Heko, díky, to se hezky poslouchá (čte) ...jj, taky jsem se trhla a vydala se do tý nejistý budoucnosti, která ale může být hezká. Zatímco tehdejší přítomnost stála za starou belu, ale zas to byla jistota. Bylo načase se odvážit Měj se moc krásně

Evi36 Přesně jak to píšeš, divná jistota, že vás vlastně někdo doma čeká, ale s kárajícím pohledem a nejen jím...takže se vlastně domů ani tak netěšíte...a vo tom to je. Říkala jsem mu to tisíckrát, kdyby jsi neměl blbé poznámky na to, když jdu někam s holkama, tak si řeknu že já to mám ale hodnýho chlapa, který mi důvěřuje, má mě rád,..to se hned raději vracím domů, dostal by jsi pusu na přivítanou, ale takhle , takhle se mi ani domů vlastně nechce.....a pak se opakovala stejná situace, normálně to nepochopil.. Teď, teď se pořád lísá a mě je to protivné, takže ho odmítám, pak je nasr....ý, a je protivný jako vřed....když k něčemu došlo, to byl hned jako milius a tutu nunu...jak dokáže jeden jednostranný sexuální zážitek změnit názory..zvláštní. Alespoň vidím, jak je můj chlap nestálý v názorech, pořád mění, jak se mu to zrovna hodí, taky důvod mého odtažení a znechucení si jeho osoby, znevažuje tím sám sebe a mě se to nelíbí. Ale on se pořád cítí jako King, na kterého nikdo nemá a nikdo mu nebude říkat  co má dělat. Je v začarovaném kruhu, ale sám se sebou..pa
Eliško, sakriš dělej něco, nebo se z toho zblázníš, dej mu nůž na krk, nebo mu zajisti milenku, pak je nachytej - a teď mám důvod k rozvodu...nebo vážně uteč do Čech, budeš pořád nešťastná, to přece nechceš, ne?!! Držím Ti palečky.

Upravil(a) heko10 (25. 4. 2008 6:54)

heko10: Takže nejen že nemá stálý názor, ale ještě je k tomu srab... dobrý, no ... Zkus si z toho nic nedělat. Můj BM, když jsem mu říkala, že opravdu asi už odejdu, protože to takhle dál nejde (říkala jsem konkrétně, co nejde, je mi jasný, že není vědma), tak brečel. Normálně mi brečel jednu noc na rameni....nevydržela jsem a taky jsem řvala. Další noc se to opakovalo, to už jsem ale byla připravená a jen řekla "No, tak něco dělej, když uznáváš moje důvody a říkáš, že chceš změny"... to začal štkát ještě víc a když viděl, že to se mnou nehne, tak mi řekl:"...uááá .... uááá....vzpomínáš si ale, jak to bylo hezký, když se narodila Evička?....uáááá....to už se nikdy nebude opakovat...uááá"....on byl tehdy totiž u porodu (už tenkrát tam ale koukal radši na televizi, než aby mě držel za ruku, chodil se mnou a prodýchával stahy ... no ale pro každou ženskou je asi narození dítěte velmi silný citový prožitek. O to víc, že my dva si miminko moc přáli a nám dvěma se prostě "nepřihodilo", ale zcela vědomě jsem otěhotněla.... Tak to od něj byla pěkná podpásovka a jediný účinek to mělo, že jsem s ním přestala mít jakýkoli soucit (do té chvíle, než to vyřknul, tak mi ho bylo aspoň líto, pak už ani ťuk). Podobně jako od toho tvého, že si Janu odřízneš od sebe... A ještě ti vyhrožuje... To se mi otvírá kudla v kapse a říct to mě, tak mu asi řeknu, ať se třeba pos..ere... Jj, někteří muži prý mají málo krve, takže ji mají buď v mozku, nebo v penisu, oboje najednou pak nemůže fungovat....

