V první řadě se soustřeď na školu. Vím velice přesně, že to není jednoduché, ale jde to. Za tři týdny se to mezi váma asi těžko nějak vylepší, takže se musíš snažit to nějak vynechat z přemýšlení. Škola by měla být tvá priorita. No a tomu ostatnímu dej čas, nic jinýho stejně udělat nemůžeš.

Jestli jste spolu v Praze nebo ty v Brně, to by na nadějný vztah nemělo mít až takový vliv, zvlášť, pokud je v dohledu nějaká změna.

Držím palce!

Jezis, takovy chlapu po svete beha ....... jen se obavam, ze to nejhorsi te teprve ceka, zacne se to zlepsovat az po nekolika mesicich.

barka07 napsal(a):

Nejhorší na tom je, že jsem si s ním vážně dokázala představit budoucnost. Mé plány se týkaly "našeho" dalšího života. Najednou jsem v jiném světě. Oprašuji mnou dlouho opomíjená kamarádství - no připadám si taky trošku jako sobec... Najednou jsou mi všichni hrozně dobří ... jj, snad to bude lepší. Jen bych potřebovala, aby to bylo rychle !!!

Barko, budeš-li mít chuť, tak si prolouskej vlákno - jak dál od zuzu. Zoufalců je tam víc než dost (i já). Třeba Ti to trošku pomůže v tom, že nejsi sama, kdo má podobný problém.
Jinak Ti přeju, aby to bylo opravdu RYCHLE!

Barko07, v budoucnu Tě i bez něj čekají fajn chvíle a bezva zážitky. Mám zkušenost, že když člověk v nic nedoufá, najednou zrovna něco přijde. Že když si někdo myslí, že je na dně, ukáže se cestička ke zlepšení. Že když si to opravdu zasloužím, stane se něco, co jsem si přála...Prostě udělej pro sebe, co můžeš a zbytek nech osudu. Co má přijít, přijde. Za měsíc, za rok budeš jinde a řekneš si...tenkrát jsem byla zdrchaná a neuměla si představit, že budu žít jinak. Dneska jinak žiju, líbí se mi to a musím se smát sama sobě. Myslela jsem si, že ta jediná cesta byla správná. A přitom kolem mě bylo dalších X možných cestiček...a já je neviděla, nebo vidět nechtěla. Nepitvej minulost, koukej se k kuráží do budoucna. Nečekej, že Ti spadnou zázraky do klína, ale věř, že máš spoustu pěkného před sebou. To, co Tě teď trápí, Tě do budoucna posílí. Člověku je někdy prospěšné prožít nějakou tu bolest a starost. Zocelí ho to. Líp si pak užije to hezké, co přijde. A věř nám, přijde to!

Jiněnka napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Barko07, v budoucnu Tě i bez něj čekají fajn chvíle a bezva zážitky. Mám zkušenost, že když člověk v nic nedoufá, najednou zrovna něco přijde. Že když si někdo myslí, že je na dně, ukáže se cestička ke zlepšení. Že když si to opravdu zasloužím, stane se něco, co jsem si přála...Prostě udělej pro sebe, co můžeš a zbytek nech osudu. Co má přijít, přijde. Za měsíc, za rok budeš jinde a řekneš si...tenkrát jsem byla zdrchaná a neuměla si představit, že budu žít jinak. Dneska jinak žiju, líbí se mi to a musím se smát sama sobě. Myslela jsem si, že ta jediná cesta byla správná. A přitom kolem mě bylo dalších X možných cestiček...a já je neviděla, nebo vidět nechtěla. Nepitvej minulost, koukej se k kuráží do budoucna. Nečekej, že Ti spadnou zázraky do klína, ale věř, že máš spoustu pěkného před sebou. To, co Tě teď trápí, Tě do budoucna posílí. Člověku je někdy prospěšné prožít nějakou tu bolest a starost. Zocelí ho to. Líp si pak užije to hezké, co přijde. A věř nám, přijde to!

