Kristova noho..........myslela jsem, že jsem zaujatá, že vidím mamany všude...ale zdá se, že je to docela běžná věc???? A pak z toho rostou nemožní manželé a neschopní milenci..... A těm jejich ženy porodí syny a protože porodí syny cizinci, který duševně žije se svojí matkou, vyrobí si náhradního vlastního chlapa..takovýho, co "maminku nikdy neopustí" A jede se nanovo a furt dokola
co s tím? Uzákonit vystěhování dětiček z domu nejpozději ve 23 letech??? A nejmíň na rok za oceán?

Ahoj!Díky všem za názor!
Heluško-v domě,který je vlastně můj mám malé slovo.Jsem nejmladší a i ,když mi je 33let tak si snad všichni myslí,že jsem nesvéprávná osoba neboli dítě.S tím druhým bratrem si sice rozumím,ale je tady problém s jeho manželkou.V něčem jsem na vině i já-jsem "měkká" a ve většině případů myslím spíš na druhé než na sebe.S tím aby se maminka odstěhovala a bydlela se starším bratrem na to jsem taky myslela.Jenže máma má v mém domě doživotní bydlení a nemůžu ji jen tak poslat k bratrovi.Mámě vůbec nedochází,že bratrovi vlastně škodí,když ho tak opečovává.

Asi budeš muset přitvrdit ve vztahu k neposlušnému bráchovi.
Jenže tím hrozí konflikt s matkou. Takže bych přece jen nepřitvrzovala a šla bych na to tak, jak jsem nastínila.

Moje favoritky mezi metodami uvolňujícími emoční pnutí, traumata a mnoho dalšího jsou EFT, ONE BRAIN a
RODINNÉ  KONSTELACE   

Věř mi, když si to zpracuješ, všechno se začne pomalu a nenápadně usazovat. Nečekej radikální změnu ze dne na den. Však ta Tvoje situace taky graduje pomalu.

Co se pak stane? Přinejmenším to, že Tě ta situace přestane ničit.
Bratrovi může vstoupit do života žena, která bude ochotná jít žít s ním a převzít vařechu. Nevím, jen střílím naslepo, ale určitě i Ty z toho najdeš cestu ven.

Třeba Ti to dodá sebedůvěru a už nikomu nedovolíš, aby s Tebou něco nacvičoval proti Tvé vůli a to i za cenu ztráty nějaké kytičky, což Ti potom vůbec nebude vadit.

Sharek,
můj syn byl odejit  a teprve pak se dokázal postupně o sebe postarat kompletně i bez ženy a teď se ženou si lebedí, že některé povinnosti přebrala. Takže to bylo tak, jak píše Lupina, byl na zkušené i za hranicemi. Nabyl velmi cenné zkušenosti. Vídáme se málo, ale je vždy velmi vřelý. Miluji ho velmi hluboce, ale služku mu dělat nebudu ani z lásky.

A máš pravdu na druhou, Helí...taky jsem svoje dětičky vyštipkala (s krvácejícím srdcem, pravda:grater:), i když jsou to děvčátka a švagrová sice šmudlá slzu, ale vyštipkává synka taky....nic se nedá dělat

Jak uz jsem zde psala moje maminka je na tom dost špatně. Mám ještě starší sestru a staršího bráchu, brácha má v práci postavení, ke kterému se musel dopracovat vlastními silami, za to sestra je pravý opak. Visí na mé mamce jako věšák, je jí 30 let a jako kdyby nestačilo, že už moje máma nemůže. Několik let byla nezaměstnaná, já se vdala a měli jsme plánovanou dcerušku s tím že dům je velký a nějakou dobu zde budeme také bydlet než si postavíme vlastní dům. Nakonec to dopadlo tak, že jsme museli odejít. A proč? Především nemůžu snést pohled na to, jak kolikrát moje sestra mamku vydírá. Máma pořád říká jak ona je smolař, že je obézní tak má všechno těžší, že se zdá tvrdá, ale uvnitř je citově křehká. Že nemá vystudovanou takovou školu jako my, že od malička byla jiná.....atd. Nakonec se nám podařilo za pomocí celé rodiny včetně mě dostat sestřičku do práce do vzdáleného města, ale přesto jakmile má volno už honem jede a spěchá za maminkou domů, nic jiného neumí, nejde ani do parku, ani na nákupy, ani za zábavou, prostě okamžitě se jede domů...zkrátka tisíc povah, ale nikoho neomlouvat!!! každý si musí najít svou cestičku životem a pochopit tu přirozenost vylétnutí ptáčete z hnízda. Je přirozené že chceme svou vlastní matku bránit a chránit před jakýmkoliv zneužitím ikdyž se jedná o vlastního sourozence. Co dělat když na jedné straně máma pláče jak je jí líto, že je sestra sama, co s ní má dělat a vzápětí je tak měkká, že jí neodepře ani rohlík. A těch nekonečných diskuzí a hádek, ale nikam to nevede. Buď zbývá změnit postoj jak radí ostatní nebo odejít.  Já mám povahu rebela, když se zapřu, tak se nikoho nebojím, ani vlastního táty, ikdyby mi dal po hubě....

