|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Také přidám svů příběh........ bylo mi nějakých 21, on byl o dva roky starší. Táhli jsme to spolu skoro 2 roky.(možná méně, protože z toho rok jsme byla v zahraničí).Byly to nádherné roky. Nic jsme spolu neplánovali, jen jsme se rtěšili z toho, že jsme spolu. Já byla v té době svobodná, bez přítele. Zažila jsem si všechno na vlastní kůži......byla jsem zamilovaná, ale po čase se to u mě přehouplo ještě do větší zamilovanosti a cítila jsem, že bych s ním chtěla být, ale na druhou stranu jsem nechtěla rozbít jeho rodinu a aby se rozvedl kvůli mě, to opravdu ne.
Pak jsem si začala uvědomovat a co mi začalo nejvíce vadit, že s ním nikdy nebudu trávit vánoce, svátky, narozeniny, nemůžu s ním jít na procházky (co kdyby nás někdo viděl!) Pak přišel nějaký okamžik, kdy jsme spolu mluvili a tehdy můj ženatý milenec-přítel mi řekl, že až si jednoho dne někoho najdu s kým mi bude OK, tak at jsem s ním. Když mi to řekl, tak to pro mě byla rána, ale snažila jsem se ho pochopit. Ukápla slzička, ale nějak jsem to brala. Aspoň ke mě byl upřímný a toho si dodnes Vážím.
Možná to píšu blběm, ale řekl mi, že jinak je stále se mnou a kdykoliv si na mě udělá čas atd...
.Tenkrát jsem to samozřejmě probrala i s kamarádkou, pak i sama jsem si říkala, co mi to kromě občasných tajných schůzek přináší.Pak jsem potkala svého současného partnera(manžela) a šup bylo to, jenže to rozhodování........ zamilovaná jsem ještě byla do toho "ženatého", ale jak jsme postupně s mým M (tehdy přítelem - vdávala jsem se v 27) tak mi s ním začínalo být líp a líp s úo čase jsem se do něj zamilovala se vším všudy!!!!
A ženatým to tak nějak vyprchalo, sám už pak viděl, že někoho mám.
Dodnes jsme zůstali super přáteli a kamrádi, zajdeme na drink, přijede na kafe (s M se znají přes práci), ale nikdy se to můj M nedozvěděl. Co bylo to bylo.
Už k němu nic necítím, jen jako přátelé.Nakonec on dopadl ta, že se se svojí ženou rozvedli, nekdy před 4 lety. Nyní má přítelkyni s děckem, také je asi rozvedená, nebydlí spolu a vyhovuje mu to asi. Dnes jsem ráda, že to tak bylo. Mám také dítě, sice ted krizi, nevím, jak to bude dál, ale věřím , že musí být lépe.
také neříkám nikdy ženatého, člověk neví koho potká, alke jen vím,, že bych se zase trápila, pokud bych se zamilovala.
Není tady
Tu situaci, kdybych byla svobodná a bez dětí v 28letech neumím posoudit, jak bych se chovala.Ale vždy jsem chtěla "dříve" někoho, kdo je svobodný a bez závazků.
tenkrát jsem si ještě až tak moc neuvědomovala, že ten můj ženatý má dítě, co to vše obnáší. Jen to nebylo to pravé ořechové.... tu rodinu jsem mu rozvrátit nechtěla. Ještě podotýkám, že "kvůli " mě, se nakonec nerozvedl. Jeho žena tuším si našla o pár let mladšího po čase.
Zase ted to vidím, tak, že pokud zůstanu sama s dítětem a M s náma nebude a pokud ten náš vztah nebude fungovat, dojde li k rozvodu, tak pokud bych někoho potkala, kdo má dítě (děti), bylo by mi s ním fajn, tak toto už u ne není překážkou.
Není tady
Romin napsal(a):
Mě to raky Petro zajímá jak to dopadlo,nebo to pokračuje?
Jak to dopadlo? Dobře Já mám krásné vzpomínky, on má svou rodinu .... Manželka nic neví ani netuší, robátka jim vyrůstají a my nemáme v sobě žádnou zášť, žádný pocit křivdy, žádnou hořkost.
Prostě to mělo šťastný konec - pomalu to vyšumělo. 
Teď můžu s klidem říct, že když se vidíme, krásně si popovídáme, ale to šimrání už tam není.