Upravil(a) Eva36 (25. 4. 2008 13:10)

koloběžka - no jó vlastně, to jsem úplně zapomněla, to má docela slušně vyvinuté - EGO, tak to pak jo, to su klidnááá... já myslela, že to má nějaké hlubší kořeny..
Evi36 - S tím vaším vytouženým mimčem,....my se nesnažili, ale přišlo to neočekávaně a nechali jsme si to, těšila jsem se, on taky, vzali jsme se ale až po porodu, nicméně, nevzpomínám si, že by chodil s miminkem na rukou, že by ji choval, fotky nemám a na kameru jsem to nenatáčela, úplně mi to vymizelo z paměti, jestli to někdy tak bylo. Spíše si vzpomínám, jak v jejím pozdějším věku, když byla nějaká roztěkaná anepříjemná, tak ho rozčílila tak, že za ní do pokojíčku řval : ty zmetku jeden zasranej, co si myslíš,...toto spíš a ještě jiné...chjo. |Je to zvláštní a teď se chová jako milující otec. No jo.

máš recht, žádné slitování, oni ho s námi taky neměli - ten můj, když jsem šla někam ven, tak pak mi říkal, že mě holka sháněla a kde jsem byla tak dlouho, že jí to vadilo, že nejsem s ní a jiné bláboly. Na druhý den jsem se jí ptala, proč mě sháněla, ona se divila na co se jí to ptám, že se akorát táty zeptala kde jsem a šla si po svých, takže - vzbuzoval ve mě pocit špatného svědomí a to ve vícero případech, ...po*né. To umí docela dobře a docela dlouho jsem mu na to skákala, než jsem si to začala ověřovat z druhé strany..no jsem fakt moc ráda, že jdu pryč. Konečně se rohoduji podle svého cítění, dřív jsem měla opravdu jaksi sstrach z nedostatku financí a opravdu té divné jistoty,...ale klid mi stojí za trochu omezení. Ale moc necítím omezení - v práci mi od května přidají 3500,- , takže bych si ani nemusela shánět brigádu, ale chci, abych měla něco navíc, na horší časy...tak a je mi dobre.pa

tak to já už jsem klidná taky, fakt, nejvíc jsem měla nervy přesně před tím, než jsem se roozhodla s tím bytem, že ho vezmu at se děje co se děje...pak jsem se uklidnila. stojím si za tím..možná mi tojednou dcery vyčtou ale taky možná ne...

je mi divně..připadám si odepsaná....zítra začínám malovat v bytečku, ve středu mi dovezou koberce, pak si jedu pro skříně a postele, musím koupit matrace...chjo. Nevím, je to něco nového, jsem sama zvědavá, co to se mnou udělá.

opravdu ztráta divné jistoty, vůbec nevím, jestli dělám dobře. Ale jinak to vážně nezjistím..opravdu je to test naší rodiny, jestli za něco stojí. Nebo nevím, jak to mám napsat. Teď orpavdu k manželovi cítím odpor, nechci, aby se mě dotýkal, spíše vidím to horší než to lepší, zatím se mi to ale potvrzuje, že je takový - jak jsem ho tady popsala a mám obavy, že se žádná zásadní změna konat nebude.. Snad to zvládnu. Je mi líto, že se nebudu moc vídat s našimi přáteli a on ano..protože  si je ukecá, já na to nemám žaludek.
Oni mu na to skočí, protože ho neznají tak dokonale, jen tu stránku, jakou jim v průběhu spol. víkendu ukáže..nežijí s ním. No jo no, mám, co jsem chtěla

Neblbni, kdys jsou to pratele opravdovy, tak si vyslechnou aji tebe a nebudou delat zadne uzavery. Vypij si mineraly at mas vetsi psichyckou silu, a najdi jsi svuj straceny zivot.

heko10 napsal(a):

lidi, díky za podporu. Jdu do toho. Každá zkušenost je dobrá. Já si zjistím, jak jsem schopná fungovat bez něj a být odkázaná jen sama na sebe. Za celý svůj dospělý? život jsem to nedělala, tak jsem zvědavá, jak se s tím poperu, možná mi tak bude dobře, možná budu cítit za pár týdnů, že mi chybí to jeho válení se u televize :-(, mlaskání, křoupání, posmrkování, smradlavá trika a slipy, nadávání - mno, asi těžko, jak to tak po sobě čtu.. a taky jak on bude zvládat dceru, její nálady puberťačky, psa, který ho nenechá chvíli na pokoji, prát, vařit, uklízet, nákupy, myslím, že si toho na sebe vzal hodně..Ale teď vystupuje jako geroj..uvidíme jak mu to dlouho vydrží.

