29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
barusja:každý v životě má období, kdy mu tělo nevyrábí dostatek serotoninu, či jej neumí využít? to je nejčastější fyziologická příčina depresí..pochybuju, že s tim helpne psycholog či dotyčný sám. deprese neni to, když má den nanic.
Není tady
u Vilemíny mně zarazila jedna věta - hodně dlouho a dobře spím...
ona taková přemíra spánku taky není na depku to nejlepší - člověk se přespí a pak je malátnej, potácí se o ničeho k ničemu...
Není tady
Jessika napsal(a):
u Vilemíny mně zarazila jedna věta - hodně dlouho a dobře spím...
ona taková přemíra spánku taky není na depku to nejlepší - člověk se přespí a pak je malátnej, potácí se o ničeho k ničemu...
já se potácím i po 5 pivech a pak mám taky depku, zda jsem někde nehrál Arama Chčaturjana
Není tady
Pajaja:No moc neberou..asi se jim "nelíbím" kvůli tomu,že poslouchám tvrdou muziku..:-( Ale je pravda,že já s přáteli ráda chodím ven,jen když nemůžu zrovna být s přítelem..jinak chcu být stále s ním..ale teďka jsem si domluvila individuální jazykovej kurs,tak aspoň trochu se zabavím..
Není tady
siff: to znám, když někdo neposlouchá to co frčí v rádiu....ale možná bys měla víc chodit ven s jinými lidmi.
Není tady
myslim, že než psychologa bys měla zkusit toho psychiatra..ten ti kdyžtak rovnou může napsat i nějaký antidepresiva..moje kámoška na tom byla skoro stejně, a po práškách se jí to o dost zlepšilo, ačkoli i pak člověk musí pracovat sám na sobě. jí k tomu doktor radil i at potlačuje to že se jí chce furt spát a co nejvíc se hýbe.
Není tady
ale ted zjišťuju, že lidi co dali srdce tvrdé muzice, jsou lidi zvláštně citlivý, a depkaři. a určitým způsobm z tohot nejde vybřednout, protože takový člověk je.
Není tady
Třeba nemáš depresi a je to tím,že jsi zamilovaná a když nejsi s přítelem,tak je ti mooooc smutno.To jsem také zažila.A když se dokážeš přihlásit a chodit na jazykový kurz,tak to asi depka nebude.Je ti asi jen víc smutno.Ten ,kdo má depresi se nikam nedokope.A také to počasí bez sluníčka,nic moc.A po prázdninách si zvykat na spolužáky je někdy těžké.Tak nebuď smutná.
Není tady
Třeba nemáš depresi a je to tím,že jsi zamilovaná a když nejsi s přítelem,tak je ti mooooc smutno.To jsem také zažila.A když se dokážeš přihlásit a chodit na jazykový kurz,tak to asi depka nebude.Je ti asi jen víc smutno.Ten ,kdo má depresi se nikam nedokope.A také to počasí bez sluníčka,nic moc.A po prázdninách si zvykat na spolužáky je někdy těžké.Tak nebuď smutná.
Není tady
Pisatel napsal(a):
Jessika napsal(a):
u Vilemíny mně zarazila jedna věta - hodně dlouho a dobře spím...
ona taková přemíra spánku taky není na depku to nejlepší - člověk se přespí a pak je malátnej, potácí se o ničeho k ničemu...