Barko, pod tohle se můžu podepsat, pod každé slovo, vloni touhle dobou jsem na tom byla hodně podobně co se vztahové stránky týče a mnohem hůř, co se týče věcí okolo, a dnes?  

Mimochodem,právě se taky připravuju na státnice, jen mi v tom brání ještě jedna nedodělaná zkouška, tak snad se v pátek zadaří.. I Tobě držím palce!

Taky se podepisuju pod to, co napsala Kalupinka! Je to hrozný a zní to jako fráze, ale chce to čas.. Uvidíš, že se to nějak vyřeší, hlavně na něj netlač. Dej mu najevo, že o něj stojíš, ale buď opodál. Je to těžký, vydržet to a poprat se s těma myšlenka, který Tě pořád napadají, ale jde to, myslím, že to zažila aspoň jednou většina holek Vydrž a uvidíš, že to bude dobrý, ať to dopadne jakkoliv!

To víš, tady je každá rada drahá. Když budeš mít nutkání se mu ozvat, pokud nemáš extra silnou vůli, tak to prostě uděláš. Neřeš to, všechno má svůj význam Musíš na sebe bejt ale taky tvrdá, nelitovat se a hlavně se soustředit na učení, to je teď nejdůležitější. A hlavně optimismus! Jakmile začneš tomu začneš propadat, to je konečná..

barka07 napsal(a):

Jste úžasní, fakt mi to pomáhá, až se tomu nechce věřit. Omlouvám se za to, že z mužů dělám ženy :-)  Jinak dík za podporu. Ještě by mě zajímalo, jestli máte nějaký návod na to, jak zabránit tomu, abych se mu ozývala. Nějak mi to nejde. Jinak dneska jsme se měli potkat a nepotkali jsme se, protože měl spouuuuuuustu práce. Ale vytiskla jsem si už nějaké materiály pro studium, tak snad se budu i učit. Absolvovala jsem jeden pohovor a právě jsem trošku opilá :-) Coz se vztahuje taky k tomu vláknu "jak dál". Kouřím krabku denně, docela chlastám :-) onehdá jsem pozvracela v restauraci toaletu. Jo je to boj :-), ale zvítězím. Čas mi pomůže... no už aby to bylo.  Chtěla bych se zase jednou probudit až v 10 a ne, jak mamlas v 6 ráno.  Jinak kalupinko, mělas pravdu mohl mě mít u sebe a nemá mě ani daleko. Má problém !!! Proč se to ale táhne už tak dlouho. Perspektivní vztah by se už přece dal do kupy, ne? Ještě si pořád moc neuvědomuji, že je to můj "bývalý přítel". Sakra! Měla bych tomu věřit. Jak se to ale dělá...

Já jsem z vlákna jak dál a řeším sám v sobě 5 měsíců to, co ty. Cigarety, alkohol, neschopnost spát, a dospat dýl než do 6 ráno, 4 a 1/2 měsíce jsem se jí nedokázal do týdne neozvat. Ona taky studuje vysokou a magisterský státnice má za rok. Vloni měla bakalářský státnice, byla ve stresu, pomáhal jsem jí, jak jsem dovedl. Když se všechno vyřešilo, nechala mě pro jinýho. Jsem o dost starší, ale právě proto se zájmem čtu tvý trable, protože tak vidím, že kdybych byl ve věku tvého přítele, byly by asi podobný problémy. Mám kamarádku, taky dělá vysokou, a ta má přítele už po vejšce. Nevidí se skoro vůbec, on momentálně pracuje v zahraničí. Ale co vím, nerozchází se. Ona je mu věrná (jestli on, to už teda nevím ), ale každopádně jim to zatím funguje, dal jí peníze na au-pair pobyt, prostě to jde. Takže distance Praha-Brno je nepodstatná jako důvod rozchodu, navíc, když jste plánovali, že za ním zase půjdeš. Ach jo, ty vztahy jsou strašná věc, proto jsem si vybral to motto dole.