Upravil(a) petra72 (4. 4. 2008 23:18)
Pan - krásně jsi to popsala. Přidávám se k tvému názoru, cítím to naprosto stejně. 
Musím říct, že žádného svého vztahu nelituji....ŽÁDNÉHO. Každý mi něco dal, každý něco vzal. Viz bajkař. Tohle byl vztah, kterému jsem se nakonec od srdce zasmála. 
Ani manželství s BM jsem nepovažovala za omyl svého života. Ani při nejhorších situacích. Pobrečela jsem si, to tedy jo, ale nelitovala jsem, že jsem ho potkala a že jsem se s ním rozhodla mít rodinu.
Upravil(a) petra72 (4. 4. 2008 23:26)
Romin napsal(a):
Holki zajímalo by mě jestli některá máte poměr se ženatym mužem a co tady čtu tak je Vás docela dost. Jak to vy, jako milenky ženáče berete a cítíte,když víte,že má doma ženu a třeba děti ,nebo dokonce miminko.A zajímali by mě případy,kdy nejste s milencem domluvení,že budete spolu.Co od toho čekáte,jetli teda něco čekáte,nebo to berete prostě jako úlet a až to skončí tak to skončí.A ještě by mě zajímal názor na to ,kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste nic jenom práci a stačilo by Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?
Kdyz jsem zacala vztah se zenacem jeho manzelku jsem neresila.Od zenace jsem casto slychavala,ze spolu zijou jako bratr a sestra.Ze zena o nej nejevi zajem.Co jsem od toho vztahu ocekavala?No,ze budem spolu.Tak nejak jsem v to verila.Moc jsem ho milovala a taky si ho hodne idealizovala.On byl presne muz jakeho jsem si vysnila nez jsem ho poznala.
Ted po case kdy,uz milenci nejsme jsem si zacala uvedomovat,ze by ten vztah vzadnym pripade nebyl stastny.Mela jsem hodne dlouho nasazene ruzove bryle pres zamilovanost jsem nevidela jak je neskutecne zarlivy a majetnicky.Neustale me neco vycital.Posledni dobou zacal byt agresivni na svoje spolupracovniky.Nemel rad deti ,protoze on sam je mit nemohl.Hral to s nama obema na dve strany jednu pomlouval te druhe.Sam se me k tomu priznal co o me manzelce rekl,protoze ona mi to chtela zatelefonovat,abych ho po tom co mi to rekne nechala.Chapu,ze se tocil v bludnem kruhu,ze nevedel jak dal,ale nezapomenu na to.Kdyby me bylo 28 let tak nevim,kdybych ho milovala asi bych to s nim tahla dal a vlastne si tim znicila zivot.
Upravil(a) eremuruss (5. 4. 2008 0:15)
Není tady
petra72 napsal(a):
Pan - krásně jsi to popsala. Přidávám se k tvému názoru, cítím to naprosto stejně.
Musím říct, že žádného svého vztahu nelituji....ŽÁDNÉHO. Každý mi něco dal, každý něco vzal. Viz bajkař. Tohle byl vztah, kterému jsem se nakonec od srdce zasmála.
Ani manželství s BM jsem nepovažovala za omyl svého života. Ani při nejhorších situacích. Pobrečela jsem si, to tedy jo, ale nelitovala jsem, že jsem ho potkala a že jsem se s ním rozhodla mít rodinu.
Taky ničeho nelituju. Jsem moc ráda, že mám Vašíka právě s BM. Chtěla jsem to tak. Už jen ten jeho genetický materiál - doufám tedy, že Venca zdědí ten jeho dokonalý analytický mozek ... 
Nelituju let, které jsem s ním prožila. Byly dobré i špatné. A byly nutné, abych mohla jít dál, abych se leccos naučila. To však neznamená, že nebolí, že to nedopadlo tak, jak jsem očekávala ... Ale má to tak být.