já se potácím i po 5 pivech a pak mám taky depku, zda jsem někde nehrál Arama Chčaturjana
ja zas jestli jsem nekde jako onehda nezpivala Cervenou reku
Není tady
Siff,já nemyslím,že to,že tě neberou ve třídě bude zrovna v tom,že posloucháš tvrdou muziku..člověk přece může najít i jiné společné témata,né? Myslím,že Mirka psala(v jiném mém založeném tématu),že lidí,co poslouchají rock nebo metal je menšina,já si to,až tak nemyslím,na koncertech to vidím,věková kategorie 15-xxxxx...let(prostě i my,už starší páky
),no a dnes jsem koukla ze zvědavosti na chat,co jsou tam za lidi,zadala si náš kraj a u jejich profilů a kolonky- hudba, jsem byla mile překvapená,co 2 člověk,tam měl napsané aspoň rock,hodně i metal...,možná by ses mohla poohlídnout po takových přátelích,co poslouchají to samé jako Ty,no a s takovýma bys přece mohla na koncert,zajít pokecat,poslechnout muziku a tak,né?? Ten kurz,také dobrý krok,lépe než nic nezkusit,stím dělat. Je fajn,že zkoušíš něco dělat i sama,když nejsi s přítelem. No a ještě jsem chtěla k té muzice,já měla i mám teda,hlavně přátelé mezi rockery-metalisty,ale zároveň mám přátelé,kteří tuhle muziku vůbec neposlouchají,nevidím to jako něco podstatného,proč někoho brát či nebrat..
Upravil(a) REŇAS (21. 9. 2008 22:13)
Tak včera jsme se s přítelem pohádali..:'( Kvůli tomu,že se na mě naštval a že když mi řekl,abych šla domů,tak jsem nešla..pak mi večer napsal,abych přišla,vyspal se se mnou a odkopl mě..hrozně to bolí..
Není tady
Siff, už z příspěvku č. 54 bylo znát, že jsi na příteli velmi závislá. Své přátele a koníčky odsouváš pouze na dobu, kdy nemůžeš být s ním. Zřejmě si pořád čas organizuješ podle něj, přizpůsobuješ se mu a on si pak myslí (nejspíš právem), že si k tobě může dovolit hodně.
Když ti řekl, ať jdeš domů, měla si jít a nechat ho pár dní trochu vycukat a ne mu ještě skákat do postele. Pak se nediv, že s tebou zametá. Když skáčeš, jak on píská. Neváží si tě.
Měj své zájmy a přátele a svůj čas si organizuj podle sebe. Pak on pochopí, že nejsi hadr na podlahu a bude si tě zase vážit.
Není tady
Fanny5:Dnes jdu na koncert,takže se snad odreaguju..ale obávám se,že on už na mě opravdu kašle..
Není tady
Siff napsal(a):
Fanny5:Dnes jdu na koncert,takže se snad odreaguju..ale obávám se,že on už na mě opravdu kašle..
Snaž se na to nemyslet a zabav se nějak jinak, ať musí vyvinout taky nějakou snahu a aktivitu. Když se mu nabízíš jak na zlatém podnosu, nemusí vyvíjet vůbec nic.
Není tady
Fanny5:Dobrá..ale jak poznám,že mu na mě ještě záleží?Můžu to o něm říct,když mi i přes náš rozchod píše?
Není tady
Nezaoberaj sa tým, ako niečo poznáš... keď ti jasne povie, že o teba stojí a že si ťa váži, tak je to OK. Všetko ostatné sú zrejme tvoje zbožné priania a domnienky.
Není tady
Takže se mi ozval..napsal,že mě nedokáže přestat milovat..
Není tady
Tuto diskuzi jsem zakládala téměř před půl rokem. Od té doby jsem "ušla" kousek cesty, trochu se to zlepšilo a to především díky antidepresivům, které jsem začala brát.
Někdy ke konci června jsem byla u psychiatra. Předepsal mi antidepresiva Mollome. Ač nemám negativní názor k psychiatrům a psychologům, strašně jsem se tam bála jít, bála jsem se ještě víc než k zubaři. Nakonec jsem to nějak zvládla, i když jsem odtam odcházela se smíšenými pocity. Měla jsem tehdy zkouškové období, ještě 2 zkoušky mně zbývaly, tu jednu jsem neustále odkládala a nakonec úspěšně udělala, byl to ale zázrak, nemohla jsem se vůbec soustředit na učení. A tu druhou jsem neuděla, odložila jsem ji na září a pak tam ani nešla...
