Madis, vyčerpání z nevyspání dokáže člověka umučit.
Možná potom ani nedokážeš správně formulovat a dopadneš jak pepánek nezdara.
Rada Somaii ale stojí za vyzkoušení - jakmile dítka padnou, padni taky - nabrat síly je to pro tebe teď to nejdůležitější.
Drž se holka, tvý děti za to určitě stojí
(i když jsem taky jednou držela deset nocí stále řvoucího synáčka hodně blízko okna... )

Dito, malé je deset měsíců. Už byla jednou na noc odstavená, ale chytla střevní virozu a protože byla jen na mléku z kojení, vrátila se k němu i v noci. V tomto věku jí pouze denní mléko nestačilo a ostatní jídlo blinkala. Takže mi nezbylo než se rozkojit. A protože se potřebuju vyspat, tak holt holka musí mít utrum v noci. Od narození uměla spinkat 6-8 hodin v kuse. Jen si na to ted zase potřebuje vzpomenout.

Kdybych to nechala plynout, jak to je, tak toho kozofila neodstavím nikdy. Ta starší byla taky závislák.

O tom ale moje debata není, vím i že tohle období přejde a že puberta možná bude horší. Muž odpoledne přišel s rukou k smíru, nechal mě ted trochu vyspat. Pomůže mi asi od půlnoci.

Problém je ve mě, mám dojem, že nemůžu druhé žádat o pomoc, když jsou na tom tak bídně. Já to přece nějak zvládnu. Problém je potom ta hrdinka, která taky občas padá na hubu a pak má ze všeho pocit marnosti, že jí nikdo nepomůže.

Vlastně je to jen jedna se situací se stále se opakujícím scénářem. Proto taky nehledám pomoc u maminek, ale v psychologické. Nerada bych si sama zkazila vztah jen proto, že ze sebe udělám služku, oběť a všechny budu omlouvat, že oni teď zrovna nemůžou, proto, že jsou na tom třeba hůře než já. Jdu s kůží na trh právě proto, že tohle nechci.

Malej byl nespavec od mimina ...8x za noc vzhůru ... do tří let se budil aspoň 2x ...chápu Tě, jak Ti je když nejsi vyspaná ... Člověk sotva leze.No říct o pomoc .My měli s mužským "služby" o víkendu.V so vstal on k malýmu, a ráno si ho vzal postaral se a já dospala celej týden.Někdy jsem spala jak v bezvědomí třeba do tří odpolko.A v neděli zase spal muž.A víš jak jsem toho dosáhla ? Jednou jsem usnula u nedělního oběda nad bramborovou kaší s řízkem tak tvrdě, že mě musel vzít do náruče a odnýst na postel. Vlastně jak mi pak řekl až pak pochopil, že už nemůžu.Takže rada ? Usni nad řízkem...Nééé.Co místo všeho povídání okolo říct prostý, já už nemůžu...Myslíš, že to nepochopí ?

Upravil(a) Amriana (30. 4. 2008 17:17)

Holka, dyť já vím, že se přemýšlení nedá zastavit...
Jenom jsem ti chtěla říct, že ty věci nejsou tak černé, jak to momentálně vypadá.
Taky bude zničehonic pohoda, klídek ...(tabáček ? ) ...
A ty se v té pohodě budeš rochnit a bude to zlatorůžový
Tak na to mysli, až tě popadne depka.

Upravil(a) Jessika (30. 4. 2008 17:50)

Madis, tak to je o necem jinem. V deseti mesicich uz asi ten lumpik vi, jak to funguje, kdyz si zabreci.....
Jednou jsem koukala na porad na Real Time (v Cr to bezelo myslim pod nazvem chuva v akci) resili tam presne ten problem jako mas ty - rok a pul stare mimco, ke kteremu se vstavalo 4x za noc na kojeni.
Ta psycholozka vystrnadila maminu na vikend do hotelu s argumentem, ze neprichazi v uvahu aby pri nocnim rvani vybehla kojit a manzu nechala, at pri probuzeni donese malinko mineralni vody bez bublinek a da napit z hrnecku (ty bys asi mohla mit jeste povolenou flasku ) nebudes tomu verit, ale za 5 krutych noci bylo po problemu.
Opravdu by se k tomuto manza, pripadne babicky/dedeckove nedali ukecat.???
Mozna by byl manza hrdej, az bys mu jednou rekla, ze diky nemu je v noci klid (my vime jak to bylo ) a na nocni straseni a nevyspalou manzelku by si ani nevzpomnel. asi bys tim zabila dve mouchy jednou ranou

