heko10 napsal(a):

Milé dámy, jsem s rozumem i se srdcem v koncích. Po 14 letech chci odejít od manžela. Důvod ? Před 6 měsíci jsem po 5 letech potkala kolegu z jednoho projektu, dříve létaly jiskry, ale ztratili jsme se jeden druhému, nehledali jsme se ..až teď náhoda tomu chtěla, jsme se potkali a intenzivně jsme se vídali, volali, psali sms, emaily. Vše bylo jako z červené knihovny. Je takový, jakého jsem si vždy představovala svého muže...něžný, pozorný, empatický, vlídny, vzdělaný, dobře vychovaný, atd. atd....mom. se rozvádí, chce děti, jeho žena ne...cítím teď ale z jeho strany odstup, nechce se mi míchat do manželství a taky ..je onkologicky nemocný..Neví, jak to s ním bude..chápu. Jenže, poznala jsem něco, po čem jsem celý život toužila a raději bych byla sama s 2 dětmio 12a 18 let, než bez něj. Můj muž o něm neví. Teprve nyní jsem si uvědomila, co mi na ně, všechno vadí, od způsobů u stolu, v koupelně, oblékání, chování ve společnosti, i jeho povahové vlastnosti, zájmy, jiné než mám já, více duchovní a snivé, on realista do morku kostí...Zřejmě jsem celých 14 let zapírala sama sebe, protože jsem se kvůli němu odešla od býv. manž.- bil mě, hledala jsem útočistě, ..takže jsem vzala první možnost, jak se dostat z dosahu tyrana. Byla jsem vděčná, že mě ochránil před ním, ale ne před sebou. Pořád mi něco vytýkal, od výchovy dětí, pořádku, snahy na sobě něco měnit,..začala jsem jezdit na lyžích, kole, cvičit, ale to jsem se zase nevěnovala jemu..takže zase špatně...nechci se rozepisovat o životě s ním, ale on je Beran, takže vše by mělo být, tak jak řekne on, protože jen tak je to správně. Je víc chytrý, má lepší úsudek, atd. atd....nenechá si od nikoho nic vnutit, mě bere jako méněcennou, taky sjem si vyslechla už pár invektiv , které nejsem schopna přijmout, a tak se to táhne a neodporuji, kvůli klidu v rodině, už min. 12 let...a co teď. ? Jsem fin. soběstačná, zaplatila bych byt i spoření, živ. pojištění a jídlo, ostatní věci, to bych zvládla také, nemám strach...Ale, manžel teď cítí, že jde do tuhého, že by přišel podruhé o rodinu - oba jsme byli už jednou oddáni a rozvedeni,  tak se snaží, ale je mi po*ný, nenechám na sebe sáhnout, moc s ním nemluvím a neplánuji. Trvá to tak 3-4 měsíce, nechápe, neví, jak se má chovat, ale mě je to jedno. Neumím si poradit a v poradně mi také moc šancí na obnovení lásky k němu nedali..Odejít, či zůstat ? Ještě podotýkám, že můj současný manž. měl před 5 lety nějaký románek, který jsem odhalila, ale skončil to. Sice výčitky neměl, jak mi sdělil, to skončení trvalo asi rok, nicméně, mě to důvěru v něj naprosto uspalo a umrtvilo..i jeho jednání vůči mě a přátelům není 2x fér, něco slíbí a pak skutek utek. Plná pusa řečí a póz a na 85% to prostě jsou jen řeči. Jsem z toho taky pěkně vyčerpaná, čekat, až se dobere na poslední chvíli k pravdě...nebaví mě tohle jednání.Měla bych klid o jeho výlevů, nálad a direkcí, ale.....

....ale CO??? Co znamené to ale...

Potvzruje se tu, že vztah s převozníkem (tvůj současný manžel) není prostě to pravé.
Nepíšeš také, co ti radí tvůj rozum - již ses jednou rozvedla, tak tvůj rozum ví, že 50% manželství není na furt. A taky víš, že na tom nic není - rozvést se. Není to ani zrada, ani nějaká nemoc, ani důkaz viny či důkaz toho, že bys byla idiot. Prostě se lidé vyvíjejí, mění a v důsledku toho zjištují, že je pro ně lepší žít sami nebo s někým jiným. Tolik k rozumu.

Obecné doporučení se často přiklání k tomu, aby člověk odešel sám. Má to pak větší osobní cenu a váhu a míru sebe-uvědomění. Pokud tam je muž, který ti navíc lépe vyhovuje, tak proč ne.

