Nejdřív, než se dostanu ke slohovce o porodu Damiánka, tak bych Vám všem chtěla moc poděkovat za gratulace a za to, že jste respektovali moje rozhodnutí trochu napnout, jaké je pohlaví miminka, které se nám narodilo Možná Vám to přijde divné, ale chodím, nebo už spíše chodila jsem i na jiné diskuze, servery, a tam mne nebylo pochopeno. Nejen, že se diskutujích holek dotklo to, že jsem jim nedala zprávu, že rodím a odjíždím do porodnice, ale nejhorší bylo to, jak jsem si přečetla, že jsem trapná s tím, jak jsem nedala vědět co máme apd. Když holčina oznámila diskutujícím holkám, že jsem z porodnice doma , a že jim překvapení odhalím, na monitoru vyskočily příspěvky s tím, jestli to ještě vůbec někoho zajímá a proč s tím děláme takové tajemství, že to není normální, co tím jako zamýšlíme a stejně už to nechtějí vědět …. Docela mě to dostalo a přiznám se, že ač jsem tyto některé holky znala 3 roky, nikdy bych neřekla do nich to, že budou takové a naštvané, že jsem jim ihned nepodala zprávu...
   Tady na babinetu jsem byla opravdu mile překvapena, jaká byla odezva a nikdo nebyl tak netatktní, aby mi to po příjezdu z porodnice dal sežrat jako tam, spíše naopak Moc si toho vážím a jsem ráda, že jsem se sem na babinet coby těhulka opět vrátila …
    Co mě vedlo k tomu,abych napnula je to, že jsem celé těhotenství poslouchala to, že by to chtělo konečně tu holčičku apd. Někdo mi ji opravdu přál, někdo jak už je to tady v ČR zvykem vyloženě vnucoval, jelikož musíme přece splnit ten ideál rodiny a mít děti opačného pohlaví.... Já osobně jsem holčičku chtěla moc vždycky, ale i když jsem se vždy dozvěděla, že to bude opět chlapeček, tak jsem byla sice chvíli smutná, ale stejně bych žádnýho nevyměnila :-) Vždyť je to jedno, jaké pohlaví miminka je, hlavně ať je zdravé, vše dopadne v pořádku a není to jen fráze,ale fakt a v dnešní době snad i zázrak …. sama o tom vím své …...

JEŠTĚ JEDNOU VŠEM MOC DĚKUJI ZA RESPEKT A POCHOPENÍ, OPRAVDU SI TOHO ZE SRDCE VÁŽÍM A MÁM VÁS VŠECHNY MOC RÁDA......


Jak se mi rodilo po třetí, aneb Damiánkův příchod na svět …..

