|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Já vím...potřebovala bych odstup, ale není mi jaksi dán, umožněn, tak se trápím....a z trápení vychází jediné řešení - odstěhovat se. Včera jsem se byla na ten byt kouknout, brala bych to všemi deseti, je to všechno jen a jen na mě. Muž mi řekl, ať dělám, jak myslím..
Není tady
heko10 napsal(a):
Já vím...potřebovala bych odstup, ale není mi jaksi dán, umožněn, tak se trápím....a z trápení vychází jediné řešení - odstěhovat se. Včera jsem se byla na ten byt kouknout, brala bych to všemi deseti, je to všechno jen a jen na mě. Muž mi řekl, ať dělám, jak myslím..
Víš, co mi pomáhalo ?
Když jsem si říkala " nic na světě není definitivní" ...
)Není tady
ano, také si to říkám, přece není konec světa, nikdo se nevěší,..zatím. Všechno zvládnu, holky mi budou oporou, mám mámu a tátu...kamarádky, kolegy...ti všichni stojí při mě..
Není tady
Tak holky a kluci, rozhodnutí mám a to na straně srdce - tudíž odcházím od manžela, stěhuji se. Už mě nadobro zmohlo kladení otázek, dělám dobře, nedělám, kdo utrpí a td. Takže dokud to nevyzkouším, nezjistím...Držte mi palce
Upravil(a) heko10 (16. 4. 2008 11:47)
Není tady
Držíme.
Není tady
A co dcera? Taky bude odejita?
Není tady
i dcera bude odejita...a když jsem to takhle rozhodla, zbavila se křečí v břichu a okolí, spadl mi kámen...jsem tak nějak v klidu, to bylo asi na tom to nejhorší...teď už si to plánuju, co koupím, jak to vymaluju a tak. Těším se....asi za měsíc se ozvu, jak mi je ano?
Není tady
Tak to vám taky držím palce, holky.
Někdy to halt jde a někdy nejde. Papá 
Není tady
diky
Není tady
Držím pěsti
Není tady
ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..
Není tady
heko10 napsal(a):
ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..
Řekni co vlastně chceš?
Není tady
Ty máš dvě holky? Tak to se máš, jedna by se těžko půlila 
Ne , ale teď vážně:
Je ten odchod třeba vyhlásit za definitivní? Co třeba navrhnout, že si jen na pár měsíců chcete všichni uspořádat život?
Bude víc klidu na uvažování... Většinou pravou hodnotu věci poznáš, až když jí ztratíš.
A i kdyby to nevyšlo, stejně se (kvůli dětem) budete navštěvovat, občas nějaká ta akce (kde se ti manžel nastavčí znechutit, když budeš vědět, že "po" se vrátáš do svýho...) No - prostě jako je víkendové manželství, tak vy budete víkednová rodina.
Jestli jsou holky dost velké, tak bych je určitě přibrala do debaty.
Není tady
Jeesi, definitivní to není a oba to takhle bereme, ale jsem už asi vyčerpaná, po 4 měsících polotiché domácnosti a neřešitelnosti situace...když je mi nejhůře, tak si říkám, že to je jako taková dovolená bez rodiny...jsem fakt zvědavá, co to s tou naší rodinou udělá, jestli si ověřím, že nestojí za nic, nebo naopak, že mi za 14 dní bude smutno a všechno bych vrátila i za cenu, že budu muset překousávat manželovy vady...
Není tady
14 dní je málo.
To nestojí ani za přestěhování zubního kartáčku a zásoby spodních kalhotek
Není tady
Jo, heko, nemůžeme mít všechno a možná je to dobře. Každá situace má nějaké řešení, občas dokonce několik, ale rozhodnout se pro některé z nich je těžší. Asi ti nezbyde, než si to zkusit "osahat" - třeba zjistíš, že to co chceš teď pak už chtít nebudeš.
Není tady
asi ano, když to nezkusím budu se trápit a když to zkusím....třeba se trápit přestanu, už mám vymyšlené, co budu dělat v té spoustě volného času..původně jsem s s mladší dcerou chtěla učit - zopakovat si základy vědění a tím ji nakopnout k lepším výkonům,,,pak jsem chtěla začít s dobrovolnictvím v Hospicu...pěstovat bylinky, velebit, zařizovat, koupit si? pořídit si kočku...atd.