Není tady
Hlásim sa do klubu... Ja som sa do ženatého strašne silne zamilovala poldruha roka po rozchode s partnerom, s ktorým som bola 9 rokov..... Nebola som schopná "klasického" vzťahu, mylsím tým spolubývanie a spoločný život, takže mi to asi aj vyhovovalo;ale pre úplnosť musím povedař, že mi klamal a pol roka som žila v tom, že je rozvedený(mal prenajatú garsónku v rámci jednej z manželských kríz). Keď som zistila, ako sa veci majú, bola som už doňho bachnutá ako somár do kopky sena. V akútnej zamilovanosti som možno snívala o nejakom spoločnom dieťati, ale v podstate som si nevedela predstaviř spoločný život - ani nie kvoli manželke, ale skor kvoli jeho povahe a životnému štýlu. Ako milenec a spoločník super, ale v partnerstve očakávam pravdovravnosť a spoěahlivosť, prípadne pomoc a prítomnosř častejšie ako raz za tri dni, a vedela som, že on by toho nebol schopný. Ten prvý vzťah som ukončila, keď som pochopila, že sa vídame stále zriedkavejšie a že vlastne ideme do útlmového režimu, čo mi trhalo srdce. Po asi trojročnej pauze sme sa dali znovu dokopy po jeho ďalšej manželskej kríze - ale to už bolo horšie. Po pol roku to už nebol ani milenecký vzťah, skor platonické kamarátstvo. Rozišli-nerozišli sme sa prirodzeným spůsobom, keď sme najprv on a potom ja šli do zahraničia na dlhšie. Nedávno som sním niečo vybavovala a zisitla som, že asi ani ako kamarát nie je bohviečo. To pekné, čo sme zažili, je už uzavreté a ideme kažýd ďalej a inam.
Nad jeho ženou som sa nikdy nezamýšěala - ona o mne nevedela, lebo milášek viedol taký voľný život, aj keď nemal mňa alebo inú milenku, doma sa nezdržiaval. Naopak som mu pomohla v dvoch rodinných záležitostiach, takže som paradoxne jeho manželstvu asi pomohla. Jeho žene nezávidím - ona asi nie je ideál manželky, ale tweda mař doma niečo také ako on, tak neviem, čo by som robila... 
Není tady
Děkuju Vám za příspěvky.Tak že bud jste sním chtěli být dál,ale věděli jste ,že on rodinu neopustí a nechtěli jste rozvracet jeho rodinu,nebo to vyšumělo.Manžel ,když měl právě tu milenku tak mi říkal,že ona nehledala nikoho na stálo,že jí to tak vyhovovalo a,že by to časem vyšumělo.Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.
Není tady
Blbý je, když se jiné ženě povedlo, že kvůli ní od nás náš partner odešel a my pak ve stejné situaci zjistíme, že ten "náš" to kvůli nám neudělá.
Není tady
Romin,
já samozřejmě dobře znám ten pocit, když tě druhý "opouští". Je to guláš emocí a rozumových řešení TEĎ HNED. Prožila jsem si to.
Jenže jsem brzy pochopila, že tudy cesta nevede, že to bych se musela jen celý život trápit.
Navíc já sama jsem hodně nezávislý a svobodymilovný tvor. Nesnesla bych, kdyby mi někdo diktoval, co mohu a co ne. V tu chvíli jsem bývala "na zadních", dnes prostě "vypínám" a odcházím.
Pokud zastávám názor, jaký zastávám, neznamená to, že naháním chlapy kudy chodím.
Hmmm...pokud jde o mne, je to spíš naopak. Mám po těch letech "laťku" tak vysoko, že jsem už dlouho nepotkala někoho, kdo by mne zaujal, koho bych si "nepřečetla" po prvním setkání.
No...taky na pikaču, ale je to tak a měnit to nebudu.
Každý posuzujeme chování toho druhého podle vlastních vzorců. Proto ty nemůžeš pochopit onu mladou ženu.
Ale ona to tak prostě jen má. Přečti si třebas příspěvky vlčice.
Můžeš si o tom myslet, že je to nepřirozené a divné, ale nemůžeš to nijak posuzovat.
Nikdo z nás není v kůži toho druhého.
Můžeme jen podle jakých si "obecně platných" vzorců lidského chování a hlavně podle vlastních zkušeností "odhadovat", jak se ten druhý asi cítí a proč dělá to, co dělá.
A pak ještě můžeme jedno - zařídit se podle toho zase po svém.
Je to naše právo a ani nás za to nemůže nikdo soudit
Není tady
Sal, já myslím, že od nás ti naši odcházejí hlavně z pocitu, že s námi nemůžou a nechtějí dál. Milenka je třešnička na dortu a lano do větší pohody.
