Kukačka napsal(a):

Klubko - skvěle shrnuto. Myslím, že podmínka existence těchto kamarádů je, že jsou většinou z dětských a školních let a tudíž jaksi "bezpohlavní", mnoha lety prověření.

Zkus dnes čtyřicetiletému chlapovi říct - hele, budem kámoši na život a na smrt...

A myslíš že to nejde? Jde jen nevím co to udělá s Váma

majkafa napsal(a):

Petro, já s tím nemám problém, jak to mám. Mám furt pocit, že ty se mnou jo.

Tvým větám jsem nerozumněla (ty s TÍM problém nemáš-já s TEBOU problém mám). Vůbec tomu spojení nerozumím-můj problém.

Nikde jsem nepsala, že s tebou mám nějaký problém.  

Už na tebe nebudu reagovat, je vidět, že všechno co napíšu ti nesedí.

...chtěla stále předělávat k obrazu svému...

To rozhodně né. Jen jsem ti chtěla i ostatním (né jen tobě) - ukázat jiný možný pohled či mou zkušenost.

O tom předělávání "někoho" k obrazu .... no .... na to mám zrovna u tebe svůj názor. Že by naše oblíbené zrdcadlení?  Sorry.

Mikeš napsal(a):

Kukačka napsal(a):

Zkus dnes čtyřicetiletému chlapovi říct - hele, budem kámoši na život a na smrt...

Proč ne? Ve 40 už ta smrt zase není tak daleko, to se dá vydržet...

Ono vůbec je to od Kuki taková poťouchlost. Správnej chlap zplodí syna, postaví dům, zasadí stroma ve 33 natáhne brka. Takže to co je starší jak 33 je potencionální mrtvolka. Takže klidně, on dlouho nevydrží takže kamarádství může prožít něurekom Kukí co dělaš dneska večer jedeš na Komroní Hrádek?

Kukačka napsal(a):

Klubko - skvěle shrnuto. Myslím, že podmínka existence těchto kamarádů je, že jsou většinou z dětských a školních let a tudíž jaksi "bezpohlavní", mnoha lety prověření.

Zkus dnes čtyřicetiletému chlapovi říct - hele, budem kámoši na život a na smrt...

40 nie, ale my sme si to povedali s jedným cca 30-ročným (ja som mala asi 35 či 36) po istom čase kamarátstva - a minulý mesiac som mu bola za svedkyňu na svadbe... má skvelú ženu za manželku... nevidím žiaden problém. Asi to je skôr o vnútornom nastavení, než o kalendárnom veku.

Mám partnera, ale mám taky kamarády. Můj partner má taky kamarádky. Zatímco já jsem styky s kamarády omezila, můj partner nikoli a já z toho nemám moc dobrý pocit, neseznámil mě s nimi a setkává se s nimi o samotě - jen oni dva. Já naproti tomu chci, aby znal mé kamarády a abychom třeba šli někam do společnosti v partě. Jeho kamarádky taky často od mého partnera něco chtějí - a já jim to zazlívám a svému příteli taktéž, že neodmítne..

Tak to máme úplně stejně. Já bych chtěla, aby se seznámil s mými kamárady, aby viděl, že může být naprosto v klidu. Nesnášim ty vyčítky potom, že si lítám kde chci-skoro vždy nabízím, že může jít s námi.
A jeho kamarádky, to je téma samo pro sebe. Mě by nevadily, to že je neznám teda trochu jo, ale budiž. Ale mě strašně se.e, že ony se vždycky vyskytnou tak nějak ze vzduchu "volala Zuzka, jdem pokecat" "kdo je Zuzka" "kamarádka" "divný, že si o ní za tři roky nikdy nemluvil"
Asi mě teď ukamenujete, ale to se mi prostě nezdá normální... Vždycky odněkud z vody uvaří ňákou kámošku...
A mě už je to asi jedno...

S jeho hlavou... No oni jsou to třeba bývalý kolegyně... Ale že se mu ozvě zrovna když si nechaly s kámoškou udělat nový prsa.... a on neřekne, že někam jde, on řekne, že někde byl...
Kašlu na to, se do toho nebudu zamotávat.
Já mám víc kamarádů než kamarádek. Na přivítanou a rozloučenou si dáme normálně pusu, na tom mi nepřijde nic divnýho a udělám to, i když tam bude můj mladej.
Ale mrzí mě, že vím, že když se něco vys*re, tak nebudu volat mladýmu, ale kámošům, protože ty se postaraj...
No je to celý pošahaný, tak to moc neřeště.
Kamarádství mezi mužem a ženou existuje, i když většinou trochu balancuje na hraně.