Není tady
No, já jsem od manžela odešla. Naši dceru (tenkrát 11) jsem vzala s sebou. Po třech měsících po odchodu navrhl otec dceryl střídavou péči a tak ji máme. Ob týden jsem najednou byla zkrátka sama. Lehký to nebylo, ale přežít se to dalo a dalo mi to takový nějaký vnitřní klid, uklidnila jsem se, myslela na sebe a na věci, na který jsem v přítomnosti dcery myslet nestíhala, moje pozornost se pochopitelně rozptylovala denním běžnými starostmi, když byla se mnou. Ten týden, kdy nebyla u mě, byl vlastně jen "můj", mohla jsem myslet na sebe a zjišťovat, co mi vlastně vyhovuje. Když mi bylo jo smutno, tak jsem se s bývalým dohodla a navštívila ji, šly jsme na procházku a tak. (Teď už mám přítele, tak je to zase jiný.) Je ale pravda, že já věděla na 99%, že můj odchod od manžela je definitivní. Byli jsme příliš odlišní a vrátila bych se jen, kdyby on se změnil (v což jsem vůbec nedoufala, těžko se změní dospělý člověk, ani já bych se nedovedla změnit tak, abych tolerovala jeho s lehkostí a byla v tom vztahu šťastná).
Není tady
heko10 napsal(a):
ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..
Držím ti palce, myslím, že ses rozhodla správně.
Možná nebude všechno na 100% tak jak sis představovala, budeš možná nucena přijmout kompromisnější řešení, že třeba dcera nebude pořád s tebou, ale pokud to tak má být, tak i toto se časem změní.
Tak hodně štěstí.
Není tady
Koloběžka.1 napsal(a):
heko10 napsal(a):
ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..
Držím ti palce, myslím, že ses rozhodla správně.
Možná nebude všechno na 100% tak jak sis představovala, budeš možná nucena přijmout kompromisnější řešení, že třeba dcera nebude pořád s tebou, ale pokud to tak má být, tak i toto se časem změní.
Tak hodně štěstí.
A nebylo by lepší kvůli dětem to ještě zkusit a urovnat? Myslím si ,že pokud v tom není jiný partner, alkohol, násilí,nezájem o děti a nepřekonatelný odpor tak se to přece zkusit dá? Jinak je to pouze snaha o nezávislost což je sice taky důležité ale vzhledem k tomu ,že máš děti...no nevím proč jim rozbíjet rodinu. Bohužel bych v některých případech upřednostnila zájem dětí než svůj. Samozřejmě pouze pokud se neděje nic výše uvedeného.
Není tady
Já vím, že tak to nějak dopadne. Jen je mi teď jaksi nepříjemné poslouchat, že to je konec manželství, vztahu s dětmi, že se to celé tímto odloučením jen ještě víc rozhodí. To víte, babičky mají obavy, že starodávná rodinná forma už přestane existovat..Jistota pro děti a tak. Chápu je, mám obavy taky...ale musím to zkusit, pak si třeba uvědomím, že k sobě přece jen patříme a pak už se neodloučíme do konce našeho života..
Není tady
heko10 napsal(a):
asi ano, když to nezkusím budu se trápit a když to zkusím....třeba se trápit přestanu, už mám vymyšlené, co budu dělat v té spoustě volného času..původně jsem s s mladší dcerou chtěla učit - zopakovat si základy vědění a tím ji nakopnout k lepším výkonům,,,pak jsem chtěla začít s dobrovolnictvím v Hospicu...pěstovat bylinky, velebit, zařizovat, koupit si? pořídit si kočku...atd.
Bud v klidu.
Vsechny tvé dcery zustanou tvými holčickami (ci pozdeji snad i kamaradkami) dokud budeš živa. Nezáležíc na tom, jestli budou s tebou, s tátou, se svým milým, se svojí milou či budou-li samy.
Kdysi tu byl pribeh jedne mlade ženy a pak kluka, kteří to rodičům (čili tobě) říkali asi takto:
- je nahovn.o život v dusné domácnosti
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří se hádají
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří se evidentně nemají rádi
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří nás (děti) využívají ke hrám a válkám, namísto, aby si to vyřešili
......
- je LEPSI, aby se rodiče rozešli a celá ta tíživá atmosféra byla za námi. Protože jako děti si to automaticky bereme za vinu a nejsme schopni pochopit, že to je o životě těch dvou dospělých. Nelze říct, že by to bylo jedno. Ale je v 99% případech lepší mít rodiče od sebe a mít od každého z nich potvrzení lásky a toho, že nás má rád. Taky je dobrý, pokud o tátovi/mámě mluví protějšek pozitivně či alespon neutrálně a netahá děti do přílišných detailů, i když vysvětlení v hrubých obrysech děti v pohodě snesou.
Mně takhle odešel táta. A bráchovi zase naše máma od jeho táty (to je něco jako když si dáš 2tou zmrzlinu :-) ) Oba jsme to přežili (bylo nám cca 6 a pak bratrovi 10 let). Jak říkám, bylo pro nás lepší mít jednoho rodiče, který je sám se sebou v pohodě, než spolu - ale rozhádané (či naopak mlčící, zakopovou válku řešící).
Takže ti držím palce v tvém rozhodnutí. S vědomím těchto informací to není tedy jen o srdci, ale i o rozumu = to rozhodnutí je velmi rozumné.