Teď jsem četla i druhé fórum a tudíž nechápu, že vůbec takové věci dopustíte. Především je to váš dům a vaše rozhodnutí, otec vám ho odkázal jistě z nějakého důvodu. Pokud tam chce bratr s rodinou bydlet, tak v podnájmu a s určitými pravidly. Nejhorší je, můžu sama za sebe říct, když vedou domácnost dvě hospodyňky. Každá má jiné způsoby, zvyky a jiný pohled na chod domácnosti, čistotu apod. Pokud se v tomhle se švagrovou neshodnete, tak plánovat několikaleté soužití nemá smysl. Navíc do toho maminka, která hýčká synáčka....maminka má právo  na dožití v domě, to je pravda, ale starší bratříček už právo na jeho užití nemá, takže je jenom na vás, když vás přijde navštívit jak se k němu zachováte. Kontakt s matkou mu zakázat nemůžete, ale poslouchat ho, nechat aby ho ve vašem domě maminka obletovala, hostila případně za vaše peníze apod. už právo nemá. Jak říkám buď ostrý boj za to, že vy jste ta která rozhoduje o domě, o chování návštěv ve vašem domě, ať si vaše máma hájí bratříčka jak chce, ona tam spí, jí, bydlí apod. ale vašeho bratra nemá právo do všeho zatahovat nebo nezbývá než se se vším smířit a postupně na některé situace otupět....tak držím palce, jednejte tak na co seberete odvahu a výsledkem bylo, že budete šťastná a ne trpící ve vlastním domě.

Heluška napsal(a):

Pád na vlastní hubu je nepřenosný a výchovnější, než dlouhé matčino denodenní kázání

svatá pravda

arwenah napsal(a):

Máma se taky nezmění(bohužel) a bude se o něj starat až do konce svých sil.Máma neumí být rázná ve smyslu-aby řekla "jsi už dost starý na to aby sis už dal svůj osobní život do pořádku".

Tohle opravdu musí vyřešit maminka, ty to, bohužel, nevyřešíš za ni, naopak, když tohle řekneš bratrovi ty, postaví se maminka na jeho stranu a budeš u toho ty ta špatná.

arwenah napsal(a):

Nechci ani domyslet co se stane až tu máma "nebude".Já mu můžu max. vyprat a vyžehlit.Uklízet dva domy bych nezvládla a v jídle je vybíravý a náročný.

Pokud bys přistoupila, po maminčině odchodu, na to, že budeš bratrovi prát a žehlit, dopouštíš se stejné chyby jako maminka. Nahradíš ji a pro něj se de facto nic nezmění. Jen bude dirigovat tebe a ty se uštveš. Tohle nedělej. Je dospělý a má, podle všeho, zdravé ruce, vyprat a vyžehlit si může sám, není malé dítě.

arwenah: proč vůbec UVAŽUJEŠ o tom, že bys jednou bratrovi žehlila, prala, vyvářela a uklízela? Copak je nějaký nemohoucí invalida, nebo co??? Má přece přítelkyni, tak ať štafetu po mamince přebere ona, posluhovat zdravému bratrovi přece není Tvoje povinnost. Proboha, přece nebudeš starého, líného páprdu obskakovat jako tureckého pašu a ještě si od něj nechat líbit nadávky a cholerický řev
Holka, prober se, copak ve 33ti letech nemáš právo žít svůj vlastní život? Proč se necháváš dobrovolně napasovat do role MOJE-POVINNOST-JE-OBĚTOVAT-SE-PRO-BLAHO-RODINY?????
Chjo, Lupina má pravdu Jakmile pozvolna nezměníš tohle vnitřní zakódování, bude to špatný...