       Někdo možná nahlížel už delší dobu na jarňátka 2008, tak možná ví, že jsem měla od pátku rána kontrakce... Nebylo to nic strašného, sice jsem musela prodýchávat, ale jelikož kontrakce si chodily,jak se jim to hodilo a  pravidelnost se absolutně nedostavovala,tak jsem byla celkem v klidu. Myslela jsem, že to jsou poslíčci a možná i byli, jelikož kontrakce co 30 minut, co hodinu a pak útlum k porodu určitě není. Odpoledne se pravidelnost trochu upravila, ale nic moc. Od 7 hodiny večerní jsem kontrakce začala mít pravidelně po 10 minutách a bolest se stupňovala, tak jsem byla donucena vyděšeným manželem volat mojí mamce,aby přijela hlídat kluky a mohlo se jet do porodnice …. Jelikož jsem měla 2 porody již za sebou a celkem rychlé, tak se můj manžel obával, že porodím v lepším případě doma, nebo na cestě … Moje maminka dorazila, jak mě viděla prodýchávat kontrakce, tak musela jít na balkón vykouřit cigaretu a vyháněla nás, že přece neporodím cestou na trávě … Já se totiž rozhodla jít pěšky, porodnici máme 12 minut pěšky, tak jsem neviděla důvod volat si taxíka
   V porodnici mi natočili monitor, kontrakce na něm nebyly skoro žádné, tak jsem si tam připadala jak blbec, i když jsem se na lůžku kroutila bolestí Ve 21:45 mne vyšetřil doktor, který mi sdělil, že k porodu to není, že jsem otevřená na prst! To jsem myslela, že se tam shroutím, jelikož bolesti jsem měla docela dost. Píchli mi plegomazin s tím, že do rána čípek uzraje a já se prospím, dali mne na pokoj a kdyby něco,tak ať zavolám sestru Na pokoji jsem vybalila pár věcí, sebou jsem brala to nejdůležitější, zbytek čekal doma a lehla jsem si do postele s tím, že se opravdu prospím :)Jenže kontrakce začaly být opět pravidelné po 9-10 minutách a bolest se rychle stupňovala. Vydržela jsem 1,5 hodiny na pokoji, a poté co jsem myslela, že horší už to být nemůže jsem volala sestře, jestli můžu aspoň do sprchy. Kontrakce se vracely po 5 minutových intervalech a ve sprše,se zkrátily na 3 minuty. Tam jsem stihla mít jen 2 a sestra mne brala na sál, že mi natočí monitor a podívá se, jestli se to už pohnulo kupředu a nález je lepší Lehla jsem si na lůžko, sestra mě napojila na monitor a já jsem myslela, že se bolestí zblázním. Kdybych mohla být ve sprše,ale jen ležet to bylo něco na mě V 00:15 při kontrakci sestra zjistila stav, že jsem otevřená na 7-8cm a že teda k porodu to je už určitě, ale když se podívala na monitor, tak tam skoro zaznamenáno  nic nebylo.... Jen prohodila, že to občas klame a tak mě konečně odpojila. Volala jsem ihned manželovi, že rodíme, ať doběhne,jen PA řekla, že času ještě je dost Ale z lůžka mě pustit už nechtěla
    Jelikož voda pořád nepraskla,tak jsem si o prasknutí řekla, nač se ještě trápit že Po tom vyšetření v 00:15 jsem měla 3 kontrakce a u té poslední jsem měla už strašné nutkání na tlačení. PA mě vyšetřila a řekla, že jsem na 10 cm, že mě ale ještě blokne. Nevím,jestli chtěla zbrzdit porod, když manžel ještě nedorazil, ale měla jsem se otočit  na bok … V tom zazvonil telefon, druhá PA ho šla zvednout a jelikož to tlačení držet nešlo,tak jsem byla pobídnuta,ať se vrátím do polohy zpět a že můžu tlačit. Jenže když jsem zatlačila, tak jsem cítila,jak se rychle prořezává hlavička, a když to PA viděla, tak křikla, ať netlačím, jenže měla smolíka , řekla to v půlce tlačení a já vytalčila hlavičku Zakřičela že rodíme a ať tlačím dál Zatlačila jsem ještě jednou a Damiánek byl na světě Ještě teď slyším dupot,jak dobíhal doktor, druhá PA , dětská sestra …. Ve zprávě mám napsnáno, že porod vedl doktor
  Ještě doplním, že ani klystýr nebyl, žádné nastřihnutí, natržení, prostě nic
   
   Manžel porod nestihl, neměl mu kdo otevřít, rodila ještě jedna maminka, tak přišel po doktorovi a šel hned za malým Mrzí mě, že to nestihl, jelikož byl ze 3 porodů jen u jednoho, ale já tím vlastně mohla zažít, jakoé to je,když manžel u porodu je, když je mimo město a když dojde až po

Osobně můžu říct, že ač porod trval vlastně 2,5 hodiny, tak byl pro mě nic moc. Kontrakce hodně bolestivé, ani jsem to tak nečekala ale dalo se to vydržet … Sice jsem na sále prohlásila, že rodit už nikdy nebudu, ale přiznám se, že bych si stejně ještě dala říct na dalšího chlapečka

A tady je náš 5 denní poklad