebyl prilis zodpovedny, ale to jsem v te chvili ani necekala. No jenze se stalo, ze jsem otehotnela, ze zacatku byl hrozne proti, ale ne ve zlem, spis si nedovedl predstavit tu zmenu a hodne ho to zaskocilo, nebylo to lehke obdobi ani pro me ani pro nej. Nicmene postupne jsme dospeli do faze, ze se vidame, malou ma opravdu rad, skvele se k ni chova, stejne tak i jeho rodina. Neco takoveho jsem si pred pul rokem ani nedovedla predstavit. Muj problem je v tom, ze ho mam hodne rada a rada bych, abychom byli zase partneri. Ale nevim, jak to udelat Kdyz to bylo slozite kolem miminka a tehotenstvi, vyplatilo se mi pockat, netlacit na nej a nechat ho, at na vsechno prijde sam. Myslite, ze to zabere i ted ? Nebo mu mam nejak naznacovat, ze o nej stojim ?
Diky
B.

Já myslím, že je to jediné, co by zabrat mohlo. Musí o to sám stát a nějaké lámání asi spíš uškodí. Já bych žádné aktivity nevyvíjela a nechala to na něm. Je na tahu, pokud má zájem

Upravil(a) mashanka (12. 12. 2008 23:58)