aprill, taky bych z toho plakala a to o tom jen čtu...
je to k uzoufání, jak ty holky nešťastný lezou do záhuby ... a stáhnou ještě děti (takže další generace utlačovaných)

Jessika napsal(a):

aprill, taky bych z toho plakala a to o tom jen čtu...
je to k uzoufání, jak ty holky nešťastný lezou do záhuby ... a stáhnou ještě děti (takže další generace utlačovaných)

Jessiko, jedno domácí násílí je víc vidět na ženách, je  jich tu víc hospitzalizováno. Bohužel a k údivu asi mnohých víc nasilí domácího je pácháno ženami na mužích, jen oni o tom nemluví, ale z dom nasilí je zde ubytováno 10% mužů.

Pisatel napsal(a):

Jessika napsal(a):

aprill, taky bych z toho plakala a to o tom jen čtu...
je to k uzoufání, jak ty holky nešťastný lezou do záhuby ... a stáhnou ještě děti (takže další generace utlačovaných)

Jessiko, jedno domácí násílí je víc vidět na ženách, je  jich tu víc hospitzalizováno. Bohužel a k údivu asi mnohých víc nasilí domácího je pácháno ženami na mužích, jen oni o tom nemluví, ale z dom nasilí je zde ubytováno 10% mužů.

no, aprill psala o ženách ...

Damila napsal(a):

Pane Bože, aprill, fakt, jo?
No potěš!
Ty holky už jsou snad zbaveny i pudu sebezáchovy, nebo co.

Ano, budu jí denně psát, dokud mi nepošle odpověď.

Ve skutečnosti je všechno ještě daleko horší než kamarádka ti řekne. A asi ti moc smskovat nebude, protože časem nebude mít kredit. Raději ji zavolej ty sama.

Jessika napsal(a):

no, aprill psala o ženách ...

Já vím a moc dobře čtu toto velice bolestné vlákno. Jen jsem si dovolil být objektivní v zájmu všech, abych nebyl obviněn z nadržování, z neobjektivnosti či něčeho jiného.

Tak, kamarádka mi dnes napsala, že je moc ráda, že jsem se ozvala, že už je jí líp, a pořád opakovala, že je asi nějaká divná, že se cítí divná... (Bodejť, po těch dávkách Diazepamu)
Co mě naštvalo: když jí je líp, že neví, jestli vůbec půjde k tomu psychiatrovi, prý co mu bude povídat...!

hrozně mi děkovala , že jsem ji v tom nenechala, a pořád se omlouvala...no, mám radost, ale na druhou stranu-když se jí ulevilo, hned už zas si myslí, že teď to bude už jen dobré...k tomu psychiatrovi ji musím dokopat. Aby se to začlo řešit. Uf! Snad se to povede!

Damila napsal(a):

Tak, kamarádka mi dnes napsala, že je moc ráda, že jsem se ozvala, že už je jí líp, a pořád opakovala, že je asi nějaká divná, že se cítí divná... (Bodejť, po těch dávkách Diazepamu)
Co mě naštvalo: když jí je líp, že neví, jestli vůbec půjde k tomu psychiatrovi, prý co mu bude povídat...!

hrozně mi děkovala , že jsem ji v tom nenechala, a pořád se omlouvala...no, mám radost, ale na druhou stranu-když se jí ulevilo, hned už zas si myslí, že teď to bude už jen dobré...k tomu psychiatrovi ji musím dokopat. Aby se to začlo řešit. Uf! Snad se to povede!

Musí k tomu psychiatrovi. Jak popisuješ co koná a jak mluví je přesně na cestě který vede do pekel. Ona se "vyspala" a má na chvilku divný pocit. Uvědomila si že prozradila tajemství jejího života a teď se bude snažit to zakopa pod postel s tím, že to byla hra a jen takové manželské nedorozumnění. To si jí pan dokonalý podal neboť jistě jí kontroluje mobil a vše co s ní souvisí. Aprill to popsala dobře. Tito dokonalí taky pánové to umí dobře zahrát a současně jasně a stručně vysvětlilt své "nedokonalé" otrokyni života. O to větší peklo očekávájm. Jo vím Dami že to zní hrozně a že to bolí a jistě máš strach o přítelkyni, nicméně je to tak. proto trvej na tom a ještě malá rada chtzěj aby jsi byl o zdravotním stavu informována psychiatrem. Jediná kontrola a jediné možné jak pak v dalším pomoci.

