Klubko napsal(a):

Shidene, loni už byla dostavěna:)))

Já jsem tam jel v říjnu loni, to bych se dost divil, že by to za 2,5 měsíce stihli.  Ale jelo se po ní docela dobře, což se o bulharských silnicích říct nedá.

Klubko napsal(a):

Hmm, možná lepší než D1:) Po Ukrajinské silnic 1. třídy jsi už jel? Tak si řekneš, že ta v Srbsku je super rallye:))
Ne jde to totálně v pohodě. 130 to mastíš a večer už pak 150 furt. Nesmíš holt vyjet v devět ráno.)

Zásadně jezdím autobusem a nemám rád rychlou jízdu. Jinak na moravě jsou dálnice, taky docela hrůza, nejlepší jsou v itálii – dle mého.

Klubko napsal(a):

aha, tak to jo. Ty asi ráda jezdíš tak dva dny,co?
Já tam potřebuji přejet přes noc a část dne:)

Halvní je, že můžu v busu spát, a pak hned vyrazit na výlety. Nemusím se o bus starat atd.

Klubko napsal(a):

Já tě chápu. Jsi třeba ten klient. Ale já jezdím jako průvodce na vedlejšák pro jednu cestovku a nejdříve se ty hotely musí zaplatit a najít trasy kam a kde a jak. Tak proto musíme sednou tři lidi za volant sami a jet. Někdy není na výběr

Aha tak to jo, OK.

baby, kua, obe vás mám tiež na fotke, obe ste pekné, každá úplne iným spôsobom. Navyše ste hrozne zaujímavé a príťažlivé, keď sa smejete a rozprávate, a to už teda ktorákoľvek fotka sotva zachytí. Aj technika má svoje limity, aj keď fotografi a merači aury si to nemyslia...

No, ja to stále hovorím, že fotka proste nemá šancu vystihnúť moje VYŽAROVANIE (a ani iných ľudí, mmch).

Holky, můj kamarád fotograf by vám vysvětlil, že není šeredné ženy, jen blbého fotografa bez citu pro světlo

Tak já mám, Kačí sbaleno. Je mi zase za ten můj 30 litrovej batoh na 6 dní stydno.To mám ještě polovinu mapy, průvodce a slovník. Ale co si mám brát, abych vypadala jako cestovatel?Kalhotky si tam přeperu to je hlavní Ostatní už stačí jedny kalhoty,a velký šátek, když se propašuji do mešity.Jednou se mnou dva kluci a ti mají každý dvě tašky

Estelko, těšíme se na dnešek !! Tak si pořiď Hermelín, cestou ho neztrať, a hurá na opíkajdu !!
Nevím, jak jedeš, ale můžeš i se mnou !!  V 16.00 vyrážíme

Oukéééj !!

Holky, já jsem si takhle nad ohněm dělal bakánský sýr. Nakrájela na kostičky, přidala zelený mletý pepř, zabalila do alobalu a dala nad oheň. On se nerozteče jen tak znědnou okraje a trochu ztvrdne. MŃááááám.
Mlask, dobrou chut. Si to užijte!

Závidím loukám... dajte si aj za mňa... Ja som si aspoň hotdog s klobáskou dala, slintám a myslím na vás.

Bylo báječně, oheň voněl, počasí celkem přálo i ta buřina se nám o fous vyhla...
paráda, paráda. Díky za každý takový den

Ahojky,
předem se dneska omlouvám, už teď se cítím strašně trapně...
  Nevím, co to na mne zase leze, včera jsem byla naprosto šťastná, spokojená a dneska zase smutním, vlastně skoro celou noc smutním. V poslední době, ač se snažím tyhle smutnící dny mám častěji a častěji. Nechtěla jsem to na vás sypat, ale už potřebuju moc o tom mluvit a jiná možnost není. Tak pardon...
Asi je to tím, že se mi blíží "kulaté výročí" toho co to vím, jo 10 let. Určitě je to tím, i když je to nesmysl, nějak asi víc rekapituluju, přemýšlím... A je mi z toho strašně smutno, strašně to uteklo, hrozně moc. A i když to nebylo jednoduchý, líbí se mi tady...
V lednu jsem byla přesvědčená úplně stoprocentně, že se jara při smyslech nedočkám... Jo a jaro je tady a zdravotní stav lepší než byl...
Ale nějak mne to v poslední době nebaví, každý den znova a znova snažit se o to, abych vstala, někam došla, něco udělala. Nevím, kde tu sílu furt brát. Nevím, jestli to ještě pořád chci... Nevím, jestli by nebylo pro všechny lepší, kdybych to zabalila...
Asi jsem na pěst, asi určitě, protože mne teď přepadají ty sebelítostné myšlenky, kecy... A hlavně taková nějaká závist. Nemůžu se už ani podívat na těhotné maminy, na maminy s kočárkem, na okolo procházející školku bez toho, aniž bych měla oči plné slz...
Najednou mi nejde přemýšlet tak, co všechno mi moje nemoc dala, nejde... Vidím jen, co mi vzala, vidím, kolik věcí nemůžu. už tohle nechci, je to jenom trápení. Vím, chce to snahu, chce.
Přišla jsem na to, že je to opravdu asi tím "výročím" a mám pocit, že se mi vrací ty stavy, které jsem měla tenkrát. Pocit, že vše je v pr.eli, že už mne nic pěkného nečeká... Jsem slaboch, neumím se s tím srovnat, to vím...
Pardon, moc se omlouvám tady za to, ale já už v tom nezvládnu být sama, už ne...