Zvládnete to oba. Neboj se. A pro oba to bude tak evidentně lepší. Tebou již bude méně snadné manipulovat a více si užiješ svého vlastního života.

Holky (a kluku), držte se! Dneska je nějakej divnej den. I já, normálně optimista, jsem dnes jak spráskaný pes. Po měsíci nemoci jsem došla do práce (nemocná jsem nebyla už šest let) a tam je to nějaký divný.... nové kolegyni (mladší) jsem se došla představit sama, neb ona se k tomu neměla, ruku měla jako leklá ryba, když odcházela, tak pozdravila jen kolegyni (to fakt nechápu)...druhá si stěžovala, že jí předávám většinu svojí práce (zpracováváme faktury, ona jich sice má víc, ale velmi lehkých, kdy jen klape do počítače, já si nechávala ty problematické, protože ty ona nikdy nezvládla a stejně mi je chodila po čtrnácti dnech vracet, že neví, co s nima...když jsem jí poradila, tak mi řekla, že to ne, že ona nikomu volat nebude a nic hledat nebude....ehm....).... Tak mám taky divný pocit....

Doufejme, že zítra bude líp.

Eliško, já bych to teda nevzdávala. Ale nemyslím, že by ti to soud povolil. Co já vím, tak ta ženská se s dítětem schovávala...no a žádný med to asi nebyl...navíc si neumím představit, že by se to dítě někdy nějak normálně vídalo s tátou, když se kvůli mamince rozešli takovým způsobem.... Pěkný to není, ale umím si představit, že její manžel (podobně jako tvůj) nechtěl nic takového, chtěl je mít pořád pro sebe, u sebe, ta ženská třeba nechtěla, on jí zadržoval....co já vím....a pak prostě "unesla" vlastní dítě....  Našla jsem ti to: http://www.novinky.cz/clanek/133978-sou … o-usa.html  Ne, že bych tě chtěla navádět, já bych se pokusila dohodnout s mužem. Ale vím, v jaké situaci byla kdysi moje máma, která se chtěla rozvést s alkoholikem. Vyhrožoval jí hrozně, tak chápu, že se můžeš cítit zahnaná do kouta...

Eva36: "to můj bm taky nepomáhal (vlastně jo - jednou žehlil plíny!!! tak to mu křivdím, pak všude vykládal, jak on doma žehlí plíny...asi tak jako že normálně dejchá, tak normálně žehlí...blbec"

"Tak ta podobnost mě fakt rozesmála ..pamatuji si přesně na to jeho jediné žehlení...a ještě pořád brblal nad každou plínkou, byla buď ještě vlhká, nebo moc proschlá ..."

Jééé, holky, tak to se se smíchem taky přidávám!!! To asi bude nějaký mužský syndrom, udělat z jedné vyžehlené věci hypotetickou každodenní rutinu . Když jsem byla před ....16 lety v 8. měsíci a měla být v nemocnici, ukecala jsem doktory a manžel si tehdy POPRVÉ a JEDNOU sám vyžehlil dvě košile, protože jsem nemohla stát. A protože při návštěvě švagrové si ona neodpustila rejpačku proti mně, jak jsem to špatně vyžehlila, nenechal mě v tom a přiznal, že si vyžehlil sám a - švagrová z toho hned udělala, jaký je její brácha chudák, že musí i žehlit - já jsem ji při té závisti nechala celé roky Navíc manžel si skutečně (ale až posledních několik let) žehlí svoje věci sám, protože já mám nějak čím dál náročnější zaměstnání. Ale jako ve většině rodin to bylo celé roky jenom na mně.

Jinak Heko10, držím palce!