Damila napsal(a):

Tak, kamarádka mi dnes napsala, že je moc ráda, že jsem se ozvala, že už je jí líp, a pořád opakovala, že je asi nějaká divná, že se cítí divná... (Bodejť, po těch dávkách Diazepamu)
Co mě naštvalo: když jí je líp, že neví, jestli vůbec půjde k tomu psychiatrovi, prý co mu bude povídat...!

hrozně mi děkovala , že jsem ji v tom nenechala, a pořád se omlouvala...no, mám radost, ale na druhou stranu-když se jí ulevilo, hned už zas si myslí, že teď to bude už jen dobré...k tomu psychiatrovi ji musím dokopat. Aby se to začlo řešit. Uf! Snad se to povede!

To že kamarádka se cítí líp je naprosto normální. Zátěžová situace pominula  a ona si říká, vždyť není zase tak špatné, aby celou situaci řešila. Pokud nechce přímo k psychiatrovi ( a asi tam v pondělí nedojde) a má  přístup na net může se poradit na různých krizových linkách. Jaký příspup má otec k dětem, že bys to vzala přes SPOD?

Chápu, že doma nesmí a nemůže net používat. Myslela jsem třeba knihovnu, internetovou kavárnu, kamarádku.
Pokud je v rodině vládne taková situace,  rozvířila bych vody přes SPOD. Určitě kontaktuj soc. pracovnici v místě bydliště a ta ti může pomoci danou situaci řešit. Na téměř na  každém magistrátě nebo MěÚ je jedna či více pracovnic orientovaných domácí násilí a týrání dětí.

majkafa napsal(a):

A sakra, sakra, sakra. Damilo tvrdě na to, neposlouchej mě.
Žádné cavyky, uvaž jí na řetěz a dotáhni k psychologovi, kdybys ji měla cestou uškrtit.

A nejenže tady Dami poslechni, ale klidně i pomůžu třeba i jak jí nechat odvést sanitkou k psychiatrovi.
P.S. nevím pokud je pravdou co říkáš tady je definice http://www.tigis.cz/alergie/aler103/04sediva.htm
pak by se měl jít léčit i "tatínek". To jak se chová je psychická porucha tedy k léčení oba. Dami dovleč jí k psychiatrovi co nejdřív a opravdu se snaž aby do dokumetace  jsi byla uvedena ty a ne choť budeš mít kontrolu zda a jak dochází a co se děje. To lze.

Upravil(a) Pisatel (16. 5. 2008 13:54)

Damilo,
myslím, že ji můžeš jenom podporovat, říkat a psát své názory, ale rozhodnout se musí sama. Pokud to "vyřešíš" za ni, tak za chvíli může být u manžela zpátky, hodí vše na Tebe a může s Tebou i přerušit kontakt... Můžeš ji napsat jak žití v teroru ovlivní její děti a že jediný člověk, který je z toho může dostat je ona sama..
Můžeš se s ní třeba sejít a spolu jít k lékaři nebo do poradny, která se zabývá domácím násilím?

Jen bych ještě chtěla napsat, aby´s myslela i na sebe... Posílám sílu

btw: Nevím jestli Diazepam je to nejlepší, ale to musí vyřešit s lékařem

Možná ano, možná to ustojí i ona.. V každém případě to je její život a mělo by to být její rozhodnutí.. Trochu víš, že já jsem žila v psych. týrání jako dítě a jak se z následků vylízávám dodnes.. Moje matka v tom žije 25 let, do dnešního dne.. Věř, že kdybych si myslela, že to můžeš vyřešit za ni, tak Ti to napíšu.