Letní prázdniny bych charakterizovala slovy spánek, spánek a ještě jednou spánek. Každý den jsem spala tak 10 hodin, to hlavně díky antidepresivům, po kterých mi taky brněly končetiny, byla jsem celkově uvolněné tělo, hlavně končetiny. Vedlejší účinky se o hodně časem zlepšily, teď beru silnější Mollome, po tom spím míň.
Pomalu se blížil nový semestr, 5. semestr, poslední ročník bakalářského studia. Na střední škole jsem byla premiantka (nechci se chlubit, ale píšu to jako fakt), vždycky jsem přesně věděla, kdy budeme z čeho psát test, na test či zkoušení jsem se naučila celou látku, učila jsem se z hodiny na hodinu... a teď mě škola vůbec nezajímá. Musím říct, že pro mě byl problém si zaregistrovat předměty! Školu jsem nepřerušila, neukončila ani mě nevyhodili, ale několikrát týdně bych nejraději ukončila studium. Přijde mi to pořád tak těžké něco dostat do hlavy, hlavně moc nemám zájem se dál něco učit. Několikrát jsem se o tom bavila s mamkou (moje rodiče mají oba VŠ), ta považuje za nesmysl ve třetím ročníku ukončit studium, prý mám aspoň dokončit bakaláře. Ano, má pravdu, když se na to podívám z racionálního hlediska, byla by to blbost. Navštěvuju semináře a přednášky, trochu se snažím, ale osobně si myslím, že letos nebudu mít titul Bc. Skoro všichni už začali psát bakalářku, já jsem se minulý semestr byla domluvit s jedním výučujícím a od té doby jsem u něho nebyla, pořád se tam nemůžu dokopat. Určitě si prodloužím bakalářské studim, nakonec dnes nebudu výjimka, teda pokud to sama neukončím.
Někdy mám celkem dobrou náladu, vyrábím různé věci z korálků a drátu nebo teď jsem začala vyšívat jeden obrázek, asi tak třikrát do týdne je to špatné, připadám si tak hloupá, říkám si, že můj život stojí za nic, moc si přeju, abych se ráno už neprobudila nebo aby mě někdo bezbolestně zabil (jsem srab), zrovna teď nemám moc dobrou náladu.
Pozoruju na sobě taky výpadky paměti, ono se to spíš týká toho nezájmu o okolní svět, především školu, prostě nejsem v obraze, kdy jaká hodiny odpadá, i když jsem na hodiny, kdy se to říkalo a já si zapsala, ale už se pak den před hodinou nepodívala do svých poznámek...
Musím se konečně naučit žít se svou povahou. Uvědomila jsem si, že jsem skutečně velký introvert, není to moje přetvářka, vždycky jsem taková byla a budu. Nemám žádné přátele, stýkala jsem se s jednou spolužačkou ze SŠ, já nějak ztratila zájem se s ní vídat. Zvláštní je, že nestojím o přátele. Nikdy jsem nechodila na diskotéky, do hospod, to mě nikdy nelákalo. Vlastně už odmalička jsem byla outsider, hodně se to projevilo v pubertě, kdy se se mnou ostatní přestali bavit, já jim nic nedělala, ale neměla jsem si s nimi co říct a sloužila jako takový fackovací panák (fyzicky mi nikdo neubližoval, jen psychicky).
Někdo mi psal do SZ, že problém může být v tom, že jsem nejspíš neměla žádnou pubertu. Určitě je to částečný důvod mých depresí, spíš bych použila jiný termín, dospívání.
Nežiju, přežívám. Asi tak se mám.
Není tady
Vilemíno a co takhle nějakou psychoterapii? Zkusit na sobě popracovat, vyjasnit si své cíle, způsoby jejich dosažení a tak? Z introverta nikdo extroverta neudělá, to je jasné, ale trošku se změnit může každý. Zkus to! Je vidět, že jsi vlastně pořád nespokojená, tak s tím něco dělej.