A holt to občas nedopadne být tak dokonalá třešínka na dortu, aby stála za odchod.
Skvělý je, že nejsou jen ženatí muži řešící krize. Existují přece jiní chlapi, kteří mají vyřešeno a máš šanci se ocitnout v situaci té třetí, když už mu dojde, že odejít za touhle milenkou nestálo za to a jsou chvíli sami.
Romin napsal(a):
....Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.
Ale v tom je přece velká síla milenek - netouží partnera vlastnit jen pro sebe, mají i jiné zájmy a nejsou proto závislé jen na něm - prostě nejsou pro něj kamenem na krku (a pokud náhodou ano, přestávají být milenkami vcelku brzo )... a kromě toho dávají partnerovi najevo lásku, obdiv, porozumění, na což spousta manželek zapomíná ...
V poslední době si uvědomuju, že se mé zkušenosti "milenky" velmi pozitivně promítly do mého současného vztahu .
Upravil(a) Míša Kulička (5. 4. 2008 15:58)
Není tady
A máte někdo zkušenosti s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale rozvádět se nechce?
Není tady
Salen napsal(a):
Blbý je, když se jiné ženě povedlo, že kvůli ní od nás náš partner odešel a my pak ve stejné situaci zjistíme, že ten "náš" to kvůli nám neudělá.
Není tady
H105 napsal(a):
A máte někdo zkušenosti s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale rozvádět se nechce?
No, takové zkušenosti nemám, ale ... Myslím, že kdybych já netrvala na rozvodu (nepřipomínala to stále atd.), tak by se manžel hned tak nerozváděl (naposledy mi to řekl minulý týden, že "no Ty pořád chceš rozvod"). Jak tak "znám" "naši" milenku, bylo by jí to fuk. Pro ni je svatba pouze papír, nic víc, nic míň. A nebo by si myslela, že je to proto, že já dělám naschvály.
Není tady
H105 napsal(a):
A máte někdo zkušenosti s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale rozvádět se nechce?
No, pokud se opravdu nastěhuje se vším všudy a neutíká se občas podívat "domů", tak si myslím že to může fungovat docela dlouho. Aspoň mě by to nijak zvlášť nevadilo. Ale pokud je to "Buridan", tak milence nezbývá než čekat a doufat, čekat a doufat, čekat a ..... :-)
Není tady
Pan, hezky si to tady sesumírovala. 
Řekla bych, že být aspoň jednou něčí milenkou je dobrá zkušenost, člověk by měl ostatně postupně ( v několika životech) vyzkoušet všechny role, aby pochopil a neodsuzoval. Tento život já sice s ženáči nic, ale v minulých určitě, možná odtud plyne moje pochopení?
Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.
Není tady
poletucha napsal(a):
Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.
Ke mě taky? 
shiden napsal(a):
poletucha napsal(a):
Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.
Ke mě taky?
jsem si jistá, že za mým ANO vidíme každý úplně něco jiného
Není tady
Romin napsal(a):
Děkuju Vám za příspěvky.Tak že bud jste sním chtěli být dál,ale věděli jste ,že on rodinu neopustí a nechtěli jste rozvracet jeho rodinu,nebo to vyšumělo.Manžel ,když měl právě tu milenku tak mi říkal,že ona nehledala nikoho na stálo,že jí to tak vyhovovalo a,že by to časem vyšumělo.Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.
Nevieš, čo má za sebou... Ja som bola po řažkom vzřahu a smutnom rozchode a najhoršia predsatava pre mňa bola, že by som znovu mala žiť s nejakým mužom, riešiť problémy spolužitia a vážneho vzťahu. Chcela som sa baviť, užívať si a nič neriešiť.
Není tady
"a kromě toho dávají partnerovi najevo lásku, obdiv, porozumění, na což spousta manželek zapomíná ... "
Myslím, že se nedá srovnávat upravená svobodná bezstarostná milenka s manželkou, která v noci kojí a vstává k dítěti a do rána ho řvoucího nosí na rukou... a později táhne dvě děti ze školky plus nákup a myslí na to, co jim uvaří k večeři a kdy asi stihne vyžehlit to prádlo a co zítra před generálním ředitelem na poradě řekne...
