Jé, záchvaty vzteku taky známe moc dobře. Den co den. Dnes např. na pískovišti, všechny děti chodily na klouzačku po schůdkách a naše zvíře chtělo lézt předem. Žádný vysvětlování, že jsou tu i ostatní a že čekají až na ně přijde řada, nepomohlo.  Naštěstí to brzy přešlo. Musela jsem odpoutat její pozornost, šly jsme se napít a bylo dobře.
Jinak žvatlá skoro pořád. Chodíme ven hlavně s holkama, které mají kloučky v Kájinčině věku, ale ti skoro nepromluví.
Nočník ví že má, ale sedne si na něj tak maximálně na dvě vteřiny a už zase někam běží. Zkouším ji na něj učit, ale zatím bez výsledku.
Hračky jí taky moc neberou, to spíš dospělácký věci. Vždycky mě něčím překvapí. Včera vytáhla můj plech na pečení a dokonce si došla pro pečící papír do skřínky a začala ho na ten plech roztahovat. Nebo když vidí, že jsem v koupelně, donese košík na prádlo, sama otevře pračku a vytahuje prádlo.
No a včera odpo když jsme přišly z venku si docela vyhrála z prázdnou flaškou od piva a klíčema. Zkoušela jeden po druhým a strkala ho do hrdla té flašky a jakoby odemykala a zamykala  
No prostě by toho bylo na román...

Marta je o neco starsi, vztekly je porad, i kdyz ted asi tyden je to lepsi, uz si neleha na zem a nekope rukama a nohama, nam dost na vzteklost zabira studena sprcha, uz jsme ji praktikovali 3x a ted staci vetsinou jen pohrozit...slova opakuje po svem, tzn. zopakuje 1. slabiku 2x, celych slov umi tak 10, jinak se zacina prat s ostatnima, bere jim hracky, a kdyz mu je nedaji, tak je i kousne...nocnik pouziva jako sedatko, ale zadnou potrebu tam nevykonava...kdyz se vycura mimo plenu, tak  je to treba na koberec nebo na kos s cerstve vypranym pradlem..
z hracek ma nejradsi anglicaky, ktere by pro nej vubec byt nemely...

Počkej si na vzdor dvouletého dítěte

Nela v té době také už mluvila, na nočník nechodila, nehrála si...

Náš malý teda toho moc srozumitelně nenapovídá, snaží se opakovat co slyší a vytváří si vlastní slova, takže jeho dorozumívání se vypadá nějak takhle: "hauví hají" " není mňamí, chci" a podobně.
Do nočníku se vyčurá když ho posadím, ale sám si řekne málokdy. Je hodně živý a neustále v pohybu, leze kde se dá a čím výš se dostane tím je spokojenější, kope do balonu, hází si  balonem s někým (a skoro pokaždé balon chytí), jí sám lžičkou z misky, sám si hraje venku na pískovišti nebo na hřišti a doma jenom když trucuje, když není po jeho tak uteče do pokojíčku, tam vysype krabici s kostkama a třídí je na hromádky, skládá spátky do krabice a podobně - vydrží u toho asi půl hodinky.
Záchvaty vzteku mívá celkem brutální. Většinou sebou švihne o zem tam kde je a snaží se do mě kopat, takže od něho odcházím a tvářím se že ho nevidím a neslyším. Ráno to ale přehnal a vztekle mě nakopl do holeně a když jsem se na něho zamračila tak se vzteknul tak, že až zapomněl dýchat a při řevu začal modrat a nereagoval na nic, tak jsem ho přenesla do koupelny a pustila na něho studenou sprchu a během pár sekund bylo po záchvatu vzteku a já měla hodné klidné dítě.