Upravil(a) Dita.L (30. 4. 2008 21:08)

Každopádně žádné selhání to není.A věř mi,že tě chápu velmi dobře.Já se párkrát i po ránu rozbrečela,že už nemůžu.Držim palce:supr:

mashanka, naprosto souhlasím

Opravdu mi nejde o to odstavení, vím jak na to , starší jsem taky odstavila bez pomoci, sama. Nemám problém ustát to a mlíko nedat. A o tom to je. Lupino, vystihla jsi to perfektně, až na to, že prosím pomoz nevyslovím. Vždycky čekám, až se mě chlap zeptá chceš pomoct? Taky chodí na procházky, taky umí přebalit, postarat se o obě, ale mě to někdy přijde málo, dobrovolně na sebe nakládám víc a víc a odkládám to, že pomoct potřebuju. Je to  chyba v softvéru.

Jako by to stále byla jen moje práce a navíc bez odchodu domů.

Tloukla bych se do hlavy. Jsem schopná vzít na ruku dítě, přes rameno dvě tašky a kočár nechat tátovi. Sice taky naloženej, ale.... Mám dojem, že chlap se mnou přestal bojovat, když si to chci naložit na hrb, tak at se klidně strhám.

Hledám kořeny a nacházím je ve výchově. Uměla jsem pomoct a máknout, nebyl pro mě nic problém, tahat těžký pytel, okopávat, vozit kolečko.

A ted si neumím říct prosím pomoz, nemůžu, nebo nedej bože jak to uděláme, když si potřebuju odpočinout?

ahoj Madis,
držím Ti palce. Mám podobnou výchovu jako ty, odjažkiva jsem byla zvyklá dřít a makat a o pomoc si říct neuměla. Když jsem byla na MD, tak jsme doma net neměli a já si nemohla aspoň trošku ulevit, tím, že něco napíšu. Můj BM byl to samé. On byl od rána do večera v práci a potřeboval odpočívat a to i o víkendu i o dovolené, a to ikdyž jí měl 14 dní. Nikdy jsem nezažila, aby mi s čímkoli pomohl. Zkus si o tu pomo říct a nebo udělej to co radila Mashanka. Je to sice drsné, ale možná to zabere.
Jinak já dlouho nekojila, ale zkus dát jenom čistou vodu ve flašce. Já se časem naučila chodit spát s malým po obědě. On hned usnul a navíc v mém objetí vydržel spát i hodinu a déle. On do roka a půl spal 20 min dopoledne a 20 po obědě, takže to bylo na pěst:) nic jsem nestíhala

Ptas se proc. No to je jednoducha otazka: Mas normalni prirozeny MATERSKY PUD.
Delala jsem to taky, myslela jsem ze jsem nenahraditelna a dokud mi manzel nedokazal ze by to zvladl beze me, tak jsem se citila ve stresu, ze vsechno zalezi jen na me. K tomu ale aby ti to dokazal mu musis dat prilezitost. Ja nechapu, proc mu to nereknes normalne. Je to jeho decko, tak at je taky unaveny. Kdys spite kazdy jinde, aby dite zbytecne nebudilo, tak v sobotu mu proste dones dite a rekni milacku ja bych se chtela dneska vyspat tak kdys nejdes zitra do prace, tak bys mohl tuto noc vzit dite na starost ty. To je vse. Jsou chlapi, co na pomoc nikdy neprijdou sami,protoze jednoduse je to nenapadne. Musi se jim to rict. Treba si mysli, ze se takle honit chces a nebo ze by to lepe nes ty neudelali, a proto je potreba aby meli vetsi duveru sami v sobe. A proto ho musis zapracovat. Bude se citit vic potrebny, a uzitecny v rodine. Ja to pochopila hodne pozde, a u nas se k vuli tomu zhroutil cely stav, nerikam ze to musi byt i vas pripad! to ne, ale je to kryzova doba kdy plati prave ten slib pred lety. " v dobrem i zlem...." TAk mu pomoz aby ti pomohl.