Tady bych viděla důležitost výběru partnera. Protože chlap, který zahne, je pro mě nekvalitní a té milence ho přeju. Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví 
.
Není tady
Tercila napsal(a):
Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví
Žena s "děckem" na rukou vypadá uboze?
majkafa napsal(a):
Tercila napsal(a):
Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví
Žena s "děckem" na rukou vypadá uboze?
noooo taky mi v tom něco neladí, ať vzpomínám jak vzpomínám, tak jsem se nikdy v minulosti dlouhodobě necítila jako uštvaná...ubohá...nežádoucí, jistě by se občas daly najít "horké chvilky", kdy měl člověk hodně velký kvapík, ale ty byly způsobeny něčím jiným, nebyl to setrvalý stav , ale vždy jen přechodný maximálně v délce 14 dnů.
je to spíš vnitřním nastavením... já jsem si o sobě nikdy nemyslela, že ve všem musím být dokonalá jako manželka, uklizečka, vychovatelka a manažerka, vše v jednom Jednou se povedlo to podruhé zase tohle... nepadala jsem každý večer vysílená na hubu a vždycky!!! ten koš s prádlem počkal, až na něj dojde a neremcal
Upravil(a) Somaia (6. 4. 2008 18:59)
Nechtela bych, aby muj muz hledal porozumeni, lasku a obdiv jinde, ale nevadi mi, kdyz jinde hleda svickovou, v jeho pripade steak. V uklidu a zehleni me taky muze klidne nekdo zastoupit, treba on . Kdyz to neni ochoten udelat - chyba ve vyberu partnera. Pravda honicka a neprijemnosti v praci se nekdy projevi, ale to netrva vecne. Tudiz muj muz taky nema doma permanentne ustvanou, unavenou zenu a taky neni v proradi dulezitosti az za kosem pradla. Je totiz mnohem zabavnejsi.
Spravny chlap se postara, aby zenska na hubu nepadala. Ze nehleda novy model v nadeji, ze bude vykonnejsi, nestaci.
Není tady
Ve svých 23 letech jsem měla milence ženatého. Já nebyla zadaná, byla jsem sama. Jemu bylo o 18 let více. Byl ženatý a měl ženu na vozíku. Znala jsem ji. Možná si řeknete bestie. Jenže mě by v životě nikdy nenapadlo, ho tahat k sobě. Nikdy bych nechtěla, aby opustil svou ženu a svou dceru. Vždy jsme se scházeli tak, aby to nikdo neviděl. Vždy smazat stopy. Jednalo se o velmi intelitetního člověka se kterým jsem si krásně povílala. Nebyla to z mé strany zamilovanost. Věděla jsem, že to je prostě etapa života. Byly to krásné chvíle povídání, debat, sexu, golfu, nežností. Ano imponoval mi svých chováním gentlemana. Věděla jsem, že on sexuálně se svou ženou ze zdravotních důvodů žít nemůže. Ale vždy byla na prvním místě. Vždy jí dostatečně zabezpečil, citově i finančně. Stejně tak dceru. Nikdy by neřekl o nich něco jiného. Jsem přesvědčena, že jí stále miloval. Nevadilo mi, že jsem jeho milenka. Nebaral mě jako nějkou svou "dceru", kterou musí vychovávat, dávat jí rady. Bral mě jako rovnocenného partnera. Po necélém roce to skončilo. Našla jsem si dlouhodobý vztah. Hned na začátku jsem mu to napsala. Sešli jsme se na vínko a on mi popřál hodně stěstí do života. Občas se vídáme, občas spolu komunikujeme. Jsem přesvědčena, že to je hodně hodný a vyrovnaný člověk, který nikomu ubližovat nechtěl. A já si ho vážím doteď.
Ještě mimo téma. Tercilo, všimla jsem si, jak tady často odsuzuješ nevěru. Připadáš mi jako učitelka. Nejsi učitelka? Parodon, omlouvám se
Říkáš, že máš partnera, který je úžasný, skvělý, že vše pro dceru atd. Co kdyby se ti jednou ten domeček z karet taky zbořil? A hlavně se divím, jak někdo může dát 100% ruku do ohně za svého partnera, že mu nikdy nebyl nevěrný.... Nikdy bych za to ruku nedala. Nikdy.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