Co bych ti poradil? Když ti napíšu "uč se", tak ti nepomůžu. Ty to víš, ale nevíš jak to udělat. Já jsem nebyl 3 měsíce schopný fungovat, ona mi strašila v palici každou vteřinu. Jenže přesto jsem musel nějak jít dál, pracovat, mluvit s jinejma lidma, to nejde, všeho nechat. Zkus se zabejčit a prostě si ho do těch státnic zakázat mít  v hlavě. Já vím, že to nepůjde moc, ale trochu přece. Abys to zmákla. A uvidíš. Když to zvládneš, bude si tě taky víc vážit, a máš tím pádem větší šanci na comeback. To víš, je tam sám, Praha je velká, je tam frmol, a hlavně úplně jiná atmosféra než v Brně (jak vidíš, jsme tu spolu ), víc se tam myslí na kariéru a prachy, takže to všechno na něj mohlo působit, samozřejmě včetně nějaké té bosorky
Ale neházej teď  za hlavu x let studií, zatni zuby, radši si dej o skleničku víc a láduj do sebe učení, ostatní nech zatím být. Tvůj kluk má v hlavě asi taky maglajz a když ho teď necháš v klidu, získáš tím čas na zvládnutí státnic a současně tím uděláš maximum pro jeho návrat. Možná se nevrátí. Já jsem nevěřil 3 měsíce, že ona už je bejvalka, když jsme se měli tak rádi. Aspoň si to myslím, i ona to říkala, a koneckonců říká i dneska. Ale prostě se zabouchla, sama prý neví proč a jak. Toho kluka přitom rok znala a každej tejden vídala, ale prý se jí tenkrát nelíbil. Nechápu to a ona taky ne. No, ale co z toho, že to oba víme...

Kdybych dneska mohl vrátit čas, zavázal bych si pracky nebo rozšlápl mobil, abych jí nepsal, možná by to nepomohlo, ale na beton bych neměl ten dnešní blbej pocit, že jsem se před ní akorát ztrapňoval.

Upravil(a) tenonen (15. 5. 2008 21:29)

Tak počkej, počkej, mužské plémě, já právě takovej nejsem, Nedoma a spousta dalších taky ne. Přesně takhle se zachovala naopak má dívenka (mimochodem, zřejmě stejně tak stará jako ty - 24 ) - po společné dovolené mi poslala nádhernej zamilovanej dopis (v obálce), jak mě má ráda, jak jí chybím a podepsala se "jen a jen tvá X". Za 3 dny se do něj zamilovala a už se to vezlo (ještě vzdorovala sama sobě dalšího čtvrt roku). Zapomeň na to, že je to závislý na pohlaví. Není.

Upravil(a) tenonen (15. 5. 2008 21:25)

tenonen napsal(a):

Tak počkej, počkej, mužské plémě, já právě takovej nejsem, Nedoma a spousta dalších taky ne. Přesně takhle se zachovala naopak má dívenka (mimochodem, zřejmě stejně tak stará jako ty - 24 smile

já vím, že není. Nechtěla jsem se nikoho dotknout. Byl to takový hovorový obrat. Omlouvám se :-( a je mi náhodou už 26 ! (teda za chvilku bude) Ne že by v tom byl nějaký zásadní rozdíl. :-) Ber to prosím s rezervou. Vím že ženské dokážou být stejné...

Upravil(a) barka07 (15. 5. 2008 21:34)

:-) No nevím co vydržíš ...

Upravil(a) barka07 (15. 5. 2008 21:37)

Teda rozvod jsem vyvolal já.

barka07 napsal(a):

Budeme-li pokračovat v tom sarkastickém duchu. Tak to jsi už zocelený mužský :-) Což mi potom nedává ale žádné nadějné vyhlídky. Něco jako: Časem to člověk bere líp, nebo tak... To se asi fakt neděje. Čekají mě ještě krušné chvíle. Snad se taky vypracuji na superhyperženu :-)

Z toho, co jsem ti napsal poprvní, vidíš, že zocelenej nejsem. Trápím se těch 5 měsíců jako zvíře. To by borec, kterej ženský bere jako zboží, měl vyřešený za týden.

Upravil(a) tenonen (15. 5. 2008 21:52)