Není tady
Vilemína, asi nemáš chuť nič robiť, ale ohľadom introvertnosti: Skúsila by som na tvojom mieste(urobila som to aj ja na mojom v krízovom období dospievania) nájsť si činnosť, ktorá by ma bavila - kolektívnu - a tam ľudí podobne naladených. V triede som mala pár kamošiek, ale oveľa lepšie som sa cítila v literárnom krúžku alebo v jazykovke. Písanie, keramika, apod. sú dosť introvertné činnosti a mohli by ti vyhovovať a popritom by si možno našla aj spriaznené duše...
Upravil(a) Selima (3. 11. 2008 13:55)
Není tady
Po více jak dvou letech se ozývám.
Depresi mám stále. Už více jak rok chodím ke skvělému psychiatrovi, který mi nejprve diagnostikoval lehkou až středně těžkou depresi, po pár návštěvách mi diagnózu poupravil na dystymii (chronickou lehkou depresi).
Díky depresi jsem si protáhla o rok bakalářské studium, momentálně mám nakročeno k Bc.
V oblasti vztahů je to vlastně pořád stejné. Stále nemám žádné zkušenosti, s nikým jsem nikdy nechodila. Před více jak měsícem jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala. Jenže tento muž byl téměř 10 let ve vězení, uškrtil dívku. Zda se mu líbím, to nevím, zatím mě bere jako kamarádku.
Co se týče deprese, tak jsem stabilizovaná, beru antidepresiva (Cipralex, Deniban a Trittico, občas Neurol). Občas zaznamenám propad, ale to tak má většina depresistů.
Za ty dva roky jsem taky o pár zkušeností bohatší, ač by se to na první pohled nemuselo zdát.
Momentálně řeším svoji neschopnost navázat vztah.
Není tady
Docela jsem zírala, když jsem si přečetla to téma... je to, jako bych to psala já, a překvapení nakonec, máme i stejnou diagnózu celkem slušně mě zaujalo i to o tom zamilování v posledním příspěvku, protože já si poslední dobou všimla, že jsem taky tak nějak přitahovaná svým způsobem nesprávným typem lidí... na to pozor, tam může jít o krk (ale to je asi zbytečné rozebírat, určitě víš, co děláš).
Proč píšu: Kdybys měla zájem, ozvi se na mail nebo na SZ, třeba si můžeme být aspoň trochu užitečné, když jsme na tom tak stejně omlouvám se za divný sloh, píšu to hodně rychle.
Není tady
Vilemína napsal(a):
Po více jak dvou letech se ozývám.
Depresi mám stále. Už více jak rok chodím ke skvělému psychiatrovi, který mi nejprve diagnostikoval lehkou až středně těžkou depresi, po pár návštěvách mi diagnózu poupravil na dystymii (chronickou lehkou depresi).
Díky depresi jsem si protáhla o rok bakalářské studium, momentálně mám nakročeno k Bc.
V oblasti vztahů je to vlastně pořád stejné. Stále nemám žádné zkušenosti, s nikým jsem nikdy nechodila. Před více jak měsícem jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala. Jenže tento muž byl téměř 10 let ve vězení, uškrtil dívku. Zda se mu líbím, to nevím, zatím mě bere jako kamarádku.
Co se týče deprese, tak jsem stabilizovaná, beru antidepresiva (Cipralex, Deniban a Trittico, občas Neurol). Občas zaznamenám propad, ale to tak má většina depresistů.
Za ty dva roky jsem taky o pár zkušeností bohatší, ač by se to na první pohled nemuselo zdát.
Momentálně řeším svoji neschopnost navázat vztah.
Zatím tě má jen jako kamarádku...? Já vím, že už asi potřebuješ zažít nějaký vztah, ale s takovým člověkem můžeš leda tak o vztazích ztratit iluze. A hlavně je to nebezpečné. Může to být recidivista. Pryč od něj.
I kdyby se nakrásně polepšil, tak to není partner pro tebe.
Není tady
Co mě praštilo do očí - od člověka, který ušktil dívku pryč! A honem!
Není tady