Není tady
Petuna: jenže on v tom skoro ten nepřekonatelný odpor je...aspoň mám ten pocit...
heko10: Nemám pravdu? ... on ti tvůj muž vlastně nic neudělal, že jo, ale ty tak nějak nemáš chuť se k němu přivinout, pokecat s ním, zajít s ním do kina a tak ... On je zkrátka jiný, než ty potřebuješ (nebo obráceně - ty jsi jiná, než on potřebuje, to vyjde na stejno)... Na řeči se vykašli. Mně se líbí to přirovnání řešení rodinných krizí k řešení poklesu tlaku v letadle. To vypadnou ze stropu ty kyslíkový masky - no a co mají rodiče dětí dělat jako první? No? ... No jasně, nejdřív si mají masku nasadit sami a pak až dětem. Protože když ji nasadí dětem první, tak sebe už taky třeba nestihnou a co ty děti pak v životě? ... Prostě když tě něco ve vztahu dusí, musíš vyřešit nejdřív sebe. Když budeš sebe pořád potlačovat, stejně se to bude projevovat a ty děti tu atmosféru poznají. Být spolu tzv. kvůli dětem, to považuju trochu za typ tyranie vůči těm dětem. V tom vztahu rodičů pak chybí to přirozeno, ty letmý dotyky, zasmání se spolu, klasický se pohádání a zas udobření (řešení problémů)... a tohle si ty děcka odnesou jako modely do svých vztahů a budou se divit, že jim ty vztahy nefungujou....
Jen je, heko, potřeba přijmout i ty možný pády, který člověka čekají spolu s tím, že se bude snažit udělat si šťastný život. U tebe to je třeba to, že dcera chce být s tátou... (Já mám s BM střídavou péči a ze začátku to bylo pro mě krutý, ale dala jsem na dceru a na její přání. Splnit jí to, abych žila s jejím otcem, to jsem neuměla a ani nechtěla. Já chtěla jiný život a dala jsem mu přednost před studeným manželstvím.)
Není tady
Souhlasím s výše uvedeným příspěvkem od Nica - z pohledu dítěte, které žilo v té dusné domácnosti,( ve které si začali rodiče nakonec i vykat....)až do svých 19 let, kdy otec KONEČNĚ odešel....., musím říct, že pokud selžou veškeré možné způsoby, jak vztah zachránit, oživit....je lepší jít od sebe....
Jak píše, děti to v těchto případech berou za svou chybu (ten nesoulad, rozepře), až dospějí a pochopí, že to jejich vina nebyla, je už většinou pozdě a léčí pak hluboké rány na duši....
A s Evou jednoznačně souhlas taky 
Upravil(a) Račice dračice (17. 4. 2008 10:47)
Není tady
Eva36 napsal(a):
Petuna: jenže on v tom skoro ten nepřekonatelný odpor je...aspoň mám ten pocit...
heko10: Nemám pravdu? ... on ti tvůj muž vlastně nic neudělal, že jo, ale ty tak nějak nemáš chuť se k němu přivinout, pokecat s ním, zajít s ním do kina a tak ... On je zkrátka jiný, než ty potřebuješ (nebo obráceně - ty jsi jiná, než on potřebuje, to vyjde na stejno)... Na řeči se vykašli. Mně se líbí to přirovnání řešení rodinných krizí k řešení poklesu tlaku v letadle. To vypadnou ze stropu ty kyslíkový masky - no a co mají rodiče dětí dělat jako první? No? ... No jasně, nejdřív si mají masku nasadit sami a pak až dětem. Protože když ji nasadí dětem první, tak sebe už taky třeba nestihnou a co ty děti pak v životě? ... Prostě když tě něco ve vztahu dusí, musíš vyřešit nejdřív sebe. Když budeš sebe pořád potlačovat, stejně se to bude projevovat a ty děti tu atmosféru poznají. Být spolu tzv. kvůli dětem, to považuju trochu za typ tyranie vůči těm dětem. V tom vztahu rodičů pak chybí to přirozeno, ty letmý dotyky, zasmání se spolu, klasický se pohádání a zas udobření (řešení problémů)... a tohle si ty děcka odnesou jako modely do svých vztahů a budou se divit, že jim ty vztahy nefungujou....
Jen je, heko, potřeba přijmout i ty možný pády, který člověka čekají spolu s tím, že se bude snažit udělat si šťastný život. U tebe to je třeba to, že dcera chce být s tátou... (Já mám s BM střídavou péči a ze začátku to bylo pro mě krutý, ale dala jsem na dceru a na její přání. Splnit jí to, abych žila s jejím otcem, to jsem neuměla a ani nechtěla. Já chtěla jiný život a dala jsem mu přednost před studeným manželstvím.)
Jezis, to je skoro geniální!! Úplně to rozkoplo ten lživý mýtus o nutnosti udržet "rodinnou pohodičku" za každou cenu, hlavně kvůli dětem.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