Hm, rozum mi velí zůstat - protože by byli 3 lidé zřejmě z této situace nešťastní, samozřejmě, že víc, babičky, dědečkové, přátelé atd...18letá dcera stojí za mnou, ať se rozhodnu jakkoliv, 12letá dcera - neví, s kým by byla...puberta...samozřejmě, že bych ji chtěla mít u sebe...ale nutit ji nemůžu. Říkám si, že když to nevyzkouším - odstěhování se, tak nebudu vědět, jestli součas. manž. ještě alespon trošku nemám ráda, jestli tento krok je to pravé, co jsem měla udělat možná už dávno, potřebuji zkrátka odstup - taky, my totiž spolu pracujeme u jedné firmy... Hodně mě nakopl také film ONce...ty písničky a ta nálada..To je můj připad se vším všudy. Jen ten konec mám v ruce..

Upravil(a) heko10 (14. 4. 2008 11:58)

Srdce vítězí..

tak to pak ano, dát si pauzu od všech chlapů a až po urovnání si to v hlavě podnikat dále...

heko10 napsal(a):

Srdce vítězí..

když ti ale vadí všechno na současném manželovi a předtím ti to nevadilo, tak zřejmě to není zrovna rozumný přístup k tomuto partnertstvíkdyž někomu vadí to, jak se ten druhý chová, jak mluví a že dýchá, tak tam je právě ta emotivní stánka (negativní, samo, ale emotivní)
naopak celkem "rozumově" popisuješ, co všechno "dokáže" ten druhý , resp. ten NOVÝ
navíc mi přijde velice nebezpečná tvoje zmínka o tom, je je onkologický pacient - nebezpečné v tom, že to trošku ovlivňuje uvažování, připodobnila bych to (velmi neohrabaně) rvačce dvou mužů, kdy jeden dá do zubů tomu druhému a krvácejícího poraženého se s lítostí ujme dívka, o kterou se rvali...
připadá mi, že svým současným mužem pohrdáš a že ti ani to, že ti kdysi pomohl (a ne málo) nestačí k tomu, abys ho "vzala na milost" a zkusila na něm najít ještě nějaké kladné stránky
mmch - označení převozník bych použila pro vtah krátkodobý, na však víceletý, kdy navíc ve vztahu vychovávám děti

Tak to já bych tedy odešla... Ty máš celkem jasno. Nechceš odcházet k jinému muži. Ty chceš odejít od současného a klidně žít sama. Ty víš, že i samotné ti bude líp. V téhle fázi bych já odešla. Co by bylo s tím druhým mužem, to bych nechala na pozdější dobu. Odcházela jsem od bývalého z podobných důvodů (hlavně ty plané sliby), i když on si myslí doteď, že v tom byl někdo jiný... Teď máš šanci začít žít svůj život tak, jak chceš, tak proč ne? ... Tady není nač čekat, podle mého tedy. Po mojí zkušenosti dám už vždycky na sebe, na svoje pocity. Rozum do toho zapojuju, ale kdyby mělo být "rozumné" např. kvůli dětem zůstat, tak bych poslechla srdce. Takový vztah by mě totiž dusil, až by mě pomalu udusil... A když není máma spokojená, tak nemůžou být spokojené ani děti...

Teď se nelekni, ale budu tvůj příběh sledovat. Sice za sebou nemám rozvod, ani převozníka před sebou ani pod sebou, ale pocity mám obdobné- potřebovala bych na chvíli odejít a zůstat sama a utřídit si, nakolik je můj muž důležitý a inspirující a nakolik je naše manželství  dobré, resp. kvalitní, aby stálo za to se vracet nebo už zůstat odejita...

Ty máš kde být v případě odchodu? Zatím mi to připadá, že srdcem už jsi pryč, ale rozum a ekonomika tě táhne zpět...Navíc máš určitě tu zkušenost, že něco jiného je s někým souznít a něco jiného s ním žít.

Upravil(a) Regina (14. 4. 2008 12:32)

Já bych šel...nemůže vás to tešit ani jednoho. Co na to řekne babička...tak tím bych se fakt netrápil - babička není já.

Dnes mám schůzku ohledně bytu, bylo by blízko do školy, práce... manžel se chová vzorně, ikdyž mu sem tam ujedou nervy, což je v jeho případě pochopitelné, ale není to konec života ani mého ani jeho. Bavili jsme se o tom a vyjádřil se, že jestli by to mělo být takhle, tak raději ať jdeme od sebe, ale on tomu pořád nemůže uvěřit, že bych to udělala, pořád si mě přivlastňuje ", ale to se měl chovat už dříve jinak a ne pořád jet po své linii egoisty. Ano, teď se možná chovám egoisticky já, jdu za svým životem.

heko10, když má něco za něco stát, tak se musí ty předchozí věci uzavřít, a já mám  subjektivní dojem, že si táhneš něco s sebou ještě z minulého života, protože se ti situace opakují. Něco shnilého je ve státě heko. Nějaký kostlivec tahá za nitky a ty podle toho skáčeš.

Nějak jsem to nepochopila - řešíš tedy odchod od současného muže k jinému nebo pouze odchod od současného muže?

Jessi, určitě odchod od současného manžela  k sobě. samotné..